Hodnocení recenzenta

Po delší době mě Xiaomi mile překvapilo, Mi Note 3 má opravdu jen málo chyb a ty, které má jsou "staré známé". Největší slabinou pro nás, Evropany, je absence LTE frekvence 800 MHz, což je ale dáno tím, že telefon je určený pro jiný světový trh. Parádní zpracování, vzhled, odladění systému i výkony čipsetu jsou velké plusy, které dokážou přilákat spoustu zákazníků.

8
Hodnocení: X/10

Střední třída je okupována opravdu velkým zástupem telefonů a Xiaomi Mi Note 3 se k nim hrdě přidává. Přináší nezbytný dvojitý fotoaparát, velmi kvalitní konstrukci i materiály. Bohužel trpí na klasické „Xiaomi“ neduhy, kterých je ale opravdu poskrovnu. Kromě jednoho velkého „ale“. Poznatky z používání se dozvíte z dnešní recenze Xiaomi Mi Note 3. Za zapůjčení patří díky jako obvykle Xiaomimobile.cz.

Balení

Již nějakou dobu se podivuji, kolik příslušenství se ztrácí z balení, která putují porůznu na recenze. Tentokráte jsem dostal telefon, krabičku, kryt a brožurku. V krabici nebyl ani kabel ani nabíječka a ani redukce z USB-C na 3,5 mm jack. Nicméně se jedná o generické výrobky, nad kterými nemá smysl se zastavovat.
Krabička je příjemně černá, stejně jako telefon a je na ní pouze nápis Note 3 a logo Mi. Na zadní straně balení je samozřejmě tabulka, která by nám měla říci, co všechno důležitého telefon umí. Po sejmutí víka vykoukne celočerná placka, pod ní papírové psaní s kouřově černým gumovým krytem a pinem pro vysunutí dual nanoSIM slotu z boku přístroje. Pak by tu měla ještě být nabíječka s výstupem 2A a funkcí Quick Charge a standardní USB-C kabel.

Design a zpracování

Xiaomi se i ve střední třídě velmi snaží, aby jejich telefony vypadaly a působily v rukou prémiově. A Xiaomi Mi Note 3 je toho skvělým důkazem. Celočerný telefon je vždy zárukou elegance, v tomto případě podpořen také černým sklem na zádech typu Gorilla Glass 4, které je použito i na displeji. Záda jsou na hranách příjemně zaoblená, stejně jako hliníkový rámeček, který tvoří i celou nosnou konstrukci. A konstrukce, to je něco, na co mohou být v Xiaomi opravdu pyšní. Veškeré slícování skel, rámečku, přechodů u plastových antén nebo slotu na SIM karty je příkladné a evokuje v rukou přístroj nejvyšších pater hierarchie.

Zadní černé tvrzení sklo je opravdu pěkná záležitost na koukání, nicméně praxe prozrazuje spíš negativní dopady v reálném používání, a to dvojnásobně, pokud je sklo zaoblené i v rozích. Naštěstí je v balení praktický kouřově černý plastový kryt. Na zádech telefonu toho vlastně moc není, v levém horním rohu dvě čočky fotoaparátů, přisvětlovací DualLED blesk a pak už jen nějaké certifikační značky a logo Mi.

Levý bok má na starosti pouze skvěle slícovaný slot pro dvě nanoSIM karty, na tom pravém jsou umístěna dvě hardwarové tlačítka. Nahoře kolébka hlasitosti a pod ním důležité tlačítko pro zapínání a vypínání. Druhé zmíněné je v dobrá poloze pro palec a člověk je najde i poslepu. Hlasitost bych ale raději viděl na druhé straně telefonu, je příliš blízko zapínacímu tlačítku. Obě tlačítka mají skvělou odezvu a velmi jistý stisk s příjemným „kliknutím“.

Horní hrana hostí dvě malé zdířky. Tou menší je sekundární mikrofon a ta větší je iR dioda dálkového ovládání.
Spodní hrana je osazena výdechem hlasitého reproduktoru vpravo a mikrofonem vlevo od USB-C konektoru.

A tím se dostáváme k přední straně, kde je umístěný 5,5″ FullHD IPS displej. Když jsem si telefon přinesl domů a položil ho vedle svého OnePlus 5, nebyl jsem skoro s to rozeznat, který telefon je který. Tak jsou si oba podobné. U Xiaomi je čtečka otisků, která je typicky v oválném prolisu pod displejem trochu hlubší a mřížka sluchátka nad displejem menší. Jinak jako by jeden telefon vypadl z oka tomu druhému. Dokonce i podsvícená tlačítka jsou totožná, malé bílé tečky. Nad displejem se nachází klasická skvadra senzorů v čele se sekundární kamerkou, senzorem přiblížení, senzorem okolního světla a jednobarevnou notifikační LED.
Rozměry Xiaomi Mi Note 3 jsou 152,6×74 ×7,6 mm a váha lehce vyšších 163 gramů.

Hardware

Po delší době mám konečně v rukou nějaký ten hardware střední třídy a je jím Qualcomm Snapdragon 660. V technické řeči se jedná o big.LITTLE architekturu 4×2,2 GHz a 4×1,8 GHz jader Kryo 260, která disponuje grafickým čipem Adreno 512. Všemu tomu sekundují paměti, operační s kapacitou 6 GB a úložiště s velikostí 64 GB. Je možnost telefon pořídit i s vyšší kapacitou obého, a to 8 GB a 128 GB. Slot pro paměťové karty sice chybí, ale kapacita u obou variant je dle mého dostatečná pro naprostou většinu uživatelů.
Výbava dále zasahuje k iR diodě pro ovládání různých domácích spotřebičů, baterii s kapacitou 3500 mAh, dvojicí 12 Mpx snímačů se čtyřosou optickou stabilizací a pár dalšími drobnostmi. Rozhodně ale zamrzí nepřítomnost 3,5 mm jacku na sluchátka, takže jste odkázání na používání redukce nebo bezdrátový přenos.
Samozřejmě nechybí ani 5,5″ FullHD IPS displej, který rozeberu v další kapitole.

Jelikož se Xiaomi Mi Note 3 nebude (zatím) oficiálně prodávat v ČR, nabízí se otázka, jak je to vlastně s LTE. Inu přesně tak, jak ze situace vyplývá – „České“ LTE je zastoupeno pouze částečně a hlavní frekvenci 800 MHz telefon nenabízí. Což je poměrně škoda, telefon je totiž celkem slibný a mohl by pár lidí přece jen přilákat. Snad se objeví i Global verze, která bude mít zastoupeny všechny důležité LTE frekvence.

Displej

Displej Xiaomi Mi Note 3 se svými parametry řadí mezi běžný a nejrozšířenější typ v dnešní době. Jedná se o IPS panel s velikostí 5,5″ a rozlišením FullHD 1080p. Je tedy nějak výjimečný nebo jiný než všechny ty ostatní? Inu ani i ne. Parametrů, které se dají na displeji hodnotit, je samozřejmě mnohem více než jen čísla na papíru ve výčtu v katalogu.

Mluvím například o rozsahu jasu, teplotě barev, viditelnosti a tak dále. A právě v těchto parametrech displej Xiaomi Mi Note 3 vede velmi povedený souboj. Při porovnání s mým OnePlus 5 (ano, vím, srovnávat AMOLED a IPS…) si vede až nebývale…stejně. Velmi mě překvapilo, že kromě trochu nižšího kontrastu je IPS displej téměř totožný v podání barev i viditelnosti pří používání venku. Dokonce i podání černé barvy je slušné. Kde ale displej Xiaomi opravdu předvedl své kvality, byl nejnižší jas. Ten je opravdu extrémní a při jeho nastavení můžete klidně brouzdat internetem dlouho a bezbolestně až do noci.
Na druhém konci posuvníku jasu je schopnost vybudit panel až k 550 nitům svítivosti, což se za dne ukázalo jako dostatečná hodnota a nebyl problém s telefonem pracovat i za slunného dne (v rámci zimních možností samozřejmě). Pozorovací úhly jsou celkem dobré, ke změnám podání dochází pouze při pohledu „z rohů“, když je telefon položený.

Trochu mě občas zlobil automatický jas, byl pomalý a než zareagoval, nějakou dobu to trvalo. Například ve spuštěném foťáku se někdy jas snížil téměř na minimum, ale zpět na normální hodnoty se už nedostal. Až vypnutí aplikace a její znovuotevření pomohlo.
Digitizér a jeho přesnost a rychlost jsou u Xiaomi pověstné, takže ani Xiaomi Mi Note 3 není výjimkou a plně vyhovuje i velmi náročným a rychlým pisálkům.

Systém – MIUI 9

Jelikož se nejedná o oficiální českou distribuci, musel jsem vzít zavděk nahranou Global ROM od Xiaomi. Proto jsou všechny screenshoty v angličtině, mimochodem. Kromě ní je na výběr pouze několik asijských řečí a ani jedna není samozřejmě psaná naší latinkou.
Známá to grafická nadstavba MIUI ve verzi 9.2 Stable, která je naroubovaná na Androidu 7.1.1., nabízí přehršel možností a drobných vychytávek, které mají většinou jen „aftermarket“ ROM z XDA. Někomu to může být po chuti, někomu proti chuti, ale jedno je jisté. Optimalizace v Xiaomi Mi Note 3 je opravdu příkladná a s telefonem je radost pracovat nebo zabíjet dlouhou chvíli. Systém mi nevyhodil jakoukoliv chybu za cca tři týdny používání, aplikace nepadají, nic se neseká nekouše…prostě parádně odladěná ROM, kterou by mohlo závidět nejedno zařízení.
Ale i v tak „vychytaném“ systému, jakým MIUI je, se najdou některé neduhy nebo nelogičnosti, na které musí člověk přijít sám a musí se naučit se je používat. Například nastavení Polohování je ukryto věru kvalitně – Nastavení>Další nastavení>Soukromí>Poloha. Trvalo mi notnou dobu, než jsem toto nastavení našel. Samozřejmě je několik dalších možností, jak se tam dostat, ať už je to přidání rychlého nastavení do stahovací lišty nebo vyhledávání přímo v aplikaci Nastavení. Pak jsou to třeba posuvníky pro hlasitost a jas, kde se člověk musí vždy strefit na bod na posuvníku a nestačí se prostě trefit kamkoliv na posuvník. Ale to jsou drobnosti, které má každý systém a vždy se dá něco najít, co nebude vyhovovat všem.

Mnohokrát diskutovaná paměťová náročnost na operační paměť sice přetrvává, ale bohatých 6 GB RAM jí hravě zvládá a není problém mít spuštěné třeba i tři velmi náročné hry zároveň a ještě zbude několik stovek volné RAM.

Baterie a výdrž

Papírové specifikace baterie s kapacitou 3500 mAh asi nikoho neoslní, jedná se o poměrně běžný parametr. Nicméně s přihlédnutím k úplně novému čipsetu Snapdragon 660 a dobré optimalizaci Global ROM, by se mohlo jednat o rozumnou kombinaci, která dává uživatelům naději, že se výdrž nebude muset omezovat jen na průměrná čísla. Což se mi i v praxi potvrdilo.
Při standardním používání nebyl větší problém přežít s telefonem dva dny bez nabíječky. Brouzdání po internetu, prokastinace na sociálních sítích, chatování, něco málo navigace po městě, hodinku sledování videí na YouTube s poslechem hudby při zapnutém automatickém jasu, jsem se běžně dostával na 5 hodin zapnutého displeje. Což sice není nijak oslnivý údaj, ale rozhodně je potěšující. Občas nebyl problém se dostat i na mnohem vyšší hodnoty. Hodně záleží na nastavení jasu a používání, ale to je celkem jasné.
Potěšila mě spotřeba ve „stand-by“ režimu, kdy telefon spotřeboval přes noc kolem 1% baterie s tím, že byl celou dobu připojený na WiFi. Už to odkazuje na solidní odladěnost systému a optimalizace spotřeby. Takže při troše snahy ony dva dny opravdu nebyly problémem.

Čtečka otisků

Co by to dnes bylo za telefon, kdyby neměl čtečku otisků. Xiaomi Mi Note 3 jí samozřejmě má, a to pod displejem v až nezvykle hlubokém prolisu. Takže její nahmatání je velmi jednoduché, i když rovnou pod displej většinou člověk stejně vidí.
A stejně jako v případě digitizéru, je i čtečka v podání Xiaomi špičková.
Softwarová výbava, kterou poskytuje MIUI 9.2, je celkem základní. Nabízí se odemykání telefonu, zamykání aplikací, autorizace plateb přes Google Pay a samozřejmě placení přes NFC. Gesta nebo další možnosti už nastavení nenabízí. Možnost správy pěti otisků je už běžná.
Při testování Xiaomi Mi Note 3 jsem používal simultánně i svůj OnePlus 5, který má z mého pohledu jednu z vůbec nejrychlejších a nejpřesnějších čteček, které se mi dostaly pod prsty. A Xiaomi mu velmi tvrdě šlapalo na paty a rychlost odemykání telefonu je vlastně totožná jako na OnePlus 5. Přesnost snímání se mi zdála o trošku horší, nicméně stále se jedná o skvělou čtečku, která dokáže zatopit konkurenci.
S poslední aktualizací systému také přišla možnost odemykat telefon obličejem. Na OnePlus 5 jí mám asi měsíc, kde funguje až překvapivě skvěle. Opět se tedy nevyhnu srovnání. Tentokráte ale souboj Xiaomi prohrává. Nejedná se ale o žádnou drtivou prohru, Xiaomi Mi Note 3 je srovnatelně rychlé za dobrého světla, jakmile se ale obličej ocitne v horších světelných podmínkách, OnePlus jej hravě předběhne jak v rychlosti, tak schopnosti obličej rozpoznat. Tak jako tak, je ale funkce odemykání obličejem dobrá a neměl jsem problémy s jejím reálným používáním. Pro případy nerozpoznání je tu samozřejmě extrémně rychlá čtečka otisků.

Výkon

Jak „valí“ střední třída v podobě Snapdragonu 660, grafickým čipem Adreno 512 a 6 GB LPDDR4 RAM? Zcela popravdě, když jsem spustil AnTuTu v nejnovější verzi 7.0.4., která má kompletně nový 3D mark, moc jsem neočekával. Ten totiž probíhal odhadem rychlostí 5 snímků za sekundu. Srovnání se Snapdragonem 835 a jeho extrémně výkonným Adreno 540 je až komické. Nicméně jednou stranou mince jsou syntetické benchmarky a druhou stranou pak hraní reálných her. A přesně tam je vidět, že čísla z umělých testů nemusí znamenat vlastně nic. V obavách jsem spustil Asphalt Xtreme, nastavil na nejvyšší možnou kvalitu a užíval jsem si chod jako po másle. To samé se opakovalo u Mortal Kombat nebo Asphalt 8 a dalších hrách. Takže výkony sice papírově neoslní, ale v reálu vlastně není moc co řešit, schopnosti čipu jsou více než dostatečné.

Konektivita, volání a navigace

Kapitola s konektivitou se, bohužel, ponese v trochu negativním duchu, jelikož Xiaomi Mi Note 3 není určen pro evropský trh a podpora pro „naše“ LTE je celkem omezená. Nejdůležitější frekvence 800 MHz totiž chybí. A tak se člověk nevyhne jistým kompromisům i v Praze, kde jsem nejednou koukal na ikonku s písmenem „H+“. Na druhou stranu, telefon je prostě určený pro trhy v Asii, takže nemá moc smysl řešit podporu nebo nepodporu LTE v Evropě.

Signál operátora O2 se mi zdál průměrný, všude, kam jsem potřeboval, jsem se bez problémů dovolal a nikdy se nestalo, že by nějak kolísal nebo byl nestálý.

Navigace je díky použitému čipsetu Qualcomm téměř jasně daná dopředu. Neměl jsem jediný problém ani při navigaci v husté městské zástavbě, ani nikde jinde. Samozřejmě bez použití asistenčních služeb, pouze za použití GPS a Glonass satelitů, je přesnost trochu horší, ale na navigování je to stále velmi dobře použitelné. Po zapnutí dat je přesnost skvělá a rychlost zafixování polohy je téměř okamžitá.

Fotoaparát a video

O fotoaparátu Xiaomi Mi Note 3 kolují po internetu různá superlativa, jak je fantastický a jak dokáže „přefotit“ i dvojnásobně dražší telefony bez mrknutí oka. K takovýmto výrokům jsem opravdu hodně skeptický a zvláště u Xiaomi, které vždy bylo o krok pozadu za konkurencí. Tedy na papíru vypadá vše fantasticky, dva objektivy s rozlišením 12 MPx a světelností objektivů f/1.8 a f/2.6, 4-osá optická stabilizace obrazu, 2×zoom a tak dále. A jak vypadá realita, například v porovnání s již několikrát zmiňovaným OnePlus 5? Inu, to se dozvíte v této kapitole recenze Xiaomi Mi Note 3.

Jako obvykle bych začal popisem aplikace. Ta se od dob MIUI 6 naštěstí změnila z nepovedené a ergonomicky poměrně špatně provedené, na celkem slušnou, i když k ní mám také pár výhrad.
Ergonomie doznala změn a tak jsou některé užitečné funkce rovnou v hledáčku v základním módu focení – HDR, blesk, filtry a menu pro pár dalších drobností. Hlavní změnou je možnost používat gesto do stran pro pohyb mezi módy foťáku/videa, kterým se přehodí např. mezi módem focení a portrétu. Těch módů je dohromady osm a ani swipování do stran ani možnost vybrat přímo zobrazený mód není příliš pohodlné. Módů se většinou zobrazuje pět a manuální mód je až úplně poslední vpravo a je vlastně vždy skrytý. Bohužel se módy nedají uživatelsky měnit. Takže vedle režimu focení je portrét na levé straně a zkrášlovací mód na pravé straně. Což mi přijde poměrně hloupé ve chvíli, když chcete například rychle natočit video a ne vždy se dá trefit na malý nápis. Naštěstí tohle je asi jediná větší výtka k aplikaci. Všechny módy mají jinak intuitivní ovládání i rozložení piktogramů je celkem logické a funkční.

Co je ale podstatnější, jsou fotografie a video, které dokáže Xiaomi Mi Note 3 zachytit. Nejdřív bych se jen lehce zmínil o problému při ostření na dálku. Telefon měl z nějakého důvodu poměrně velké problémy zaostřit na nekonečno při horších světelných podmínkách, když jsem fotil noční Prahu, a neustále se snažil doostřit na něco blíže (co ve scéně ale vůbec nebylo) a pomohl mi až manuální režim. Jinak zaostřování fungovalo k plné spokojenosti.
Focení samotné je velmi rychlé, žádné latence se zde nekonají. K lepšímu obrazu by měla pomáhat i velmi dobře fungující optická stabilizace obrazu, která dokáže velmi účinně eliminovat otřesy a tím pádem si může dovolit delší závěrku a pustit ke snímači více informací o snímané scéně.
Kvalita fotek je celkem kolísavá. Jsou scény, kdy si vede opravdu skvěle a mé OnePlus 5 nechává daleko za sebou a jsou scény, kdy je tomu přesně naopak. Například scéna s prosvítajícím sluncem u kostela je zcela v režii Xiaomi. Fotka je skvěle prokreslená, má dobré barvy a dostatečnou hloubku i ostrost a HDR režim má kupodivu ještě lepší výsledky. Kdežto OnePlus má fotku celou zašumělou, s vymytými barvami, není to prostě ono.

Ale pak se najdou scény, jako je například večerní scéna, kdy má Xiaomi problém zaostřit a i když se mu to povede, je fotka jen shluk šumu bez detailů a zde OnePlus velmi překvapivě vede na celé čáře.
Udělal jsem malý pokus a nastavil na obou telefonech stejné parametry u nočního panorama Prahy – ISO 200 a závěrku na 1/6s. Xiaomi má ze snímku téměř černou fotku, zato OnePlus povedený noční snímek, za který by se nemusel stydět nejeden kompakt.

Oba dva telefony mají stejný systém objektivů, jeden pro klasické focení a druhý pro 2×zoom, takže se dalo jednoduše zjistit, jak na tom oba dva telefony jsou. Inu, vlastně celkem dost podobně, bohužel Xiaomi přidává trochu zbytečně šum a ztrácí tak na OnePlus, ale výsledek není přece jen špatný.

A samozřejmě tolik potřebné selfíčko na konec…

A zbytek fotek v galerii:

A konečně se dostáváme ke kritickému bodu všech recenzí všech telefonů Xiaomi, které mi prošly rukama. Tím bodem je, samozřejmě, natáčení videa, respektive nahrávaný zvuk. Obraz je možno nahrávat v několika rozlišeních, které aplikace rozděluje na SD, HD, FULL HD a 4K. Což je jediné, kromě Slow-motion a Time-lapse režimů, co se dá nastavit. Takže [email protected] a další režimy musíme oželet.
Obraz videa, nahraného v rozlišení 1080p, je ostrý živý a dobrý dynamický rozsah použitého čipu dělá obraz příjemnější na pohled. Optická stabilizace se snaží dělat svou práci svědomitě, ale otřesy jsou stále poměrně znát, naštěstí není záznam roztřesený, což je rozhodně plus.
A teď to přijde…ano, zvuk stojí opět za starou bačkoru, kterou roztrhal pes. V záznamu z celkem rušné ulice v Praze není slyšet prostě vůbec nic, jen nějaká směska zvuků, která připomíná punkový koncert. Možná je to pro někoho bezpředmětné, ale slyšeli jste někdy jak nahrává iPhone, (konečně po letech) Samsungy nebo i staré symbianové Nokie? To je, pane, trochu jiná liga!

Zvuk

Pokud byste chtěli poslouchat zvuk z integrovaného reproduktoru, který je umístěný na obvyklém místě vedle USB-C konektoru, nezklame. Je hlasitý, dobře prokreslený a má i nějaký ten základ. Při vaření je to dobrý společník a jako vyzvánění se rozhodně také neztratí.

Druhá možnost, jak poslouchat hudbu, je skrze USB-C konektor nebo Bluetooth, a to z prostého důvodu – 3,5 mm jack se odstěhoval do Humpolce! Jeho absence mi stále dělá trochu problémy, ale to je jen redaktorský povzdech nad stavem věcí. Naštěstí je v balení redukce z USB-C na klasický sluchátkový jack, takže svá drahá drátová sluchátka do telefonu přece jen zapojíte. Výstup z přehrávače je už taková Qualcomm klasika, nenáročné posluchače nadchne a náročné uspokojí.
Ovšem přesně jako ve všech předešlých Xiaomi, ani Mi Note 3 se nevyhnul skoro až trapnému zkreslení zvuku při zapnutí vestavěného ekvalizéru bez možnosti nastavit výchozí neutrální zvuk.

Závěr recenze Xiaomi Mi Note 3

Jak vlastně zhodnotit dnešní Xiaomi je trochu složitější otázka. Kdybych napsal, že je skvělé, nebyla by to pravda. Jenže při konstatování opaku by to nebyla pravda ještě víc. Xiaomi Mi Note 3 v sobě kombinuje velmi decentní vzhled se špičkovým zpracováním, skvěle odladěným Androidem, chvílemi i povedeným foťákem a dostatečně výkonným hardwarem.
V čem ale telefon trochu zklamal, tak to je nevyváženost výsledků u fotoaparátu, jako obvykle už tolik let kritizovaný zvuk ve videu, absence 3,5 mm jacku a samozřejmě absence LTE 800 MHz. Což je ale dáno tím, že Xiaomi Mi note 3 není určen pro náš trh, takže to vlastně ani minus není. Jinak opravdu není moc věcí, které bych mu mohl vytknout.
V úplném závěru recenze Xiaomi Mi Note 3 ještě jednou díky Xiaomimobile.cz za zapůjčení telefonu.

Některé naše odkazy mohou vést na prodejce elektroniky. Pokud si skrze takový odkaz něco koupíte, můžeme z prodeje obdržet malá procenta.