Hodnocení recenzenta
Android One je alfou i omegou celého Xiaomi Mi A3 a pro uživatele, kteří od telefonu očekávají skutečně základní funkce systému samotného, se jedná o slušný základ. Pro všechny ostatní je tu MIUI. Pochválit můžu ale fotoaparát, celkovou vybavenost, velmi kvalitní zpracování. Ale displej si zaslouží náhradu za něco modernějšího.
Je jen málo telefonů Xiaomi, které by neměly jejich věhlasnou nadstavbu MIUI. Xiaomi Mi A3 je jedním z těch několika, které se chtějí odlišovat od zbytku portfolia a proto do vínku dostaly systém čistý a neposkvrněný – Android ONE. A jak si telefon stojí a vyplatí se vůbec něco jiného v Xiaomi, než je MIUI? To se dozvíte z dnešní recenze Xiaomi Mi A3.
Předem velmi díky za zapůjčení Xiaomi Mi A3 eshopu www.xm.cz!
Balení – bez většího překvapení
Občas si říkám, jestli má vlastně smysl popisovat balení. Krabička, ve které jsou další krabičky, ve kterých je nabíječka, USB-C kabel, silikonový obal na telefon, kovový pin pro vysunování hybridního slotu a nějaké ty papírové brožurky. U nich bych se ale na chvilku zastavil, protože neznalý uživatel bude možná trochu zmaten, samozřejmě za předpokladu, že si takovou věc vůbec někdo dneska prohlíží nebo se jí řídí. V návodu je totiž vyobrazené velmi staré MIUI, možná sedmá iterace systému a k telefonu s Android One vůbec nesedí. Ale to mě spíše zaujalo při zkoumání balení.
Design a zpracování – solidní, jako obvykle
Přestože není Xiaomi Mi A3 nijak drahá záležitost, alespoň v nižší verzi výbavy 4/64 GB, neznamená, že je jeho zpracování špatné. Xiaomi má při výrobě dobře nastavené limity pro kvalitu jak samotného zpracování jednotlivých dílů, tak pro použité materiály. Klasická kombinace kovového rámečku a obou skleněných ploch v provedení Gorilla Glass 5.
Xiaomi Mi A3 je celkem malý telefon
Mile mě překvapil výřez, který je pouze kapkovitého tvaru a nezasahuje tak do notifikační lišty svou velikostí. Telefon je velmi podobný vlajkové lodi Mi 9, a to Mi A3 jen prospívá. Zakulacené rohy se zakulaceným displejem a třemi foťáky na zádech vypadají na první pohled celkem luxusně a stejný pocit přetrvává i při držení telefonu v rukou. Xiaomi Mi A3 působí opravdu velmi solidně, všechny díly jsou perfektně slícovány, tlačítka, hybridní šuplík, 3,5 mm jack, USB-C, zkrátka opět vše skvělé.
Tlačítka, která jsou typicky na pravé straně, mají velmi malou vůli, ale mají výbornou odezvu na stisk a díky celkově menším rozměrům telefonu i dobré umístění. Skleněná záda nabízí tři možnosti barev – tmavě šedou, modrou a velmi zajímavou perleťově bílou. Kromě nezbytných certifikačních značek, které z mého pohledu docela kazí celkový vzhled telefonu, je na zádech i trojice objektivů a přisvětlovací dioda.
Zvláštní šedo-modrá barva skleněných zad
Přední strana s 6,01″ HD AMOLED displejem nabízí relativně jen málo prostoru pro tlačítka a senzory a tak kromě kapkovitého výřezu přední 32 MPx kamerky, jsou všechny senzory, sluchátko i notifikační dioda ukryty v drobném rámečku nad displejem. Dioda je trochu zvláštně umístěna kousek od levého rohu (jen upozornění pro všechny OCD postižené).
Spodní hrana telefonu nabízí USB-C konektor, hlasitý repráček a hlavní mikrofon. Horní hrana má na starosti sekundární mikrofon, iR diodu a 3,5 mm jack.
Zpracování přestává být i u nižších modelů jakýmkoliv problémem a jsem za to osobně celkem rád, že se nemusíme zaobírat telefony z nekvalitních plastů, nebo hrubými nedodělky i za mnoho tisíc korun.
Rozměry Xiaomi Mi A3 jsou 153,5 x 71,9 x 8,5 mm s váhou relativně vysokých 174 gramů.
Displej – znovu roce 2012?
Říkáte si, co je to za nesmyslný nadpis. Ale není až tak nesmyslný, protože Xiaomi se odhodlalo ke kroku, který mi připadá velmi zvláštní. Abych přiblížil rok 2012, tak v tu dobu přišel Samsung se svým top modelem Galaxy S III, který měl HD rozlišení. Což by nevadilo, pokud by použitým displejem nebyl AMOLED s PenTile maticí jednotlivých pixelů. Ano, opět se po letech setkáváme s téměř tím samým problémem, jako před lety. Ne že by HD rozlišení (720×1560 pixelů) bylo pro 6,01″ displej málo, 306 PPI je celkem dostatečné, ale protože jsou pixely jinak uspořádané, displej prostě nemá to, co by při používá byť HD rozlišení mohl mít. Je pro mě trochu záhadou, proč mít v roce 2019 displej, který zobrazuje písmo a zvláště na barevném pozadí, zubatě. Přitom předchozí modely Mi A1 a Mi A2 měly FullHD displeje. Displej má dnes standardní poměr stran 19,5:9.
Kapkovitý výřez na displeji Xiaomi Mi A3
Kromě tohoto neduhu, se ale jedná o celkem fajn panel. AMOLED má syté barvy, skvělou černou a celkem i dobrou čitelnost na slunci. Jeho minimální jas umožňuje bezproblémové používání i v úplné tmě a nebude tak problém koukat na vaši oblíbenou show při zhasnutém osvětlení.
Dalším bodem je také využívání AMOLED displeje. To je bohužel zastoupeno pouze rozsvěcením místa, kde se v displeji nachází čtečka. Ambientní displej Android One zatím nepodporuje. Stejně tak jako nepodporuje gesto DT2W, tedy poklepání pro rozsvícení telefonu. Obě tyto „fíčury“ jsou bezproblémové na jakémkoliv jiném modelu v portfoliu, pravděpodobně díky MIUI. Ale o systému jako takovém až později.
Co tedy dodat k displeji? Snad pro příště opravdu připlatit za FullHD AMOLED, nebo alespoň levnější HD LCD. Systém z AMOLEDu stejně nedokáže vytáhnout další praktické funkce (alespoň zatím) a LCD bude při prohlížení a čtení vypadat ostřeji.
Lehká neostrost textu na displeji
Hardware a výkon – slušný základ
Qualcomm Snapdragon 665 je jeden z nejnovějších SoC na trhu a bude jistě pohánět spoustu dalších telefonů a celkem jsem se na jeho provozní vlastnosti těšil. Jedná se o SoC v konfiguraci 4+4 jádra Kryo 260 Gold@2.0 GHz a Kryo 260 Silver@1.8 GHz respektive. Doplňuje je grafický čip Adreno 610 a 4 GB operační paměti RAM. Interní paměť je buďto 64 nebo 128 GB a dá se rozšířit díky podpoře MicroSD karet.
Další zkratky, které Xiaomi Mi A3 podporuje je kromě obligátního LTE, také iR dioda, USB-C, 3,5 mm jack, hybridní podpora pro Dual NanoSIM nebo NanoSIM a MicroSD kartu. Velmi mě mrzela nepřítomnost NFC, které se hodně rozšiřuje coby prostředník pro placení.
V populárním benchmarku AnTuTu v7.2.3 nasbíral telefon celkem pěkných 140010 bodů, což by mohlo stačit i na slušné mobilní hraní. Nainstaloval jsem tedy balík ověřených her jako je PUBG, MortalKombat, TES: Blades, Asphalt 8, Asphalt 9 a NFS: No Limits.
Většina her jela bez problémů překvapivě i na nejvyšší grafické nastavené (PUBG a Asphalt 8), ale Asphalt 9 nebo Blades už bylo pro Snapdragon 665 příliš a musel jsem sáhnout na položku v menu s popiskem „low“ nebo „medium“.
Teploty se i při herní seanci v PUBG držely celkem nízko, telefon byl sice trochu teplý, ale vše bylo v normě pro běžné používání.
Systém – záhadný Android One
Právě s Xiaomi Mi A3 mám premiéru s Android One, který pro mne byl až doteď téměř neznámý. Jedná se o projekt samotného Google, kdy je pro certifikaci určitého zařízení nutno splňovat několik celkem zásadních věcí, hlavně kolem aktualizací samotného systému a bezpečnostních záplat. Zakoupením takového přístroje by měl mít uživatel jistotu, že celé dva roky bude dostávat pravidelné aktualizace a tři roky systémové záplaty. Na oplátku nabízí Android One prostředí, které reflektuje nejnovější iterace Androidu v referenčních zařízeních bez jakýchkoliv zbytečných aplikací a dalších bloatware.
Lancher je ještě jednodušší, než se zdá
Co to ale v praxi znamená? Popravdě se přiznám, že jsem očekával mnohem víc, než jen „bare-bone“ systém osekaný o téměř všechny drobnosti, na které jsem již zvyklý pěknou řádku let. Systém nedokáže používat výhodu AMOLED displejů a zobrazovat například Always On displej a notifikace, neumí jakákoliv gesta, launcher je vyloženě spartánský, tlačítka na liště se nedají nahradit gesty, ani se nedá změnit jejich umístění nebo posloupnost. Nedá se vypnout ani nijak nastavit „asistent“ coby pravé tlačítko, přidat mu nějaké funkce nebo rychlé spouštění aplikací.
Napevno zvolení zástupci na pevně daném umístění v liště
To vše by mělo ale znamenat alespoň to, že systém bude za všech okolností rychlý a nebude znát žádné sekání. Ano i ne. Systém je většinu času opravdu bezproblémový co se navigace a spouštění aplikací týče, ale sem tam se přece jen trochu zadrhne. Opět výsledek, který jsem neočekával od tak nenáročného systému bez jakýchkoliv dalších služeb běžících v pozadí. Je pravda, že s vyšším výkonem by byl chod systému asi lepší, ale zmínit bych to přece jen měl.
Při zvolení tmavého režimu, který by se měl posléze aplikovat na celé UI, zůstalo bohužel například nastavení nebo nabídka pod pravým tlačítkem coby asistent, stále bílé pozadí, což v jinak tmavém prostředí působí značně rušivě.
Narazil jsem také na v dnešní době velkých displejů asi šetření místem, nebo jak to nazvat. V aplikaci Nastavení po rozkliknutí například agendy Obrazovka nebo Zvuk, je z menu vidět jen několik hlavních položek a zbytek se musí dále rozkliknout. Možná se jedná o šetření místem, ale přišlo mi to neergonomické.
Za dobu používání dorazily dvě nebo tři aktualizace a ta třetí naštěstí vyřešila velmi otravnou chybu při vytváření screenshotů, kdy vyfocení znamenalo vydání hlasitého zvuku, který se nedal nijak vypnout, a to dokonce ani připojením sluchátek. Sejmutí screenshotu tedy bylo slyšet jak do sluchátek, tak ven a to i při nastavení na tichý režim nebo vibrace.
Dalších chyby jsem již nezaznamenal a poslední verze systému je již stabilní a rychlá a bez problémů zvládne cokoliv, co jsem si zamanul.
Jaká je má konkluze nad Android One? Pokud jste nenáročný uživatel, kterému stačí systém bez „kudrlinek“, klidně jej zkuste. Pokud jste ale zvyklí používat OxygenOS, MIUI, EMUI a další nadstavby, zkuste raději hledat jinde.
Baterie a výdrž – nenadchne, ale ani neurazí
Ač je sice Xiaomi Mi A3 na dnešní poměry spíše menší telefon, dostalo pod zadní skleněný kryt baterii s kapacitou 4000 mAh. Spolu s čistým Android One by měla tato kombinace zabezpečit dlouhý a bezproblémový chod na mnoho hodin bez nabíječky. Ale jak praxe ukazuje, zase tak slavné to není. Tedy výdrž je rozhodně dobrá, ale očekával jsem trošku lepší. Je pravda, že byly při testování dny, kdy dostal telefon opravdu zabrat a stále se držel statečně.
Ráno, kolem 6:20 hod vstávačka do práce, pár hodin poslechu hudby, ať už přes kabel nebo bezdrátově, sjíždění všech možných Instagramů a Facebooků, cestou zpět mapy, navigace, koukání na Youtube a další bohulibé činnosti, které měly za úkol ale pouze jediné – vybít telefon (a svést na to vlastní prokastinaci). V průměru jsem se dostával na nějakých 5 až 6 hodin rozsvíceného displeje. Což je vzhledem k HD rozlišení a poměrně velké baterii spíše průměrná výdrž.
Baterii doplňuje také 10W nabíječka, která bohužel nepodporuje rychlé nabíjení FastCharge. Telefon totiž podporuje až 18W nabíjení.
Čtečka otisků – dle nejnovějšího trendu
Nejnovější trend je samozřejmě čtečka umístěná pod samotným displejem. Nicméně vzhledem ke zkušenostem a také k ceně samotného Xiaomi Mi A3, jsem si nebyl jistý, jestli je to úplně funkční kombinace. A popravdě, začátky byly trochu horší a telefon se nechtěl odemykat a když, tak pomalu. Naštěstí časem jsem si zvykl na umístění čtečky, která je jen kousek nad spodním okrajem displeje a nakonec nebylo soužití zase tak špatné. Je celkem jasné, že kvalita oproti klasickým čtečkám, byť u telefonů střední a nižší třídy, je stále trochu horší. Na druhou stranu, je potřeba vývoj a nasazení čtečky pod displej chápat.
Nakonec tedy nevychází čtečka tak špatně, byť není tak přesná a rychlá jako bych si představoval, ale při reálném používání to není zase tak velký problém.
Softwarová část čtečky obsahuje, bohužel, pouze možnost odemykání telefonu. Nenašel jsem možnost, jak třeba uzamknout aplikace nebo nějakou součást systému. Opět další drobnost do mozaiky Androidu One, alespoň tedy pro mě.
Další možností, jak se do telefonu dostat, je kromě obligátního hesla nebo gesta ještě populární odemykání tváří. To je prováděno samozřejmě přes přední kamerku, která je na práci sama. Nemám k sobě žádné další senzory, které by jí pomáhaly ve tmě nebo špatných podmínkách. Ale i tak funguje celkem rychle a používání této funkce v praxi bylo bezproblémové.
Navigace, konektivita, volání – solidní výbava
Ono vlastně v této kapitole vlastně není moc o čem psát. Všechny aspekty navigace, volání a všech bezdrátových sítí a dalších bezdrátových připojení jsou dnes ve většině případů již naprosto v pořádku. Jasně, najdou se případy, kdy to opravdu má smysl, ať už v negativním nebo pozitivním smyslu, ale Xiaomi Mi A3 obstálo ve všem na výbornou.
Pravděpodobně za to může, kromě kvalitních antén, také osazený čipset od Qualcommu, díky kterému fungovala navigace naprosto spolehlivě i v městské zástavbě a nebyl problém se navigací nechat přesně navést na určité místo. Její rychlý fix polohy i přesnost budou jistě vyhovovat naprosté většině uživatelů.
Konektivita, v podobě Wi-Fi 802.11 a/b/g/n/ac nebo Bluetooth 5.0 a samozřejmě také příjmu GSM signálu, probíhala bez jakýchkoliv výkyvů, odpojování nebo dalších bezdrátových neduhů.
Co se volání týče, také nemám výhrad. Signál byl vždy silný, sluchátko hlasité a i druhá strana mě slyšela vždy skvěle i z hlučnějšího prostředí. Na závěr ještě otázka LTE, která je ale díky oficiální distribuci zodpovězena vlastně dopředu – LTE FDD: 800/900/1800/2100/2600 MHz.
Fotoaparát a video – tři oči vidí víc
Ještě nedávno bychom na tři objektivy na telefonu koukali jako na zjevení a hle, dnes tato záležitost okupuje i střední třídu. Xiaomi Mi A3 má k dispozici snímače s rozlišením 48 MPx, 8 MPx a 2 MPx se světelnostmi objektivů f/1.79, f/2.2 a f/2.4 respektive.
Zmiňované tři oči na zádech Xiaomi Mi A3
Než se vrhneme na výsledky, nejprve popis aplikace, skrze kterou se fotí a nahrávají videa. Ta již není z Andoidu One, ale je proprietární od Xiaomi. Máme tu tedy posouvání do stran pro různé módy klasických fotek, videa, portrétu, panorama až pod manuální režim. Hned vedle popisků při zvolení automatického režimu jsou tři malé tečky. Klepnutím na jednu z nich se přepíná mezi 2x zoom a UltraWide objektivem. To je samozřejmě praktická záležitost, nicméně tečky jsou malé a poměrně špatně se s nimi pracuje. Jinak je aplikace vlastně zcela totožná s ostatními modely i se všemi svými duhy a neduhy.
Jediná věc, která mě na aplikace ale trochu štvala při používání, je posunutí snímaného obrazu v hledáčku. Při režimu 16:9 je černý pruh na levé straně a velká část hledáčku je posunutá pod poloprůhledné menu se spouští a režimy na levé straně. Za prvé obraz není tak dobře vidět a za druhé se takto nedá například zaostřit na pravou stranu snímané scény. Přitom na displeji je místa dost.
Špatně vycentrovaný hledáček
A teď konečně k tomu důležitému – fotkám. A popravdě musím říct, že nebýt té prodlevy mezi zmáčknutím spouště a samotným vyfocením, asi bych hlavnímu snímači neměl ani moc co vytýkat. Denní snímky mají překvapivě solidní dávku detailů, nejsou softwarově přeostřené a reprodukce barev také není špatná. Do snímků občas lehce zasahuje vyšší šum, ale nejedná se o nic hrozného. Dynamický rozsah je také na slušné úrovni.
Snímač také dokáže fotit v plném 48 MPx rozlišení, ale výhody to v praxi nepřináší žádné. Fotky postrádají korekci šumu a ani detailů není ve fotkách více, než z 8 nebo 12 MPx fotek. Navíc zabírají někdy i 30 MB.
Ještě bych se zmínil o HDR režimu, který odvání vpravdě příšernou práci. Jakmile HDR zasáhne, je kompletně celá fotka zničená a překrytá jakýmsi světlým závojem, který dokonale smaže jakékoliv detaily.
8 MPx UltraWide senzor, jak název napovídá, má extra široký úhel záběru. Jak jsem nedávno zjistil v praxi, je to opravdu povedená hračka. Nicméně výsledky, které podává snímač a objektiv v Xiaomi Mi A3 nejsou úplně nejlepší. Ve fotkách znatelně přibývá aberací a celkově jsou fotky velmi „měkké“ v detailech. Pro noční fotky raději tento mód vůbec nezapínejte.
Dalším režimem, jak by se mohlo zdát, je 2x zoom. Ale zdání klame. Ač by si mohli uživatelé myslet, že k tomu bude telefon používat jeden ze svých tří snímačů, jedná jen a pouze o digitální výřez z hlavního snímače. Takže fotit na dálku jde, ale za cenu velké ztráty kvality.
Noční focení nebo focení za špatných světelných podmínek vede díky velkému senzoru a objektivu s vysokou světelností opět k dobrým výsledkům, které trochu předčily má očekávání. Fotky mají dobrou reprodukci barev a jsou relativně dobře prosvětlené. Optická stabilizace by samozřejmě udělala velký kus práce, bohužel jí telefon nedisponuje.
Pokud byste chtěli zkusit Noční režim, klidně mohu na rozdíl od HDR, doporučit. Fotky získají lepší kontrast a jsou prosvětlenější, byť za cenu ztráty detailů.
Pohyblivé obrázky, chcete-li video, je na tom s nastavením 1080p@30FPS spíše průměrně v tom dobrém smyslu slova. V nastavení lze ale nastavit jak 1080p@60 FPS a dokonce i 4K@30 FPS, což mě trochu překvapilo. Nicméně ani po zapnutí položky „stabilizace videa“, samozřejmě té elektronické, jsem nedocílil použitelných výsledků při lehkých otřesech a obraz se vlnil a třásl.
Nahraný zvuk také patří spíše mezi průměr – neurazí, nenadchne.
Zvuk – Jacku, drž se pevně
Jack to možná ve filmu Titanic nezvládl až do konce, nicméně i s naším 3,5 mm jackem je to podobné. Zatím se drží u telefonů nižší třídy a u Xiaomi si na něj vzpomněli i u modelu Mi A3. Umístěný je na horní hraně. Jeho výstup je co do kvality přehrávání srovnatelný s jakýmkoliv jiným telefonem, který má zvukový výstup vedený přes čipset Qualcomm. Bezdrátové spojení mezi mými Audio-Technica ATH-M50xBT probíhalo za podpory Bluetooth 5.0 zcela dle očekávání a bez zbytečných výpadků nebo jiných rušivých elementů.
Hlasitý repráček na pravé spodní straně je celkem hlasitý a překvapivě není špatný. Je mu dobře rozumět a pro hovory na hlasitý odposlech je dobrý stejně, jako na přehrávání hudby například při vaření.
Závěr recenze Xiaomi Mi A3 – spousty drobností ve skládačce
Ti z vás, kdo si poctivě přečetli tu hromadu textu nad závěrem, asi tuší, že dnešní konkluze nebude zrovna jednoznačná a že možná nebude ani samotné hodnocení tak vysoké. A mají pravdu. Xiaomi Mi A3 se sice papírově zdá jako fajn stroj s čistým Androidem One, ale při používání jsem narazil tolikrát na drobnosti, které mi v systému chyběly, ať už funkce nebo nedodělky, že nemohu jinak, než hodnotit zvolený operační systém jako minusovou položku. Možná je to tím, že jsem většinu času používal vždy nějaké ty nadstavby, ale i za cenu někdy lehčí přeplácanosti, jsem si na funkce a drobné změny v systému natolik zvykl, že nemůžu jinak. Android One je pro mě příliš osekaný systém.
Další negativum bych viděl ve zvoleném displeji. Nejde ani moc o rozlišení, spíše jako o rozlišení u PenTile AMOLED displeje. Text není ostrý, má zubaté okraje a prostě nevypadá příliš dobře. Příště raději LCD s HD rozlišením nebo modernější FullHD panel.
Čtečka otisků je také tak trochu na hraně. Je sice fajn, že se čtečky pod displejem dostávají i do nižších cen, nicméně klasickou čtečku zatím nahradit nedokáží ani rychlostí, ani přesností. Na druhou stranu ta v Xiaomi Mi A3 není tak špatná a dá se bez větších problémů používat v praxi. Xiaomi má ale určitě plus za její nasazení.
Pochvalu zaslouží konstrukce i materiály, čitelnost a rozsah jasu displeje, celková vybavenost a v neposlední řadě také fotoaparát, který za dne dokáže vyfotit opravdu pěkné snímky a rozhodně se nebojí fotit i v noci.
Pokud vám ale Android One vyhovuje a přežijete displej, výdrž baterie v lepším průměru, není v jádru vlastně Xiaomi Mi A3 špatný telefon.
Nakupovat můžete na našem spřáteleném webu www.xm.cz, díky kterému se recenze Xiaomi Mi A3 uskutečnila.
