Značku Honor není třeba českému uživateli asi představovat, už v minulosti měl Honor několik solidních modelů a i když na tu nejvyšší ligu ještě úplně nemá, střední třída mu jde znamenitě. Dnešní recenze Honor 70 vám napoví, jestli má telefon co nabídnout a co umí dobře a co ne až tolik.

Ještě před začátkem recenze Honor 70 posíláme dík zastoupení Honoru pro český trh a pokud byste si chtěli telefon i koupit, můžete tak učinit přímo na webu HiHonor.com.

A ještě jedna menší omluva všem, kdo recenzi čekali podstatně dříve, postihla mě dovolená a pak taková ta „světová“ nemoc, takže jsem mohl začít psát až podstatně později, než bych sám chtěl. Ale kdo se ještě třeba nerozhodl, nebo by si chtěl něco ujasnit, snad mu recenze pomůže.

Recenze Honor 70

Balení – připravit, start!

Celé balení se nese ve velmi jednoduchém stylu – bílá krabička s nápisem Honor 70. Uvnitř to vypadá úplně stejně jednoduše. Uživatel dostane USB-C kabel, 66W nabíječku, silikonový kryt a samotný telefon. I to je ale dneska považováno skoro za nadstandardní a ono co dalšího uživatel vlastně pro používaní potřebuje?

Balení telefonu se silikonovým krytem.

Design a zpracování – plast a sklo

Honor se samozřejmě snaží být nápaditý v záplavě telefonů, které jsou na světových trzích a do jisté míry se mu to i daří. Jak jsem nebyl v tomto ohledu nadšený z nejvyššího modelu Honor Magic4 Pro, tak úplně stejně nejsem nadšený ani z Honor 70. Jejich designová řeč mě neoslovuje, ale předesílám, že se jedná o osobní vnímání. Každý ať si udělá obrázek sám.
Dvě „oči“ na zádech, které poskytují prostor pro dohromady 3 kamery, jsou poměrně malé, ale o to více vystupují z těla a telefon se opravdu hodně kýve na pevném povrchu. V tomto pomůže dodávaný silikonový kryt, který zamezuje kývání a zároveň chrání i foťáky.

Stříbrná verze má pěkný vzor na zádech.

Telefon má kolem dokola stříbrný rámeček, který je vyvedený z plastu. Ano, opravdu je plastový a popravdě musím říct, že to je v rukou celkem znát. Ne že by byl úplně špatně opracovaný, ale kov je kov. A povrchová úprava nahoře i dole je na první pohled sice zajímavá, jedná se o takový lehce zdrsněný, jako pískovaný, povrch, ale po pár týdnech používání vypadá, jako by byl neustále šmouhatý a špinavý.

Rámeček je plastový.

Na druhou stranu například tlačítka, která jsou pouze na pravé straně telefonu, jsou skvěle slícovaná a mají dobrý a jistý stisk.

Na spodní straně se nachází USB-C konektor, slot na Nano SIM, hlasitý reproduktor a hlavní mikrofon a na horní straně je pak jen sekundární mikrofon.

Zpracování plastu není na první pohled nejlepší.

Co ještě dokáže telefony odlišovat jeden od druhého, jsou skleněná nebo kovová záda a jejich vzory. Honor 70 vsadil ve stříbrné barvě na kombinaci pískového vzoru a protínajících se diagonál, které vytváří opravdu zajímavou podívanou a obzvláště pro dámy. Pánům bych asi spíše doporučil jeden z celobarevných variant telefonu – světle modrou, zelenou nebo černou.

Displej je hodně hnutý po stranách.

Honor 70 působí v rukou dobře, hlavně díky kulatým rohům a zakulaceným sklům na obou stranách, tedy jak na displeji, tak na zádech. Je proto škoda, že u telefonu za nejméně 13 490 Kč musím vytýkat plastovou konstrukci, když telefony s daleko lepšími materiály umí téměř všichni výrobci.

A ještě se sluší zmínit rozměry 161,4 x 73,3 x 7,9 mm a hmotnost 178 gramů, která Honor 70 řadí mezi ty nejlehčí telefony, které jsem měl za delší dobu na recenzi.

Displej – umíme všechno

Displej, coby hlavní a vlastně jediný ovládací prvek telefonů, je samozřejmě dost důležitou součástí našeho multimediálního světa. V Honoru to přirozeně ví a proto si připravili displej s rozměrem 6,67″, s rozlišením 2400 x 1080 pixelů s technologií OLED se 120 Hz obnovovací frekvencí. Ano, jedná se o standardní čísla, ale v tom nejlepším smyslu slova, protože mít za standardizované tak skvělé displeje, jaké máme teď, je jen výhoda.

Displej je po stranách poměrně dost zahnutý, a to dodává telefonu celkově dobrý grip a příjemný vzhled. A i když sám nejsem moc příznivcem zahnutých displejů, na Honor 70 jsem neměl jediný problém s nějakými přehmaty nebo dalšími neduhy, které by taková konstrukce mohla přinášet.

Displej je na Honor 70 fajn.

Panel je skvělý i v podání barev, není to přesycený a příliš barevný displej, ale příjemný, tak akorát sytý a také dostatečně jasný, aby se jak doma, tak venku, používal bez jakýchkoliv problémů. Nejnižší jas, pro ty, co surfují po vlnách internetu po nocích, byl ale mohl být o špetku nižší. Nejvyšší jas sice zdaleka nedosahuje na dražší konkurenci, přesto v pohodě stačí i na letní slunce.

Variabilní obnovovací frekvence je dnes už základ a telefon umožňuje zvolit i dynamickou obnovovací frekvenci, která si sama zvolí nejlepší režim. To funguje znamenitě a jakýkoliv pohyb po systému nebo i v dalších aplikacích byl vždy plynulý. Jen hry jsou předurčené pouze na 60 Hz, ale na to jsem si popravdě zvykl i u dražších telefonů.

Displej je dobře čitelný i na slunci.

A pro ty z vás, kdo konzumují HDR obsah, je připravená podpora pro HDR10+ pro kompatibilní aplikace typu YouTube nebo Netflix.

Potěší také podpora AOD, tedy funkce v češtině známá jako „Vždy na displeji“, která se dá upravit a nastavit dle libosti uživatele. S tím se trochu pojí také funkce DT2W, které ale chybí ten druhý protikus v podobě ST2S. Telefon lze tedy jen probudit, ale nikoliv zpět uspat. Honor je jeden z mála výrobců, který tuto funkci, na kterou jsem popravdě zvyklý snad možná už 8 let, nemá. Chápu, že se nejedná o nic zásadního, ale opravdu jsem si na to za ta léta zvykl.

O moc víc se toho vlastně k displeji ani nedá napsat, protože vše, co by měl displej umět nebo čím by měl disponovat, to má a umí.

Čtečka otisků – pěkně postaru

Čtečka je umístěná v displeji a opravdu jen kousek od spodní hrany telefonu. To není úplně nejpohodlnější, tedy pokud nejste zvyklí jako já na stejné umístění na svém osobním telefonu. Být o dva centimetry výš, pracovalo by se s ní rozhodně příjemněji. Jedná se o klasickou optickou čtečku, kterou zná většina z nás a přesně podle toho také funguje. A to není špatné. Je rychlá a dá se na ní spolehnout do té chvíle, než má uživatel špinavé nebo mokré prsty.

Čtečka funguje dobře.

Na druhou stranu ale nadstavba Magic UI 6 nenabízí, kromě obligátního zámku aplikací a sejfu, žádné funkce navíc, jako je například rychlé spuštění aplikace ze zámku obrazovky.

Hardware a výkon – kde je Kirin?

Mnozí z nás si pamatují nástup Huawei i Honoru na trh s velkým oznámením, že pro své přístroje budou používat svůj vlastní HW. Kde ty loňské sněhy jsou… Dnes, díky nepříznivým podmínkám, musí Honor osazovat své telefony čipsety ostatních výrobců a i když se pro konečného zákazníka ani moc nemění, připadá mi to trochu škoda. Kiriny nebývaly špatné a jeden nám ještě slouží dobře doma v Huawei P30 Pro.

Honor 70 má pod kapotou Qualcomm Snapdragon 778G+ a 8 GB, respektive 12 GB operační paměti podle zvolené verze se 128 GB, 256 GB nebo dokonce 512 GB úložiště. Grafický čip je Adreno 642L, který se stará převážně o akceleraci UI a hry.

Z toho se pak dá celkem dobře odhadnout, co dalšího telefon bude mít a co mít nebude. Nenajdete zde bezdrátové nabíjení, 3,5 mm jack nebo iR diodu, to je výsadou dražších, nebo naopak levnějších, telefonů. Ale chybí jedna, a myslím si že velmi podstatná funkcionalita, a tou je optická stabilizace u foťáku. V Honoru si již delší dobu myslí, že není potřeba, jako například u vlajkové lodi Honor Magic4 a ani model střední třídy se absenci OIS nevyhnul.

Jinak je telefon vybavený vším, co byste potřebovali od různých druhů navigací, NFC, AOD, všech možných i nemožných senzorů, rychlým drátovým nabíjením, Bluetooth 5.2 podporou LDAC nebo aptX, Wi-Fi 6.

Mnoho uživatelů by mohlo napadnout, že ten Snapdragon 778G+ nebude na hraní to „pravé ořechové“, ale nenechte se mýlit. Spolu s Adreno 642L se jedná o dobrou dvojici, která se postará o vše s přehledem. Nebude se jednat o ROG Phone 6, ale to je i vzhledem k ceně telefonu celkem jasné. Dokonce i Genshin Impact na nejvyšší nastavení nebyl problém hrát, stejně jako PUBG nebo Apex Legends.

Genshin Impact

Apex Legends

PUBG

Syntetické benchmarky nebudou mít nejvyšší skóre, ale to asi stěží cokoliv ovlivní, když vše ostatní v reálu funguje skvěle.

Operační systém – MagicUI 6

Při sepisování recenze Honor 70 jsem si párkrát vzpomněl i na Honor Magic4, který nedopadl zrovna na jedničku a obával jsem se podobných neduhů i teď. Naštěstí jsem telefon dostal s novějším sestavením, konkrétně 6.1.0.123, a to už se alespoň nezasekávalo při používání. Systém je plynulý a dobře odladěný a jsem rád, že něco takového můžu konečně napsat.

Výchozí launcher v MagicUI.

Nadstavba MagicUI je plnohodnotná a dospělá, i když sem tam chybí nějaké drobnosti oproti konkurentům. Systém je naroubovaný na nejnovějším Androidu 12, takže nepřijdete opravdu o nic z moderních vychytávek nebo zabezpečení.

Jinak se jedná o přehlednou nadstavbu, která netrpí takovými neduhy, jako rozsáhlými textovými poli, jako u nedávno testovaného Vivo X80 Pro a telefon se mi po celou dobu testování používal dobře. Pár drobností bych ale přece jen vypíchnul, například předklad do češtiny nebyl vždy úplně 100% a dá se narazit i na slova nebo významy, které nedávají tak úplně smysl. Například položka v Nastavení s názvem „Bezpečení a stav nouze“, namísto „Zabezpečení a stav nouze“. Pak nemožnost jakkoliv hýbat s jednotlivými módy v aplikaci fotoaparátu a tak. Není to asi nic, co by muselo nutně negativně ovlivňovat používání, ale je fajn to zmínit.

Samostatnou kapitolou je pak, jako obvykle, launcher, který nenabízí téměř vůbec žádní nastavení a maximální matice ikon je tedy stále jen 5 × 6 a lze si zapnout a vypnout Google Discover a změnit animaci při přechodu a to je vlastně všechno.

Předinstalovaných aplikací není tolik a dají se jednoduše odinstalovat, ale stejně bych viděl radši, kdyby v telefonu nebyly žádné. Pokud bych si chtěl nainstalovat Facebook, Booking, TikTok, TrainPal a několik dalších, zamířím do Google Play nebo do obchodu od Honoru.

Pokud byste si chtěli změnit trochu vzhled systému, Honor má podporu různých témat i pro jednotlivé součásti, jako je font, AOD, ikony, wallpapery a tak dále.

Baterie – nevěřte jazykům zlým

Zlé jazyky totiž tvrdí, že telefon má průměrnou nebo dokonce podprůměrnou výdrž, což je ale v přímém rozporu s tím, co jsem za dlouhé 4 týdny testování zjistil. Honor 70 má k dispozici sice relativně průměrnou kapacitu baterie 4800 mAh, ale nejen díky dobrému HW, ale také dobrému SW, jsem se byl schopný dostat bez větších problémů na nějakých 6-7 a někdy i skoro 8 hodin zapnutého displeje v průměru na jedno nabití. Což je v mém hledáčku solidní výkon, který se jasně řadí mezi ty lepší a zaslouží si pěkné plus na konci v hodnocení.

Výdrž na jedno nabití je skvělá.

No a pokud by vám přece jen šťáva došla uprostřed dne, 66W rychlonabíjení zmákne z „0-100%“ za necelou hodinku, a to také není věru špatné. Trochu zamrzí absence bezdrátového nabíjení, i kdyby se jednalo o pomalé 10W.

Konektivita – GPS, volání a sítě

Vybavenost telefonu odpovídá všem dnešním standardům, takže kromě 4G a 5G, umí všechny ty zkratky kolem navigace, jako je GPS, Glonass, Galileo, Beidou a tak dále. Samozřejmostí je také Bluetooth 5.2 a Wi-Fi 6.

Co se týče volání a GSM signálu, neměl jsem problém s příjmem ani s voláním a i v místech, kde nebylo moc signálu, se telefon choval podle očekávání a zavolat se dalo. To samé platí pro příjem dat, ať už pod 4G nebo 5G, pokud na to bylo pokrytí. Opět standardní chování, které by uživatel očekával.

Jediné, co nefungovalo úplně podle mých představ, byla navigace. I za jasné oblohy, v místě bez zakrytého výhledu a se zapnutými všemi asistenty, které má polohování k dispozici, jsem nebyl s to dosáhnout moc dobré přesnosti. I když se jednalo o pomalou lázeňskou procházku parkem, byla zaznamenaná trasa vždy mimo cesty, odhadem o několik metrů a to samé se propisovalo při jízdě nějakým dopravním prostředkem. Možná by to chtělo jen trochu zkalibrovat, možná lepší antény. Tak jako tak s tím uživatel stěží může něco udělat, a to mě trochu mrzí. Tím samozřejmě nechci v žádném případě říct, že by byla navigace nepoužitelná, jen ta přesnost polohy nebyla nejlepší.

Navigace měla trochu problémy s přesností záznamu.

Fotoaparát – dvě oči, jedno ale…

Pomalu a jistě se dostáváme k tomu nejdelšímu textu celé recenze Honor 70 a tím je jako vždy, sekce o foťáku. Focení telefonem je dnes již tak moc rozšířené, že se už nejedná jen o nějakou vstupní bránu do fotografie, ale často o plnohodnotnou náhradu za všechny ty možné kompakty a další dedikované fotoaparáty. Zda je dokáží telefony nahradit, to je jiná otázka. Každopádně je foťák a jeho výsledky jedním z hlavních témat.

Honor 70 má k dispozici na zádech dvě „oči“, ve kterých jsou dohromady tři senzory – primární Sony IMX800 s 54 MPx, sekundární ultrawide 50 MPx a 2 MPx senzor hloubky. To je přístup, který dneska není už tolik vidět, tak málo aktivních fotoaparátů. Ale i to může být k užitku, pokud by se jednalo o kvalitnější senzory a objektivy. A tady je důležitý ten podmiňovací způsob, protože ta podmínka nebyla úplně naplněná.

Vypadá to na sadu čtyř senzorů, ale aktivní jsou reálně jen dva.

Dostáváme se do stejného bodu, jako u Honor Magic4. Absence optické stabilizace na hlavním senzoru je u telefonu za 13 490 až 14 490 Kč odvážný krok, který se ale vzhledem k velmi silné konkurenci moc nevyplatil.

Na druhé straně je ale 50 MPx ultrawide kamera, která má i zaostřování a používá se i pro focení makro snímků. Ale nejprve si rozebereme aplikaci a pak se vrhneme na reálné fotky a jejich popis.

Aplikace fotoaparátu

Ono, i když se toho vlastně o aplikaci moc napsat dneska už nedá, stejně si zaslouží alespoň malou podkapitolu. Téměř všichni výrobci dělají ten samý styl ovládání i vzhled, takže je celkem jedno, jestli jste u Realme, Honoru, OnePlus nebo čemkoliv dalším, protože se liší jen v drobnostech. Opět se tedy dá přepínat do různých módů swipnutím do strany a že jich telefon nabízí poměrně dost. K dispozici je vše od klasické fotografie, nočního módu, portrétu, Super Makra, profesionálního režimu, panorama a dalších.

Přece jen se ale najde něco, co ostatní umí a Honor ne. Tím je uživatelská možnost upravit si zástupce k obrazu svému, jejich posloupnost a jejich celkový počet. Uživatel, který by si chtěl dát například panorama a režim Pro hned vedle hlavního režimu fotoaparátu, se musí spokojit s tím, že tyto režimy jsou napevno pod položkou „Další“ na konci seznamu.

Denní fotografie

Hlavní senzor poskytuje poměrně kvalitní základ pro focení, přece jen se jedná o úplně nový senzor Sony IMX800 s maximálním rozlišením 54 MPx. Zbytek tedy záleží převážně na objektivu a samozřejmě na softwaru, který bude fotky upravovat do výsledné podoby.

Snímky za dne celkově neurazí a následují běžný „mobilní“ trend, hlavně sytost barev a celková saturace se bude většině uživatelů líbit. Algoritmus pro odšumování je hodně silný, takže nejen že není ve fotkách šum vidět, ale s tím fotky přichází také o hodně jemných detailů. A to je asi největší neduh, protože vlastně všechny fotky jsou lehce nedoostřené a ztrácí v těžších scénách na absenci drobných detailů.

Větší dynamický rozsah je pak uměle navyšován HDR módem, který si ale uživatel nemůže nijak nastavit nebo vypnout. Pokud HDR nezasahuje do fotek, mají dobře zvolený kontrast a většinou se snaží exponovat více, než méně.

Celkově bych fotky za dne označil jako za takovou mobilní klasiku. Kdo by očekával nadprůměrnou kvalitu, tak ho Honor 70 asi celkem rychle zklame. Ale pokud jsou vaše očekávání trochu více při zemi, bude pro vás telefon dobrým společníkem při focení.

Ultrawide objektiv se senzorem, který má 50 MPx a dokonce i se zaostřováním, bohužel, trpí výraznými chybami. Cokoli, co je ve scéně mimo střed je rozostřené. Použitý objektiv je opravdu nekvalitní a trpí na výraznou chromatickou aberaci, tedy na špatně usazené jednotlivé optické členy soustavy. Zachycené světlo se pak dostává ke snímači zdeformované a výsledky si můžete prohlédnout v galerii.

Ještě pár slov k 2× přiblížení. Jedná se pouze o ořez z hlavního senzoru. Za opravdu dobrého světla je obraz velmi měkký, ale ještě použitelný. Nicméně cokoliv, co je vyfocené v ne naprosto ideálních podmínkách, je spíše už jen špatné. Ale to lze, vzhledem k tomu, že se jedná jen o výřez, očekávat.

Noční fotografie

Na focení za šera a v noci je telefon vybavený standardním nočním režimem, do kterého se lze ve foťáku přepnout. Ale popravdě musím přiznat, že automatický režim dokáže práci nočního režimu plně nahradit a vlastně moc nevím o situaci, kdy by se dedikovaný noční režim hodil, protože výsledky jsou natolik totožné, že to ani není potřeba.

A jak nakonec tedy Honor 70 fotí? Inu, ty kvality i nekvality se z denních fotek docela hodně překrývají s focením v noci. Fotky jsou poměrně dobře prosvětlené, netrpí moc na výrazné přepaly a šum je hodně korigovaný, takže na první pohled vypadá vše v pořádku. Nicméně ona měkkost a lehká nezaostřenost stále zůstává, takže dohromady se jedná spíše o hodně průměrné fotky, ve kterých chybí detaily.

Za takové výsledky jistě bude nést trochu vinu také to, že ani hlavní, ani sekundární senzor, nemají optickou stabilizaci. To je pro mně přešlap, na který by si v Honoru měli dávat daleko více pozor, protože je spousta telefonů, které stabilizaci mají a stojí stejně.

Pokud byste chtěli použít širokoúhlý snímač na nějaké to noční focení, očekávejte výsledky znatelně horší než z hlavního senzoru, což je asi celkem pochopitelné. Někdy se relativně povedou, někdy jsou okraje rozmazané až příliš.

Selfie

Honor 70 se také pyšní 32 MPx přední kamerou s objektivem f/2.4, která by měla zajišťovat přece jen o něco lepší výsledky, než je zvykem. Trochu tak zamrzí absence zaostřování nebo režimu ultrawide, ale to je většinou doména ještě dražších telefonů. Jak si kamera stojí se můžete podívat v galerii, ale nenabídnu vám žádné srovnání, protože sám selfie kameru používám méně, než sporadicky.

Video

Už z použitého hardware je celkem jasné, jaké video umí Honor 70 nahrávat. Na výběr je hned z několika možností, těmi nepoužitelnějšími je 1080p@60fps a 4K@30fps a vzhledem k absenci několikrát zmiňované optické stabilizace, se telefon spoléhá pouze na elektronickou stabilizaci. Video má spíše měkčí obraz (opět) a pohyb je trochu kompenzovaný elektronickou stabilizací, ale EIS dělá svou práci nakonec docela dobře, takže ani chůze není ve videu tolik znát. Nahrávaný zvuk je celkem v průměru, takže nic špatného.

Je opravdu škoda, že se výrobci nepodařilo osadit stabilizovaný objektiv, protože jak video, tak statické snímky bez něj trochu trpí.

Zvuk – mono, mono

A proč postaru, když je to nový telefon? Protože jsem se už nějakou dobu nesetkal s tím, že by měl telefon jen jeden reproduktor. Takže hrajeme pěkně postaru jen z jednoho, který je dole vedle USB-C konektoru. I když to nemusí nic znamenat, pokud byste například koukali na film nebo hráli nějakou hru s hlasitým poslechem, moc si zvuk neužijete. A celková kvalita, nejen hlasitost, jsou velmi průměrné a vzhledem ke konkurenci spíše vlastně podprůměrné. Už kolik let mají telefony alespoň snahu o použití sluchátka a i když je to drobnost, přece jen to ten hlasitý zvuk posune trochu dopředu.

Samostatný reproduktor moc parády neudělá.

Trochu mě zarazilo, že v MagicUI není dedikovaný přehrávač hudby. Ani nevím, jestli jsem si toho u Honor Magic4 všimnul, možná jsem rovnou používal Deezer. Každopádně se musí používat YouTube Music, který dokáže přehrávač ale dobře zastoupit i pro přehrávání uložených souborů v telefonu.

V MagicUI se musíte spolehnout na YouTube Music.

Pro takový poslech je samozřejmě lepší připojit vlastní sluchátka a pokud by to byla sluchátka drátová, je potřeba nějaký dongl USB-C na 3,5 mm jack, který si musíte také sami obstarat. Připojení bezdrátových sluchátek je bezproblémové a ani kodek LDAC nedělal telefonu žádné problémy. Signál byl vždy silný a nevypadával a ani se neděly jiné neduhy.

Závěr recenze Honor 70

Nad závěrem jsem u Honor 70 docela dlouho přemýšlel, protože i když telefon není vysloveně špatný, k tomu má poměrně daleko, tak mu přece jen sem tam něco chybí. Konkurence v podobě Realme GT2 nebo Samsungu S21 FE, které stojí jen o trochu víc nebo stejně, je velmi přesvědčivá.

Hlavním plusem pro Honor 70 je skvělá výdrž baterie, fajn displej a relativně i použitý hardware, i když o tom by se dalo ve světle Snapdragonu 888 u výše zmíněných konkurenčních telefonu trochu polemizovat. Plusem budiž telefonu i vzor na zádech, který je přece jen poměrně neokoukaný, i když to platí jen pro tuto stříbrnou verzi.

Za zápory musím označit zpracování, resp. plastový rámeček, který do telefonu vysoko nad 10 000 Kč podle mě nepatří, mono reproduktor, nekvalitní ultrawide objektiv, absenci optické stabilizace i bezdrátového nabíjení.

Ale tím hlavním záporem je určitě cena, protože ta diktuje, kde přesně se daný telefon umístí v žebříčcích a jaký bude mít úspěch. Na trhu je spoustu dravých značek a dobře naceněných telefonů. Za oficiální cenu 13 490 Kč v době psaní recenze za nižší 128 GB variantu a 14 490 Kč za 256 GB variantu, se dá vybrat podle mého názoru opravdu lépe.

Nicméně pokud byste chtěli podpořit vaši oblíbenou značku, nebo prostě nechcete Samsung nebo nějaké menší a nové značky, není Honor 70 nějaký průšvih, který byste vrátili po týdnu používání. Pro další informace o telefonu a také jeho ceně, se můžete podívat na web HiHonor.com, přes který si můžete Honor 70 i pořídit.