Hodnocení recenzenta

Xiaomi Mi Mix 2 zaútočilo na trh se svým fantastickým vzhledem a zpracování, které přitáhne pohledy a nenechavé ruce z velké dálky. K tomu moderní 18:9 displej a tahák je na světě. Co se těchto vlastností týče, je Xiaomi Mi Mix 2 stěží někým dostižitelné. Bohužel si ale ani takový krasavec neodpustil několik zbytečných chyb, které by ve vlajkové lodi opravdu být v roce 2017 neměly. U Xiaomi obligátní kvalita zvuku ve videu, fotoaparát a ani displej nepatří k těm lepším.

7
Hodnocení: x/10

Xiaomi se snaží začlenit mezi elitní výrobce mobilní techniky a s posledním rozšiřujícím se trendem zvětšování plochy displeje bez zvětšování těla přístroje mu to jde s Xiaomi Mi Mix 2 velmi dobře. Xiaomi Mi Mix 2 se tedy řadí mezi „bezrámečkové“ telefony, na které je radost pohledět. Na rozdíl od dalších trendů, které se snažily lákat zákazníky na počet jader, počet megapixelů a další, je tento trend vlastně docela fajn. A jak si vedlo Xiaomi Mi Mix 2 v reálném testu používání? To se dozvíte z dnešní recenze Xiaomi Mi Mix 2, který nám za účelem recenze zapůjčilo již tradičně www.xiaomimobile.cz!

Balení

Xiaomi Mi Mix 2 se prodává pouze v jedné barvě – striktně černé. A této elegantní a velmi oblíbené barvě je podřízeno kompletně celé balení, které už na první pohled vypadá, že rozhodně nepatří levnému přístroji, ač je celé papírové. Nízká černá krabička se čtvercovým půdorysem a se zlatým nápisem MIX na vrchním víku, dokonalá ukázka minimalismu. Po jeho sejmutí majitele přivítá tabulka s čínským nápisem a podpisem Lei Juna, pod ní se již nachází telefon a vedle něj nabíječka a USB-C kabel. Mně přišlo na recenzi balení, které nemělo nabíječku, nicméně předpokládám, že většina ví, jak taková věc vypadá.

Pod telefonem samotným je krabička, která obsahuje nezbytné brožurky, pin pro vyndavání slotu pro dvě NanoSIM, redukci z USB-C na 3,5mm jack a povedený kryt na telefon. Vše je samozřejmě kompletně v černé barvě.

Balení mě potěšilo svou jednoduchostí a přiloženým krytem, který sice zakryje krásná keramická záda telefonu, nicméně je velmi praktický.

Design a zpracování

Xiaomi má za sebou mnoho drahých a špičkově vybavených telefonů, bohužel, vždy se našlo něco, co výsledný dojem, alespoň z pohledu designu nebo zpracování kazilo. Xiaomi Mi Mix 2 naštěstí dokazuje, že se kvalita zpracování přece jen zvyšuje a telefon se skokem řadí mezi to nejlepší, co jsem kdy měl v rukou. Marně přemýšlím, kdy na mě udělal nějaký telefon tak skvělý dojem hned při prvním setkání. Slícování skla, keramiky a kovu je fantasticky zpracováno a první dojem je tedy za plný počet. I slícování plastových proužků antén, tlačítek nebo zdířky USB-C konektoru dává jasně najevo, kam se Xiaomi Mi Mix 2 řadí.

Pro lepší perspektivu se podívejte na unboxing video:

Záda telefonu se tváří jako sklo, ovšem najdeme na nich sofistikovanější materiál – keramiku. Celkový efekt zad je podtržen decentním zlatým nápisem „Mix designed by Xiaomi“ a zároveň lehce degradován vystouplým objektivem 12 MPx fotoaparátu. Pod ním je umístěná čtečka otisků, o které napíši více v samostatné kapitole.  Více toho záda telefonu nenabídnou.

Levý bok má na starosti DualSIM šuplík pro dvě NanoSIM, který je po vzoru zbytku těla skvěle slícovaný.

Pravá strana telefonu je osazena pouze dvěma tlačítky, horní pro změnu hlasitosti a spodní zapínání a vypínání telefonu/displeje. Tlačítka jsou kovová a už od pohledu dobře zpracovaná. Mají skvělou odezvu při zmáčknutí, pevnou a výraznou. Jejich umístění bych klidně posunul o centimetr níže, ale ani stávající výška nebude dělat většině uživatelů problémy.

Na spodní hraně je uprostřed umístěný USB-C konektor, pod čtyřmi dírkami vlevo je mikrofon a pod druhými čtyřmi na pravé straně je hlasitý reproduktor.
Na horní straně je pouze drobný otvor sekundárního mikrofonu.

A konečně přední a nejzajímavější strana hostí 5,99″ velký IPS displej s rozlišením 2160×1080 pixelů díky netypickému poměru stran 18:9. Displej si také zaslouží samostatnou kapitolu, ve které se mu budu věnovat. Na displejem je velmi decentní výdech sluchátka a klasická sada senzorů – senzor okolního světla, senzor přiblížení a sekundární kamerka. Uprostřed spodní brady je výrazná notifikační LED, která má bohužel pouze jednu barvu, a to bílou. Napravo se pak nachází čočka 5 MPx kamerky.

Keramická záda sice nejsou příliš kluzká, ale přiložený kryt jsem pro jistotu raději používal. Přece jen díky velikosti displeje jsem musel celkem přehmatávat, abych dosáhl na všechen zobrazovaný obsah.
Rozměry Mi Mix 2 jsou 150,5×74,6×7,7 mm s poměrně vysokou vahou 187 gramů. Telefon tedy není zrovna kolibřík a i díky relativně malým rozměrům o sobě dává v rukou vědět.

Hardware

Xiaomi Mi Mix 2 je bezesporu velmi dobře vybavený telefon, který dokáže nabídnout ve své cenové relaci solidní hardware podpořený stejně kvalitním softwarem.
Srdcem telefonu je v současné chvíli nejvýkonnější SoC na trhu – Snapdragon 835 (Octa-core 4×2,45 GHz Kryo & 4×1,9 GHz Kryo) a 6 GB operační paměti RAM a 64/128/256 GB vnitřní paměti. Až na nejvyšší „motorizaci“ s 256 GB vnitřní paměti je to ta samá výbava, jakou má již testovaný OnePlus 5. Společnost doplňuje grafický čip Adreno 540, což znamená, že se telefon nezalekne žádné z dostupných her na trhu. Dostatek operační paměti zaručí, že ani nafouknuté MIUI9 nebude mít problémy při intenzivním používání.

Baterie s kapacitou 3400 mAh, která se ukrývá pod keramickými zády, je papírově poměrně silný argument. Jak obstála v reálném světě napoví až samostatná kapitola.

Na zádech Xiaomi Mi Mix 2 lehce vystupuje 12 Mpx senzor Sony IMX386 se 4-osou optickou stabilizací a pětičlenným objektivem se světelností f/2.0. Čip i se stabilizací je převzatý z vlajkové lodi Xiaomi Mi6, takže lze očekávat podobné výsledky. Tomu přisluhuje Dual-tone LED blesk.
Přední kamerka, umístěná vpravo ve spodní bradě, má rozlišení 5 MPx.

5,99″ FHD+ IPS displej rozeberu v kapitole záhy.

Další výbava zahrnuje kompletní podporu LTE sítí včetně „naší“ frekvence 800 MHz, NFC, Glonass, DualSIM a tak dále. Výčet zkratek je poměrně rozsáhlý. Trochu mě mrzelo, že Xiaomi Mi Mix 2 nenabízí iR ovladač, když jej mělo nedávno testované Redmi Note 5A Prime Global. Samozřejmě notně omílaným tématem je absence 3,5 mm sluchátkového jacku, díky čemuž je nutno používat redukci.

Displej

Displej, to je oč tu běží! Xiaomi Mi Mix 2 je nástupcem velmi dobře přijatého Xiaomi Mi Mix, který si většina pamatuje právě pro jeho velký displej v malém těle. Mi Mix 2 má sice poměr displeje ku tělu o trochu horší, nicméně i 80,7% je velmi příjemná hodnota.

Stejně, jako v předešlém modelu, Xiaomi osadilo svůj „bezrámečkoý“ telefon IPS displejem s poměrem stran 18:9 (ano, fakticky se jedná o 2:1) s rozlišením 2160×1080 pixelů a velikostí 5,99″. Papírově se tedy displej tváří velmi slušně, bohužel, v realitě má mnoho neduhů a drobností, které jej před konkurencí srážejí.

Předně je to kontrast a celková barevnost obrazu. Sice jsem zvyklý na svůj AMOLED displej v OnePlus 5 a předešlém Galaxy S7 Edge, ale stále se mi zdál i proti ostatním IPS panelům v konkurenci (např.: Huawei P10, LG G6…) málo kontrastní. V nastavení je sice posuvník pro úpravu barev, ale žádné nastavení displeji na kvalitě kontrastu a sytosti moc nepřidá. Ne, že by byl displej špatný, ale mohl by být lepší.

Rozsah jasu displeje je se zapnutým automatickým nastavováním trochu horší, než by muselo a mnoho lidí jej bude posuzovat právě podle toho. Nejnižší jas je příliš vysoký a nejvyšší zase až příliš nízký. Na druhou stranu, pokud se vypne automatické nastavování jasu, je jeho rozsah daleko zajímavější. Nejnižší jas má totiž snad nejmenší svítivost, kterou jsem u telefonu zažil a i v naprosté tmě, kdy jsou oči přivyklé, je jeho jas téměř až nedostatečný se snižujícím se kontrastem. Takže tady padá rozhodně pochvala na výrobce. Na druhé straně posuvníku bez automatu je nejvyšší jas, který je dostatečný. Konkurenci nepřevyšuje, ale dorovnává.

Čitelnost na slunci jde v prosinci/decembri velmi špatně nasimulovat, nicméně při venkovních pokusech se mi zdálo, že displej až příliš odráží světlo a není na něj tak dobře vidět, jak by mohlo být.
Když je řeč o automatickém jasu, ten fungoval poměrně dobře, někdy byl trochu pomalejší, ale vše bylo v mezích každodenní použitelnosti. Co mě ovšem štvalo, ale co je záležitost MIUI, je to, že pokud chci s posuvníkem posunout jas, musím se přesně trefit na posunovací tečku a teprve potom jde jas nastavit. A nejen jas, ale i ostatní součásti systému jako je zvuk. U standardního Androidu se dá jednoduše kliknout kamkoliv do posunovací lišty a jas se nastaví.

Dlouho jsem vlastně v recenzi nepsal o pozorovacích úhlech. To proto, protože jsem dlouho nemusel takovouto věc vůbec vytahovat zpět na světlo světa. Bohužel, Xiaomi Mi Mix 2 musím trochu pokárat i za pozorovací úhly, které tedy ne že by byly špatné nebo snad nedostačující, ale je poznat degradace barev při náklonu od ideálního sklonu.
A na závěr digitizér, který je v podání Xiaomi vždy skvělý a ani u Xiaomi Mi Mix 2 není jiný. Je citlivý na dotek a přesný, takže ani velmi rychlé psaní není problémem.

 

Systém – MIUI 9

Stejně, jako v případě Xiaomi Redmi Note 5A Prime Global, přistála do telefonu ihned po vybalení nejnovější verze MIUI 9, která je naroubovaná na Android 7.1.1.
V Xiaomi Mi Mix 2 si u mě MIUI 9 udělalo dobré jméno, protože vše, co fungovat mělo, fungovalo přesně podle představ. Nedostavilo se žádní zpomalení (ještě aby, po pouhých třech týdnech používání), žádné pády aplikací nebo snad dokonce systému. Systém jako takový je „rock stable“ a za odladění si zaslouží pomyslnou jedničku.

Uživatelský zážitek je tedy kladný, nicméně našlo by se pár drobností, které MIUI dělá trochu jinak a ty mi příliš nesedí. Ale to je už ustálená situace několik let díky zvolené nadstavbě.

Ještě musím zmínit jednu a velmi podstatnou věc. Telefon mi přišel bez počeštěné ROM, měl tedy Global ROM, která nemá češtinu ani další evropské jazyky a občas mu některé znaky při zobrazování dělaly problémy. A nechtěl jsem se pouštět do flashnutí ROM z miuios.cz, ač je to postup relativně jednoduchý, je potřeba TWRP recovery.

Možností, které MIUI nabízí, je opravdu kvantum. Od drobností jako je zobrazování rychlosti stahování v liště, až po kompletní změnu ikon, barev a zvuků přes témata a popsání všech změn by zabralo minimálně polovinu celé recenze.

Baterie a výdrž

Od Xiaomi Mi Mix 2 jsem popravdě vůbec nevěděl, jakou výdrž očekávat. 5,99″ displej je velký, ale baterie s kapacitou 3400 mAh také není špatná hodnota na danou velikost. Většina testovaných Xiaomi na mě nijak skvělý dojem z výdrže neudělalo. Navíc s přihlédnutím k tomu, že předchůdce, Xiaomi Mi Mix, mělo baterii o velikosti 4400 mAh (a nárůst velikosti displeje na 6,44″ není až zase tak velký) ve mě nevzbuzovalo moc velké naděje, že bych se setkal s etalonem výdrže. A přesně tak se i v praxi stalo.
Xiaomi Mi Mix 2 je spíše velmi průměrný, co se výdrže týče. Občas měl systém problém s nějakou aplikací, která baterii doslova sežrala za živa a v ten den jsem se stěží dostal na 3 hodiny zapnutého displeje.

 

Pokud ale systém fungoval tak jak měl, dostal jsem z baterie výdrž kolem 4,5-5 hodin zapnutého displeje, což už na nějaký ten pracovní den stačí.
Podpora rychlého nabíjení Quick Charge 3.0 (9V/2A) je zárukou toho, že se dá telefon nabít za relativně krátkou dobu. Jelikož mi telefon přišel bez nabíječky, neměl jsem jak nabíjení otestovat. Doma mám nabíječky pouze obyčejné nebo s DashCharge od OnePlus.
Tady má optimalizace MIUI 9 ještě celkem mezeru.

Čtečka otisků

Čtečka otisků se nachází hned pod hlavní kamerou na keramických zádech. Zda se jedná o praktické nebo nepraktické umístění nechám čistě na rozhodnutí čtenářů.
Čtečka jako taková je lehce zapuštěná pod povrchem a je celkem dobře rozpoznat i po hmatu. S nasazeným zadním krytem se „přesnost“ umístění prstu na čtečku mnohokrát zvýší, díky většímu zapuštění.

Softwarová výbava čtečky je vpravdě základní. Zamykání telefonu, aplikací a autorizace při placení. Gesta nejsou podporována a ani další možnosti aplikace nenabízí.
Naštěstí tento drobný neduh zachraňuje její přesnost a rychlost. Simultánně jsem používal OnePlus 5 a Xiaomi Mi Mix 2, abych měl možnost porovnat dvě skvělé čtečky a i když  Xiaomi prohrálo, prohrálo se ctí. Čtečky, které Xiaomi osazuje do svých telefonů jsou téměř vždy skvělé a ta v Xiaomi Mi Mix 2 prohrávala vždy jen o velmi malou chvilku a i schopnost rozpoznat přiložený prst byla skvělá. Málokdy jsem musel čtení opakovat.
Čtečka otisků si tedy odnáší velmi dobré hodnocení.

Výkon

V této kapitole se vlastně nic zajímavého neodehraje. Qualcomm Snapdragon 835, Adreno 540 a 6 GB RAM jsou dostatečnou zárukou naprosto špičkového výkonu ve hrách i benchmarcích. Situaci trochu mění nahrání MIUI 9, které si přece jen něco málo z výkonu telefonu vezme, takže výsledky nejsou tak impozantní, jako byly u OnePlus 5. Nicméně stále se jedná o tak výkonný hardware, že mu pár bodů v benchmarcích nic z jeho síly nevezme.

V populárním testu AnTuTu 6.2.7. dosáhl výkon až na cifru 181 110, což je velmi respektu hodné číslo. Ostatní výsledky jsem přidal do galerie níže.

 

A co se hraní her týče, tam nemohla být situace lepší. Vysoký výkon i dobrá optimalizace systému zaručují skvělý chod jakéhokoli herního titulu, který se dá pořídit na Google Play. Asphalt 8, NFS: No Limits, Mortal Kombat X, Asphalt Xtreme, vše fungovalo naprosto plynule.

Konektivita, volání a navigace

Začnu rovnou tím nejdůležitějším – Xiaomi Mi Mix 2 má kompletní podporu snad všech LTE pásem, která jsou dostupná. Takže i to naše nejrozšířenější LTE 800 MHz je přítomno.
Signál mobilního operátora O2 se mi zdál poměrně silný a neměl jsem nikdy problém se dovolat nebo chytit rychlá data na cestě. Signál byl vždy silný a nekolísal.
Volání také probíhalo zcela bez problémů, dvojice mikrofonů dobře odfiltruje okolní hluk a druhá strana mě vždy slyšela jasně a zřetelně. To samé lze napsat i o sluchátku, které je dostatečně hlasité a je dobře rozumět.

Se signálem WiFi jsem byl víc než spokojený. Jeho příjem byl až nezvykle silný a kvalitní i tam, kde můj OnePlus 5 měl 70% síly signálu, tam mělo Xiaomi Mi Mix 2 stále 100-95%. Síť nikdy nespadla ani nekolísala kvalita signálu.

S navigací také nebyly problémy a díky podpoře všech možných zkratek (GPS, Glonass, BeiDou, QZSS) byla navigace pro telefon hračkou i v silně obydlených místech Prahy. První fixace polohy bez vložené SIM byla kolem 20 sekund a signál se držel po celou dobu cestování. Její přesnost byla lehce nad průměrem. Po zapnutí dat byla, samozřejmě, jak rychlost fixace polohy, tak přesnost polohy daleko rychlejší a přesnější.

Fotoaparát a video

Xiaomi vždy za „smetánkou“ mobilních fotek trochu strádalo a bylo celkem jedno, o který model z jejich řad se jednalo. Proto jsem byl velmi zvědavý, jak je na tom Xiaomi se svým vrcholným modelem a podrobil jsem jej zkoušce proti již několikrát zmiňovanému OnePlus 5.
Zadní snímač Sony IMX386 má pokročilou 4-osou optickou stabilizaci, rozlišení 12 MPx, objektiv se světelností f/2.0 a přisvětlovací blesk s DualTone LED. Aktuálně se jedná o jeden z nejnovějších snímačů, které Sony vyrábí, jeho výkony by tedy papírově měly být špičkové.

Jako obvykle bych začal popisem aplikace, skrze kterou se fotoaparát ovládá. Ta je oproti ostatním modelům značky, které se mi dostaly do rukou, trochu jiná. Už se naučila využívat v omezené míře gesta, a to pro přehazování režimů fotoaparátu. Nicméně „swipovat“ 7x pro dosažení krajního režimu a pak zase nazpět mi nepřipadá ani trochu ergonomické. Navíc Xiaomi ani nedává možnost tyto režimy uživatelsky přeskládat nebo vypnout nepoužívané. Naštěstí se dá klikat rovnou na nápisy režimů a aplikace se do nich přepne, což je dostačující kompenzace.

Využití hledáčku informacemi je již daleko lepší než ve starších verzích MIUI. Za což může z části podlouhlý displej, na který se toho prostě vejde víc a různé funkce nebo přepínače se neschovávají za drobnými piktogramy a podmenu, ale jsou pěkně vidět rovnou v hledáčku. Je škoda, že aplikace nemá na jedné obrazovce spoušť pro video a fotoaparát, člověk by nemusel v rychlosti přepínat mezi režimy.
Manuální režim je konečně přítomen v plné síle a výbavě a s jeho maximálními 32 sekundami expozičního času se dají dělat celkem kouzla. Jen z nějakého mně neznámého důvodu se při změně expozičního času nebo změně hodnoty ISO velmi lehce přiblíží obraz. Nejedná se o nijak velké přiblížení, ale v hledáčku mě to zprvu trochu překvapilo.

A jak tedy fotí Xiaomi Mi Mix 2? Inu, přesně tak, jak jsem se zmiňoval v úvodu kapitoly. Na své konkurenty ve stejné cenové kategorii strádá i přes špičkový hardware, kterým jej inženýři v Xiaomi obdařili. Fotky za dne vychází pro Xiaomi ještě celkem dobře, dokáží si uchovat nějaké detaily, i když za cenu rozlévání do větších ploch. Na fotkách je vidět silnější zásah softwaru než bych si přál, ale jako celek jsou snímky v pořádku. Dynamický rozsah čipu je skvělý a ani scény se silně nevyváženou expozicí pro něj nebyly takovým oříškem. Ale s ustupujícím světlem začalo slévání detailů do ploch poněkud narůstat a začal přibývat i šum ve fotkách a čím byly světelné podmínky horší, tím byly horší i výsledky. To je, samozřejmě, očekávaná situace, jedná se pouze o telefon, ale Xiaomi Mi Mix 2 začal poměrně výrazně zaostávat za OnePlus 5, a to pro něj není příliš dobrá vizitka. Noční fotky jsou jako olejomalba, velké plochy desaturovaných a zašuměných barev. Skvělý příklad u fotky s jídelním automatem, kdy snímek z OnePlus 5 je pořád ještě dobře použitelný a jsou k přečtení i nápisy na nabízených cukrovinkách a u Xiaomi je celá fotka šíleně zašuměná a se špatnou expozicí viz. průhled oknem ven.
Podobná situace nastává u noční scény (vlastně brzké ranní) s pekařstvím. OnePlus se snaží udržet jak detaily, tak barevnost a šum v mezích a celkem se mu to daří. U Xiaomi na to software rezignoval a nenechal ve fotce příliš dobrých vlastností. Ani povedená optická stabilizace nepomohla ani nižší hodnota ISO (2000 vs 1600). Samozřejmě beru v potaz také rozdílné světelnosti objektivů (f/1.7 vs f/2.0), ale ani to moc situaci nezachraňuje. Je to celkem škoda, že se Xiaomi nenaučilo ještě fotit tak, jak fotí její konkurence.
Také mě úplně nenadchlo automatické zaostřování, které by mohlo být rychlejší a občas i přesnější. V porovnání s OnePlus 5 prohrává opět Xiaomi Mi Mix 2 a při porovnání, například, s Galaxy S7/S8 je to úplně jiná liga.
Více již v galerii níže.

Xiaomi Mi Mix 2:

OnePlus 5:

A tady jsem nahrál fotky z obou telefonů v plném rozlišení – ZDE.

A pak tu máme na řadě video. A jak je zvykem u Xiaomi, zde ztratí asi úplně všechny možné „body“, které se dají za nahrávání získat. Co se obrazu týče, poměrně reflektuje kvalitu fotografií, kdy se s ubývajícím světlem trochu ztrácejí detaily, při chůzi zdatně pomáhá optická stabilizace a šumu není v obrazu tolik, kolik bych ho čekal. Takže za obraz je to dobrý průměr, posud dobré. Ale u nahrávání zvuku ve videu, přesně tam ztratí Xiaomi téměř vše. Ani na hlučné ulici s tramvají nebo přijíždějícím metrem není téměř vůbec nic slyšet a brutální komprese zvuku, nahrávaným v AAC 96kb/s, zničí téměř všechno. Mrzí mě, že si Xiaomi vůbec dovolí vydat telefon, který se tváří tak prémiově a při nahrávání videa, resp. jeho zvuku, tak moc zklame.

Zvuk

Hlasitý zvuk obstarává jeden reproduktor za čtyřmi kulatými průduchy. A s klidem jej můžu označit jako povedený a hlasitý. Slovům je skvěle rozumět a dokonce je ve zvuku slyšet nějaká ta hloubka, není plochý a ukřičený. Vyzvánění rozhodně nepřeslechnete a ani poslech hudby nahlas, například pří vaření, nezklame.

Výstup do sluchátek je obstaráván skrze USB-C konektor. Respektive v mém případě „USB-C to 3,5 mm“ redukcí, která je naštěstí v balení. Po připojení mých Sennheiser Over Ear 1. generace jsem zjistil, že zvuk je naprosto totožný, jaký mám u OnePlus, tudíž ani Xiaomi nebude používat žádný speciální zvukový čip, pouze ten, který je rovnou v Snapdragonu 835. Což je velmi slušný a schopný výstup, který dokáže nadchnout i audiofilní konzumenty hudby.
Opět jsem si zkusil zapnout vestavěný ekvalizér a opět jsem jej musel okamžitě vypnout, stejně jako vždy v MIUI. Jakmile se totiž ekvalizér zapne, není možnost mít nastavený neutrální zvuk a ten si jen lehce upravit grafickým ekvalizérem, ale rovnou se zapne nějaké to „vylepšení“. A zvuk je rázem otřesný.
Hlasitost výstupu je také skvělá, málokdy jsem musel nastavovat hudbu na více než 9 z 15 kroků na posuvníku hlasitosti.

Závěr recenze Xiaomi Mi Mix 2

Xiaomi by se rádo dostalo mezi největší a nejvíce respektované výrobce mobilních telefonů (a samozřejmě nejen těch), ale u mě to bude mít prostě těžké. Dokud se nezbaví několika drobných a několika výrazných chyb, které se „táhnou“ s Xiaomi mnoho let. Opravdu mě nepotěšil fotoaparát a jako vždy zvuk ve videu. Displej sice pěkně opanuje většinu plochy, ale jeho kvality nejsou zrovna nejlepší. Výdrž baterie je díky chybě v MIUI 9 velmi slabá, snad se dostaví nějaký update, který toto vyřeší.
Na druhé straně ale stojí fantastické zpracování a opravdu prémiový „feel“ z telefonu a spolu s kvalitními materiály se jedná o telefon, který se ani ve vybrané společnosti rozhodně neztratí. K tomu se dá připočíst i „bezrámečkový“ displej a WOW efekt je jistota. Také potěšil špičkový hardware, výstup do sluchátek i hlasitý reproduktor. Odladěnost systému je na jedné straně skvělá, na druhé straně jej trápí zvýšená spotřeba, která se velmi negativně podepisuje na výdrži.

Pokud byste měli na Xiaomi Mi Mix 2 zálusk, už jen proto, jak fantasticky vypadá a jaký je z něj v rukou pocit, můžete si ho zakoupit ZDE.

Některé naše odkazy mohou vést na prodejce elektroniky. Pokud si skrze takový odkaz něco koupíte, můžeme z prodeje obdržet malá procenta.