Recenze Huawei MatePad 11 – téměř univerzální tablet

Je to už opravdu dlouho, co jsem na recenzi dostal nějaký tablet. Ale tablet se Snapdragonem 865, 120 Hz displejem a HarmonyOS jsem si nemohl nechat ujít. Jak si vlastně taková věc, jako je tablet, v roce 2021 stojí? Při rozhodování vám pomůže naše recenze Huawei MatePad 11!

Ještě před začátkem recenze patří díky zastoupení Huawei za zapůjčení tabletu na recenzi.

Balení – v akci dostanete všechno

Huawei běžně prodává tablet pouze jako zařízení s nezbytným příslušenstvím v podobě nabíječky a USB-C kabelu. Nicméně probíhající akce, alespoň tedy v době psaní recenze, byla opravdu příjemná, protože k tabletu přidává jak pero M-Pencil, tak obal s klávesnicí. A to je rozhodně příslušenství, které se při používání hodí.
Hodnocení bude tedy obsahovat i tyto dvě další položky.

Jinak je balení vlastně stejné jako u telefonů dnešní doby, jen je fyzicky větší. Obsahuje nějaké ty brožurky, návod, nabíječku a USB-C kabel. V krabičce u dotykového pera nalezneme ještě dva náhradní hroty, jeden tvrdý, který je už namontovaný z výroby a druhý měkčí, šedý.
V balení klávesnice je pouze klávesnice a nějaké ty brožurky.

Akční komplet příslušenství k tabletu

Design a zpracování – kvalitní plast

Huawei MatePad 11 je tablet a to značí daleko větší rozměry, než na které jsme z telefonů (zatím) zvyklí. Na první pohled by se mohlo dokonce zdát, že má tablet kovový rámeček, ale nenechte se zmást. Jedná se o plast, ale o opravdu kvalitní plast, který vám ostudu určitě neudělá. Je příjemný na dotek, dobře zpracovaný a díky kulatým rohům také příjemný do rukou. Záda tabletu jsou celá z matného tmavého plastu s lehkou texturou.
A plast má alespoň tu výhodu, že je tablet lehčí. Co se týče pevnosti šasi, není si na co stěžovat. Přístroj je pevný a ani vyvinutí větší síly nemělo za následek nějaké kroucení nebo další problémy.

Huawei MatePad 11 v celé své kráse

Tabletu samozřejmě vévodí velký 10,95 palcový IPS displej, který si zaslouží ale vlastní odstavec.

Při pohledu na šířku má tablet po obou stranách malé dírky pro hlasité reproduktory a jsou dohromady 4. Ano, tablet má 4 samostatné reproduktory od světoznámého výrobce Harman Kardon a ano, hraje skvěle. Sledování filmů nebo pouštění si hlasité hudby má hloubku, prostor i čistota zvuku je příkladná.

Na horní hraně vlevo je kolébka hlasitosti a hned „za rohem“ je tlačítko napájení. Nejsem popravdě tak sžitý s tablety abych dokázal říct, jestli je umístění univerzální. Mě osobně moc nevyhovovalo ani jedno z tlačítek, ale možná jde jen o zvyk. Na druhou stranu jsou tlačítka dobře usazená, mají jasný a příjemný stisk.

Tlačítka jsou fajn, ale mohla by být i větší

Na horní hraně je také magnet pro umístění M-Pencil, kdy se po jeho připnutí pero automaticky spáruje a dokonce i nabíjí. Na levé hraně je nabíjecí a synchronizační USB-C.

Záda jsou sice tedy z plastu, bohužel ale schází bezdrátové nabíjení, které by se občas mohlo hodit. Na druhou stranu má tablet NFC, kterým se může spárovat s krytem s klávesnicí. Nicméně není to funkce, která by se dala jakkoliv jinak použít, ani pro spárování například sluchátek nebo jiného zařízení, než je další Huawei.
Na zádech je také jeden ze dvou fotoaparátů, tento bohužel poměrně vystupuje z těla a na tvrdé podložce, například na stole, se tablet při používání trochu viklá.

Celoplastová záda neudělají ostudu

Na spodní hraně je pak, kromě magnetů pro připnutí klávesnice, také malý nenápadný slot vlevo. Ten je, vlastně dost bohužel, pouze pro MicroSDXC kartu. Nikoliv tedy NM paměťovou kartu od Huawei, ale běžný standard.
Nicméně podle tvaru šuplíku to vypadá, že v nějaké jiné části naší Země je model s podporou SIM karty dostupný, jen u nás bohužel ne.

Šuplík pro paměťovou MicroSDXC kartu

Celkově na mě působí Huawei MatePad 11 jako kvalitní a od pohledu dobře zpracovaný výrobek, který se nezalekne ani nějakého toho přenášení nebo případného půjčování dětem. No, s tím možná raději opatrně.

Rozměry Huawei MatePad 11 jsou 253,8 x 165,3 x 7,3 mm a váha je pěkných 485 gramů.

M-Pencil a Smart Magnetic Keyboard – nadstandardní příslušenství

V krátkosti bych chtěl ještě zmínit pero a klávesnici, které sice nejsou standardní součástí tabletu, ale jelikož je Huawei přidává v akci a mám je s MatePad 11 k dispozici, zaslouží si to.

Prvně tedy pero M-Pencil. To je celostříbrné a vypadá, jako by bylo vyrobené z hliníku, nicméně pravděpodobně se bude jednat o nabarvený plast. Pero je poměrně lehké, ale uvnitř se nachází elektronika, baterie i magnety. Magnety pro připnutí jak na nabíječku, která je ale v balení pouze u vyšší řady pera, tak pro připnutí na samotný tablet. Z elektroniky je to Bluetooth a NFC, přes které se pero spáruje a připojí se zařízením. Dalším bodem je pak cívka bezdrátového nabíjení. Pero se dá nabíjet i přes tablet, stačí jej připnout přes magnety na horní hranu přístroje.

M-Pencil

M-Pencil

Jeho výdrž na jedno nabití by měla být něco kolem 10 hodin a pokud by mu už opravdu docházela šťáva, stačí jej na 30 sekund připnout zpět na tablet/nabíječku a máte na další hodinu natankováno.
Tablet také upozorní uživatele na to, když pero připne jinak, například obráceně nebo posunuté o jeden magnet.
M-Pen drží opravdu dobře na svém místě, což je fajn na přenášení.

Pero se magneticky přichytí na horní hranu tabletu

Reálné používání pera je sice pro mě na hony vzdálené, neumím kreslit (důkaz vizte prosím níže) a ovládání UI mi nepřišlo o moc lepší, než pomocí prstu. Ale své uživatele si jistě najde.
Podporuje 4096 úrovní tlaku a dokáže reagovat i na sklon.

Co se týče hrotů, v balení jsou dva náhradní a jeden přímo na peru. Ty průhledné mají tvrdou špičku, asi aby se neopotřebovávaly a na můj vkus příliš po skle „jezdí“ a jsou hlučné. Ale druhý hrot, který je šedý, je z měkčího plastu a je přesnější a tišší.

V balení jsou tři hroty pro M-Pencil

Huawei Smart Magnetic Keyboard je kryt, který osahuje i klávesnici a zároveň slouží i jako stojánek na tablet. Do něj stačí Huawei MatePad 11 prostě jen „zabalit“, při prvním setkání s tabletem zmáčknout kombinaci tlačítek pro párování na samotné klávesnici a máte hotovo.
Samotné klávesy jsou podobné těm, jako se používají na některých noteboocích nebo ultraboocích. Mají nízký zdvih a překvapivě slušnou haptickou odezvu, tzv. tactile bump, který dělá silikonová membrána. Byť jsem zastáncem mechanických klávesnic s vysokým zdvihem (typu CherryMX atp.) ale rozložení kláves na Huawei klávesnici není vůbec špatné a rozestupy jednotlivých kláves jsou perfektní. Pokud jste zvyklí psát na notebookových nebo extrémně nízkozdvihových klávesnicích, nebude vám psaní dělat větší problémy.

Ochranný kryt s integrovanou klávesnicí

Jediné, co mi vadilo, tak jsou typicky šipky, kdy nahoru a dolů je jen rozdělená jedna klávesa napůl a strefit se prstem není úplně jednoduché. Další už jsou spíš asi záležitosti operačního systému. Například psaní znaku zavináč @ se musí provádět jinou klávesovou zkratkou, než jsme z desktopu zvyklí. Alespoň tedy na Windows. To samé platí i pro středník, nebo hashtag #. Nicméně vždy je k ruce také klávesnice na displeji, kde se tyto znaky dají celkem jednoduše dohledat. Na programování to klávesnice nebude, ale na napsání nějakého kratšího článku, poznámek nebo emailů je vlastně docela v pohodě.

Stojánek je opravdu praktický a má dvě polohy

Displej – velký, rychlý, jasný

Huawei MatePad 11 je vybavený velkým displejem, který následuje moderní trend, kterým je, jak jinak, vysoká obnovovací frekvence s hodnotou 120 Hz. Displej je typu IPS LCD s rozlišením 2560 x 1600 pixelů (PPI je nějakých 276) a nemusíte se tedy bát, že byste snad viděli jednotlivé pixely. Jeho poměr stran je příjemných 16:10, můj oblíbený i na desktopu.

Ze zvoleného typu displeje je zřejmé, že Huawei MatePad 11 nebude disponovat AlwaysOn funkcí, což je trochu škoda. Na druhou stranu je jistě daleko levnější, než tak velký AMOLED. Ale 120 Hz se také hodí a pro posouvání stránek na větším displeji to dává vlastně i větší smysl, než na menších displejích telefonů.
V praxi je změna mezi 60 Hz a 120 Hz už opravdu výrazná a všechny animace nebo posouvání stránek na webu jsou perfektně plynulé a návykové. Jak snadno může člověk přijít na to, že mu taková funkce bude chybět jinde.

Displej je na Huawei MatePad 11 skvělý

S tím je ale spojená i vyšší spotřeba, takže je dobré zvolit v nastavení „Dynamická obnovovací frekvence“, kdy si systém sám určí, kdy je to potřeba a kdy ne. Například u hraní her, když hra nepodporuje tak vysoké FPS má například lock na 60FPS, to nemá moc smysl.

Barevná kalibrace, odhadovaná okem, je také skvělá. Barvy jsou jasné, syté a jakýkoliv obsah vypadá skvěle. To samé platí i pro přehrávání filmů, které se na tabletu celkově sledují vlastně dost dobře a se čtyřmi reproduktory o to lépe. Černá je samozřejmě na nejvyšší jas trochu více do šeda, to je dané IPS technologií.

Rozsah jasu je překvapivě skvělý a pokud používáte tablet na nějaké to večerní koukání v posteli i práci na stolečku venku v kavárně odpoledne, bude na displeji vidět vždy dobře. Maximální jas by měl být sice „jen“ 500 nitů, to ale není na větší displej tak špatná hodnota. Alespoň tedy mezi tablety.

Další pohled na klávesnici

Celkem zajímavý je mód eBook, který displej uvrhne do prostoru černých a bílých odstínů, aby evokoval e-ink. To je dobré pro čtení elektronických knih, i když si nejsem reálnou použitelností něčeho takového jistý. Pořád je to LCD, které musí být celou dobu podsvícené. Samozřejmostí je také senzor pro automatické nastavování jasu, což se vždy hodí.

Uprostřed nad displejem je druhá kamera celého tabletu. Ta má rozlišení 8 Mpx a bohužel nemá, na rozdíl od té zadní, zaostřování. Na druhou stranu je její obraz opravdu dobrý a je lepší, než většina levných kamer na desktopu.
Hned vedle kamerky je i několikabarevná notifikační dioda.

Displej je jako celek opravdu povedený a vše co umí, umí skvěle. Od barevnosti, přes vysokou obnovovací frekvenci, rozsah jasu i další aspekty.

Hardware a výkon – téměř na vrcholu

Je vlastně docela zajímavé vidět po několika letech přístroj od Huawei, který nemá in-house řešení SoC Kirin, ale konkurenční Qualcomm. Tím je Snapdragon 865, který má deaktivovanou část pro přenos mobilních dat typu LTE nebo 5G. To je poměrně škoda, protože zrovna taková funkce by se například u pracovního tabletu docela hodila.
Navíc šuplík pro MicroSDXD kartu vypadá, že by se tam SIM dala, po nějaké drobné úpravě, klidně vložit.

Překvapivě nemá tablet jakoukoliv obdobu čtečky otisků – ani odporovou, ani optickou a ani žádnou další. To je u přístroje pro modelový rok 2021 opravdu zvláštní krok od výrobce.

Huawei MatePad 11 má dále 6 GB RAM a 64 GB, 128 GB nebo až 256 GB ROM, plus zmíněnou paměťovou kartu. Takže místa bude vždy dostatek, ať už byste měli tablet na přehrávání filmů, hudby nebo jen přenášení souborů.

Výkon Snapdragonu 865, který je vyrobený na 7nm bázi a jedná se o osmi jádrový čip typu big.LITTLE, je celkem jasně daný a i díky grafickému čipu Adreno 650 dostatečně vysoký na jakoukoliv práci nebo zábavu, kterou byste po tabletu požadovali.

Tablet jsem testoval s nejnovější verzí HarmonyOS

Pár benchmarků jsem dohledal v AppGallery, přikládám níže. Ale trochu jako problém se jeví zásoba her, které jsou v Huawei obchodě k mání pro reálné otestování. Z těch náročných jsem dohledal jen Asphalt 8 a Asphalt 9 a přes Epic Launcher se dá také stáhnout i Fortnite. Asphalty fungovaly skvěle i na nejvyšší nastavení a dokonce i s připojeným ovladačem z Xboxu přes Bluetooth. Fortnite byl už trochu náročnější a musel jsem jej stáhnout na Medium a 80% vykreslování. Bohužel hra podporuje jen dva frameraty, a to 20 PFS nebo 30 FPS, takže to není tak úplně skvělé hraní. Na druhou stranu s připojeným ovladačem, stejně jako v případě Asphaltů, se Fortnite hrál dobře (dokonce i s jednou výhrou) a přesně tohle je to, na co bych si asi sám tablet pořizoval. Tedy kdybych hrál na telefonu/tabletu hry, což jde stále tak nějak úplně mimo mě.

Bohužel nic jako Genshin Impact, Call of Duty nebo PUBG mi obchod nedokázal nabídnout. O obchodě a systému ale až v další kapitole.

Trochu zamrzí nepřítomnost, pro někoho obstarožního analogového výstupu na sluchátka v podobě 3,5 mm jacku. Ten by se do těla jistě vešel. V balení není ani redukce z USB-C, kterou si tak musíte obstarat někde jinde.

Ale i mimo hry a benchmarky jsem neměl jediný problém s výkonností HW nebo SW. Vše fungovalo po celou dobu testování naprosto skvěle, všechny animace, aplikace i přehrávání jakéhokoliv videa, ať už se jednalo 4K video na YouTube nebo na Netflixu (aplikace je v AppGallery) a vůbec celkově jsem byl opravdu spokojený.

Operační systém – HarmonyOS 2.0

HarmonyOS ve výchozí podobě

Operační systém Android bez napojení na jeho duchovního otce – Google. Ano, je to velké téma a Huawei se dostalo bohužel do situace, kdy mu nic jiného nezbývá, než takovou cestou jít. Někdo to může vítat, pro dalšího to může být nepoužitelné.

Napsáno toho bylo už asi dostatek, než abych se tu rozepisoval, co to vlastně znamená. Ale v kostce to je tak, že si aplikace musíte instalovat buďto z AppGallery nebo si je stáhnout jako instalační balíčky mimo obchod. I s tím vám AppGallery pomůže, což jak musím uznat skvělá funkce. A bohužel dedikované Google aplikace opravdu nejdou spustit, jelikož potřebují napojení na Obchod Play a aplikace vyhodí po spuštění hlášku, že toto spojení potřebuje. Jste tedy odkázáni na aplikace, které toto nepotřebují.

AppGallery nabízí poměrně dobrou zásobu všech možných aplikací

Pro normální práci s Google aplikacemi bych doporučil tedy standardní webové rozhraní, alespoň pro YouTube (Youtube.com), dokumenty (Docs.google), fotky (Photos.google) a další, které fungují poměrně dobře. I když by se dalo říct, že Google aplikace a jejich propojení je hlavním tématem celého operačního systému HarmonyOS, bohužel skýtá další úskalí a tím je nabídka aplikací. Ne že by člověk nesehnal většinu alternativ, ale je jich méně, než v případě softwarového giganta. Příkladem budiž také hry, protože zásadně chybí AAA tituly, jako je třeba Genshin Impact, PUBG nebo Call Of Duty. Na druhou stranu Fortnite se dá jednoduše stáhnout z Epic Launcheru a většina obvyklých aplikací, jako je Facebook, Messenger, Instagram a také některé bankovní aplikace od mBank, České Spořitelny, Komerční Banky, ČSOB a několika dalších fungují zcela bez problémů, takže i tento segment je poměrně dobře pokrytý.

Samozřejmě nejen aplikacemi je operační systém živ. Vlastně ani nevím, co jsem očekával. Asi nějakou nedodělanou herku, co bude klopýtat o každý kamínek na cestě a co bude stabilní jako chůze v sobotu večer z kulturního domu. Ale musím se přiznat, že HarmonyOS byl pro mě vhled, který bych asi dokázal bez větších problémů denně používat (kromě zmiňované integrace s Google aplikacemi, které zatím využívám opravdu hojně i v práci). Systém je plynulý, logicky uspořádaný a má relativní dostatek nastavení a drobných možností, jak si upravit systém k obrazu svému.
Někteří recenzenti vytýkali systému absenci Face Unlock, který se ale asi objevil v některé z pozdějších aktualizací a funguje dobře. Nicméně čtečka otisků, i kdyby se jednalo o klasickou někde na boku přístroje, by byla fajn. Systém neměl problém fungovat i s více aplikacemi najednou, nemusel je násilně ukončovat a 6 GB operační paměti mu na běžné používání stačí. Jiná situace je samozřejmě tehdy, když si člověk pustí Fortnite a to si ukousne tolik, že systém musí někde ubrat.

Náhled na spuštěné aplikace v pozadí

Launcher by si ale nějakou tu „lásku“ zasloužil. Moct si nastavit jen matici ikon 6×4 je neuvěřitelné plýtvání místem, to samé platí i pro widgety. Potíž je v tom, že moc dalších launcherů na tabletu nefunguje nebo jen v jejich základní verzi. Placené androidí aplikace jsou celkově dost problém. Naštěstí nechybí notifikace u ikon, nějaké ty animace přechodů a obrazovka se zprávami a nejčastěji používanými aplikacemi. V liště se zástupci aplikací jsou také právě spuštění poslední tři aplikace.

Pravá část spouštěcí lišty je dynamická podle běžících aplikací

A když jsme u toho Launcheru, jeho druhá stránka je doslova zavalená reklamními aplikacemi a aplikacemi „které by se mohly hodit“. Různé hry, aplikace pro zábavu, pro děti, ale že by systém nabídnul například aplikaci pro kreslení a malování, když už tu máme dobrou podporu pera, tu bohužel nenabízí. Dalším neduhem je celoobrazovková reklama při spuštění AppGallery, kterou nelze přeskočit než se ukončí. To by si výrobce také mohl odpustit.

Reklamních aplikací je opravdu hrozně moc (jsou ve složkách)

Trochu mě mrzela práce se zmenšenými aplikacemi a rozdělenou obrazovkou, kdy se nedá, po vzoru Androidu v telefonech, například vybrat aplikace na jednu polovinu displeje ve chvíli, když je uživatel na ploše, protože plocha rozdělenou obrazovku nepodporuje. Musíte nejprve spustit na celou obrazovku aplikaci, která toto zobrazení podporuje, jako je Soubory nebo Prohlížeč a teprve potom vytáhnout z lišty podržením jinou aplikaci, která se dokáže spustit v malém okně a potom jí ještě musíte přetáhnout dlouhým podržením za záhlaví do prostoru druhé poloviny displeje. Ono napsané to vypadá ještě hůř, než je to v praxi, ale ani tam to není úplně intuitivní. Kde jsou ty doby, kdy jsem v upravené ROM na Samsungu Galaxy Note 4 dokázal spustit naprosto cokoliv jako zmenšenou aplikaci a roztáhnout její okno na jakoukoliv velikost. To skýtalo tolik možností a ulehčovalo tak dost práci i na malém displeji. Zvlášť na 10,95″ by se něco podobného hodilo, než ten samý a nedomyšlený systém z telefonů.

Ukázka multitaskingu

A i když to možná vypadá z textu, že je HarmonyOS nějaký nedomrlý kříženec, sžil jsem se sním vlastně poměrně rychle a poskytoval mi dostatečný komfort, abych na něj vzpomínal v dobrém. Vše co mělo fungovat fungovalo, ostatní se dalo obejít nebo alespoň nějak nastavit. Takže za mě go, HarmonyOS, go!

Baterie a výdrž – máme hodně, chceme víc

Baterií Huawei v případě MatePad 11 nešetřil – pěkných 7250 mAh. Není to sice nejvíc mezi tablety, ale ve své kategorii se jistě neztratí. Na druhé straně je ale Snapdragon 865, který je notoricky známý svojí vysokou spotřebou, stejně jako v případě jeho nástupce Snapdragon 888, se kterým sám bojuji den co den.

Reálná výdrž se tentokráte opravdu těžko odhaduje, protož jsem tablet nepoužíval několik hodin v kuse každý den. Ono to ani vlastně nejde, vzhledem k jeho možnostem použití. O to víc ale zamrzí, že HarmonyOS nemá příliš dobře vyřešené detaily ohledně spotřeby. V grafu je vidět jen doba zapnutí obrazovky za tento den, ale již ne za minulé dny nebo mezi jednotlivými nabíjecími cykly a není to vidět ani z grafu. Výčet aplikací nezahrnuje ani spotřebu hardwaru, například kolik si sebralo nabíjení pera a klávesnice, kolik sežralo Bluetooth, Wi-Fi a tak dále.

Opravdu hrubým odhadem jsem se dostal na nějakých 10 až 12 hodin zapnutého displeje. Většinou čas obsahoval běžné brouzdání zákoutími internetu, sociálními sítěmi, blbnutí se stylusem a hraním her.

Huawei MatePad 11 podporuje také rychlé nabíjení a to o síle 22,5W. Není to sice „class-leading“, ale rozhodně se i tato nižší rychlost hodí, když je potřeba.

Nastavení je bohužel dost skoupé na informace

Nastavení je bohužel dost skoupé na informace

Nastavení je bohužel dost skoupé na informace

Konektivita a sítě – nekompletní, ale dostačující

Po první prohlídce tabletu jsem zajásal, že se Huawei odhodlal k osazení slotu pro karty. Nevěděl jsem ještě jaké karty, jestli paměťové, SIM, nebo jejich vlastní NM, ale slot přijde vždycky k duhu. Nakonec se z toho vyklubal pouze slot pro MicroSDXC karty. SIM bohužel do šuplíku vložit nejde, což je vzhledem i ke konkurenci docela škoda. Stačila by nějaká datová a na cesty máte vystaráno. Tak snad v další verzi.

Zbytek konektivity sestává z obligátní Wi-Fi 6, Bluetooth 5.1 a dokonce i GPS. To by mělo většině uživatelů bohatě stačit. Kvalita připojení a síla signálů byla, musím říct, vynikající a i doma, kde na některých místech máme špatný signál, neměl MatePad 11 naprosto problém. A to platí i pro Bluetooth, které jsem se snažil vytížit přenosem v LDAC do sluchátek, připojenou myší, klávesnicí, M-Pencil a dokonce i gamepadem z Xboxu a vše fungovalo k mé plné spokojenosti.

Bluetooth 5.1 nemělo problém ani s několika připojenými zařízeními najednou

GPS je, spíš než pro reálnou navigaci v autě, ke které se ale dá použít jistě taky, pro určení přibližné polohy například doma nebo v kanceláři.

Další možností, jak připojit nějaké zařízení, je OTG. To sice považuji za naprostí základ, který Android už dlouhé roky nativně podporuje, ale tak v případě tabletu s HarmonyOS jsem si nebyl úplně jistý. Naštěstí i OTG funguje skvěle, připojená fleška (FAT32, 32 GB) fungovala dobře, stejně jako myš a klávesnice. Po připojení flešky se ale nikde, ani v liště nebo nastavení, uživatel nedozví, jestli tedy je nebo není připojená a ani systém nenabídne nějakou aplikaci, kterou například nově připojené zařízení má otevřít nebo spravovat. Naštěstí je vidět jako další disk ve správci souborů.

Kamera a video – jen krátce a výstižně

Tablet je vybavený dvěma kamerami, jednou vzadu a druhou vepředu. Ta větší, zadní, je 13 Mpx snímač se světelností f/1.8 a PDAF zaostřováním. Má k dispozici i LED blesk a umí mimo HDR, také nahrávat video 4K@30fps a 1080@30fps. Reálné využití takové kamery na tabletu je pro mě vlastně trochu obskurní, protože většina telefonů dokáže fotit lépe, ale když není telefon nebo foťák po ruce, zastoupí jeho roli celkem obstojně.

Co mě ale mrzí, je přední kamerka. Nemá zaostřování ani nějaké přisvícení, což by se občas hodilo. Nejde mi o nějaké selfies, ale třeba o pracovní videohovory, u kterých by se takové vymoženosti hodily. Na druhou stranu i přes absenci výše zmíněných, není kamerka špatná. Má rozlišení 8 Mpx se světelností f/2.0, takže budete vidět i za horšího světla. Detaily také nejsou ve fotkách špatné, ale hodilo by se HDR, aby se kompenzovala expozice scény, která je někdy přepálená a někdy zase podexponovaná.

Aplikace pro ovládání je jednoduchá, nabízí focení, nahrávání videa, časosběr a panorama. Fajn je virtuální spoušť, která se dá přesouvat kamkoliv po displeji. Přece jen je tablet poměrně velký.

Zvuk – 4x lepší

Nejen dobrý obraz je zárukou zážitku ze sledování filmu s tabletem v náručí. Tím druhým je přirozeně také zvuk, který v Huawei svěřili známé firmě Harman Kardon, která se postarala o ladění všech 4 reproduktorů, které má Huawei MatePad 11. Naposledy jsem slyšel jak tablet hraje asi před pěti lety, od té doby se mi tahle odnož zařízení kompletně vyhýbá a moje očekávání kvalitního zvuku končila na úrovni lepších telefonů. O to víc mě zvuk tabletu usadil do křesla. Opravdu parádní vykreslení a dokonce příjemná stereo separace se vzdušným projevem, který se nezadýchá ani u hudby. Pokrytá je celkem velká část rozsahu, takže i nějaké ty (středo)basy z tabletu vymámíte. Křivka pak strmě klesá někde kolem 100 Hz, takže „rumble“ u rapu nebo DnB nečekejte, ale i přesto hraje tahle velká placka parádně.

Další možností, jak připojit nějaké to hrající zařízení, je Bluetooth. To je ve verzi Bluetooth 5.1 a podporuje všechny možné standardy přenosu – od SBC až k LDAC. Spojení mezi sluchátky (Sony wh-1000xm3) a tabletem bylo vždy silné a nikdy se mi nestalo, aby se zvuk sekal nebo vypadával.

Jak Android, tak Qualcomm, umí LDAC kodek, který patří k tomu nejlepšímu ve světě bezdrátového přenosu přes Bluetooth

Poslední možností pro připojení sluchátek je bohužel redukce z USB-C na 3,5 mm jack. Bohužel proto, protože by se do těla tabletu vešel a také proto, protože tahle redukce není ani v balení, takže musíte použít svojí vlastní.

Integrovaná aplikace Hudba

Závěr recenze Huawei MatePad 11

Recenze tabletu pro mne byla rozhodně zpestřením běžné elektroniky, kterou normálně dostávám na otestování a musel jsem se trochu situaci přizpůsobit. A také to bylo moje první seznámení s Androidem, který nemá propojení se službami Google ani jeho aplikace. A hned po prvním osahání systému, klávesnice, aplikací a seznámení se s možnostmi musím říct, že mi Huawei MatePad 11 přišel jako skvělý společník, který umí nabídnout slušnou porci výkonu, zábavy a kvalitního zpracování a komponent.

Určitě bych vyzdvihl skvělý displej se 120 Hz obnovovací frekvencí, dobrým rozsahem jasu i dobrým kontrastem, vynikající ozvučení, výkonný SoC a příslušenství v podobě klávesnice a stylusu. Systém je dobře odladěný a i když mu sem tam něco chybí, při používání na to pak člověk celkem snadno zapomene. Všechno funguje „na první dobrou“, bez zbytečných obezliček, bez pádů, bez zasekávání. Huawei na svém HarmonyOS opravdu zapracovalo a k dospělosti mu chybí opravdu jen krůček. AppGallery je plná aplikací, které sice nemusí odpovídat tomu, co je v nabídce na Google Play a v případě placených aplikací, které máte nakoupené, bude jejich přesunutí do nového systému problematické až nemožné, ale tak jako tak se najde nějaká alternativa. A skvělá funkce AppGallery je také schopnost nabídnout uživateli ke stažení instalační balíček z ověřeného zdroje.
Zpracování je na dobré úrovni, takže i když se jedná o celoplastovou konstrukci, v ruce se jeví jako bytelný kus elektroniky.

Mezi mínusy bych asi zařadil, byť je možná trochu nefér, právě Google služby. Přece jen je na ně zvyklých nemálo uživatelů, včetně mě samého, ale to je pro zamyšlení pro každého samostatně. Trochu mi chybí 3,5 mm jack, podpora SIM karet by se také hodila, stejně jako čtečka otisků. Její nepřítomnost je u telefonů skoro nemyslitelná a když, tak se jedná o nejnižší modely dané značky, a to samé by mělo platit i pro tablety.
Kontroverzní je také počet předinstalovaných aplikací a reklamních aplikací, které zabírají téměř jednu celou obrazovku launcheru. Chápu snahu Huawei o rozšíření povědomí uživatelů, že opravdu aplikace nabízí, ale je jich příliš moc v příliš mnoho samostatných záložkách a složkách.

Takže až na pár menších a jednom větším mínusu, nedopadla recenze Huawei MatePad 11 úplně špatně a dokážu si jej celkem jednoduše představit jako něco, co bych mohl používat jako doplněk ke stávajícímu portfoliu domácí elektroniky.

Ještě jednou díky zastoupení Huawei za zapůjčení tabletu, bez nich by recenze Huawei MatePad 11 nemohla proběhnout.