Recenze Xiaomi Redmi Note 4 – jeden z mnoha, přesto skvěle!

Xiaomi má poslední dobou spousty nástupců stávajících modelů, ale i nových telefonů. Jedním z těch menších upgradů je i Xiaomi Redmi Note 4, který se snaží začlenit do mohutného stáda Xiaomi telefonů. Jak je obvyklé, Xiaomi si snaží držet cenu při zemi a zároveň nabídnou opravdu solidní zpracování i kvalitní materiály, to celé završené funkční nadstavbou MIUI.
Jaký recept na úspěch, slovy klasika, použilo Xiaomi tentokráte? To se dozvíte v následující recenzi Xiami Redmi Note 4! Za zapůjčení přístroje k recenzi děkujeme Beryko.cz.

Balení

Dávno jsou ty doby, kdy Xiaomi hrálo na „zelenou“ strunu a jejich balení bylo z příjemného recyklovaného papíru. Dnes se již řadí po bok ostatním výrobcům. Škoda, alespoň ty krabičky mělo Xiaomi originální. Ale konec nostalgie, máme tu před sebou bílou krabičku s obrázkem telefonu na přední straně a informacemi na straně zadní, ovšem valná většina je v čínských znacích.
Vnitřek krabičky je opravdu strohý, kromě velmi tenké brožurky s „vypichovátkem“ hybridního slotu, je přítomná jen česká nabíječka přibalená u www.beryko.cz s výstupem 1,5A, což je vlastně škoda, protože Redmi Note 4 podporuje rychlé nabíjení. Příslušenství zakončuje už jen obligátní MicroUSB kabel.

Design a konstrukce

Nostalgie na mě dýchla nejen u balení, ale i u samotného přístroje. Kde jsou ty doby sice plastových, ale pořád kvalitních telefonů. Dnes vládne hliník! A ani Redmi Note 4 se nechystá vybočovat ze zaběhnutého trendu a nabídne pevnou konstrukci z hliníkové slitiny se stejně pevným vnitřním šasi. Kvalita zpracování je rozhodně nadstandardní ve srovnání se zaběhnutými značkami, a spíše něco, co bych čekal u telefonu klidně za dvojnásobek peněz. Slícování tlačítek, displeje a celého telefonu je příkladné, hrany jsou perfektně odgrotované a přechody mezi pískovaným a leštěným povrchem skvělé. Dvanáct vyvrtaných průduchů na spodní straně, po šesti nalevo a šesti napravo, je na tom stejně jako zbytek. Perfektně zarovnané v řadě a obroušené k dokonalosti.
Jedině snad hybridní slot se dá zamáčknout tak, že je hlouběji, než zbytek povrchu. Jinak není opravdu co vytknout.

Jako obvykle bych začal zadní stranou. Ta je, jak jsem již zmiňoval, hliníková a má dva výraznější plastové předěly. Nahoře pěkně pod sebou jsou fotoaparát, DualLED blesk a čtečka otisků. V dolní třetině je pak už jen logo MI.

Levá hrana nabídne pouze hybridní slot pro dvě MicroSIM a jednu MicroSDXC kartu.

Na pravé hraně jsou dvě důležitá a jediná hardwarová tlačítka. Kolébka hlasitosti nahoře a pod ní tlačítko ON/OFF. Obě tlačítka jsou také z hliníku, stejně jako telefon. Jsou příkladně usazena a slícována ve zdířce, nehnou se ani o desetinu milimetru. Mají jistý, trochu tužší, stisk a jsou dobře oddělena od povrchu.

Spodní hrana nabízí prostor pro primární mikrofon a MicroUSB port.

Horní hrana má na starosti sekundární mikrofon, iR port; neobvyklou záležitost v této ceně; a samozřejmě 3,5mm jack. I když ono to tak samozřejmé není poslední dobou, díky za něj, kdo jej má!

A konečně přední strana, kterou zabírá 5,5″ FullHD displej, bíle podsvícená tlačítka vespodu a obvyklá skvadra senzorů nahoře. Sluchátko, notifikační LED, senzor přiblížení a senzor okolního světla.

Váha a rozměry Xiaomi Redmi Note 4 jsou 175 gramů a 151 × 76 × 8,35 mm, někomu se může papírová váha zdát vysoká, ale spíše než těžce, působí telefon bytelně.

Hardware

Xiaomi Redmi Note 4 dokáže nabídnout velmi slibnou výbavu, která je za 7390 Kč skvělá po všech směrech. Srdcem telefonu je procesor, který dokáže svým výkonem zatopit i téměř těm nejvýkonnějším řešením od konkurence. MTK Helio X20, deseti jádrový procesor se třemi clustery, rozdělenými na 2x Cortex-A72 @ 2.1GHz ~ 2.3GHz, 4x Cortex-A53 @ 1.85GHz a 4x Cortex-A53 @ 1.4GHz. V roli grafického čipu je Mali-T880 MP4, který sice není tak výkonný, jako je konkurence v podobě Adreno, ale rozhodně nenechá i náruživé hráče na holičkách.
K recenzi jsem dostal rovnou vyšší verzi, která má k dispozici pěkné 3 GB operační paměti RAM a velmi nadstandardních 64 GB ROM, která jde ještě rozšířit o paměťové karty MicroSDXC. I když se tím tedy ztratí funkce DualSIM. Na druhou stranu s 64 GB interní paměti bude málokdo potřebovat ještě paměťovou kartu. Nižší stupeň výbavy pak nabízí 2 GB RAM, což snad bude pro MIUI dostačovat. Ale 16 GB interní paměti určitě dostačovat nebude. V roce 2016 nasazení 16 GB verzí telefonů, i se slotem pro paměťovou kartu, prostě nechápu. Tahle kapacita by se měla vyskytovat jen u těch nejlevnějších přístrojů.
Zadní fotoaparát má slušnou světelnost objektivu f/2.0 a rozlišení 13 MPx s DualTone přisvětlovací LED, přední kamerka má 5 MPx a stejnou světelnost f/2.0.
Xiaomi Redmi Note 4, bohužel, nepodporuje LTE o evropské frekvenci 800 MHz, pro zájemce z řad Vodafone ale přidává 900 MHz, což ale nebude mít příliš dlouhé trvání, Vodafone přechází jako ostatní na 800 MHz. Podpora LTE je tedy neúplná.

Podpora OTG příslušenství je (doufám) dnes již samozřejmostí, jak fleška, tak klávesnice mi fungovaly. Další ze zkratek je iR, tedy infraport, kterým se dají ovládat různé spotřebiče v domácnosti. Bluetooth je samozřejmě také přítomné ve verzi v4.2.
Displej, který popíši v další kapitole, má 5,5″ s rozlišením FullHD, jehož výrobcem by měl být Sharp.

Pro zvědavce, kteří chtějí vidět vnitřnosti telefonu, jsem našel jeden pěkný teardown:

Displej

Dnes již standardní rozměr, kdysi nesmyslný tabletofon. 5,5″ je ještě použitelné pro spoustu uživatelů, mě nevyjímaje. Rozlišení FullHD, kterým Xiaomi Redmi Note 4 vybavilo, je více než dostatečné pro běžné používání a konzumování obsahu.

Redmi Note 4 má krycí sklo GorilaGlass 3, jeho vlastnosti jsou tedy známy z řady dalších přístrojů. Je tvrdé a odolné škrábancům a má na sobě kluzkou adhezivní vrstvu, která je příjemná při používání a zároveň dobře odolává ulpívání mastnoty z rukou.
Přesnost digitizéru je skvělá, displej je citlivý a přesný, ale volbu pro zapnutí používání v rukavicích jsem nenašel. Software také podporuje dnes moderní odfiltrování modré barvy pro noční čtení.
Barevné podání možná není nejlepší ve své třídě, modrá je do fialova a bílá má červený nádech, ale stále se jedná o velmi slušný panel. V nastavení je sice položka korekce kontrastu, tam jde ale nastavit pouze jeden ze tří profilů, ve kterém se dá vybrat jeden hodně do modra, jeden do žluta a neutrální. Ani jeden z nich bohužel nijak nehýbe barevným spektrem správným směrem a vlastní profil se, žel bohu, vytvořit nedá.

V čem ale panel vyniká, je parádní rozsah jasu. Jeho nejnižší hodnota směle překonává o řád mé vlastní LG G4 a v noci je téměř problém přes nízký jas a snížený kontrast něco přečíst. Opačná hodnota, ta nejvyšší, je pohodlná i za slunečného počasí.
Telefon má samozřejmě čidlo okolního světla, a to pracovalo k mé plné spokojenosti. Jas se měnil podle skutečných okolních podmínek a plynule přecházel z jedné do druhé hodnoty.
Nad displejem je notifikační dioda, která není zapuštěná a je dobře vidět. U té se dají nastavit různé barvy na různé události, k mání je dokonce 7 barev.
Na druhém konci telefonu jsou tři bíle podsvícená tlačítka, Zpět, Domů a Menu. Mají konzistentní podsvícení a dobrou vibrační odezvu. Po delší době rád používám telefon, který se ještě nechytil vlny „on-screen“ tlačítek.

Systém – MIUI 8

Ihned po vybalení jsem zabrouzdal do nastavení a zkoumal, kterou verzi MIUI vlastně Xiaomi Redmi Note 4 má. Byla to MIUI 7, což pro mne bylo lehčí zklamání, očekával jsem, že takto nový model bude mít již nejnovější operační systém. Ovšem ihned po zapnutí WiFi a připojení se k síti na mě vyskočila tabulka s možným updatem OS. Samozřejmě na nejnovější MIUI 8. Tudíž je vše v pořádku a tak jak má být.
Použitá ROM obsahuje v současné době pouze angličtinu a několik čínských variant jazyka. Obchod Play mi hodní lidé z www.beryko.cz nainstalovali, abych mohl rovnou z krabičky instalovat aplikace. Ovšem resetem zařízení bych o něj opět přišel.
ROM, která je určená pro Evropu, potažmo Českou republiku, se očekává v dohledu několika týdnů jako vždy od komunity na www.miuios.cz.

MIUI 8 je velmi komplexní nadstavba nad Androidem, která poskytuje opravdu nepřeberné množství tweaků a vylepšení, které nemám šanci v recenzi rozebrat. Bohužel nemám telefon na tak dlouho, abych udělal recenzi samotného MIUI 8. Tudíž pouze to důležité z používání a chodu telefonu, potíže nebo naopak nějaké příjemné softwarové záležitosti.

Těmi nepříjemnostmi bych začal, protože mi některé poměrně dost vadily, ale většina z nich se s dalším updatem (předpokládám) vyřeší a také to, že ROM není internacionální má hodně co do činění s komfortem denního užívání.
První a nejzávažnější vada byla v nainstalovaném Google Play, ze kterého se mi ani po poradě s Googlem nepodařilo stahovat přes data, ale pouze a jenom přes WiFi. Přestože jsem měl vše povolené, správně zaškrtaná políčka, data aktivní, aplikace stále hlásila, že čeká na WiFi. Nepomohlo ani vymazání cache a další uživatelsky nepříliš přívětivých akcí.
U Google aplikací ještě zůstaneme, protože trochu podobně se chovala aplikace Hry Play, která neustále chtěla nové a nové povolení k přístupu, které jsem musel zadat celé ručně a i když jsem zaškrtl i políčka, která bych normálně raději nezaškrtával, aplikace se stále dožadovala nějakých přístupů.
Nepříjemná chyba byla neustálé přehazování klávesnic, i když jsem si nastavil výchozí klávesnici od Google, několikrát denně jsem si ji musel znovu a znovu nastavovat jako výchozí, vždy se vracela originální čínská.
Poslední větší závadou byl protokol MTP pro přenos souborů mezi PC a telefonem, který pro jistotu nefungoval vůbec. Fungovalo nabíjení a PTP pro přenos fotek.
Trochu mě zarazilo také občasné padání aplikací, doufám tedy, že se i to s dalšími updaty zlepší.
Uživatelé, kteří si zakoupí Xiaomi Redmi Pro 4 s upravenou ROM pro náš region se snad nemusí bát takovýchto nepříjemných situací.

Telefon jsem testoval s MIUI 8.0.1.0 Stable, vyšší verzi mi servery Xiaomi neposkytly.

Poměrně mě ale trápila nenažranost MIUI, z dostupných 3 GB RAM jsem míval kolem 1-1,3 GB volné paměti a většinou to nestačilo na více než 4 otevřené aplikace, takže jsem velmi často znovu a znovu načítal obsah. Nečekal jsem lehkost čistého systému, ale na druhou stranu jsem očekával, že ona příslovečná nenasytnost se z MIUI už konečně vytratila. Skvělý chod systému mi ale vydržel maximálně týden, poté se systém začal lehce zadrhávat, i když načítání aplikací bylo stále velmi rychlé. a problémy se začaly prohlubovat. Sice to není tak markantní, ale velmi mě zarazilo, že MIUI už není takové, jak se o něm tvrdilo. A dělat po každém updatu reset, to opravdu není řešení.
Například instalace aplikací z obchodu Play je po stažení okamžitá, žádné čekání jako to mám na LG nebo dalších přístrojích.
Možnosti customizace a úpravy různých prvků včetně ikon, zamykací obrazovky, stahovací lišty, wallpaperů a dalších je pro mnohé důvodem pro koupi, žádný jiný systém nenabídne tak rozsáhlou kolekci témat a zároveň tolik drobných vylepšení v systému, které přispívají k velmi příjemnému používání.
Pak samozřejmě velmi časté updaty systému, sice tedy přechody na vyšší verzi Androidu nejsou zrovna rychlé, bezpečností patche a opravy chyb jsou daleko před všemi ostatními výrobci. Samozřejmě s výjimkou Nexusů a některých Motorol.

Čtečka otisků

O čtečkách na přístrojích Xiaomi kolují jen ty nejlepší zvěsti, ale zkušenosti z ostatních značek mě trochu vedly ke skepsi. Ovšem čtečka na Xiaomi Redmi Note 4 mě přesvědčila, že zvěsti jsou pravdivé.
Osazená čtečka je velmi rychlá a dobře čte nasnímané otisky z jakéhokoliv směru, tedy plných 360°.
Čtečka je umístěná v horní třetina zad, kam přesně padne prst při úchopu telefonu do ruky a je celkem dobře odlišená od zbytku zad.

Trochu mě mrzí, že většina výrobců, kteří čtečky otisků osazují, a že jich stále přibývá, nezvládá také nějaká gesta nebo lepší provázanost se systémem a aplikacemi. V případě Xiaomi je to ale pravda jen na půl, konečně jsem se dočkal telefonu, kde je možné zamknout na otisk prstu alespoň uživatelem definované aplikace. Samozřejmě vím, že to Huawei umí dlouho, ale také jsem velmi dlouho žádné Huawei nebo tomu podobný přístroj neměl.

Aplikace, která má na starosti správu otisků je celkem jednoduchá. Dokáže uložit 5 otisků a zapnout „child mode“, tedy režim, který si zapnete, když dáváte telefon do rukou dětem nebo osobám nepovolaným prohlížet si vaše soukromí.

Výkon

Xiaomi Redmi Note 4 je osazený jedním z nejnovějších procesorů MTK, Helio X20. Ten je vyroben moderním 20 nm výrobním procesem a obsahuje 3 clustery s dohromady deseti jádry – 2x Cortex-A72 @ 2.1GHz ~ 2.3GHz, 4x Cortex-A53 @ 1.85GHz a 4x Cortex-A53 @ 1.4GHz. Tomuto stádu jader přisluhuje 3 GB operační paměti RAM a grafický čip  Mali-T880 MP4. Úložiště poskytuje kapacitu 64 GB s možností jejího rozšíření přes paměťové karty, na případné hry bude tedy dostatek úložného prostoru. A pokud jste náruživí hráči, Redmi Note 4 má určitě co nabídnout. Díky rozlišení FullHD na svém displeji je schopno i s ne nejvýkonnějším grafickým čipem podávat skvělé výkony.

V populárním benchmarkovacím programu AnTuTu v6.2.1 dosáhlo Xiaomi Redmi Note 4 velmi slušných 83925 bodů. Screenshoty z dalších syntetických testů přikládám do galerie.

Reálné herní výkony jsou přesně takové, jaké se od moderního softwaru a stejně moderního hardwaru očekávají. Málokterá hra měla nějaké problémy, snad jen Modern Combat 5, který chvílemi padal pod 30 FPS a jeho hratelnost tak občas trpěla. RealRacing 3, NFS: No Limits, Mortal Kombat X nebo BadLand 2 a Skyforce 2016, vše fungovalo skvěle.

Příliš velké zahřívání ani snižování taktu procesoru jsem nezaznamenal, nicméně občasné propady FPS v některých hodně náročných hrách by tomu nasvědčovaly. Pokud by vám výkon přece jen nestačil, položka „performance“ v liště nebo Nastavení povolí procesoru vytáhnout se až na maximální takt 2100 MHz. V tu chvíli ale lze očekávat větší zahřívání než u profilu „balanced“. Ale to vyplývá už z logiky věci.

Baterie a výdrž

Pod zadním kovovým krytem se schovává poměrně objemný akumulátor, má totiž nadstandardní kapacitu 4100 mAh. Očekávání tedy byla vysoká, „jen“ FullHD o velikosti 5,5″ a takto velká 4100 mAh baterie. Jak ale také víme, MIUI není zrovna „lehký“ systém a je možné, že zatěžoval hardware více, než by musel. A to se mi také potvrdilo, výdrž se totiž řadí spíše do průměru až lepšího průměru na dané parametry. Když jsem telefon sundal v půl šesté ráno z nabíječky a začal ho zatěžovat cestou do práce půlhodinou hraní SkyForce 2016, půl hodinou navigování v mapách, stahováním několika aplikací, asi 30 minutovým hovorem a poslechem hudby podobu 3 hodin již cestou z práce a po celou dobu jsem byl na datech nebo WiFi, dostal jsem se odpoledne domů s 25% a 3,5-4 hodinami SOT. Což určitě neurazí, ale očekával jsem i při vyšší zátěži větší výdrž. Při běžném a ne tolik náročném provozu jsem se byl schopný dostat i na 5 hodin SOT. To už většina ne až tak náročných uživatelů přežije i dva dny.

Každopádně doufám, že se výdrž ještě zlepší, telefon má hardwarově rozhodně na víc než jen průměr.

Konektivita, volání, GPS a LTE

Jako obvykle to důležité jako první. Přestože Xiaomi dokazuje, že umí nasadit v jistých částech světa i „naše“ evropské LTE, Redmi Note 4 bohužel tento případ není. Telefon ale podporuje bývalou hlavní frekvenci Vodafone – 900 MHz, což se někomu ještě může hodit, ale ne na dlouho. Vodafone svou dinosauří frekvenci pomalu, ale jistě nahrazuje moderními 800 MHz. Kompletní výčet frekvencí je tedy 900/1800/2100/2600, v řeči jednotlivých bandů 1/3/7/8/.
Data přes LTE si tedy užijete ve větších městech, mimo město se budete muset spokojit s nižšími protokoly přenosů dat. Nicméně pro ty, kdo se pohybují převážně v Praze a dalších městech, kde se používá 2100 MHz nebo 1800 MHz, bych neviděl nepřítomnost hlavní frekvence LTE jako velký problém. Ovšem pro spousty potencionálních kupců je to „dealbreaker“.

Signál mobilního operátora O2, se kterým jsem telefon používal, bych označil spíše za dobrý průměr. Nijak nekolísal nebo se neodpojoval od sítě a celkově jsem byl spokojený. Na skvělý Ulefone Vienna kvalitou příjmu nedosahuje, ale stále se s Xiaomi dá dovolat téměř všude.

Co se volání týče, ani s ním jsem neměl jakékoliv problémy. Díky dvěma mikrofonům mě slyšela druhá strana čistě a jasně, i když jsem volal z hlučného prostředí. To samé platí pro sluchátko, ze kterého bylo slyšet hlas čistě a celkem hlasitě.

MTK Helio X20 podporuje jak GPS, tak Glonass a navigace by měla tedy probíhat za předpokladu dobrých konfiguračních souborů a kvalitních antén zcela bez problémů. Což se mi záhy potvrdilo, GPS je opravdu skvělá, rychlá a přesná. I pouze v offline režimu, kdy se telefon spoléhá na polohování výjimečně na satelity na orbitě Země, jsem neměl jakékoliv problémy s přesností, ač je samozřejmě o trochu horší, než když má k dispozici nějaké ty pomocníky v podobě BTS stanic a WiFi.
Signál je silný, nekolísá ani nijak nevypadává. Navigace fungovala jak v Google Maps, tak v Mapy.cz nebo Endomondo.
Doby, kdy MTK poskytovalo špatné a nepřesné výsledky GPS, jsou s novou generací snad zažehnány.

Fotoaparát

Xiaomi Redmi Note 4 se chlubí 13 MPx snímačem s podporou PDAF neznámého výrobce a objektivem s dnes již standardní světelností f/2.0. Přední kamerka má rozlišení 5 MPx se stejnou světelností jako zadní, tedy f/2.0.
Ještě než se vrhneme do popisu výsledných fotek, bych se zaměřil na aplikaci, kterou Xiaomi dodává pro své portfolio. Aplikaci pro focení nemám zrovna lásce už několik let, díky špatně řešenému hledáčku bez větších možností úprav, bez manuálního módu, bez moderních funkcí. Doufal jsem, že se to s příchodem MIUI 8 alespoň trochu změní, bohužel aplikace zůstala téměř na chlup stejná jako bývala. Manuální režim tedy znamená maximálně změnit hodnotu ISO a vyvážení bílé barvy, nedá se manuálně ostřit, nastavit čas závěrky a další možnosti. Možná jsem „zmlsaný“ skvělou aplikací ze svého LG a některých Lumií, ale opravdu mi tento výtvor Xiaomi nejde přes prsty.
Na druhou stranu, někomu bude jednoduchost vyhovovat, kdo fotí výhradně na automat a neřeší kudrlinky kolem. K tomu přidává velmi rychlou závěrku, rychlý start, relativně rychlé je i ostření i přepínání režimů, takže se aplikace z tohoto pohledu používá příjemně.

Tak se konečně podíváme, jak vlastně Xiaomi Redmi Note 4 fotí. Rychle a průměrně, tak by se to dalo charakterizovat dvěma slovy. Foťák dokáže fotit opravdu ve zlomku sekundy, žádné zpoždění na zmáčknutí spouště, ukládání fotek je instantní.
Výstup z foťáku je většinou pěkně kontrastní a barevný, oku lahodící a i za špatných světelných podmínek jsou fotky pěkně barevné. Mají však tendenci přesvětlovat nasvícená místa a snímky jsou lehce přeexponované, ale v přijatelných mezích. Dynamický rozsah je také slušný, pokud by přece jen byla světla příliš kontrastní, pomůže HDR režim, který je kupodivu povedený a HDR fotky nejsou jen ošklivou změtí šumu a saturace barev.
Fotky trpí na výraznější kompresi a díky tomu často chybí detaily, které se slévají v plochy nebo body i za dobrého světla. Částečně se to dá kompenzovat snížením ISO, ale výsledek není o tolik lepší.
Šum se drží i díky použití světelného objektivu f/2.0 velmi nízko a spíše než šum je vidět zrnění.
Velmi příjemný je i bokeh díky použití objektivu s tak vysokou světelností, makro fotky jsou tedy povedené. Škoda jen toho chybějícího manuálního režimu, to by se pak takovéto snímky z blízka fotily přeci jen lépe.

Jako obvykle, fotografie netknuté kompresním algoritmem jsou ZDE.

Video bylo vždy velkou slabinou Xiaomi, respektive nahrávaný zvuk. Xiaomi nikdy nepoužívalo příliš kvalitní mikrofony a nasnímaný zvuk i v trochu hlučnějším prostředí nestál „ani za zlámanou grešli“. Naštěstí má Redmi Note 4 dva mikrofony, které, ne že by byly nějak extra kvalitní, ale už se dají zařadit do dobrého průměru v androidím světě. Můj oblíbený příjezd metra tak má konečně normální zvuk, sice je trochu tichý. Heuréka!
Video se nahrává ve třech rozlišeních, FullHD, HD a SD. Tedy 1080p, 720p a 480p, všechna se snímkovací frekvencí 30 FPS.
Snímková frekvence má občas tendenci poskakovat nahoru a dolů, pokud nebylo osvětlení konzistentní nebo se vyskytla nějaká náročnější scéna. To platí i v případě příjezdu metra, kdy snímková frekvence spadla z 30 a 24 FPS. Něco takového bych u tak výkonného hardwaru nečekal.
Xiaomi dovoluje nahrát ještě zpomalené video a timelaps. Bohužel, pro zpomalené video si musí uživatel nejdříve sám změnit rozlišení na HD, aplikace nedokáže změnit rozlišení dynamicky podle zvoleného módu.

Zvuk

Šest kulatých otvorů na pravé straně na spodní hraně telefonu má na starosti hlasitý reproduktor, který je relativně hlasitý a je mu dobře rozumět. Při vyšších hlasitostech má ale tendenci nestíhat a zalyká se. Ale jde použít kromě hlasitého hovoru pro přehrávání třeba při vaření, kdy mi stačil.

Zvuk do sluchátek je ale jiná liga. Je vidět, tedy slyšet, že MTK navázalo spolupráci s firmou Wolfson, současným Cirrus Logic, čipy MTK totiž excelují ve kvalitě zvuku do sluchátek. Tedy ne tak, jako některé specializované produkty jako HTC, Vivo nebo Meizu, ale to jsou telefony speciálně zaměřené na hudbu. Ty „obyčejné“ telefony ale hrají nadmíru skvěle a většinou lahodí mému uchu daleko více, než cokoliv od Qualcommu a někdy i Intelu.
Zvukový projev je plný drobných detailů, je sytý a vyrovnaný. Velmi příjemně jsou od sebe oddělena jednotlivá pásma, žádné nezasahuje do dalšího nějak výrazně. Pro Hi-Fi audiofily to samozřejmě není, ale ne až tak náročný posluchač si rozhodně přijde na své.

Aplikace pro přehrávání v podání Xiaomi se také za ty roky, co jí občas používám, příliš nezměnila. Přibyla ale jedna nepříjemná vlastnost, a tou jsou reklamy na místě obrázku interpreta. Chvíli je tam booklet kapely a pak se změní na nějakou reklamu v čínštině a po klepnutí na ní se přehrávač přepne v integrovaný obchod. Ono celkově je těch reklam v MIUI poslední dobou nějak moc.

Telefon má několik zvukových předvoleb pro svá sluchátka z řady Piston i MiHeadphones. Zkoušel jsem tuto předvolbu zapnout s Xiaomi Piston 3, která používám v těchto letních vedrech namísto uzavřených Audi-Technica WS55 a zvuk je možná až moc nabasovaný, ale je velmi líbivý.

Závěr

Xiaomi Redmi Note 4 je vyvážené a dobře vybavené zařízení, alespoň tedy po hardwarové stránce. Kromě LTE 800, které nemá, mu nejde moc co vytknout. Výborný displej, kovové a dobře zpracované tělo, velká baterie, výkonný hardware, možnost DualSIM nebo SIM+MicroSD, levná 64 GB varianta, podpora MIUI nebo výborná čtečka.
A MIUI, ač je v plusech, je asi největším mínusem. Jeho odladěnost, alespoň s originální ROM, se kterou jsem telefon dostal, jelikož na počeštěnou se ještě čeká, není zrovna hvězdná. Spoustu drobných problémů, padání aplikací, nefunkčních funkcí (MTP), reklam a tak dále.
Nicméně se dá předpokládat, že většina z bugů ve standardní ROM bude co nevidět opraveno a počeštěná ROM z www.miuios.cz tu bude co nevidět.

Děkujeme www.beryko.cz za zapůjčení Xiaomi Redmi Note 4 za účelem recenze!