Hodnocení recenzenta

Huawei Nova 3 je líbivý a poctivě vybavený telefon vyšší střední třídy, který dokáže zaujmout hodně zájemců. Nabídne dobrý foťák, odladěný systém, skvělou čtečku otisků a bleskové odemykání obličejem a má i 3,5 mm jack. Vad na kráse je opravdu málo a z těch hlavních je to snad jen hlasitý reproduktor, nepřítomnost off-screen gest a pár drobností v samotném EMUI.

8
x/10

Huawei se nezadržitelně dere na piedestal mezi největší světové hráče mobilního světa. Hvězda, která mu má pomoct k takovýmto výsledkům je i Huawei Nova 3, který přináší moderní design a plnohodnotnou výbavu za solidní cenu. Jaká má negativa a jaká má pozitiva se dočtete z recenze Huawei Nova 3.
Za zapůjčení děkujeme jako obvykle společnosti Huawei.

 

Balení

Striktně bílá krabička má na sobě pouze několikrát nápis Huawei Nova 3 a upozornění, že je vše natištěno sojovým inkoustem. Na zadní straně se nenachází ani jak telefon vypadá nebo tabulka s parametry přístroje. Ne, že by to esenciální, ale určitě by to nebylo na škodu.
V balení nalezneme kromě obligátního telefonu také rychlou nabíječku (5V/2A nebo 9V/2A), USB-C kabel, průhledný gumový kryt, nějaké ty příručky a poměrně neočekávaně také headset. Ten je také v bílé barvě a velmi nápadně připomíná jiný headset, který je odkudsi z Kalifornie.

Design a zpracování

Jedna z opravdu silných zbraní, kterou Huawei má, je právě vzhled. Ani ne tak nějaká nápaditost nebo nezvyklé tvary, ale barevné kombinace a jejich zpracování. Telefon na recenzi mi přišel rovnou v té nejlepší možné kombinaci fialové a modré. Nenechte se zmást, když by vám někdo tvrdil, že fialová patří pouze něžnému pohlaví. Mimochodem historie výroby fialové barvy a její význam ve společnosti je velmi zajímavé téma k nastudování.

Huawei Nova 3 dostal do vínku fialový eloxovaný hliníkový rámeček a záda pokrytá sklem s parádním efektem s přechodem mezi dvěma kovovými odstíny barev – fialovou a modrou. Foťákem jde špatně zachytit kouzlo, jaké má tato kombinace barev v sobě, ale na živo to opravdu vypadá nádherně. Mezi záplavou samých černých, bílých, zlatých nebo modrých telefonů tato kombinace výrazně vyčnívá.
A když jsme u těch zad, ta mají kromě pěkného barevného efektu sklo, které samozřejmě extrémně přitahuje otisky. Bohužel se pravděpodobně nejedná o Gorilla Glass a nepodařilo se mi zjistit, které z tvrzených skel Huawei používá. Na zádech je také čtečka otisků a dvouoký objektiv fotoaparátu s přisvětlovací diodou.

Levá strana má na starosti hybridní slot na dvě Nano SIM, nebo jednu Nano SIM a jednu paměťovou kartu. Pravá strana je osazena dvěma fyzickými tlačítky, zapínacím a kolébkou hlasitosti. Obě mají výborný pevný stisk s jasnou odezvou. Jsou také dobře oddělena od okolního povrchu a lze je bez problémů najít i poslepu. Jen bych je raději u takto vysokého telefonu viděl o nějaký ten centimetr níže.

Na horní straně je umístěný sekundární mikrofon. Spodní strana telefonu si přichystala menší překvapení v podobě 3,5 mm jacku, který v dnešní „USB-C only“ době poměrně oceňuji. Uprostřed se nachází USB-C konektor a vpravo pak mřížka s hlasitým reproduktorem. Pod mřížkou je umístěna několika barevná notifikační dioda, která ale není příliš vidět. Její blikání jde celkem snadno přehlédnout, nicméně je fajn, že na ní výrobce nezapomněl.


Rozměry Huawei Nova 3 jsou 157 x 73,7 x 7,3 milimetrů a váha je celkem příjemných 166 gramů.

Displej

Ještě před nedávnem jsme koukali na vykrojené displeje jako na novinky a dnes se jedná o zcela běžnou záležitost, která se dostává stále hlouběji do nabídek všech výrobců telefonů. Huawei Nova 3 má LCD IPS panel s rozlišením 1080 x 2340 pixelů, velikostí 6,3″ s trochu absurdním poměrem stran 19,5:9. Telefon je opravdu vysoká nudle a přestože má na výšku 157 milimetrů, je celkem obtížné takový telefon ovládat.
Na první pohled vypadá displej jako povedený kousek, nicméně po podrobnějším prozkoumání se dají najít i drobnosti, které by mohly být u telefonu nad 10 000 Kč vyřešeny lépe. Podsvětlení kolem výřezu totiž není konzistentní a je tmavější než zbytek displeje. Stejně tak zaoblené rohy jsou tmavější. Není to sice příliš znát, ale musím to zmínit jako jednu z vlastností.

Kontrast je lehce nižší, nicméně dá se s ním hnout v nastavení a i když nemá tak vysoký kontrast jako AMOLED displeje, stále je na něj radost se dívat. Žádná z barev netrpí výraznou odchylkou.
Rozsah jasu je slušný a nejnižší stupeň na posuvníku dokáže zprostředkovat příjemné noční brouzdání převážně bílým světem internetu. Druhý konec posuvníku je dostačující i na výraznější denní světlo, nicméně špička jasu by mohla být ještě o kousek výš.

Pozorovací úhly displeje jsou celkem jasně dány IPS technologií, nemusíte se tedy bát, že by na displeji nebylo nic vidět, i když telefon není natočen ideálním úhlem k uživateli. Jakékoliv zkreslení nastává až při úplném extrému.


Při používání mě poměrně mrzelo, že telefon nepodporuje žádná gesta na displeji, a to ani dvojité poklepání pro probuzení ani žádná další.
Digitizér, tedy dotyková vrstva, která snímá doteky a umožňuje tak ovládat to, co je na displeji, fungovala k mé plné spokojenosti. Nestalo se mi, že by telefon někdy dotek nezaregistroval nebo by někde „dotýkal“ sám od sebe.

Hardware a výkon

Huawei, jak je zvykem, používá své vlastní „in-house“ řešení svých SoC. Osazený HiSilicon Kirin 970 by měl okupovat vyšší příčky výkonnostních testů. Jeho osm jader 4x Cortex-A53 a 4x Cortex-A73 s takty 1,8 GHz respektive 2,36 GHz a 10 nm litografie, by se mělo začadit po bok Qualcomm Snapdragonu 835, který sice není nejnovější iterací, ale stále se jedná o velmi výkonné řešení.
Sekundanti v podobě grafického čipu Mali G72 a spolu se 4 GB nebo 6 GB operační paměti LPDDR4X doplňují komplet. Vnitřní úložiště má vždy kapacitu štědrých 128 GB s možností paměťové karty do velikosti 256 GB.
Z další hardwarové výbavy jistě potěší mnohé klasický 3,5 mm audio jack a USB-C konektor, který již beru na konci roku 2018 jako naprostou samozřejmost (nicméně ne pro všechny výrobce tomu tak je, že Samsungu A7).
Výkony naznačené řečí čísel dávají zapravdu, že Kirin 970 je opravdu výkonné řešení, alespoň procesorové části. Grafická část čipu, Mali G72, není tak výkonná, jako řešení Adreno, nicméně Huawei používá systém GPU turbo, který by se měl zvyšovat v některých graficky intenzivních aplikacích.

V populárním benchmarku AnTuTu v7.1.0 Huawei Nova 3 získal 206116 bodů, což je téměř stejný výsledek, jako na mém vlastním OnePlus 5 se Snapdragonem 835. Ostatní benchmarky přikládám v galerii.

Co mě ale velmi zarazilo při testování benchmarky a různými hrami, byla teplota telefonu. Ten se dokázal opravdu rozpálit, až to pálilo do prstů a hraní nebylo příjemné. A při druhém kole benchamarku 3DMark se dokonce telefon přehřál. Výkon tedy zásadně klesá s teplotou (thermal throttling) až se systém rozhodl shodit jakoukoliv náročnou aplikaci, která právě běžela. A popravdě si nejsem jistý, jak bude telefon fungovat například v létě, kdy je o 15 stupňů více, než při testování v chladném listopadu.
Když jsem viděl, jak Huawei Nova 3 hřeje při testování 3DMark, zkusil jsem jej několikrát za sebou spustit na souběžně testovaném Xiaomi Pocophone F1 a mém vlastním OnePlus 5. Ani jeden z telefonů se nezahřál ani zdaleka tak moc, jako Huawei Nova 3. A oba dva telefony měly konzistentní a i vyšší výkon. Huawei by rozhodně mělo zapracovat nějakém druhu chlazení typu heatpipe.

Systém – EMUI 8.2.0

Huawei/Honor má již několik let etablovanou grafickou nadstavbu EMUI. Stávající EMUI 8.2.0 je založeno na Androidu 8.1 Oreo, který je pod hutnou nadstavbou prakticky neviditelný. EMUI je na tom velmi podobně jako například MIUI, ovlivňuje všechny aspekty systému a je velmi komplexní. Nabízí spousty drobností a možností, které standardní Android nemá a komfort používání je díky tomu na dobré úrovni.

Launcher příliš mnoho nastavení nemá, nedají se nastavit ani žádná gesta. Nicméně je příjemné, že gesto pro stažení lišty se dá nastavit jako další tlačítko vedle těch ovládacích, nebo jako gesto přes čtečku otisků na zádech. Ostatní aplikace, které uživatel bude často používat, jsou velmi podobné těm od Google – kontakty i telefon. Aplikace Zprávy je rovnou od Google a jako výchozí prohlížeč je předinstalován Google Chrome. Huawei tedy nelpí pouze na vlastních aplikacích, ale dává prostor i těm od Google, což je pro mnohé docela příjemné při přechodu z ostatních nadstaveb.

Kdo si rád upravuje vzhled prostředí, bude jistě potěšen přítomností témat, která se dají stahovat po přihlášení z Huawei obchodu. Bohužel se mi nepodařilo se do něj přihlásit přes Google účet, avizovaný email s potvrzením a ověřovacím kódem nikdy nepřišel. Přes Facebook jsem se přihlásil bez problémů.

Odladěnost systému je typická pro systém EMUI a neměl jsem s rychlostí nebo stabilitou aplikací jediný problém. Spokojenost trvala celou dobu testování, což bylo po nedávném seznámení s Honor 10 velmi vítaná změna.

Po příchodu updatu na konci testování s názvem PAR-LX1 8.2.0.108(C432CUSTC432D1) přibyla možnost ovládat telefon gesty. Zprvu skeptický k takové možnosti, která se mi v minulosti moc neosvědčila, jsem musel uznat, že Huawei tato ovládací gesta naopak zvládl na jedničku. Dohromady čtyři gesta – zpět potažením z boku, domů potažením od spodní hrany, nedávné aplikace potažením a podržením od spodní hrany a spuštění Google aplikace potažením a podržením v levé spodní části displeje. Málokdy se mi stalo, že by gesto systém nezaregistroval, nebo že bych udělal nevědomky nějaké jiné. Celý systém se mi tak ovládal poměrně dobře. Nicméně zůstává drobnost v podobě „hamburger“ menu (typicky např. obchod Google Play), kdy gesto z levé strany displeje vrací zpět, místo aby vytáhlo lištu s nastavením aplikace. To má například Xiaomi vyřešeno celkem elegantně, kdy ve spodní polovině displeje funguje gesto jako krok zpět a v hodní polovině vytahuje lištu z „hamburger“ menu. Snad něco podobného přijde v budoucím updatu.

Mrzí mě, že se Huawei vydal podobnou cestou, jako v minulosti některé nejmenované čínské značky a do vlastní nadstavby si nechává předinstalovat balast v podobě ve valné většině nechtěných her a programů. Opravdu nevidím jediný důvod, proč by měl uživatel mazat 12 zcela zbytečných předinstalovaných aplikací a ještě několik dalších v návrzích na „zásadní aplikace“. To je jejich jediné štěstí, že jsou odinstalovat, jinak bych Huawei pokáral daleko více.

 

Čtečka otisků a odemykání obličejem

Čtečka se nachází na zádech telefonu a ten je pro odemčení nutno zvednout a přiložit prst. A nutno podotknout, že rychlost čtečky je skutečně skvělá a řadí se k nejrychlejším, které jsem měl tu čest používat. Za celou dobu testování telefonu jsem se nesetkal s tím, že bych musel prst přikládat vícekrát, než jednou.

A co se softwarové výbavy týče, ta má také co nabídnout – zamykání aplikací, přijmutí hovoru, listování v galerii, stahování notifikační lišty a samozřejmě odemčení telefonu. Takto si představuji dobře využité možnosti čtečky.

Dalším zabezpečením při odemykání telefonu je dnes velmi populární odemykání obličejem. To je v Huawei Nova 3 řešeno již přes iR kamerku, která dokáže dle výrobce detekovat obličej i při velmi špatných světelných podmínkách. A já mu musím dát zapravdu. Telefon dokáže rozpoznat obličej dokonce i v naprosté tmě, a to stejně rychle jako za dne. Zkoušel jsem na telefonu nastavit nejnižší jas, aby se třeba trochu namáhal, ale zbytečná snaha. Vestavěná infračervená kamerka dělá svou práci opravdu znamenitě.

 

Baterie a výdrž

Huawei Nova 3 dostal poměrně štědrou nadílku pod krásný zadní skleněný kryt. Ten ukrývá 3750 mAh baterii, která by měla zabezpečit minimálně celý náročný den na jedno nabití. V reálu jsem se setkal s odpovídající výdrží, což znamenalo jeden náročný den, nebo dva méně náročné bez větších potíží. Ten náročný zahrnovalo samozřejmě v rámci testování různé zkoušení aplikací, GPS, focení a celkově vyšší, než běžné zatížení a telefon vše pobral a baterie nezklamala. Jmenovitě jsem se s výdrží dostával na slušné hodnoty kolem 5 až 6 OST, tedy zapnutého displeje, což je příjemná výdrž, která by měla vystačit i poměrně náročným uživatelům.

Nicméně jsem se setkal s jednou anomálií. Některé dny zmizlo přes noc z ukazatele baterie kolem 20%, přestože jsem měl zapnuto jen nutné minimum aplikací (FB, messenger, mapy, Gmail, Chrome a pár dalších drobností) jako každý jiný den. Jindy zmizelo z ukazatele stěží 3%, někdy i těch 20%. Je možné, že za to může nějaká aplikace, která se nechtěla uspat, nicméně ráno to bylo celkem nepříjemné zjištění. Ale většinu dnů testování se vybíjení chovalo předvídatelně.

Konektivita, volání a GPS

Navigaci zabezpečuje hned několik systémů, které hledají různé satelity na orbitě. V prvé řadě jde o GPS, pak o Glonass a také Beidou. Rychlost zafixování polohy je v řádu pár sekund a následná navigace pouze za pomoci satelitů bez použití dalších asistentů probíhala dle očekávání zcela hladce. Přesnost zaměřené polohy nevybočuje ze zažitého standardu, tedy navigování v městské zástavbě probíhalo bez problémů.

Volání je díky kvalitnímu sluchátku a sekundárnímu mikrofonu také v normě. Nebyl problém volat z velmi rušné ulice a protějšek slyšel čistě a jasně pouze hlas bez ruchů v pozadí. Sluchátko reprodukuje hlas hlasitě a jasně a hlasu je tak dobře rozumět.
Co se konektivity a kvality signálů týče, neměl jsem problém ani s příjmem GSM nebo LTE, ani s Bluetooth a WiFi. Vše se pohybovalo v běžné síle příjmu a ani jeden signál nikdy nevypadl nebo nebyl příliš slabý nebo naopak podezřele silný.

Fotoaparát

Ani Huawei Nova 3 se nevyhnul nutnosti dvou fotoaparátů na zádech. Hlavní fotoaparát má rozlišení 16 MPx s f/1.8 a sekundární monochromatický (chybí mu Bayerova maska) 24 MPx s f/2.0, bohužel ani jeden nemá optickou stabilizaci. Sekundární kamera, kromě focení v černobílé, také zajišťuje výraznější rozmazání pozadí u fotografií blíže k objektivu.

Aplikace, skrze kterou se fotoaparát ovládá, je ta samá, jako měl relativně nedávno recenzovaný Honor 10. Hodnocení je tedy úplně totožné, ergonomie a rozdělení některých používaných módů je zahrabáno v dalších agendách. Například mód HDR, Noc, režim PRO a také panorama a několik dalších jsou umístěny až pod položkou „další“, kam se musí uživatel proklikat. Bohužel nelze zástupce nijak upravovat nebo přesouvat.
Hlavní hledáček automatického režimu není ale zvládnutý špatně a běžnému uživateli asi nebude vadit umístění ne úplně praktických zástupců po levé straně.
Režim PRO, tedy manuální režim, je také ten samý, jako v Honor 10. Font popisků a hodnot je tenký a pokud na displej svítí slunce, není úplně zřetelné, které hodnoty uživatel nastavil. Také pravá strana je nevyužitá a poskytuje prostor pouze pro nastavení blesku a Nastavení. Ale rozhodně chválím vodováhu a mřížku.

V automatickém režimu focení je možnost zapnout AI, tedy pomoc umělé inteligence při focení. Tato je schopna rozpoznat až několik stovek scén (jídlo, rostliny, tmu, zataženo a tak dále) a umí nastavit některé aspekty pro lepší barevné vyznění snímku. Nicméně tyto pomocníci nejsou nic pro mne. Většina vyfocených fotek s tímto AI systémem na mě byla příliš kontrastní a měla daleko k věrnému zobrazení. Také zamrzí, že v tomto režimu AI se dá fotit pouze s poměrem stran 4:3.
Dalším režimem je Režim živé fotografie, který, jak naznačuje jeho název, bude upravovat fotografie tak, aby vypadaly jako živé. Co to znamená jsem zjistil až po vyfocení několika fotek, které se mi v galerii začali hýbat (alá Harry Potter). Jedná se o odhadem sekundovou sekvenci fotek.
Fotit lze v několika rozlišeních od 10 až do plných 24 MPx. Bohužel nelze fotit v poměru 16:9, ale pouze v 18,8:9, 1:1 a 4:3, což na monitorech, které jsou v naprosté většině zatím ještě 16:9 nevypadá úplně pěkně.
A stejně jako v několikrát zmiňovaném Honoru 10, má i Huawei Nova 3 možnost úpravy clony mezi hodnotami f/0.95-16, takže nadšenci mobilní fotografie si mohou vyhrát dle libosti. Opět je uživatel odkázán na poměr stran 4:3. Vyfocené fotografie v tomto módu se dají v galerii posléze upravovat, resp. jejich clona a to v plném rozsahu. Opět velmi příjemná záležitost, kterou pravděpodobně mnozí nevyužijí, ale pro znalé se jedná o zajímavou možnost, jak svá foto dílka posunout.

A jak vlastně tato štika ve vodách vyšší střední třídy, Huawei Nova 3, fotí? Automatický režim fotí za dne povedené fotky plné detailů a nemá problémy se šumem, barevné podání také celkem ujde a dynamický rozsah dokáže občas navodit až pocit HDR snímků. A když jsme u těch HDR fotek, občas se mi při focení na automat stávalo, že fotky vyšly extrémně nekvalitní, jako by telefon najednou zapomněl zaostřovat, vyvažovat správně bílou a jako by nasadil nějakou extrémní porci odšumovacího algoritmu, a to všechno v jedné fotce. Výsledkem je fotka, která víceméně nemá žádné detaily a vypadá jako namalovaná vodovkami. Sice to bylo dohromady pouze několik fotek z celého dvoutýdenního focení, spíše mě zarazilo, že se foťák občas takto „zblázní“.

Fotky vypadají k světu a mezi konkurencí se rozhodně neztratí. Jsou dobře barevné, mají slušný dynamický rozsah, ani moc nešumí ve tmavých místech nebo na obloze. Zaostřování je také rychlé a poměrně přesné, nedělají mu problém ani objekty doslova několik centimetrů od objektivu. Foťák dokáže zaostřit velmi blízko, takže je radost s ním fotit makro snímky.
Odezva na tlačítko spouště je také v normě, telefon zvládá i velmi rychlé fotky za sebou a prodleva mezi namáčknutím spouště a vyfocením je víceméně žádná.
Určitě můžu pochválit panoramatický režim, který perfektně zarovnává fotky a celkově vypadají velmi pěkně.

Focení v nočních, resp. v podzimních odpoledních hodinách, dává telefonu poměrně zabrat a ten si tak musí hodně pomáhat zvyšování ISO a výsledky jsou často velmi zašuměné. Ale od toho tu přece je umělá inteligence, která nastaví vše potřebné, ne? Ano, ale pouze na papíře, jelikož reálné výsledky nejsou zrovna o moc lepší, než při použití automatického režimu. Pak je tu ještě režim NOC, ten dokáže nasnímat několik fotek s rozdílnými hodnotami, pravděpodobně EV nebo ISO, a ty dají dohromady mnohem lépe prosvětlený snímek, než jaký by kdy mohl udělat automat. Potíž je v tom, že člověk musí mít poměrně hodně stabilní ruce, nebo musí být o něco opřený, jelikož telefon snímá 5 snímků. A výsledek je sice tedy pěkně prosvětlený, ale nepřidává vlastně žádné detaily, takže se jedná spíše o takovou nouzovku, aby bylo něco vidět. Pokud byste chtěli vydolovat z Huawei Nova 3 opravdu dobré snímky, doporučím stativ a manuální režim a trochu cviku.

Video umí Huawei Nova 3 natáčet v několika rozlišeních, a to HD720p, HD1080p, [email protected], FHD+2240x1080p 18,7:9 a UHD 4K a dá se nastavit i kodek H.264 nebo H.265. Kvalita obrazu je pro běžně rozšířené [email protected] slušná a nevybočuje ze zajetých kolejí.

Nahrávaný zvuk ve stereu, jelikož má Huawei Nova 3 dva mikrofony, je poměrně dobrý a dokázal zachytit i hlučnou ulici s tramvají a množstvím aut. Není to sice binaurální nahrávka, ale svůj účel bezezbytku splní dobře.
Při nahrávání videa za chůze se projeví nepříliš účinná elektronická stabilizace a protože Huawei Nova 3 nemá stabilizaci optickou, nezbývá, než se spokojit s tím co je.

Zvuk

Opravdu nechápu, proč musí mít někteří výrobci ve výchozím nastavení zapnuté „vylepšení“ vlastně čehokoliv, ať už nějakých předvoleb ve foťáku nebo audiu. EMUI má zálibu dělat věci za uživatele, což by jistě bylo skvělé, pokud by to za něco stálo. Totiž, po připojení sluchátek přes Bluetooth byl zvuk v pořádku a bez distorzí a až na nižší celkovou hlasitost bych mu neměl moc co vytknout. Když jsem ale připojil ta samá sluchátka kabelem, čekalo mě nemilé překvapení. Zvuk byl úplně posunutý a celý zkreslený a v tu chvíli jsem si vzpomněl na tu malou ikonku v levém horním rohu, pod kterou se skrývá nastavení zvukových efektů. A stejně jako minule, byl nastavený režim přehrávání na „automaticky“. Po jeho vypnutí se zvuk konečně dostal tam, kde měl být.

Ne že by to byla nějak velká překážka, ale první dojem je pouze jeden a stačí, aby si potencionální zákazník připojil sluchátka, aby zjistil, jak telefon hraje a slyšet v nich nějakým automatickým režimem zkreslený zvuk, možná by jej to odradilo od koupě. Nemám ve své podstatě nic proti těmto „vychytávkám“, každý slyšíme jinak a jinak zvuk a hudbu vnímáme, ale takovéto nastavení by mohlo být defaultně vypnuto.
Zvuk přiložených „skoroapple“ sluchátek je na míle vzdálený EarPodům a při přímém srovnání propadnou. Na druhou stranu na zdarma přiložená sluchátka nehrají úplně špatně a pro většinu uživatelů je to velmi příjemný bonus.

A nakonec hlasitý reproduktor, který sídlí na pravé straně spodní hrany. Ten mě velmi nemile překvapil svou nekvalitou. Je zastřený, nabasovaný a je mu velmi špatně rozumět. Telefonování na hlasitý odposlech je tak těžší, než bych si přál. I oproti dnes již trochu obstarožnímu OnePlus 5 zcela propadl jak ve kvalitě přednesu, tak hlasitosti.

 

Závěr recenze Huawei Nova 3

Přestože má Huawei Nova 3 několik drobností, kterými mě zrovna neoslovil, jako celek nefunguje špatně. Nabízí slušný displej, odladěnou nadstavbu EMUI, poměrně slušně fotí a ve fialovo-modré barvě vypadá nádherně. Kvalita zpracování je také na výborné úrovni a celkový pocit z telefonu také. Rozhodně bych ještě vyzdvihl skvělou čtečku otisků a odemykání obličejem, iR senzor je skvělý.

Při používání mě občas zlobila výdrž baterie, jeden den jsem se dostal na skvělá čísla, klidně i 6 hodin OST, někdy zmizelo 20% za noc. Další trochu rozporuplnou částí byl fotoaparát, který někdy odváděl skvělé výsledky a někdy občas vyfotil zmatenou fotku, která neodpovídá použitému softwaru a hardwaru. Nepotěší ani hlasitý reproduktor, který patří mezi ty horší. Ostatní mínusy jsou spojeny vlastně výhradně se systémem jako takovým, ať je to aplikace fotoaparátu, nepřítomností gest na vypnutém displeji nebo předinstalovanými aplikacemi a hrami z výroby.

Tak jako tak klidně Huawei Nova 3 doporučím ke koupi, jedná se povedený telefon, který udělá svým výkonem, designem a odladěním dobrou službu.

Ještě jednou díky Huawei za zapůjčení Huawei Nova 3 za účelem recenze!

Některé naše odkazy mohou vést na prodejce elektroniky. Pokud si skrze takový odkaz něco koupíte, můžeme z prodeje obdržet malá procenta.