Hodnocení recenzenta

Honor 10 má opravdu skvěle našlápnuto. Tedy po hardwarové části rozhodně. Bohužel ta část softwarová mu trochu hází klacky pod nohy, což je celkem mrzuté. Výdrž na jedno nabití je maximálně na jeden den, aplikace fotoaparátu je hrozná, odladění systému by mohlo být lepší, displej by mohl být lépe čitelný, telefon se při vysoké zátěži velmi nepříjemně zahřívá a spoustu dalších drobností, které mě při testování pronásledovaly a kazily mi tak výsledný dojem z tak pěkného a skvěle zpracovaného telefonu.

7
Hodnocení x/10

Značka Honor je velmi dravá a stejně úspěšná, jako její bývalá „alma mater“, společnost Huawei. Se svými produkty má velmi často úspěch hlavně díky přístupné ceně a skvělé výbavě. Jde Honor 10 ve stejných šlépějích, jako jeho úspěšní předchůdci a konkurence? To se přirozeně dozvíte z dnešní recenze Honor 10.
Díky HiHonor.com za zapůjčení telefonu!

Balení

Krabička v bílé barvě vlastně ničím nepřekvapí. Telefon je dobře usazený v plastové vaničce, pod ní se nachází příslušenství v podobě USB-C kabelu, rychlo nabíječky a pinu pro vyjmutí slotu pro SIM karty. A to je vše, sluchátka v dnešní době neočekávám. Snad možná nějaké to základní pouzdro by se hodilo.

Design a zpracování

Světem telefonů poslední dobou hýbe jedno téma – notch display. Tedy výřez v displeji po vzoru jablečného telefonu X, který většina výrobců poměrně slepě následuje. Samozřejmě chápu, že displej bez výřezu je daleko nákladnější jak na výrobu, tak nákup. Nicméně o tom až potom. Teď bych se rád podíval na telefon z pohledu kvality výroby a materiálů. Honor 10 vypadá na obrázcích opravdu nádherně a za svou cenu se zdá, že udělá hodně parády. A jak se mají věci v reálu? Inu ne až tak daleko od prvního dojmu.

Telefon jsem dostal v bledě modré barvě, která na zádech úžasně září. Obzvláště při nasvícení se odráží pěkné barevné odlesky a dají vyniknout skládanému povrchu zad. Přední strana zase udělá parádu svým displejem s poměrem stran 19:9 a velikostí 5,84″, který korunuje na horní hraně zmiňovaný výřez. K tomu připočtěte kovové rámečky kolem telefonu a máte na světě povedený „eye-catcher“.

Co se týče provedení kvality zpravování, ani zde si nelze na nic stěžovat. Lehce vystupující modul fotoaparátu je perfektně slícovaný, stejně jako displej, plastové přechody antén nebo šuplík pro SIM karty. Zde opravdu není co vytknout, zpracování osloví i ty nejnáročnější z vás.
Na druhé straně je celkem škoda, že Honor 10 nemá tenčí boční rámečky, která by daly ještě více vyniknout tak velkému displeji v tak malém těle. Můj již lehce starší OnePlus 5 má boční rámečky menší.
Tlačítka, která jsou umístěna na pravém boku přístroje, mají slušnou hmatovou odezvu, a to jak při nahmatání poslepu, tak po jejich stisknutí. Jejich umístění také není špatné, nicméně bych raději viděl hlasitost na druhé straně, ale to je spíše můj vlastní poznatek.
Určitě kvituji z povděkem nalepenou folii na displeji již z výroby. Ač telefon nemá ani Dragontrail ani Gorilla Glass, Honor vybavil telefon svým vlastním řešením, u kterého jsem ale netestoval jeho odolnost už díky nalepené folii.
Ve výřezu v displeji se nacházejí veškeré senzory v podobě senzoru přiblížení, senzoru okolního světla, sluchátka a malililinkaté notifikační LED. Ta je opravdu miniaturní a velmi snadno se dá přehlédnout.

 

Ať už telefon vypadá sebelépe, jedno mínus se přece jen najde – otisky prstů. Zadní skleněná strana vypadá po deseti minutách používání jako daktyloskopická detektivka s několika oběťmi a ještě více „zahradníky“. Takže si připravte cípy košil a triček, budete leštit.
Rozměry a hmotnost Honoru 10 jsou tyto: 149,6×71,2×77 mm a 153 gramů.

Hardware

Je to už opravdu doba, co jsem měl naposledy v rukou něco, co nemělo procesor od MTK nebo Qualcommu. Huawei/Honor využívá „in-house“ řešení v podobě procesorů HiSilicon Kirin. V případě Honoru 10 je to Kirin 970, který se skládá ze 4×A73 @ 2,36 GHz a 4×A53 @ 1,84 GHz. Procesorovou část doplňuje ještě část grafická, a to v podobě Mali-G72 MP12. SOC je vyrobeno pokročilou litografií o velikosti 10nm, řadí se tedy mezi nejvyspělejší SOC na trhu spolu s dalšími velkými hráči, jako je Samsung a Qualcomm. Čipset také obsahuje instrukce pro AI – vylepšení dvouokého fotoaparátu na zádech telefonu.
Honor 10 se prodává ve dvou konfiguracích, a to vždy se 4 GB operační paměti RAM a 64 nebo 128 GB interního úložiště. Bohužel již bez možnosti rozšíření pomocí MicroSD karty, nicméně obě dvě varianty poskytují dostatečný prostor pro spoustu zábavy.
Potěší přítomnost 3,5mm jacku na sluchátka, přestože se s ním vzdálený bratr Honoru, Huawei P20, rozloučil, moderní USB-C beru jako samozřejmost. iR dioda na horní hraně zase může pomoct majitelům elektroniky ovládané skrze infračervený paprsek.
Na zádech se usídlily dvě oči fotoaparátů, jedeo s rozlišením 24 MPx a druhé s rozlišením 16 MPx. První má pevnou světelnost f/1.8 a druhé je manuálně nastavitelné mezi f/0.9-16. O fotoaparátu a jeho ne/schopnostech se rozepíši v daném odstavci.

Displej

Posledních pár měsíců se velmi mluví o tématu výřezu v displeji. Jedni jej považují za kopírování Applu (Essencial Phone již o pár měsíců dříve), pro další je to ryze nepraktická a neestetická záležitost. Osobně se po zkušenostech s Honor 10 řadím k těm druhým, protože výřez přinesl všechno, jen ne praktické využití prostoru pro notifikace.
Displej na Honoru je extra dlouhá nudle s poměrem stran 19:9 a velikostí 5,84″. Jedná se o IPS panel s rozlišením 2280×1080 pixelů, jeho jemnost je tedy velmi pěkných 432 PPI. V nastavení se dá nastavit kromě FullHD+ i nižší rozlišení HD+, ale jestli to má nějaké dopady na baterii jsem nezjistil.

Co se týče kvality zobrazování, musím říct, že mě po „full body“ displejích v Xiaomi, Honor 10 velmi potěšil. Jak podání barev, tak rozsah jasu jsou velmi dobré. Až červnové jasné slunce na obloze dalo čitelnosti zabrat, ale i tak se Honor 10 držel seč mohl a na displej bylo vidět. Na druhou stranu se starším OnePlus 5 (já vím, AMOLED…) krok nestačil držet. Nejnižší jas zase dobře poslouží všem nočním sovám, které sjíždějí internety v skrytu peřinového bunkru.
V nastavení se dá také nastavit teplota, a to celkem (pro mě) nevídaným způsobem – přes diagram barev. Stačí posunout kurzor do kteréhokoliv místa diagramu a podle toho se upraví barevné vyznění displeje, chytré.

Notifikační LED diodu jsem již zmiňoval, ta se schovává právě ve výřezu a je vpravdě drobná a není příliš vidět. Automatický jas pracoval přesně dle představ.

Tak a teď zmiňovaný „notch„. Nejde si nevšimnout jak výřez významně zasahuje do notifikační lišty. A to je právě to, co mě přesvědčilo, že se opravdu jedná o nesmysl, který čím dříve nebude na trhu, tím lépe. Výřez zabírá asi tak 1/3 z horní lišty a o to méně se tam vejde notifikací, takže pokud je člověk připojený k WiFi, má zapnuté NFC a rád by si zobrazoval i rychlost sítě a zároveň třeba poslouchal hudbu z přehrávače, tak zůstává na další notifikace dvě až tři pozice. Což je ve světle dnešního používání mnoha komunikačních sítí a dalších informačních kanálů vážně málo. V nastavení se sice dá nastavit, že se kromě ikony aplikace, ze které notifikace pochází, bude zobrazovat pouze číslo s počtem notifikací, ale to mě nepřesvědčilo o kvalitách výřezu. Jelikož má rána vypadají často ještě mnohem „hůře“.Samozřejmě chápu, že se jedná hlavně o cenu panelu, která je díky výřezu nižší, než pokročilé displeje. Nicméně čím dříve se téma „notch“ nebude muset řešit, tím lépe.

Práce digitizéru mě potěšila, neměl jsem žádné problémy se psaním nebo klikáním na drobná tlačítka v prohlížeči. Nicméně na co si musím trochu postěžovat, jsou vibrace jaké telefon vydává (nejen) při psaní. Motorek je těžkopádný a při rychlejším psaní se vibrace slévají do jednoho velkého a dlouhého vibrování, že člověk téměř nepozná haptickou odezvu pro jednotlivá tlačítka.

Systém – EMUI 8.1.0

Honor je notoricky známý svou hutnou grafickou nadstavbou pojmenovanou EMUI. Ta je na Honoru 10 ve své poslední iteraci, ke konci testování telefonu mi dorazil poměrně velký 900 MB update (COLL29 8.1.0.104(C432) ), který přinesl změny například u fotoaparátu a hlavně baterie.

 

Naprostá většina uživatelů a recenzí je se systémem EMUI velmi spokojena, bohužel, osobně jsem z nadstavby byl poněkud rozladěný. Sice nabízí mnoho příjemných drobností, možností nastavení nebo témat, ale jako celek na mě nadstavba působí lehce nedodělaně a neohrabaně. Aplikace nastavení je nepřehledná a položky jsou špatně rozlišené jedna od druhé, potvrzovací tabulky vypadají jako z roku 2015 a celkově to na mě působilo dojmem, že tady je ještě hodně drobností, které se musí dodělat. A to platí dvojnásob pro prostředí aplikaci fotoaparátu, která je otřesná.
Launcher nepodporuje gesto pro stažení notifikační lišty, nepodporuje double tap (například pro spuštění aplikace nebo uzamknutí telefonu), nedá se vypnout funkce čtečky otisků jako tlačítka home, přestože jsou zobrazena tlačítka pro ovládání na displeji a další a další drobnosti, které mě jen utvrzovaly o nedomrlosti celé nadstavby.

Rychlost a konzistentnost prostředí také občas trpěly, načítání některých aplikací jako galerie, fotoaparát nebo prohlížeč (Google Chrome) bylo občas na pováženou. Na druhou stranu po zmiňovaném updatu se tyto problémy redukovaly, ale sem tam se stejně objevily. Nicméně pokud se aplikace a agendy načítaly tak, jak měly, byl telefon rychlý a ani po přechodu ze svého OnePlus 5 jsem s ním neměl větší problém.
Dalším problémem jsou předinstalované aplikace, jako dema her a dalších „užitečných“ programů. Opravdu jsem doufal, že doba těchto skrytých nucených reklam skončila, v tomto snad panuje všeobecný konsensus.

 

Ovládání telefonu se dá díky nadstavbě zvolit několikero – ovládání skrze tři známé piktogramy na displeji, ovládacího tlačítka podlouhlého tvaru nebo ovládání pomocí gest přes čtečku otisků. To se mi zprvu zdálo jako fajn nápad, ale ani po třech dnech jsem si nemohl zvyknout na takové ovládání. Hlavně díky tomu, že gesta musí být relativně přesná a také proto, že „gesto“ nahrazující šipku zpět (tedy krátké kliknutí na čtečku), nemá vibrace. Což nemá ani odemykání přes čtečku nebo gesto pro nedávné aplikace. Pouze nahrazení domovského tlačítka, tedy dlouhého podržení na čtečce, vibrace má.
Další „bohužel“ patří gestům. Telefon neumí ani dvojité poklepání pro odemknutí ani jiná, občas praktická gesta.

Takže abych to shrnul, EMUI se buďto vrátilo v čase zpět, protože co si pamatuji, tak mi starší verze na Huawei P8 nebo Honor 7 přišly jako fajn záležitost, ale v poslední iteraci jsem nacházel jen samé nedodělky a drobnosti, které mi ukázaly, jak je OnePlus se svým OxygenOS a Xiaomi s věhlasným MIUI daleko.

Čtečka otisků

Já sám jsem na čtečku otisků na přední straně zvyklý, mám „starý“ OnePlus 5, přesto je to díky módě „full-body“ displejů stále vzácnější. A je fajn, že se Honor vydal touto cestu, přece jen je to při mnoha činnostech praktičtější. Na druhou stranu odemykání obličejem je až neuvěřitelně přesné a rychlé. Navíc telefon se umí po zvednutí/vyndání z kapsy sám rozsvítit a rovnou se při rozpoznání tváře odemkne. Samozřejmě lze nastavit to, aby se pouze odemkl a zůstal viset na zamykací obrazovce. Takže co se pohodlnosti týče, je na tom odemykání obličejem možná ještě lépe než čtečka.
Ovšem co se týče zabezpečení, tak tam je odemykání obličejem poměrně na štíru, jelikož se jedná o pouhý 2D scan tváře, který se dá s trochou trpělivosti a umu obejít.
Čtečka je, alespoň podle Honoru, ultrazvuková a měla by být extrémně rychlá a díky použité technologii by měla umět sejmout otisk i z mokrého prstu. To druhé se mi potvrdilo, ale rychlost není nejlepší a také přesnost snímání by se dala vylepšit. Prodleva kolem 0,5-0,7s samozřejmě není nikterak špatná, nicméně OnePlus nebo Xiaomi mají čtečky o dva řády rychlejší.
Čtečka podporuje gesta, která slouží hlavně k ovládání operačního systému. Dále se dá nastavit zamykání aplikací, přístup do sejfu (šifrování fotek, videí atd.) a samozřejmě také odemykání telefonu.

Výkon

Poslední procesor Kirin, který jsem měl v rukou na testování, byl Kirin 930 v Huawei P8 před třemi lety. Od té doby se z poměrně průměrného SoC (v dobrém smyslu slova) stala schopná konkurence, která si nezadá ani s největšími jmény v byznysu. HiSilicon Kirin 970 se svými jádry ARMV8 4×A73 @ 2,36 GHz a 4×A53 @ 1,84 GHz a 10nm výrobním procesem dokázal ze všech benchmarků vydolovat opravdu solidní čísla.
V AnTuTu v7.0.9 respektu hodných 203889 bodů, což ho řadí mezi etalony typu Snapdragon 835 a Exynos 8895. Dopomohly mu k tomu i rychlé DDR4 paměti a grafický čip z dílem ARM Mali-G72MP12, který se zdá být na výkonové špici opět mezi již zmíněnými SoC.

Co se hraní her týče, tak přesně jak nastínily výkony v „poměřovacích“ aplikacích, hraní i těch nejnáročnějších her bylo naprosto hladké. Bylo jedno, co jsem se snažil hrát, ani jedna z her neměla sebemenší problém běžet v maximální možné kvalitě.
Co mě ale velmi překvapilo, bylo produkované teplo. Jsem ze svého OnePlus 5 zvyklý, že ani překotné hraní FPS stříleček telefon absolutně nijak nezahřeje, maximálně na teplotu dlaní. Ale u Honoru 10 jsem se dokázal o rámeček téměř spálit. Opravdu, nebyl jsem s to udržet prsty na místě nad kolébkou hlasitosti, to místo bylo extrémně rozpálené. Takové zahřívání jsem naposledy zažil u svého HTC One X, když jsem nataktoval jeho Tegru 4.
To mi trochu zkazilo dobrý dojem z výkonu.

Baterie

Pod krásnými skleněnými zády se skrývá článek s kapacitou 3400 mAh, což je vzhledem k velikosti telefonu docela pěkná hodnota. Jenže ne vše, co třpytí se, zlatem jest. Při běžné denní zátěži ala 40 minut prokastinace na Facebooku, Instagamu a YouTube, zkouška navigace cestou do práce a odepisování na Messengeru a WhatsAppu jsem přišel domů s 30-40% baterie. Ostatní recenze sice povídaly cosi o tom, že výdrž „nic moc“ ale že se stěží dostanu na 3 hodiny zapnutého displeje, to jsem nečekal. A to jsou čísla už po updatu na poslední verzi ROM (COLL29 8.1.0.104(C432) ). Před updatem byla výdrž ještě mnohem horší. Tady by se opravdu hodila výrazná optimalizace systému.
Naštěstí jsou tu pro takové případy úsporný režim a ještě ultra úsporný režim a navrch i rychlonabíjení, které dokáže telefon nabít za 1 hodinu a 35 minut.

Konektivita, volání a GPS

Konektivita je v podání Honor 10 příkladná, nechybí snad vůbec nic – kompletní frekvence LTE, VoLTE, DualBand WiFi 802.11 a/b/g/n/ac, Bluetooth 4.2, NFC, iR dioda, USB-OTG a další zajímavé zkratky. Bluetooth sluchátka fungovala bez problémů, ale s příjmem WiFi jsem občas lehce bojoval. Tam, kde má OnePlus 5 ještě 1/3 signálu, nemá Honor téměř vůbec nic a přepíná se na data.
Sluchátko pro volání je poměrně hlasité a i v hlučném prostředí jsem neměl problém rozumět volajícímu. A na druhé straně díky odrušovacímu mikrofonu si také nikdo nestěžoval na ruchy z ulice. Síla signálu operátora O2 se mi jevila opět jako standardní a zcela bezproblémová. Kde jsem potřeboval volat, volal jsem a kde jsem potřeboval využívat data, bez problémů jsem je využíval.

Fotoaparát

Honor 10 je jeden z velmi mála telefonů, který přináší „AI“ zážitek na hardwarové úrovni a jedná se o velmi propírané téma posledních pár měsíců. A očekávání jsou opravdu vysoká.
Telefon má na zádech dvě čočky, jedna je klasický snímač s Bayerovou maskou s rozlišením 24 MPx a druhý je bez Bayerovy masky – je tedy černobílý – a má rozlišení 16 MPx. Bohužel se nedostalo na optickou stabilizaci.

Nejdřív bych ale rozebral aplikaci, ve které se jako uživatel budete při focení pohybovat. Ta by si totiž zasloužila vlastní vypolstrovanou cimru za kvalitu svého UI, jaké pohodlí při používání poskytuje.
Je o mě celkem známo, že jsem uživatel náročný a nespokojím se jen tak s něčím, nicméně snažím se být objektivní a pokud to něčemu nějak extra nevadí, klidně ze svých nároků slevím. Bohužel, Honor nám servíruje v poslední iteraci EMUI tak složitou a špatně navrženou aplikaci na focení, až jsem několikrát při focení kroutil hlavou jako důchodce, co vidí dnešní omladinu.

Hlavní obrazovka hledáčku nevypadá úplně špatně, možná jen škoda nutnosti přepínání do módu nahrávání videa. V pravé třetině je pásek s módy, do které se dá přesunout swipnutím nebo kliknutím na požadovaný mód. Nejedná se o ideál, ale budiž, dá se to přežít. Proč je ale profi mód nebo panorama umístěno pod položkou další až na konci posunovací lišty s módy? Jedná se rozhodně o více používané módy, než je „Objektiv AR“. Tedy „obohacená skutečnost“ o různá cute pozadí s kočičkami, srdíčky a ušíčky. To samé platí pro HDR režim, ten by měl být v režimu fotografií.

Další věc je rozložení prvků v PRO režimu. Místo není příliš dobře využité, údaje jsou psány celkem tenkým fontem a při nasvícení sluncem je většinou vidět velmi špatně na nastavené hodnoty. A levá strana hledáčku má na starosti pouze ikonu nastavení a blesku. Také tlačítko pro zoom je umístěno poměrně nevhodně a nelze ovládat jednou rukou (typicky pravou, ve které většina lidí telefon drží při focení) a musí se ovládat rukou levou přes polovinu displeje.
Další věc, která mě opravdu na aplikaci štvala, je skutečnost, že pokud aplikaci fotoaparátu ukončíte šipkou nebo ji ukončíte z taskmanageru, vždy se otevře se zapnutým módem „AI“. Což by se dalo nějak překousnout, potíž je v tom, že v tomto módu umí foťák fotit pouze v rozlišení 16 MPx s poměrem stran 4:3 a nelze to změnit. Což mě přivádí k další hůře pochopitelné skutečnosti a tou je nemožnost fotit s poměrem stran 16:9. Na výběr je pouze 1:1, 4:3 (16MPx), 4:3 (24MPx) a 18:9. Ale video natáčet v klasickém 1080p lze, takže se jedná pouze o softwarovou záležitost díky oříznutí vstupu.

Na druhou stranu Honor 10 disponuje velmi příjemnou funkcí úpravy clony v rozmezí f/0.9-16, což se nadšeným mobilním fotografům rozhodně může hodit. Jen je škoda, že jsme opět odkázáni na 16 MPx 4:3. Po vyfocení snímku v tomto módu se dá v galerii dynamicky hýbat s posuvníkem a upravovat clonu, což je velmi příjemný bonus.

Umělá inteligence. To je strašák mnoha géniů a zároveň záležitost, ke které se lidstvo poměrně upírá do budoucna. Nebojte, když budete mít v kapse Honor 10, John Connor vás určitě s brokovnicí nenavštíví. AI, tedy umělá inteligence, je zde využívaná pro automatické rozpoznávání focených scén a jejich okamžité úpravě pro co nejlepší výsledek. Prý dokáže rozpoznat až 500 scén (pes, jídlo, portrét, rostlinu, sníh, západ slunce a tak dále) a podle toho nastavit vyvážení bílé, rozmazání pozadí a další. Osobně nejsem příliš příznivcem takového „kecání“ do focení, ale své fanoušky si jistě najde. Opět je škoda, že jsme odkázání na 16 MPx s poměrem stran 4:3.

A teď konečně k samotné kvalitě fotek Honor 10. Na automat se nemá telefon opravdu za co stydět, dokáže zachytit poměrně hodně detailů, nešumí a barevné podání také není úplně špatné. Občas ujede červená/oranžová a zelená je více saturovaná, než je v reálu. Fotky jsou občas podexponované a chvílemi se mi zdálo, že se automaticky zapíná HDR mód, i když jsem fotil na automat. Ale jako celek musím hodnotit výstup jako povedený.
Aplikace je svižná a samotné vyfocení je otázkou pár desetin sekundy. Jedině snad zaostřování by mohlo být někdy o trochu rychlejší, nicméně je stále rychlé a hlavně poměrně přesné.

Níže normální fotka na automat (3,5MB), režim Živé fotografie (14.8 MB) a mód AI (11.5MB). Je poměrně škoda, že přestože jsou fotky mnohokrát větší, celková kvalita detailů je totožná jako u běžného automatu.

„Honor 10 nebere selfies na lehkou váhu.“, to říká slogan na webu HiHonor. Takže pokud vám jde o selfies, jste na správné adrese. Ale jelikož netrpím příliš velkými sklony k narcismu, vytáhnu z archivu pouze jeden testovací snímek. Přední fotoaparát má neskutečných 24 MPx a světelnost objektivu je f/2.0. Fotky z přední kamery vypadají opravdu k světu a k natáčení videí a focení selfíček skoro až vybízí.

Selfíčko

A jak si stojí Honor 10 při natáčení videa? Inu, díky absenci optické stabilizace to není ideální při pohybu, ale s kvalitou jak obrazu, tak zvuku, jsem byl vlastně dost spokojený. Hardware dokáže točit v několika rozlišeních a dvou kodecích (H.264 a novější H.265). Potěší FullHD [email protected] a UHD [email protected] Zapnutí jednoho ze dvou jmenovaných bohužel vypne elektronickou stabilizaci obrazu, která je dobrým pomocníkem při natáčení.

Zvuk

Pokud mě paměť neklame, Kiriny vždy hrály spíše lehce pod průměrem konkurence. A po připojení mých Sennheiser Momentum OverEar 1. gen jsem byl opět zklamaný. Zvuk s jakousi ozvěnou pitch kopáků byl divný a celkově….počkat, co je to za malinkatou ikonku vlevo nahoře v přehrávači? Integrovaný ekvalizér! A ten je z výroby nastavený na „automaticky“. To znamená, že se snaží „optimalizovat“ zvuk na základě toho, co právě hraje. Ne, takovéhle pomocníky okamžitě vypnout. A najednou jako když jsem v úplně jiné kategorii, zvuk je bez distorzí ve středech, má (konečně) trochu basový základ a konečně jsem spokojený. Kirin 970 přece jen nehraje vůbec špatně. Jen trochu škoda, že není moc hlasitý. Takže pozor na různá softwarová „#&@{}*!“, která zvuk do sluchátek „optimalizují“. Na druhou stranu integrované volby v podobě různých sluchátek a ekvalizéru nebyly nejhorší.

Zvuk z hlasitého repráčku na pravé straně dole na hraně telefonu není z nejhorších, zní trochu dutě, ale je mu dobře rozumět a vyzvánění také uslyšíte na delší vzdálenost.

 

Závěr recenze Honor 10

Honor 10 vlastně není tak špatný stroj, alespoň po té hardwarové stránce. HiSilikon Kirin 970 je velmi výkonné řešení i pro ty nejnáročnější operace, fotoaparáty mají něco do sebe, displej je také fajn, konstrukce bez výhrad, ultrazvuková čtečka otisků, 3400 mAh baterie. To vše opravdu vypadá na papíru skvěle. Bohužel je tu ještě druhá stránka, těch dalších 50%, které tvoří onen celek a tím je samozřejmě software. EMIU 8.1 se snaží tvářit jako dokonalý společník pro všechny příležitosti, je objemný, plný různých funkcí a drobností, ale pro samý les nevidí stromy. Chybí konzistentnost prostředí, samotné UI má velmi daleko k eleganci, nabízí otřesnou aplikaci na focení, užírá baterii jak zájezd důchodců chlebíčky a jeho celková optimalizace trochu kulhá. Je škoda, že se z kdysi tak povedeného prostředí, jakým EMUI bylo, stalo tohle nenasytné zvíře. Trochu mi to připomíná Samsung a jeho nabubřelý TouchWiz.
Takže hardwarově skvělé a vybavené zařízení poměrně hloupě tratí body na softwaru, který by jej měl nadnášet nad hladinu a ne potápět.
Nicméně přeze všechny ty drobnosti, které jsem mu vytýkal, nedostane tak špatné hodnocení, ale mějte na mysli, že jsou i jiné značky a konkurence je velká a silná.

Za zapůjčení telefonu patří díky hihonor.com!

Některé naše odkazy mohou vést na prodejce elektroniky. Pokud si skrze takový odkaz něco koupíte, můžeme z prodeje obdržet malá procenta.