Problém, který nastiňuje nadpis, řeším již nějakou dobu a hledám východisko ze začarovaného kruhu tzv. nutného vývoje, tedy „vývoje pro vývoj“. Technologií samozřejmě přibývá spousty, většina udává prodejnost, některé komfort užívání přístrojů, avšak většina z směřuje k nesmyslným rozšířením o „velká čísla“ na papíru. Dnešní filipika bude zaměřená na nadcházející trendy vývinu technologií, které přináší diskomfort nebo kontraproduktivní funkce při používání mobilních přístrojů.

Lepší než realita

Dobře si pamatuji doby, kdy jsem měnil a opravoval displeje na desítkách telefonů všech možných značek. Stačilo se podívat na pár stránek uložených v záložkách, koupit display za směšné peníze a vyměnit jej. Ty časy jsou pasé, jako kalhoty do zvonu s kapsami na kolenou. Dnes se situace otočila a výměny displayů jsou značně složitější, složitější je i nákup. Technologie pohnula s kvalitou displayů opravdu značně, zde je progrese vidět asi nejvíce, je na očích.

Od prehistorického rozlišení malinkatých pasivních TN panelů, po nejnovější obří 6″ zobrazovadla IPS+ s QHD rozlišením.

HD rozlišení jsem přijal s nadšením, FullHD trochu s rozpaky, QHD již z odporem. Nevidím totiž jeden jediný důvod dávat rozlišení z televizí s úhlopříčkou 120 cm na miniaturní 13 cm display. Jakou přináší výhodu? Jemnější zobrazení? Ano, říkají to v reklamě, ale praxe ukazuje pouze zbytečně zvýšenou zátěž jak na baterii, tak na celkový výkon přístroje (a ano mám přímé srovnání FHD a QHD vedle sebe). Proč se výrobci snaží předhánět v něčem tam kontraproduktivním, proč se nezaměří na funkce, které jsou přínosem v praktickém každodenním používání? Například Nokia má Asertivní technologii, jde o film (tenkou vrstvu), který neodráží dopadající světlo a obsah je na display perfektně vidět za jakéhokoliv osvětlení, za jakéhokoliv počasí. Ze všech testů vyšla Nokia jako absolutní vítěz při venkovním používání přístroje. Tato technologie má smysl! Ne navyšování neviditelných pixelů.

Například bych rád viděl nějaký pokrok u AMOLED displayů ve kterých vidím budoucnost díky nízké spotřebě. Odstranění vypalování, menší saturace barev nebo menší degradace barev na přímém světle. Ne jen vylepšovat TFT technologii, která je tu s námi již pár desítek let, ale vylepšovat (relativně) nové technologie.

Dalším bodem bude velikost zobrazovacích panelů. Ano jde o subjektivní záležitost, ovšem tento trend se začíná trochu hroutit pod sebou samým. Každá vlajková loď je větší, než ta předešlá a mnoho potencionálních uživatelů z toho není nadšena. Samozřejmě jde o zvyk, ale opravdu se nutně potřebujeme přizpůsobovat přístrojům a výrobcům? Nemělo by to být přeci naopak? Proč nevyslyšet potencionální zákazníky volající po větší baterii, ne po tloušťce 6mm, proč nevyrobit 4,7″-5″ display namísto 5,5 “ a větších, které se dají již stěží ovládat jednou rukou? Pokud chce dnes člověk malý, ale přesto „našlapaný“ telefon, má opravdu velmi malý výběr. Vím, že pokročilé technologie potřebují nějaké to místo pod krytem, ale očividně to jde, stačí se podívat na Xiaomi Mi2S nebo Sony Xperia Z1/Z3 Compact. Obé má obrovskou odezvu od majitelů a i nadále jsou tyto „malé“ telefony žádané. Ne každý chce nosit v kapse velkou placku, ale menší přístroj naplněný až po okraj technologiemi.

Jeden den? To přeci stačí…

Výdrž baterie se velmi odvíjí samozřejmě od její kapacity/velikosti, dobře odladěného operačního systému, nezatěžováním  nesmyslnými rozlišeními a také nějakými technologiemi, spořící baterii v reálném čase.

Jedním z faktorů náročnosti operačního systému je jeho neodladěnost a mohutnost, která je ve většině telefonů zavedených výrobců vysoká. Špatně odladěná a obří grafická nadstavba pak dává baterii na frak. Pokud by výrobci osazovali své přístroje Vanilla Androidem, udělal by, co se „zasekanosti“ a výdrže týče, mnohem lepší službu. Ale o tom v jedné dalších kapitol.

LG má například u modelu G2 adicionální VRAM, tedy Video-RAM, která má na starosti překreslování obrazu a spoří tím nějakou energii. Další technologií, která se pozitivně podepisuje na výdrži například u LG G3, je snižování frameratu displaye, pokud se na display zobrazuje statický obsah. Tím je docíleno nižšího napětí, což je samozřejmě ku prospěchu a zvětšení výdrže na jedno nabití.

Obě technologie jsou s námi již nějakou dobu, avšak jejich použití v praxi je opravdu mizivé. Přitom výsledky LG G2 jsou fantastické a patří k tomu nejlepšímu, co se dá dnes koupit.

Raději bych tedy viděl telefony ne jako žiletky, ale příjemnější do ruky s větší kapacitou baterie a větší výdrží na jedno nabití.

Milimetry v kurzu

Výrobci se dnes předhánějí, kdo bude mít nejtenčí telefon, opět na úkor výdrže, resp. kapacity baterie. Jaký má smysl vyrobit telefon tenký 6mm, když má baterii o velikosti 1800mAh? Nebylo by lepší vyrobit přístroj, který sice nebude tak „sleek“, ale bude mít 3000mAh baterii a přežije třeba dva dny zátěže? To si myslím, že by většina uživatelů přijala určitě s větším povděkem. Rozdíl mezi 6 a 9 mm tloušťky je celkem zanedbatelný a reálný přínos je naopak velký. Druhotným jevem je pak lepší stabilita v rukou, pokud člověk například fotí, úchop za tenké okraje není příliš jistý a umístění mechanické spouště je mnohem jednodušší do silnějšího těla.

Další věcí, která mi dnes citelně chybí, je nepřítomnost tlačítek. Možná to bude znít někomu zpátečnicky, ale hmatová odezva fyzické klávesy se nikdy nevyrovná s mizivou odezvou tlačítka na displeji, i kdyby vibroval jeho stisk jakkoliv. Qwertz klávesnice je pro mě taková menší modla spolu s dedikovanou spouští fotoaparátu a klidně několika programovatelnými klávesami. Rozhodně nemám problém ovládat spousty programovatelných kláves. Trend přesouvání všech tlačítek na display mi připadá jako degrese z pohledu uživatelského komfortu.

21 Megapixelů? Chceme víc!

Kde jsou ty doby špičkových fotoaparátů, různých pokusů s xenonovým bleskem, krytkami, dedikovanými tlačítky…

Dnes se opět kouká na to, aby u snímače bylo co největší číslo, čím víc megapixelů, tím lépe. Ale 20 megapixelů u prťavého mobilního čipu dokáže vykouzlit maximálně tak zašuměnou fotku a s přihlédnutím k tomu, že využitelnost 20 megapixelů z telefonu je veškerá žádná, jde o to více horší parametr. Výrobce jako Nokia dokázala ale přijít s novou technologií Pure View, která funguje skvěle a Nokii vykopla na dlouhou dobu na první příčku mezi fotomobily. Další plus má Nokia například u modelu Lumia 1020 díky implementaci OIS, xenonového blesku a technologie PureView. Již dlouhými lety jsem měl xenonovou výbojku na mnoha telefonech, ale dnes si mohu takový telefon koupit pouze jeden, zmiňovanou Lumii 1020 (v Americe ještě Lumii 928), pokud bych si chtěl vybrat nový přístroj.

Již několik let fotoaparáty stagnují ve kvalitě pořízených snímků. Nokia N8 „přefotí“ většinu dnešních telefonů, stejně jako Sony Ericsson Satio, Sony Ericsson C905, Nokia 808 PW, všechny zmíněné jsou i dnes špičkové stroje, co do kvality snímků.

Proč již nikdo neexperimentuje, nevydává nové technologie? Protože peníze a protože rozměry kolem 10mm v pase se dnes nenosí.

Mnoho pokročilých uživatelů by rádo vidělo opět nástup kvalitních řešení v čele s velikým čipem, vysokou světelností objektivu, xenonovou výbojkou, optickou stabilizací nebo alespoň „kombo“ krytky a dedikované spouště. Vybírat mezi jedním a jedním telefonem je opravdu málo.

TouchWiz, Optimus UI, TimeScape…

Jako dlouholetý „androiďák“ mám zkušeností poměrně hodně a za ty roky jsem zjistil několik věcí. Používání ROMek upravených od zavedených výrobců je nesmysl hodný masochisty. Však mě dokáže naštvat, když někdo jako Samsung nebo LG (obé obrovské firmy s tisíci zaměstnanci) „zprasí“ dobře odladěný základ nějakou svou grafickou nadstavbou a tunou balastu v podobě pochybných aplikací, jejichž využitelnost je minimální. Možná přidá něco málo funkcí, ale ubere na funkčnosti.

Mnohokrát jsem se přesvědčil, že oficiální ROMka, která má 5x větší objem než Vanilla Android prostě nefunguje tak dobře, jako odladěný CyanogenMod nebo MIUI. Také díky této skutečnosti si Android stále drží statut zasekaného a polofunkčního operačního systému a velkou měrou za to může Samsung s největším podílem prodaných telefonů na světě, jehož TouchWiz dostál své pověsti jak jsem se sám přesvědčil na vlastní kůži a stojí opravdu za *******.

Po dvou týdnech byl můj nový Galaxy S4 nepoužitelný, aplikace padaly, zprávy se načítaly 5 sekund, kontakty také, otevírání aplikací vázlo a to prosím bez rootu, pouze pár základních aplikací nainstalováno…opravdu za tento přístroj chtěl Samsung téměř 18 000Kč?! Hanba pomyslet. Ta samá situace se opakovala u několika dalších konkurenčních značek. Najde se velmi málo přístrojů, kde je notně upravená ROM a který funguje tak, jak má. Čestnou výjimkou budiž Xiaomi a částečně Nubia, kteří si přetvořili Android k obrazu svému.

Takže pro odpůrce Androidu ano máte pravdu, je zasekaný, ale Google ani samotný Android za to nemohou. Mohou za to výrobci, kteří dodávají upravené ROM do svých telefonů.

Osobně bych velmi rád viděl přístup zavedených značek v tom, že když už si nemohu vybrat verzi s multibootem a dalším OS, alespoň nám nechte práva ROOT! Tak základní funkce a občas takové nesmyslné obcházení a ještě problémy se zárukou. Přitom by to stačilo dělat tak, jako to má například Xiaomi, schované a pro běžného uživatele nicneříkající. Nebo chráněné heslem, přihlášením do nějaké služby nebo jinou alternativou.

100+1 model

Čínští a celkově Asijští výrobci dokáží chrlit tolik modelů za měsíc, že i člověk, který v problematice telefonů pohybuje již nějaký ten pátek a aktivně sleduje několik informačních kanálů, má problémy si je zapamatovat. Obzvláště čínští výrobci mají rádi uvedení stejných přístrojů s odlišnými parametry a schovávají je za přízviska mini/max/plus/grand/HD a jejich kombinacemi. Opravdu je nutné zahltit trh a případné zájemce desítkami modelů, které jsou ve své podstatně totožné? Nebylo by lepší uvést na trh přístroj odlišujících se alespoň nějakou funkcí, vzhledem, kvalitou materiálů, zpracování, ROM a nejlépe kombinací všech uvedených?

Probírat se stovkami téměř stejných telefonů mi přijde hloupé, namísto několika opravdu zajímavých a od sebe se odlišujících.

Další obdobnou tématikou je kopírování modelů. První výrobce vyrobí model „A“ a druhý výrobce na to zareaguje modelem „B“, který je ve své podstatě model „A“, jen od jiné značky. Takovýchto telefonů je neskutečně mnoho. Lépe by bylo, kdyby měl každý svou vlastní tvář a svou vlastní filosofii, než jen lacině přebírat od ostatních. A nejen vzhled, ale i výbavu, prodejní model, kampaň/anti-kampaň a tak dále.

Pár slov závěr

Výrobci by se měli snažit spíše o vylepšování technologií, které přinášejí nové možnosti praktického charakteru, než jen hledět na miliardové výdělky a účelné propagování nesmyslných technologií a marketingu. Doufám, že se někdy opět dostaneme do situace, kdy bude nápaditost a originalita cennější, než jen čísla na papíře a prodané kusy a kdy firmy jako Nokia, Siemens, Palm nebo BlackBerry budou v kurzu a povedou vývoj správným směrem.