Hodnocení recenzenta
Poco M5s je levný, výborně vybavený a dobře fungující telefon, který můžu doporučit všemi deseti. Má skvělý displej, odladěný systém, hlavní fotoaparát je překvapivě fajn za dne a celková výbava výrazně převyšuje konkurenci. Zamrzí fotky v noci a za šera, absence 5G sítí a pro některé uživatele nižší obnovovací frekvence displeje.
Je to už notně dlouhá doba, co jsme měli nějaké to Poco v redakci. Blahé paměti to snad byl úplně první Pocophone F1, který si zasloužil hodně vysoké hodnocení. Bude Poco M5s stejně skvělé a vybavené, jako první generace? To se dozvíte z naší recenze Poco M5s!
A ještě, než začneme, posíláme díky do zastoupení Xiaomi, pod které Poco M5s patří.
Recenze Poco M5s
Balení – podle posledních standardů
Když jsem dostal telefon do rukou, zdála se mi krabička docela malá a hlavně lehká. Říkal jsem si, že třeba bude telefon hodně lehký, jenže se ukázalo, že z důvodu šetření už není v balení nabíjecí adaptér. Uživatel tak dostane pouze telefon, gumový kryt a USB-C kabel. V mém balení nebyly ani žádné papírové brožurky, ale to bych připisoval spíše již otevřenému balení od předchozích recenzentů.
Takže pokud pokud chcete dát telefon jako dárek například někomu staršímu, nebo jako první telefon někomu mladšímu, počítejte s výdajem za nabíječku navíc.
Balení je opravdu skromné. Nabíječku si musíte pořídit zvlášť.
Design a zpracování – nevyčnívá, nezapadá
Při pohledu na cenu je asi celkem jasné, jaký design bude telefon nabízet. No určitě nehledejte nějaké výstřelky nebo inovace, ale to ani není podstatou Poco M5s. Vzhled je opravdu striktně standardní, po vzoru desítek dalších, ale to také znamená, že se nejedná v zásadě o nijak ošklivý nebo na pohled laciný telefon. O to více pak záleží na samotném zpracování.
AMOLED displej je skvělý.
Rámeček je z plastu, stejně jako záda telefonu a krycí sklo staršího typu Gorilla Glass 3 se nachází jen na přední straně. Rámeček je ale překvapivě pěkně a dobře opracovaný, bez otřepů z výroby a formy, vyvedený v černé barvě se zkosenými hořejškem i spodkem, jak je dnes tak v módě. V samotném rámečku je tentokráte více děr, než v ementálu – USB-C, hlavní reproduktor, hlavní mikrofon, 3,5 mm jack, sekundární reproduktor, sekundární mikrofon a iR dioda. Samozřejmě nesmí chybět i šuplík pro 2x NanoSIM a 1x MicroSDXC kartu a na druhé straně tlačítka. Ta jsou překvapivě dobře usazená a nijak se neviklají ani nerachtají. Mají sice trochu “lacinější” zvuk stisku, ale nic hrozného.
Záda telefonu jsou bohužel plastová.
Všechny otvory v rámečku jsou dobře opracované, hrany jsou sice ostřejší, ale rozhodně se o ně neříznete do prstu, jako u některých jiných telefonů.
3,5 mm sluchátkový jack se už moc často nevidí.
Záda telefonu jsou plastová, takže přiložený gumový kryt je vlastně skoro nutnost, protože stačí jednou dvakrát telefon položit na něco, co není úplně čisté a objeví se škrábance. Recenzovaný Poco M5s je vyvedený v šedé barvě a k dispozici je ještě bílá, modrá a v některých regionech i žlutá.
Modrá barva telefonu sluší.
Poco M5s v ruce působí sice jako levné zařízení, ale ne lacině nebo snad nekvalitně. Také díky 6,43″ AMOLED displeji je na telefon celkově dobrý pohled a za vzhled a hlavně zpracování si zaslouží pochvalu.
Rozměry telefonu jsou 160,5 x 74,5 x 8,3 mm, váha se zastavila na 179 gramech.
Displej – skvělý AMOLED
Není žádným tajemstvím, že obnovovací frekvence je jedna z důležitých veličin, které v uživatelské zkušenosti přidávají hodně bodů. Pro někoho to bude velké mínus, a pro mě bylo papírově také, než jsem Poco M5s začal používat. Ano, 60 Hz je dneska málo a alespoň 90 Hz panel by se hodil. Na druhou stranu jsem naopak rád, že Poco nemá 90 Hz IPS LCD, ale 60 Hz AMOLED. A popravdě, u telefonu kolem 5000 Kč mi nižší obnovovací frekvence displeje nevadí. Náročnější uživatelé stejně sáhnou jinam, mezi dražší a vybavenější přístroje.
Displej se opravdu povedl.
Co je ale na displeji nejlepší, je jeho celková kvalita. Displej je jasný a bohatě stačí i na používání venku na slunci (i když uznávám, že slunce v prosinci nemá zrovna moc síly), nejnižší jas zase stačí i na noční brouzdání internetem. Pozorovací úhly jsou už tak trochu minulostí a barevnost je skvělá. Nebudete ochuzeni o žádnou z barev, na displej se opravdu dobře dívá při konzumaci jakéhokoliv obsahu od sledování videí, až po hraní her.
Rámeček je poměrně malý.
Použitý panel také netrpí žádnými neduhy v podobě nějakých duchů, doteků, problikáváním, výraznějším ghostingem ani žádným dalším. Opravdu překvapení vidět takový displej v tak levném přístroji.
Ještě se sluší alespoň zmínit rozlišení displeje 2400 x 1080 pixelů, které bohatě postačuje pro 6,43″ rozměr.
Čtečka otisků – vpravo hleď!
Sem tam se přece jen ještě objeví telefon, který nemá optickou nebo ultrasonickou čtečku pod displejem. Jedním z nich je i Poco M5s. Levnější řešení ale neznamená vždycky nutně horší. Čtečka je umístěná v zapínacím tlačítku a i když musím uznat, že jsem si musel trochu zvykat na to, jak se s tím pracuje a kde je, po pár hodinách jsem byl spokojený. Čtečka je opravdu rychlá a když je v opravdu dobrém rozmaru, je stejně rychlá, jako ultrasonická čtečka na mém Vivo X80 Pro. Nejen kvalita odezvy, ale také kvalita přečtení otisku mě mile překvapila. Velmi zřídka se mi stalo, že by čtečka nevzala otisk na první dobrou.
Jediné, co by se možná dalo vytknout, je tvar. Tlačítko je vystouplé a mám raději čtečky, které mají drobnou prohlubeň i s tlačítkem do rámečku. A také absence nějakých funkcí, například přejetí prstem nebo něco podobného.
Čtečka otisků v zapínacím tlačítku.
Hardware a výkon – skvělá výbava, vysoký výkon
Co se vybavenosti Poco M5s týče, to má zaškrtnuté skoro všechny myslitelné boxíky, na které může přijít řeč. Telefon má opravdu všechno od NFC, 3,5 mm jacku, iR diody, podpory DualSIM, paměťových karet MicroSDXC, LTE, 33W rychlonabíjení, GPS/Glonass/Galileo, FM rádio a dokonce i částečnou ochranu proti prachu a vodě IP53. Jediné, co HW telefonu nepodporuje, jsou nejnovější 5G sítě. Ale to popravdě neberu jako výraznou chybu. Pokrytí je prozatím relativně malé a rychlost i síla signálu hodně kolísá. Možná do budoucna, ale u toho si nejsem jistý, že Poco M5s vydrží tak dlouho.
Fajn jsou také stereo reproduktory, které nejsou úplným standardem ani u dražších telefonů. Co je ale snad u všech telefonů, kromě opravdu těch nejlevnějších z nejlevnějších, je několik foťáků na zádech. Máme tu hlavní 64 Mpx senzor, 8 Mpx ultraširoký, 2 Mpx makro a ještě druhý 2 Mpx pro vytváření bokeh efektu. Pouze hlavní foťák má ale zaostřování a ani jeden z nich nemá žádnou formu stabilizace.
Modul s fotoaparáty je pěkně nabitý.
Co se reálného výkonu týče, má MTK Helio G95 dostatek koní pod kapotou, aby zvládal všechny základní úkony, ale i nějaké to hraní her. K dispozici je dohromady 8 jader (2×2,05 GHz Cortex-A76 a 6×2,0 GHz Cortex-A55) a grafický čip Mali-G76 MC4. SoC je sice starší a 12nm výrobní litografie je dneska už skoro za zenitem, ale reálně to není zase tak poznat.
Poco M5s se prodává v několika verzích pamětí, jmenovitě 64 GB se 4 GB RAM a 128 GB se 4 GB RAM nebo 6 GB RAM. K recenzi jsme dostali tu nejvyšší verzi, za kterou dáte o necelou tisícovku více, než za základní verzi se 4 GB RAM.
Většina her byla docela dobře hratelná na střední detaily, některé hry i na vyšší, ale těch bylo méně. Samozřejmě mluvím o AAA titulech, jako je PUBG, Apex Legends nebo Genshin Impact. A to je fajn překvapení, protože u takto levného telefonu jsem popravdě ani nečekal, že by hry běhaly tak dobře.
Mám vlastně jen jednu připomínku a to k Genshin Impact. Tahle hra má až těžko uvěřitelných 21 GB a její stažení, nainstalování a následné zkontrolovaní souborů, trvalo neskutečně dlouho. Celou hodinu a půl, než se s telefonem dalo něco dělat. Wi-Fi je chvílemi docela pomalá a tam, kde stahování na mém Vivo X80 Pro trvalo pár minut, bylo Poco M5s několikanásobně pomalejší.
Co se benchmarků týče, screenshoty přikládám, jako obvykle, níže.
Operační systém – MIUI 13
Poco, jako podznačka Xiaomi, má samozřejmě nahraný operační systém MIUI. Pro mnohé se jedná o starého známého, i když pro mě to bylo spíš téměř nové seznámení po delší době. Xiaomi jsme neměli v redakci přesně rok a MIUI si přece jen prošlo i nějakým tím vývojem.
MIUI je plnotučná nadstavba pro všechny fajnšmekry, které zajímá každé tlačítko, každá barva a i to nejpodrobnější nastavení všeho, co systém obsahuje. A to je bezesporu i případ MIUI 13. Netrvalo mi dlouho, abych přišel na mnoho drobností, které nemá, alespoň z mé zkušenosti, možná nikdo jiný. Od drobností ve foťáku, zobrazování ikon v liště, podrobné nastavení AoD, různé animace a témata. Na MIUI jsem si opravdu zvykl velmi rychle.
MIUI Launcher
Ale obří možnosti správy operačního systému nejsou vše, jak většina z nás ví. Tím hlavním je chod systému. Nejeden uživatel by jistě s klidem obětoval témata, aby mu operační systém například přijímal hovory nebo se zbavil samovolných restartů telefonu a dalších neduhů, které se přece jen sem tam objeví i dnes.
Poco M5s je naštěstí ale dobře optimalizovaný a jediný neduh, na který jsem narazil, je čekání na načtení launcheru. To se objevilo výjimečně, asi dvakrát třikrát, a to jen při delším nepoužívání telefonu. Pokud jsem pak v rámci testování telefon používal opravdu každý den, tak se launcher načetl vždy rychle a bez problémů.
Všechny funkce, které má Poco M5s integrované, fungovaly vždy dobře. Ať už se jedná o odemykání poklepáním, snímáním obličeje, placením přes NFC, spouštěním aplikací a celkově prostě používáním telefonu.
Co mi ale trochu vadilo, tak jsou reklamy, které se zobrazují v systémových aplikacích. Například FM Rádio, Správce souborů, přehrávač hudby a tak dále. To je pro mě opravdu mínus a i když Xiaomi chápu, přináší jim to nezbytný kapitál pro fungování firmy, tak ta uživatelská zkušenost tím chvílemi dost trpí.
Reklamy v integrovaných aplikacích jsou opravdu nepříjemné.
To samé se dá také říct o předinstalovaných aplikacích, kterých není zrovna málo. Amazon Shopping, Facebook, TikTok, LinkedIn, Booking a několik dalších návrhů pro stažení her a podobných doporučení. Není problém tyto aplikace a doporučení smazat nebo odinstalovat, ale i tak to je trochu otravné.
Předinstalovaných aplikací a doporučení také není málo.
Nebýt dvou naposledy zmíněných neduhů, asi bych ani neměl moc co systému vytknout.
Baterie a výdrž – Top strop!
V nemálo recenzích se o Poco M5s píše, že má skvělou, až výrazně nadprůměrnou výdrž baterie. Většinou si recenze čtu až na konci testování, abych měl nejdřív své vlastní poznatky, které jsou pro mne samozřejmě nejdůležitější. Ale když jsem nemusel telefon nabíjet už třetí den, přece jen jsem zabrouzdal do recenzí, jestli je to normální nebo co se děje.
Menší potíž s Poco, resp. s Xiaomi, je ta, že v MIUI není nikde uvedené, jak dlouho byl zapnutý displej. Ten je, pravděpodobně zahrnutý, v položce “Hardware”, kde ale ani není samostatně vypsaný.
Celé menu správy baterie je takové zvláštní. Po rozkliknutí v Nastavení se uživatel ocitne v podmenu “Spořič baterie”, kde jsou informace o tom, kolik která aplikace ubrala z nabité baterie a nahoře hned vedle toho je položka “Baterie”, kde je informace o kolik se dnes baterie nabila, jakou teplotu baterie má a správa úsporného režimu . Nikde jinde v systému jsem podobnou nabídku neviděl. A popravdě tady ani nedává smysl.
A když si uživatel rozklikne přes velmi drobnounký text s šipkami po straně malé menu, kde jsou položky Vše, Software, Hardware a Podrobnosti, tak ani pod tou poslední možností není cokoliv užitečného. Navíc to celé vypadá jak z Androidu 4 KitKat. Opravdu podivná nabídka, nad kterou jsem kroutil hlavou pokaždé, když jsem se potřeboval podívat na něco kolem spotřeby.
Na druhou stranu je ale výdrž Poco M5s skvělá a dalece překonává moje očekávání, i vzhledem ke staršímu SoC, kterým je telefon vybavený. Nebyl problém vydržet na jedno nabití v průměru plné dva dny a když na to přijde, nebylo problém jej udržet naživu i tři dny. Samozřejmě telefon nevydrží tři dny, když se na něm bude hrát několik hodin v kuse, ale takové to klasické používání v popředí s prohlížečem, sociálními sítěmi, sem tam focením a mapami, to opravdu není problém.
Výdrži jistě dost pomáhá také 5000 mAh baterie a když na to přijde, také 33W rychlonabíjení, které doplní šťávu z nuly na sto za nějakou hodinku a čtvrt. Samozřejmě záleží, jestli zakoupený nabíjecí adaptér zvládá nějakou formu rychlonabíjení.
Konektivita, volání, GPS a sítě – chybí 5G
Poco M5s je na to, kolik stojí, skvěle vybavený telefon. Má jen jednu jedinou, a pro mě osobně velmi malou, černou tečku a tou jsou nejmodernější 5G sítě. Použitý SoC Mediatek Helio G95 je totiž nepodporuje na HW úrovni, takže se ani nedají nějak zázračně odemknout nebo aktivovat.
V případě navigace, která má trochu menší podporu satelitů, než má třeba Qualcomm, v podobě GPS, Glonass, Galileo a Beidou, je vše v naprostém pořádku. I v offline režimu si udržel telefon skvělou přesnost i rychlost odezvy byla vždy dobrá. Poloha nikam neustřelovala, držela se plus mínus pár metrů od místa, kde se právě telefon nacházel.
S voláním také nebyly žádné problémy, nikdo si nestěžoval, že by například špatně slyšel a i já jsem vždy slyšel druhou stranu bez potíží.
Signály všech bezdrátových sítí, tedy GSM, Wi-Fi 802.11 a/b/g/n/ac a Bluetooth 5 byly silné vždy, když bylo potřeba a nedocházelo k žádným výpadkům nebo propadům. Připojená sluchátka přes LDAC také fungovala podle očekávání dobře.
Fotoaparát – nestačily by dvě oči?
Téma počtu objektivů je už takový evergreen, na který narážím skoro v každé recenzi posledních let. Ano, i u telefonu s cenou kolem 5000 Kč najdeme na zádech dokonce 4 objektivy a přisvětlovací diodu. O smyslu takového počínání se dá velmi úspěšně pochybovat, stačí si vyfotit něco málo fotek.
Hlavní foťák má rozlišení 64 Mpx, světelnost objektivu f/1.8 a jako jediný má také zaostřování. Sekundární, ještě použitelný snímač, je 8 Mpx s ultraširokým objektivem se záběrem 118° s f/2.2. Třetí je 2 Mpx makro bez zaostřování a poslední 2 Mpx snímač slouží jako senzor hloubky ostrosti.
Jak je použitelný makro objektiv nebo portrétový snímač, asi ani netřeba moc mluvit. Na druhé straně ale hlavní snímač i “šíro” nejsou tak špatné.
Aplikace fotoaparátu
Ještě před reálnými výsledky focení, aplikace fotoaparátu. Ve své podstatě funguje stejně jako u všech ostatních výrobců, protože dnes dělají všichni všechno stejně. Odlišují se opravdu jen v drobnostech, které MIUI přináší. Uživatel dostane do rukou možnost změnit barevné schéma aplikace, rozložení nabídky efektů i režimů foťáku. Moc to není, ale i tak je to více, než mají ostatní výrobci. Aplikace jako taková má pak snad všechny režimy a módy, které běžný uživatel dokáže použít – od klasického focení, přes panorama, noční režim, zpomalené video HDR až po manuální režim PRO.
Denní fotky
Do foťáku jsem nevkládal zrovna moc nadějí, protože s cenou kolem 5000 Kč je to přece jen dost těžké. Ale Poco M5s mě mile překvapilo. Snímky focené za dne jsou až překvapivě fajn a ani po přenesení na větší displej neudělají vyloženě ostudu. Mají dobré barvy, detailů v nich sice moc není, ale i přes jejich výrazné slévání si nakonec nějaké uchovají. Fotky jsou měkčí, s dobrou dynamikou a šum i zrnění jsou docela umě zamaskované, takže často nejsou na první pohled ani vidět.
Navíc foťák fotí rychle, bez větší odezvy, takže není problém vyfotit i nějakou tu akci. Ale je to podmíněno dostatkem světla.
Jestli jsem měl pochyby u hlavního senzoru, tak u šíra jsem očekával už rovnou katastrofu. Ale ta nakonec nenastala. Tedy ne za dne. Kvalitou fotky samozřejmě nemůžou konkurovat hlavnímu objektivu, jsou poměrně zašuměné a díky absenci zaostřování jim chybí ještě víc detailů. Ale jako celek se dají ještě použít a to podstatné je v nich vidět. Dost tomu pomáhá i oprava zkreslení, která se dá v nastavení zapnout. Takže ani po okrajích nejsou fotky nijak špatné a chromatická aberace se projevuje jen velmi mírně.
Noční fotky
Celý ten pěkný obrázek se bohužel trochu hroutí s úbytkem světla. Což je samozřejmě očekávané, ale Poco M5s má trochu odlišný problém. Ano, snímky hodně trpí na šum a výraznou zrnivost a často i špatným zaostřením, ale to není ten hlavní problém. Problém je to, že pokud chcete vyfotit něco ve tmě, tak ani přepnutí do nočního režimu nevykřeše vůbec nic ze zbytkového světla. Fotky jsou dokonce ještě daleko horší, než na automat. Takže snímek, který se na displej jeví jako tma, bude bohužel opravdu jen tma. Je škoda, že se noční režim nepovedl, protože ze zkušenosti vím, že například Honor dokázal i z levných telefonů díky tomu vyfotit alespoň něco, kdežto Poco selhává úplně.
Noční výhledy na město se ještě dají nějak zmáknout, ale temná neosvětlená chodba je už mimo teritorium foťáku. Dalším drobným neduhem s úbytkem světla, je úbytek kontrastu. Barvy jsou vymyté a chybí jim přirozená saturace jako za dne.
Video
Možnosti videa jsou samozřejmě osekanější než focení, ale přece jen se dá alespoň nastavit několik rozlišení. Těmi důležitými jsou 1080p@30fps, 1080p@60fps a 4K@30fps. Je škoda, že nejde zapnout alespoň EIS, záznam je totiž bez stabilizace dost rozklepaný. Obrazová kvalita se propisuje z fotek i do video záznamu, takže málo detailů, ale dobré barvy a kupodivu také docela dobrý zvuk. Ten je nahrávaný ve stereo a je jasný a dobře srozumitelný.
Zvuk – umíme stereo
V kapitole o zvuku se toho většinou moc neděje, ale Poco M5s přece jen přichází s něčím extra. Tedy alespoň z pohledu ceny. Ano mám na mysli kombinaci 3,5 mm jacku a stereo reproduktorů. Stereo hraje překvapivě čistě a hlasitě, bez většího zkreslení a bez otravně pichlavých výšek.
3,5 mm sluchátkový jack potěší všechny, kdo nemají zrovna v lásce bezdrátové bazmeky, i když jich taky nemám doma zrovna málo, ale drát je prostě drát. Výrobce neudává žádné parametry výstupu, ale dá se celkem dobře odhadnout z poslechu, že jakákoliv sluchátka s citlivostí kolem 100 dB/mW a impedancí 30-50 Ohm, budou hrát dostatečně hlasitě a také dostatečně kvalitně. Většinou jsem tedy pro poslechovou hlasitost musel nastavit nějakých 7-8/10, ale ani tehdy nedocházelo ke zkreslení.
Sluchátkový jack najde své využití.
Závěr recenze Poco M5s
Sumarizace Poco M5s je poměrně jednoduchá. Telefon má totiž minimum nedodělků nebo mínusů a vzhledem k ceně, která se pohybuje kolem 5000 Kč, samozřejmě záleží na paměťové variantě, se mu dá i leccos odpustit.
Mezi mínusy patří focení v noci, pro někoho absence podpory 5G sítí a možná také nižší obnovovací frekvenci displeje. Nicméně osobně jsem poslední dva body ochotný bez mrknutí oka přehlédnout.
Plusy jsou daleko šťavnatější a jejich výčet mnohem delší – skvělý AMOLED displej, výborná výdrž na jedno nabití, stereo reproduktory, iR dioda, FM radio, 3,5 mm jack, dobře odladěný systém, fotky za dne jak z hlavního, tak širokoúhlého foťáku, zpracování, rychlá a spolehlivá čtečka otisků a IP53.
Díky masivní převaze pozitivních bodů, které si Poco M5s připsalo, jej můžu s klidným srdcem doporučit komukoliv, kdo má hlouběji do kapsy a přesto by chtěl dobře vybavený telefon bez větších kompromisů.
Ještě jednou díky za zapůjčení telefonu zastoupení Xiaomi, bez kterých by recenze Poco M5s nemohla proběhnout.
