Hodnocení recenzenta

Některá rozhodnutí, jako je provedení herního příslušenství nebo nasazení víceméně čistého Androidu, nejsou zrovna nejlepším v mých očích, ale nejedná se o "dealbraker". Kdo chce levnější herní telefon, který je pro danou věc přímo navržen a má i herní příslušenství, pro toho je Xiaomi Black Shark skvěle vybavený telefon s famózním výkonem.

7.5
Hodnocení: X/10

Herních telefonů se sice nevyrábí příliš mnoho, ale vždy se nějaký najde. V minulosti se konceptem čistě herního telefonu potýkala Nokie se svým N-Gage počinem. Dnes se mají věci výrazně jinak a herní telefon je většinou pouze vylepšená stávající placka o nějaké to příslušenství, nebo lepší displej a větší baterii. Xiaomi Black Shark by se rád zalíbil hráčům svým herním vzhledem a také herním příslušenstvím, nicméně to nebude tak úplně jednoduché. Proč se dozvíte v recenzi Xiaomi Black Shark.

Balení

Krásná černá krabička z pevného kartonu v sobě ukrývá nezvyklé množství příslušenství. Po sundání vrchního krytu vykoukne telefon samotný, pod ním je přihrádka s rychlými instrukcemi pro používání, folií na sklo, pin pro vytažení šuplíku SIM, USB-C na 3,5 mm jack redukcí, nabíječku s výstupem až 2,5A, USB-C kabel a „herní kryt“. Respektive se jedná o rámeček, na který se nacvakne poslední z příslušenství v balení a tím je herní joypad. Jedná se o jednostranný joypad se dvěma tlačítky a čtyř směrným joystickem, ale o něm více v samostatné kapitole.

Design a zpracování

Přední strana telefonu vypadá jako většina dnešních telefonů, černá plocha se čtečkou otisků pod displejem. Někoho možná zaujme zelená linka kolem displeje, ale to je vepředu asi tak všechno. Zajímavější záležitosti se totiž odehrávají na zádech telefonu.
Ta jsou profilovaná s rozpoznatelným „herním“ stylem a jsou celá z kovu. Uprostřed je velké písmeno „S“, které se rozsvítí při zapnutí herního režimu a jako notifikace při přijetí SMS nebo při příchozím hovoru. Je trochu škoda, že se logo nedá nijak nastavit, byl by to pěkný detail. Nahoře a dole jsou skleněné panely, kde je pod tím horním dvojice fotoaparátů, přisvětlovací dioda a sekundární mikrofon. Kdo by se bál, že bude telefon ležet právě na těchto skleněných částech, tak tomu zabraňují dva výstupky, které míří proti sobě. Trochu bych se ale bál o jejich vizuální životnost. Přece jen se bude telefon pokládat často a barva se z hrany může rychle setřít.

Lehčí výtku mám ke zvolenému materiálu, který není při hraní, kdy je telefon poměrně zahřátý, úplně ideální a raději bych viděl pogumovaný povrch, který nebude klouzat.
Na levém boku přístroje jsou dvě fyzická tlačítka, spodní pro zapínání a horní je kolébka hlasitosti. Obě tlačítka mají skvělou odezvu a jsou snadno rozpoznatelná i poslepu. Nicméně hlasitost je až nepříjemně vysoko a při volání jsem měl co dělat, aby mi telefon nevyklouzl z ruky, když jsem si chtěl zvýšit hlasitost.

Na druhé straně je šuplík pro dvě NanoSIM karty, který je skvěle slícovaný s okolním rámečkem. Pod ním je přepínač herního módu, ke kterému se dostanu v jedné z dalších kapitol. Ten má pouze dvě polohy a opět skvělou hmatovou odezvu.

Horní hrana je chudá, nenalézá se na ní nic. Na spodní hraně je USB-C konektor a dvoje mřížkování. Kdo by tu snad hledal dva reproduktory, bude zklamaný. Jedná se pouze o jeden reproduktor a pod tím druhým je pouze mikrofon. Xiaomi si pro hráče ale připravilo náhradu a jako druhý reproduktor částečně využívá sluchátko nad displejem. Stereo efekt sice není tak silný, jako kdyby byl osazený reproduktor nahoře i dole, ale rozhodně tam nějaký je a při hraní her je to rozhodně plus. Vydávaný zvuk je vzhledem po použitému schématu totiž skvělý.
A poslední odstavec je jako obvykle věnovaný přední straně. Ta je vyplněna jak jinak, než displejem. Ten má rozměr 5.99″ a rozlišení 1080×2160 pixelů. Jedná se tedy o panel s poměrem stran 18:9, jehož výrobní technologie je IPS LCD. Pod displejem je čtečka otisků a dvě standardní androidí tlačítka – zpět a nedávné aplikace. Bohužel nejsou podsvícená a jsou poměrně blízko čtečky, takže se mi ani po 14 dnech používání neosvojily.

Zpracování Xiaomi Black Shark jako celku asi nemám co bych vytkl. Materiály jsou skvělé, slícování tlačítek, mřížek, šuplíku SIM karet, sklad displeje je příkladné a telefon působí v rukou jako prémiový přístroj.
Rozměry jsou díky vysokému displeji a rámečkům trochu větší, stejně jako je váha. Jmenovitě tedy 161.6 x 75.4 x 9.3 mm a váha plnotučných 190 gramů.

Rychlý video pohled na Xiaomi Black Shark:

Displej

Velmi jsem se těšil, až se mi dostane Xiaomi Black Shark do rukou, protože jako herní telefon by měl mít displej s obnovovací frekvencí 120 Hz a celkově by měl být nadprůměrný. Jaké rozčarování mě ale čekalo, když jsem zjistil, že panel je „obyčejný“ 60 Hz IPS displej, který se dá najít i v nejlevnějších telefonech. No tak možná bude mít lepší gray-to-gray odezvu… bohužel, ani ta není jiná, než je běžné. Alespoň podle oka, jelikož nemám dostupnou techniku pro změření. Displej má stejné „duchy“, jako kterýkoliv LCD IPS displej a hraní je na něm tak úplně stejné. Naneštěstí jsou zde zvěsti, že ani Xiaomi Black Shark 2 nebude mít herní 120 Hz panel.

Se svým rozlišením 1080×2160 pixelů je displej dostatečně jemný i přes velikost 5.99″ a jakékoliv hraní, focení nebo prohlížení internetu opravdu není problém. Rozhodně mohu pochválit rozsah jasu, který postačí jak na čtení zajímavých životních příběhů na Facebooku ve tři ráno, tak prohlížení obsahu ve tři odpoledne za plného nasazení slunečního záření. Co ale pochválit nemohu, je práce senzoru pro automatickou změnu jasu. Samozřejmě tím myslím softwarovou část problému. Častokrát se mi stávalo, že senzor odhadl světlo jako málo intenzivní a jas snížil, přestože jsem byl na prosvětleném místě, kde by se zrovna hodil možná skoro maximální jas displeje. A na druhé straně posuvníku jasu to fungovalo obdobně. V noci, kdy je opravdu tma tmoucí, telefon nedokázal nastavit jas tak, abych málem neoslepl. Přitom manuálně jde s jasem hýbat tak, že na displeji není téměř vůbec nic vidět. Budu doufat v rychlou nápravu v dalších updatech systému.
Digitizér je v případě Xiaomi Black Shark jako vždy skvělý. Xiaomi si prostě dává záležet na dotykové vrstvě.
Trochu mě zarazila nerovnoměrnost podsvícení, s tou jsem se nesetkal už nějaký ten pátek. U spodní strany je vidět silnější prosvětlení, než je tomu u zbytku plochy displeje.
Zamrzí, že displej nebo systém, nemá podporu pro gesta na vypnutém displeji. Takže poklepání pro probuzení ani žádné jiné gesto se zde nekoná. Možná je to dáno pouze systémem, který není MIUI, jak jsme obvykle u Xiaomi zvyklí. Ten v Xiaomi Black Shark nahradil upravený Android s názvem Joy UI. Ale o tom až potom.
Takže displej jako celek by nebyl špatný, nebýt automatického jasu (což může být pouze dočasný problém) a toho, že se jedná o herní telefon a od displeje jsem očekával nějakou tu funkci navíc, která by jej přiblížila hráčům a jejich nárokům.

Hardware a výkon

Xiaomi Black Shark se prezentuje jako herní telefon a s tímto by měl přicházet i velmi vysoký výkon pro hraní všech her, které si potencionální hráč zamane. Telefon je osazen „obyčejným“ Snapdragonem 845 a operační pamětí o velikosti 6 GB nebo 8 GB dle zvolené integrované paměti 64 GB respektive 128 GB. Tomu všemu sekunduje grafický čip Adreno 630, které slibuje rozlišení FHD+. Již tyto komponenty dávají tušit, že se bude jednat o výkony, které si nezadají ani s těmi nejnáročnějšími hrami, které se dají v Google Play najít, a to ani do budoucna.
Xiaomi navíc vybavilo Black Shark pasivním chlazením s jednou heatpipe, která odvádí teplo z čipsetu do kovových zad telefonu. Více o technologii Heatpipe najdete na Wiki. Díky tomu se čipset nezahřeje tak, aby musel snižoval svou frekvenci. Není to sice žádná novinka, a to ani ve světě telefonů, ale rozhodně je to vítaná technologie.

Osazený Snapdragon může totiž roztáhnout křídla a i při největší zátěži nepůjde takt procesoru pod 2.8 GHz pro čtveřici výkonnějších jader Kyro 385 Gold. Zbylá 4 jádra Cryo 385 Silver s taktem 1.8 GHz takové chlazení jistě nevyužijí na plný výkon.

V řeči čísel, například v AnTuTu 7.1.0., se jedná o pěkných 287679 bodů a Xiaomi Black Shark se tak řadí k vůbec nejvýkonnějším androidím telefonům. Ostatní benchmarky také mluví za vše.

Operační systém – JOY UI

Zapomeňte na MIUI, je tu JOY UI. Z nějakého důvodu se Xiaomi rozhodlo neosadit Black Shark starým dobrým MIUI, ale úplně novou verzí systému, kterou vytvořilo speciálně právě pro tento telefon. Možná se bude v budoucnu jednat o nadstavbu, která bude pouze pro herní řadu telefonů.

Ve své podstatě se jedná o lehce upravený klasický Android, jak jej známe například z Android One nebo Pixelů. Telefon jsem testoval po celou dobu s verzí systému G66X1808282OS00MPX, která je postavena na Androidu 8.1.0. Oreo. Budoucnost updatů má Xiaomi ve svých rukou a jak jej známe, ta je ve světě Androidu velmi slušná. Nicméně po zadání toho ošklivého čísla do Googlu mi vyhledávač nenašel ani jeden záznam. A stejně jsem dopadl při hledání jakékoliv ROM starší verze, novější verze nebo alespoň nějaké verze, kde bych mohl dohledat třeba changelog. To je velmi netypické, protože téměř bez výjimky se dá nějaká ROM na internetu dohledat i pro takové obskurdity typu Chilli, Beidou nebo THL. Uvidíme tedy, jak se s updaty a podporou Xiaomi popere.

Odladění systému jako takového je skvělé a nikdy se mi nestalo, že by mi aplikace spadla nebo by systém byl zpomalený. Není sice možná tak rychlý, jako jsou Pixely nebo OnePlus, ale rozhodně je velmi vysoko v hierarchii.

Co mi vadilo více, je jednoduchost systému a velmi málo možností nastavení. Do stahovací lišty se nedá přidat přepínač automatického jasu nebo cokoliv dalšího užitečného. Nastavení výchozího launcheru se omezilo na zobrazování notifikačního puntíku a přidání ikony po nainstalování aplikace, nastavení notifikační diody dokonce vůbec není. Nedají se přehodit navigační klávesy, pouze zobrazit ty softwarové na displeji a Ambientní displej se dá zapnout a vypnout. Většina z možností je velmi osekaná až chybějící a takováto jednoduchost mi dobrého uživatelského zážitku nepřidala. A to samé platí i pro nastavení GameModu a samotného ovladače, ale o tom až v samostatné kapitole.
Celkově musím říct, že jsem od použité nadstavby JOY UI čekal daleko více už z toho důvodu, kolik telefon stojí a že za ním je Xiaomi, které vždy dbalo na tvárnost použitého systému a uživatelského komfortu. Na druhou stranu je telefon prost všech nechtěných součástí, které by snad mohly v budoucnu ovlivňovat výkon, každá mince má dvě strany. Nicméně si myslím, že pokud by Xiaomi použilo u Black Shark svůj zavedený systém MIUI, klidně s nějakým speciálním skinem, udělalo by lépe.

Baterie a výdrž

Ta má kapacitu štědrých 4000 mAh a Black Shark by tak měl vydržet v chodu a hlavně při hraní dlouho. Po proběhnutí několika nabíjecích cyklů jsem musel konstatovat, že Xiaomi dosáhlo výborné výdrže i při opravdu náročném používání a hraní her.
Po sundání z nabíječky kolem osmé ráno a vyjetí na kola a s tím spojené činnosti jako je GPS navigace, mapy, focení krás podzimní přírody a posléze domácí hraní her, nebyl problém dosáhnout 4-5 hodin OST, což považuji za skvělé číslo vzhledem k náročnosti používání. Pokud jsem si s telefonem jen tak hrál, prokrastinoval na sociálních sítích, občas něco vyfotil, zahrál nějaký ten match v PUBG a tak dále, nebyl problém dosáhnout na 6-6,5 hodiny OST. S tímto číslem není problém se dostat na dva celé dny výdrže. ROM podporuje i standardní spořič baterie, který vypíná vibrace, sítě a tak dále.

Konektivita

Xiaomi Black Shark na sobě sice nenese označení Global Version, ale podle krabičky jej telefon podporuje. A díky tomu podporuje všechny hlavní frekvence LTE, které v České republice používáme. Dále potěší Bluetooth v5, které sice ještě nemá tak velké zastoupení, ale díky jeho rozšíření v budoucnu je to správným krokem.
Bohužel, telefon nepodporuje technologii NFC, což mě v této cenové relaci a vzhledem k rozšiřování bezkontaktního placení, poměrně zaráží. Někomu bude možná chybět i iR dioda pro ovládání spotřebičů.
Wifi má podporou DualBand a všech standardů v podobě 802.11 a/b/g/n/ac.
Když odhlédneme od papírových čísel do praktického používání, WiFi i Bluetooth fungovaly přesně podle mých představ. Obě technologie poskytovaly silné a stabilní připojení. Klasický GSM signál je také bez připomínek, kde jsem potřeboval, tam jsem se dovolal a signál nikdy nekolísal nebo nebyl nestabilní. To se ovšem nedá říct o signálu LTE, které častokrát haprovalo i Praze a jejím okolí. Tam, kde jsem s dalšími telefony měl plné LTE, jsem měl najednou s Xiaomi Black Shark 3G a chvílemi ani to ne. Chvíli mi vrtalo hlavou, jestli má telefon vůbec podporu všech našich frekvencí, z čehož mě vyvedl z omylu popisek na balení, který hlásá podporu všech „našich“ pásem a frekvencí. Možná za to může anténa, možná firmaware. Každopádně v Praze narazit na signál 3G sítě je poměrně ojedinělé.

GPS

Snapdragony od Qualcommu již nějakou dobu chytají snad všechny myslitelné satelity na orbitě Země. Není tedy s podivem, že jsem chytil GPS, Glonass, ale dokonce i nějaké ty Beidou a dokonce i jeden dva evropské satelity systému Galileo. Mohlo by se zdát, že přesnost zaměření bude skvělá, ač telefon nemá vychytávku v podobě DualGPS, jako má Xiaomi Mi8, ale přesnost je spíše průměrná a občas se mi na mapě zobrazila poloha o několik metrů jinde. Nicméně fix je jako obvykle rychlý a bezproblémový a bez větších výhrad bych si Xiaomi Black Shark vzal s sebou na tůru, nebo na dovolenou jako společníka na navigaci.

Čtečka otisků

Je velmi málo telefonů Xiaomi, na kterých jsem nepochválil čtečku otisků (blahé paměti první Mi Note) a Xiaomi Black Shark, bohužel, bude jednou z oněch výjimek. Umístění pod displejem je praktické, nahmatat ji lze bez potíží. Bohužel až příliš zjednodušená ROM nemá například možnost zamknout nějakou funkci nebo aplikaci na otisk, o gestech nemluvě. Víc mi ale vadila rychlost čtečky, která mi připadala jako z o dvě generace staršího telefonu. Občas se telefon odemkl poměrně rychle, jindy jsem musel zkoušel prst i několikrát, aby jej čtečka přečetla. A i po zaregistrování otisku trvá nějakou dobu, než se telefon rozsvítí.
Kdeže ty loňské sněhy jsou? Asi u jiných zařízení… Xiaomi vždy, až na několik velmi málo výjimek, osazovalo rychlé a velmi přesné čtečky i do levných zařízení a je škoda, že Xiaomi Black Shark mezi nimi není také.

Herní koutek

Hry. To by mělo být téma číslo jedna, pokud se mluví o Xiaomi Black Shark. Telefon je připravený jak hardwarovou výbavou, tak příslušenstvím a dokonce i softwarově. Hardware jsme si již otestovali, tak se vrhněme na to příslušenství.
Tím prvním a pravděpodobně nejhorším počinem, je plastový rámeček, který se na telefon musí nasadit, aby šel ovladač na telefon vůbec nasadit. To v reálu znamená, že když nemáte rámeček, nebo by vám telefon nedejbože spadl a rámeček praskl, ovladač již nenasadíte. Opravdu nešel samotný ovladač udělat o milimetr užší? A do kovového rámečku telefonu by stačilo udělat dvě malé prohlubně pro aretaci. Navíc je telefon díky rámečku ještě větší. Rámeček považuji za krajně nepovedenou záležitost.

Samotný ovladač, který má na sobě dvě herní tlačítka, zapínací/párovací tlačítko s modrou LED a čtyř směrným ovladačem, se pohodlně připojí přes Bluetooth. Má i baterii a nabíjí se přes USB-C, stejně jako telefon samotný. S baterií o kapacitě 150 mAh vydrží hrubým odhadem kolem 10 hodin, což tedy není žádný zázrak. Navíc podporuje pouze Bluetooth 4, což je vzhledem k tomu, že telefon samotný má již verzi Bluetooth 5, trochu zvláštní. On celý ten joypad/grip je trochu zvláštní, protože by stačil systém, jaký používaly telefony Sony pro magnetickou nabíječku a joypad by nepotřeboval externě nabíjet ani manuálně párovat přes Bluetooth. Ovladač je celý z plastu a zadní strana je pogumovaná pro lepší úchop.

Tlačítka LT a LB mají poměrně dobrou hmatovou odezvu, ale vytkl bych jim rozdílnou tuhost (pokud to ovšem nebyl záměr) a hlavně jejich rachtání. Nejsou totiž moc dobře slícována s otvory v těle a mají tendenci poměrně „lacině“ rachtat.

Joystick samotný je provedený poměrně kvalitně, možná bych uvítal možnost kliknutí (jako mají joypady na PS a XB) a hlavně větší odpor. Také škoda, že se nedá v aplikaci nastavit citlivost joysticku, v některých hrách by se hodila menší citlivost.

A pak tu je ještě software. Do herního módu se hráč dostane posunutím „herního přepínače“ na levé straně telefonu. Tento úkon vypne veškeré v pozadí běžící aplikace, omezí nebo zcela vypne oznámení o volání nebo SMS a uvolní veškerou dostupnou operační paměť, aby byl herní zážitek co nejlepší.

Aplikace se chová jako centrum, kde je přehled vašich herních seancí. V jaké hře hráč nahrál nejvíc času, kolik dat hra stáhla a pár dalších drobností. Pokud aplikace nerozpozná nainstalovanou hru, jde samozřejmě přidat z výběru nainstalovaných.
Při jejím zapnutí se deaktivují tlačítka pro pohyb v UI, respektive se jim změní funkce. Tlačítko Domů tak dostane hráče nikoliv na klasickou plochu, ale do výběru nainstalovaných her, tlačítko pro Nedávné aplikace je deaktivované úplně. Po přejetí domovského tlačítka odshora dolů vyběhne seshora další nabídka s dalším nastavením. Zde se dá zapnout Wifi, noční mód, nebo se zde dá nastavit samotný ovladač. To je potřeba udělat u většiny her, jelikož ovladač pouze simuluje doteky na displeji samotném. Takže hry, které mění umístění ovládacích prvků se budou poměrně špatně hrát. Nicméně většina stříleček nebo skákaček se na telefonu hrála bez větších problémů.

A teď to nejdůležitější, jak se na Xiaomi Black Shar hraje? Díky extrémní porci výkonu si můžete užít jakoukoliv dnešní hru na maximální detaily bez snižování framerate. Všechny testované hry (Dead Trigger 2, Into the Dead 2, Infinity Ops, Asphalt 9, Legends, Modern Combat 5) běhaly jako po másle bez jediného zaškubnutí. Opravdovou výzvu však představoval Fortnite, který mi bohužel po připojení do hry vždy spadl do výchozí obrazovky s hláškou o odpojení ze serveru. Tak jsem vzal zavděk mobilnímu PUBG. A ten také běhal skvěle a hraní s připojeným joypadem bylo parádní. O třídu lepší, než hraní pouze na displeji. Jen ovládání vozidel mi nešlo nastavit a hra si myslela, že chci jezdit pouze dozadu… což se dá samozřejmě obejít ovládacími prvky na displeji nebo updatem hry samotné.

Přestože mám tedy hodně výhrad k provedení herního příslušenství i pouze 60 Hz displeji, hraje se na telefonu dobře. Přece jen ovládání na displeji nebo joypadu je nebe a dudy. Nicméně pevně doufám, že se v další iteraci herního telefonu Xiaomi polepší a vybaví telefon lepším systémem a lepším příslušenstvím, než v tomto prvním pokusu konkurovat opravdovým herním kouskům z dílen Asusu a Razeru.

A na konec pár screenshotů z hraní:

Fotoaparát a video

Nebyl by to rok 2018, aby 90% telefonů nemělo dva fotoaparáty. Xiaomi Black Shark je hrdým zástupcem tohoto roku a dva snímače na zádech samozřejmě také má. Ten hlavní má rozlišení 12 MPx (Sony IMX486) a ten druhý zajišťující 2x zoom, má 20 MPx. Oba mají světelnost objektivu pěkných f/1.8 a ani jeden z nich nemá optickou stabilizaci.

Již když jsem viděl jednoduchost celého systému jsem se obával, co uvidím za aplikaci, skrze kterou se fotoaparát ovládá. Naštěstí není tak zle, ale výtky jsou rozhodně na místě. Rozložení je klasické po vzoru MIUI s několika rozdíly. Mezi jednotlivými módy se přesunuje buďto klepnutím na další položku, nebo swipnutím do strany. Bohužel se dá posunout nejvíce o dva módy, takže vždy, když budete chtít fotit v manuálním módu, musíte se k němu proklikat a zpět zase třeba na video na druhou stranu. To mi připadá neergonomické a nepraktické. Jednotlivé módy nejdou zpřeházet podle uživatele, ani žádné jiné úpravy v hledáčku nehledejte.

Na levé straně v hledáčku je několik rychlých přepínačů jako jsou blesk, HDR režim, AI (neboli umělou inteligenci), „instagram“ filtry a další možnosti, pod kterými se skrývá nastavení, časovač a pár dalších.
Manuální mód naštěstí není osekaný v možnostech a nabízí vše, co by se v manuálním módu dalo očekávat. Od základního nastavení hodnoty ISO, přes vyvážení bílé barvy až po manuální zaostřování až po délku závěrky. Ta má bohužel maximální možný čas pouze 1/4 sekundy, což je například pro focení nočních scén opravdu málo. Osobně používám hodnoty až kolem 4-5 sekund, když je potřeba.

Telefon vlastně nikde druhý objektiv nezmiňuje, ale je použitý v módu portrét, kde se snaží udělat „více rozmazané pozadí“. A v manuálním módu se dá přepnout na tento sekundární a fotit případně jím. Nicméně bych doporučoval zůstat u hlavního senzoru, je daleko kvalitnější i přes menší rozlišení.

A jak tedy Xiaomi Black Shark fotí? No, přední příčky kvality mobilního focení rozhodně okupovat nebude, to mi bylo jasné už po prvních snímcích, kterým trochu chybí dynamický rozsah. Na snímku s lampou (omluvte můj osobní domácí nepořádek) je to krásně vidět, že telefon hodně přepálí lampu, ale na zbytek jakoby zapomene a celá fotka se zdá špatně exponovaná. To samé provází i focení za dne se silným osvětlením a i ve videu je tento jev hodně patrný, telefon prostě trpí na přepaly.
Zachování detailů za denních snímků není špatné, většinou jde rozpoznat i drobnosti a fotky nemají tendence slévat jednotlivé drobnosti do větších ploch. Kontrast je většinou nastavený také poměrně dobře, jen ho snižuje menší dynamický rozsah a tmavší části fotek jsou někdy až moc temné a naopak. Software má tendence snímky hodně odšumovat, co je na první pohled fajn záležitost, ale přichází tím o hodně detailů.
Na druhou stranu telefon zvládl i tak náročnou scénu, jakou je snímek z lesa, velmi dobře. Takže k dennímu focení nemám až tak co bych vytkl, Xiaomi Black Shark fotí obstojně.

A pak tu máme focení v noci nebo za horších světelných podmínkách. A tady se hodně projevuje slabina v podobě dynamického rozsahu a také nastavení automatu. Hned první fotka s neonovým nápisem prozradí, jak to s tím focením nočních scén cestou domů z oblíbeného hospodského podniku bude. Citelně chybí optická stabilizace, jelikož vestavěná elektronická není schopná otřesy eliminovat. Hlavně při nočním focení mi hodně vadila velmi dlouhá odezva na zmáčknutí spouště, občas to byla klidně celá sekunda, takže většina fotek byla rozmazaná nebo nedoostřená. Bohužel i zaostřování má za horších světelných podmínek problémy někdy vůbec zaostřit a párkrát se mi stalo, že telefon neustále zaostřoval stále dokola, dokud jsem nezačal snímat úplně jinou scénu. Tady má Xiaomi Black Shark ještě hodně dlouho cestu před sebou.

Obvykle, když přijde na natáčení videa, má to u mě Xiaomi hodně těžké. Naštěstí od jisté doby inženýři začali používat i reproduktor při pouštění natočených videí. Zvuk je již opravdu mnohem lepší, než to bývalo a jediné, co mi trochu chybělo, byla možnost přepnout si v rozlišení 1080p z 30 na 60 snímků za sekundu. Software, bohužel, umí pouze [email protected], [email protected] a [email protected] a TimeLapse video. Ani zpomalené video v nabídce nenajdeme. Pro pokročilé uživatele je možnost přepnout si kodek, ve kterém se videa nahrávají z H.264 na H.265.

Zvuk

Že máte kvalitní drátová sluchátka? Ale co vás nemá, je přece rok 2018! Takže tady máme redukci z USB-C na 3,5 mm jack, nebo kompletně bezdrátovou technologii Bluetooth ve verzi 5. Co se týče kvality výstupu, jedná se o již několik let neměnnou „klasiku“ Qualcomm. Většina uživatelů bude spokojena a nároční stejně vědí, co chtějí.
Ale důležitější je hlasitý zvuk skrze reproduktory. O ten se stará hlavní reproduktor vespodu telefonu a sekunduje mu i sluchátko. To samozřejmě není tak hlasité, spíše doplňuje zvuk o vyšší tóny a simuluje stereo efekt. Kvalita přednesu je ale skvělá a při hraní je tato technologie daleko lepší, než pouze mono výstup. Nicméně na opravdové stereo reproduktory to nemá. Hlasitost je spíše nižší, Xiaomi hraje spíše na kvalitu přednesu. Nicméně vyzvánění byste neměli přeslechnout ani v hlučném prostředí.

Závěr recenze Xiaomi Black Shark

První herní počin Xiaomi se nakonec nepovedl úplně na první dobrou, ale to neznamená, že je to špatný telefon. V testování je již druhá iterace a ta snad stávající nedostatky odstraní. Nebo alespoň nějakou část z nich. Na telefonu se opravdu dobře hraje a to je asi největší pochvala. Ale samotné provedení v čele s plastovým rámečkem, který se musí na telefon nasadit, aby šel vůbec zacvaknout ovladač, mi opravdu přijde jako špatné řešení.

Také zamrzí osazení telefonu vlastně obyčejným 60 Hz displejem, který je ale poměrně kvalitní na druhou stranu. A za své peníze by mohlo Xiaomi Black Shark také lépe fotit v noci. Trochu rozporuplným rozhodnutím mi přišlo JOY UI, místo klasického MIUI. Na můj vkus je až příliš jednoduché, bez spousty drobností, na které jsem si při používání jiných nadstaveb zvykl.
Xiaomi Black Shark se ale může pyšnit opravdu skvělou výdrží, perfektním zpracováním a ani displej není nejhorší. Pro někoho bude nepřítomnost MIUI, ale téměř neupraveného Androidu plus. Jeho svižnost si nezadá s firemní nadstavbou MIUI. A pro hardwarové nadšence se rozhodně jedná o zajímavý kousek, výkony Xiaomi Black Shark jsou naprosto skvělé a tento výkon postačí na hraní ještě na nějakou dobu do budoucna.

Pokud vás Xiaomi Black Shark zaujal a zvažujete jeho koupi, nakupujte na obvyklém místě na Xiaomimobile.cz. Zároveň bych také Xiaomimobile.cz rád poděkoval za tento herní kousek, který nám poskytli k recenzování.

Některé naše odkazy mohou vést na prodejce elektroniky. Pokud si skrze takový odkaz něco koupíte, můžeme z prodeje obdržet malá procenta.