Recenze UMI MAX – umění vytěžit MAXimum

Již několikrát v minulosti se mi potvrdilo, že UMI své telefony celkem umí a jejich přístroje se řadí k tomu lepšímu mezi levnými výrobci. UMI Max se chlubí v prospektech velkou baterií a celkovou vybaveností oproti konkurenci. Jsou to jen velká slova, nebo se UMI opravdu „pochlapilo“ a opravdu je o co stát? To se dozvíte v dnešní recenzi UMI Max!
Díky prodejci Coolicool za poskytnutí telefonu UMI Max za účelem recenze!

Balení

Již nějakou dobu od recenze Huawei P8 jsem nenarazil na alespoň trochu originální nebo pěkné balení. UMI Max mě ale příjemně vytrhlo z letargie, přesuvný papírový kryt poloviční velikosti než je samotná krabička je docela pěkný detail. Samotná krabička má malé rozměry a je na ní velmi pěkný kruhovitý vzor. Jako vlny odrážející se od překážky. Opravdu se mi vzor líbí, škoda, že není nikde na telefonu samotném, příjemně by ho to osvěžilo.

Samotný vnitřek je již standardní, nekoná se žádné překvapení. Telefon leží na papírovém lůžku, na kterém je nápis „Link to the world“. Pod ním je již příslušenství v podobě bílého kabelu typu USB-C, bílé nabíječky s výstupem pouze 1A a psaníčka s návodem v několika světových jazycích a jehly pro vysunování populárního hybridního slotu. Ten pojme buďto dvě MicroSIM nebo jednu MicroSIM a jednu paměťovou kartu typu MicroSDXC.

Bohužel v balení není nic jiného, ovšem při ceně 150$ nejde asi čekat nějak bohaté příslušenství.

A od kolegy Adama unboxing pro lepší představu o telefonu, krabičce a jejím příslušenství.

Design a zpracování

Telefon, který stojí v přepočtu necelé 4000 Kč není obvyklé vidět v kovovém kabátku, to spíše plast je tu doma. UMI Max se rozhodl přinést kvalitnější zpracování i materiály i do této cenové relace a poměrně se mu to daří plnit. Kov je opravdu velmi příjemným a lehká kartáčová úprava zad přidává na pohledové hodnotě. Když k tomu připočtu 2.5D zakřivené krycí sklo, telefon vypadá několikanásobně dráž, než by člověk očekával. V tomto směru je opravdu UMI Max parádní kousek.

Výtku bych ale měl ke zpracování plastových antén na zádech a přechodů mezi kovem a plastovými předěly v rámečku, ty by si zasloužily lepší přesnost výroby o nějakou tu desetinku. Také plastové uložení 3,5 mm jacku není ideální.

Nicméně telefon nestojí 8000 Kč, ale méně než polovinu této částky, tudíž přimhouřím oko a telefon projde se ztrátou jedné „kytičky“. Na svou cenovou kategorii je UMI Max zpracován velmi slušně.

Záda telefonu, stejně jako rámeček, jsou z hliníku. Na zádech jsou vespodu i navrchu plastové části, které jsou, předpokládám, antény pro všechny bezdrátové technologie, které UMI Max podporuje. Ty jsou bohužel o nějakou tu desetinku milimetru zapuštěné pod úroveň kovu, naštěstí se nijak neposouvají, neviklají a příliš neruší celistvost zad. Dalšími obvyklými obyvateli zad telefonu je čočka 13 MPx fotoaparátu, DualTone LED blesk a čtečka otisků. Dále nápis UMI a nezbytné certifikační popisky. Trochu nečekaně je v horní plastové anténě sekundární mikrofon, který jsem vůbec nečekal, že tak levný telefon bude mít.

Levý bok má na starosti hybridní slot na MicroSIM/MicroSD kartu a konfigurovatelné tlačítko, o kterém si povíme zanedlouho.
Pravý bok je osazen dvěma tlačítky, a to hlasitost a ON/OFF. Obě tlačítka jsou vyrobena ze stejného materiálu jako je rámeček, tedy hliníku. Jsou celkem dobře odlišena od okolního povrchu, mají dobrou klikavou odezvu a jsou i správně výškově umístěna.

Horní hrana hostí pouze a jen 3,5 mm sluchátkový jack.
Spodní hrana je trochu zajímavější i přesto, že jsme jí viděli na mnoha dalších telefonech. Zde je umístěno celkem deset zdířek, pět levých patří mikrofonu a pět pravých patří hlasitému reproduktoru. Ovšem uprostřed těchto zdířek je menší překvapení – konektor standardu USB-C. Opravdu, v této cenové relaci zatím nevídaná věc! S takovou se konečně snad dočkáme masového nasazování tohoto uživatelsky daleko příjemnějšího systému, než je zastaralé MicroUSB, které se používá z velké části i dnes.

A konečně hlavní bod dnešní prohlídky, displej. Ten má rozměr 5,5″, který zabírá naprostou většinu přední plochy. Rámečky jsou příjemně tenké. Pod displejem se nachází tři tlačítka, dvě z toho jsou bohužel nepodsvícená, a to ani tečky, jako používají například telefony Nubia. Pouze prostřední Home tlačítko je podsvícené, a to hned sedmi možnými barvami. Možná detail, ale velmi příjemný na pohled.
Nad displejem nalezneme sekundární kamerku, senzor přiblížení a senzor okolního světla.

Ještě přidám rozměry a váhu, které jsou 151 x 75 x 8,5 mm s relativně mamutí vahou 204 gramů, ale za to může kovové tělo a velká 4000 mAh baterie.

Hardware

Při pohledu na cenu mě napadla jediná věc, a to že UMI Max je prostě levný a tak budou vypadat i jeho hardwarové specifikace. Ovšem chyba lávky. Nejen, že UMI přineslo kovové tělo, ale i velmi solidní a výkonný hardware, který se osazuje do dražších telefonů.
V prvé řadě je to osmi jádrový procesor MTK Helio P10 s maximálním taktem 1,8 GHz s grafickým čipem Mali-T860, což sice není tak úplně výkonné řešení, ale při dané ceně se jedná o dobrou volbu. Velkým překvapením je nasazení 3 GB operační paměti RAM, lze tedy předpokládat, že systém poběží jako z praku i při vysoké zátěži. Interní paměť má hodnotu 16 GB, což bude stačit na hry a aplikace a jako úložiště je v UMI Max připravený slot pro MicroSDXC kartu do 128 GB kapacity. Slot, do kterého se MicroSD karta dává, se dá využít i pro dvě MicroSIM, čímž ale uživatel přijde o onen slot na paměťovou kartu. A když jsme u těch karet, bylo by záhodno zmínit i podporu LTE. Podporované LTE je téměř kompletní, kromě obskurní frekvence 900 MHz, kterou Vodafone již stejně opouští. Výčtem tedy bandy 1/3/7/20/, v řeči megahertzů je to 800/1800/2100/2600 MHz.

Dalším z překvapení je použití 5,5″ FullHD IPS OGS displeje, který si popíšeme za chvilku, ale prozradím, že kvalita panelu je na cenu telefonu parádní.
Zadní fotoaparát má maximální rozlišení 13 MPx a podporu rychlého zaostřování PDAF, přední snímač má 5 MPx.
Také osazení moderním konektorem USB-C je překvapivé, ale rozhodně velké plus. Čím více zařízení bude tento konektor mít, tím rychlejší bude jeho nástup, což je jistě pro většinu přínosem.
Samozřejmá je podpora GPS, Glonass, USB-OTG nebo Bluetooth 4.1.
Nezvykle působí i osazení kvalitnějším zvukovým čipem AW8738, o kterém jsem toho příliš nenašel, nicméně kvalita zvukového projev je rozhodně nadprůměrná.
Kapacita baterie slibuje možnost dlouhého prokrastinování i hraní her, má totiž 4000 mAh.

Displej

Na přední straně si hoví velký, 5,5″ displej s rozlišením FullHD 1920 x 1080, vyrobený IPS technologií i s OGS, tedy pouze jedním sklem nalepeným rovnou na displej. Kvalita se ale neodvíjí od zkratek a čísel, ale to víme už dlouhou dobu. Naštěstí se v UMI snažili a kromě papírově dobrých parametrů nadělili „Maxovi“ velmi slušný panel, který by udělal radost nejednomu náročnému uživateli.
Jeho barevné podání je už v základu velmi pěkné, kontrastní a syté, ale i bílá a černá barva nijak nestrádá na daleko dražší konkurenci. UMI zakomponovalo do nastavení displeje i engine MiraVision, tudíž jde s barvami a kontrastem hýbat.

Dokonce i červená nebo zelená jsou dobře podány, ač samozřejmě nedosahují kvalit vlajkových lodí, ale to by ani nebylo možné vzhledem k ceně.
Černá je pro mě opravdovým překvapením, displej jí totiž dokáže zobrazit na poměry IPS panelu opravdu dobře i na nejvyšší jas.
Podsvícení je konzistentní ani na krajích ani v rozích neprosvítá podsvícení panelu.

Chválu si zaslouží i použitý digitizér, který je přesný a hodně klouže, díky použitému coatingu. Krycí sklo je z dílen firmy Corning, typově postarší, ale stále velmi odolné Gorilla Glass 3.
K fungování automatického jasu skrze senzor nad displejem mám menší výhradu. Jas se mění sice plynule od minimální hodnoty až po tu maximální, ale nepřesně. Často displej příliš ztmavuje, snad se v dalším updatu zaměří na fungování čidla.

Rozsah jasu je také velmi dobrý, sice nejnižší hodnota nedosahuje kvalit zmiňovaných dražších panelů, ale oči ve tmě rozhodně nevypálí, bez větších problémů se dá telefon používat i ve tmě. Druhá strana posuvníku bohatě postačuje i na letní slunečné počasí, odrazivost je poměrně malá a na displej je dobře vidět.

Pod displejem je podsvícený kroužek, takový, jaký známe například z Nubií. Má sedm barev a individuálně lze nastavit barvy pro zmeškané události, volání nebo SMS. Model „dýchání“ v pohotovostním režimu jde nastavit na jakoukoliv ze sedmi barev nebo úplně vypnout. Bohužel, postranní tlačítka podsvícená nejsou, většinou mi to nevadilo, jde o zvyk. Ale kdyby byla podsvícená, byl bych určitě raději.

Celkově na mě nechal displej UMI Max velmi dobrý dojem, dojem daleko dražšího zařízení, skvělé!

Systém – Android 6.0 Marshmallow

UMI se chlubí nasazením čisté ROM bez jakýchkoliv předinstalovaných aplikací, kromě těch z balíčku Google Apps a těch, co jsou v ROM standardně. Že by konečně někdo opravdu zapojil mozkovnu a „necpal“ uživatelům nesmysly, jako jsou zbytečně předinstalované aplikace a další balast?
Je realita tak dobrá, jak se tváří v reklamě? Velmi překvapivě ano! UMI opravdu nenainstalovalo žádné aplikace, které nejsou v čistočisté ROM od Googlu, žádný balast, žádné zbytečné cleanery, dema her, aplikace, vůbec nic. Což je pro mě opravdu překvapení, to jsem zažil snad opravdu jen u Nexusů, budoucích Pixelů.
ROM je díky tomu opravdu skvěle odladěná, velmi příjemné po delší době pracovat se lehkým a represivním systémem, který netrpí neduhy jakýchsi nabobtnalých grafických nadstaveb. Jediné, co bych vytkl celému systému je nepřítomnost „cherry picks“, tedy drobných nastavení, které jsou právě v oněch nadstavbách. Nicméně zkušení uživatelé si poradí, custom ROM je již dostupná 🙂

Takže vlastně zde není moc co popisovat, kromě jejího chodu, jedná se opravdu o ROM, kterou Google poskytuje pro své Nexusy. Jedinou změnou, proti „Vanilla ROM“ je opět nepříliš povedená aplikace na focení, která je stejná snad pro 70% všech telefonů z Číny, které nemají grafickou nadstavbu.
Trochu zamrzí nasazení staršího launcheru, který postrádá jakékoliv nastavení. Ovšem nejsme přeci limitováni jako na konkurenčních platformách, stažení jakéhokoliv launcheru je otázkou minuty.

Jak nadpis kapitoly hlásá, UMI Max má již po rozbalení Android 6.0 Marshmallow, číslo sestavení  UMI MAX.V1.01_20160810 a update na Android 7.0 Nougat byl již ohlášen. Budu doufat, že kvalita ROM se ani po přechodu na vyšší verzi nezmění a zůstane stále tak skvěle odladěná.
Dobrá práce, UMI!

Čtečka otisků

Ta je opět umístěná na zádech pod čočkou fotoaparátu a přisvětlovací diodou. Celkem bych už uvítal změnu a někdy dostal do rukou na recenzi telefon, který bude mít tu čtečku vepředu nebo na boku.
Ale to je na jiný článek, umístění je takové jaké je a na ukazováčky obou rukou je to v přesné výšce. Čtečka je mírně zapuštěná a jde dobře odlišit od okolí, takže při každém odemykání člověk hned ví, kde se nachází.
Rychlost odemykání je dobrá, kolem 0,5-0,6 sekundy a přesnost je také celkem slušná, občas trochu zlobila, ale její každodenní používání mi nedělalo žádné potíže.
Aplikace, která má na starosti správu otisků je opět velmi jednoduchá. Dá se do ní přidat pouze pět otisků a nastavit, jestli se má obrazovka odemykat po sejmutí otisku. Bohužel jsem nenašel žádného správce, který by dokázal uzamknout aplikaci na otisk nebo alespoň gesto, což je docela škoda. Taková funkce je podle mého velmi používaná.

Výkon

Nemáme před sebou sice nějakou herní bestii, ale i osazený MTK Helio P10 s  grafickým čipem Mali-T860 postačí příležitostným hráčům, kteří nehrají nejnovější herní AAA pecky jako Mortal Kombat X nebo Asphalt 8. Na ostatní, ne tak náročné nebo starší hry, jako je třeba GTA 3, BadLand 2 ale i RealRacing 3, Helio P10 stačí s přehledem.

V populárních benchmarcích si UMI Max nevede špatně. V testu AnTuTu v6.2.1 nasbíral 47 124 bodů, a to není špatný výsledek. Ostatní výsledky přikládám do galerie.

Baterie a výdrž

Akumulátor, skrytý před zraky všech, kromě servisních techniků, se může pyšnit nadprůměrnou hodnotou 4000 mAh. To by při 5,5″ FullHD rozlišení mohlo teoreticky znamenat velmi slušnou výdrž. Ovšem v ideálním světě se nepohybujeme a proto se uživatel musí spokojit s výdrží lehce přes průměr. I když méně náročný uživatel než jsem já, by neměl mít problém vydržet na jedno nabití dva dny.
Ráno v stávám v 5:30, kdy telefon odpojím od nabíječky a hodinu jedu do práce, kdy sjíždím přes data internety, sociální sítě a IM komunikaci. Na závěr 15 minut hraní a celou dobu hraje hudba. V práci jsem na WiFi a zkouším různé aplikace, občas na netu atd. Cesta z práce je většinou velmi podobá jako ta do práce, plus zkouším třeba GPS nebo fotím. Návrat domů v půl šesté odpoledne.
Výdrž se zastavila na 5-6 hodinách SoT, což je bezpochyby příjemná hodnota, naprosté většině lidí bohatě dostačuje na jeden celý pracovní den, méně náročným klidně na dny dva.

 

Konektivita, volání a GPS

To nejdůležitější nejprve a tím je pro většinu čtenářů podpora „českého“ LTE. To je téměř kompletní s podporou bandů 1/3/7/20, což jsou frekvence 800/1800/2100/2600 MHz. Tudíž další z nemnohé, ale stále se rozrůstající řady čínských telefonů, plně využitelných v našich podmínkách. LTE 900 MHz, které používá Vodafone za plnohodnotné již nepovažuji, jelikož se jej operátor zbavuje a nahrazuje moderním LTE 800 MHz.

Volání s lidmi, které jsem slyšet chtěl i nechtěl, probíhalo zcela podle očekávání. Žádné vypadávání, sekání nebo špatné sluchátko nebo mikrofon. Díky dvěma mikrofonům je slyšet na druhé straně bez problémů i v hlučném prostředí. Sluchátko pro volajícího je dostatečně hlasité a má dobrý zvuk, druhé straně je dobře rozumět.
Menším neduhem byl subjektivně horší příjem signálu GSM. Tedy ne, že by telefon neměl signál, ale v místech, kde je pokrytí mizerné je i malý rozdíl poznat. Příjem signálu bych zařadil tedy mezi průměr nebo velmi lehce pod průměr.

Navigace prostřednictvím satelitů GPS a Glonass probíhala podle předpokladů, žádné komplikace nenastaly. Žádné dlouhé načítání pozice, ustřelování pozice v mapách nebo větší nepřesnost, než je obvyklá. Navigace mě dovezla jak mimo město, tak ve městě v pořádku na místo určení.

Fotoaparát

Jedna z komponent, která trpí nejvíce levnou cenou telefonu při tak dobrých specifikacích, velké baterii a kovovém těle je, bohužel, fotoaparát. Ten má papírově sice docela dobré specifikace, jde o snímač z dílen Panasonic s rozlišením 13 MPx, objektiv s dobrou světelností f/2.0 a DualTone přisvětlovacími LED. Přední kamerka má rozlišení 5 MPx.

Aplikace, která nahradila řešení od Google, je stará známá a nepříliš dobrá, ta kterou jsme viděli snad u každého čínského telefonu bez individuální grafické nadstavby.

Kvality, které dokáže poskytnou hlavní foťák jsou velmi rozporuplné a hodně mi připomínají fotky, které jsme jako mladí fotili Nokií nebo Sony Ericssonem. Snímky mají nízký kontrast, jsou ploché a nevýrazné a hlavně hodně kolísá ostrost v krajích. Ostrost je asi největším problémem fotek. Už kousek od středu fotky, která je ještě celkem zaostřená, se ostrost velmi rychle vytrácí a snímky vypadají jako vyfocené mikrovlnkou. Také slévání detailů je výrazné, fotky jsou spíše skupina slitých barev než nějakých detailů.
Ale čas od času se podaří dobrá fotka, jako ty z metra. Očividně není senzor tak špatný, jak by se mohl na první pohled zdát, nepořádek dělá laciný a špatně vyrobený objektiv.

Video je na tom přesně v duchu fotek, rozostřené a bez detailů v maximálním rozlišení FullHD 1080p, ovšem snímková frekvence opět trpí na propady a není výjimkou, že se snímková frekvence propadne skoro ke 20 FPS. Video má ale docela slušný zvuk při nahrávání, což mě mile překvapilo. Dva mikrofony asi přece jen něco dělají.

Zvuk

Nejprve začnu hlasitým reproduktorem, který je umístěný na pravé straně vespodu pod pěti průduchy. Má poměrně dobrý přednes, trochu chybí basy, ale potíž je v hlasitosti. Ta je i na maximální možnou poměrně nízká, tedy, ne, že by nebylo slyšet vyzvánění, ale klidně by mohl křičet o trochu hlasitěji.

Zato zvuk, který telefon posílá přes sluchátkový jack, je daleko lepší zážitek. MTK se opravdu snaží, a i když občas zakolísá, kvalitu zvuku se drží už nějaký ten rok vysoko. Zvuk je čistý, bez distorzí, bez šumu a dalších zvukových aberací. Dynamika projevu mi také dělala radost, spodky basů jsou příjemně hluboko a výšky neřežou. U středů se mi zdály trochu ostřejší sykavky, ale to není nic, co bych nějak řešil. Celkově je zvuk skvělý a na své si přijdou i pokročilí posluchači.
Hlasitost ve sluchátkách, jak uzavřených supraaurálech, tak peckách byla v normálu ani tichá ani příliš hlasitá.

Závěr

UMI se pokusilo vnést trochu toho vizuálního luxusu do vod  téměř těch nejnižších cen a povedlo se mu to. Telefon má opravdu jen málo much, většinou jsou to drobnosti v podobě ne úplně přesně fungujícího automatického jasu, občas nepřesné čtečky, slabší příjem signálu ve špatně pokrytých místech nebo pro někoho až příliš „čistý“ Android. Největší a jediné velké mínus je fotoaparát, který opravdu trpí nekvalitním objektivem a výsledné snímky si občas nezadají s několik let starými fotoaparáty v telefonech.
Ale plusů, které UMI Max má je dostatek k přesvědčení ke koupi. Čistá ROM s Android 6.0 Marshmallow, podpora LTE 800 MHz, hybridní slot na SIM a MicroSD kartu, skvělý displej, solidní kovová konstrukce těla, USB-C, velká baterie a slušná výdrž, 3 GB RAM nebo několika barevná notifikační LED.

Ještě jednou díky Coolicool za poskytnutí UMI Max za účelem recenze!