Recenze Xiaomi RedMI Pro – okolo krásného telefonu krouží ještě dost much

Jedna z posledních novinek Xiaomi RedMi Pro byla představena docela nedávno, přesněji 27. července/júla v Pekingu. Jedná se bez nadsázky o nejprémiovější telefon této řady, navíc doplněn o velmi zajímavý prvek, který na sebe oprávněně strhává celou pozornost, duální kameru. Naše redakce dostala možnost si tuto novinku detailně osahat a vyzkoušet. Vše díky zapůjčení od společnosti BERYKO.CZ, čímž jí také děkujeme.

V případě Xiaomi RedMi Pro se jedná o další přírůstek do již tak rozvětvené rodiny dané řady. Na rozdíl od ostatních představitelů RedMi, spjatých spíše s třídou low-entry, novinka míří do řad mid-range (střední třídy), a to jak výbavou, tak i cenovkou. RedMi Pro může naznačovat nový postoj společnosti k vytvoření telefonu v nižší střední třídě, ale s prémiovými vlastnostmi a přidanou hodnotou navíc oproti konkurenci.

Xiaomi na trh vrhlo celkem tři verze, lišící se od sebe kapacitami pamětí za použití procesoru Mediatek Helio X20, respektive Helio X25, v nejvyšší verzi exclusive. Kapacita pamětí je distribuována v jednotlivých verzích následovně:

standard        3GB RAM / 32GB ROM

high                  3GB RAM / 64GB ROM

exclusive        4GB RAM /128GB ROM

Nám k přezkumu doputovala verze standard v kombinaci s Helio X20, 3 GB RAM a 32 GB ROM.

Výjimečnost tohoto telefonu tkví v některých jeho vlastnostech zatím v tomto segmentu nevídaných. Především bavíme-li se o již zmíněném duálním fotoaparátu, který nalezneme zatím jen u prémiových přístrojů. Ani luxusně zpracovaný zadní kryt z hliníkových slitin s konečným vzhledem kartáčovaného plechu nepatří k obvyklé výbavě telefonů v segmentu střední třídy. Ten může na první pohled oproti obvyklejšímu matnému povrchu, docíleného pískováním, dostát pocitu, že jde o méně prémiové zpracování, v konečném důsledku je opak pravdou. Navíc na něm neulpívají žádné mastné čmouhy.

Reálný pohled na tento přístroj ve mně nechává mnohem lepší dojem než z původních reklamních obrázků, prezentovaných společností Xiaomi.

Unboxing…

a první dojmy z telefonu naleznete zde

Vzhled a konstrukce

Ačkoli se nejedná o žádného střízlíka, což dokládají rozměry přístroje 151,5 x 76,2 x 8,2 mm, doplněné hmotností 174g, tak po ergonomické stránce RedMi Pro patří k jednomu z nejlépe uživatelsky uzpůsobených telefonů. Například délkou Xiaomi RedMi Pro přesáhne i mé LeEco S1 Pro, v čem však dominuje, je jeho tloušťka. Tu ještě umocní zkosené hrany. Zadní stranu navíc producent ponechal plochou bez nějakých přesahů optik obou fotomodulů. Položíte-li jej tedy na stůl, nehrozí žádné viklání. V dnešní době již spíše vzácnost, jdoucí ruku v ruce se současnou tloušťkou telefonů a velikostí fotomodulů.

Konstrukční zpracování hodnotím jako příkladné. Navíc přihlédneme-li k tomu, že se jedná o řadu RedMi, máme před sebou vrcholně zpracovaný produkt z dílen Xiaomi, který se může porovnat i s nedávno ještě top přístrojem značky, Xiaomi Mi Note. Po stránce zpracování bylo mé pátrání po nějaké té konstrukční nebo výrobní vadě marné. Veškeré části do sebe zapadají se skoro mikroskopickou přesností. Že jde o velmi kvalitně zpracovaný produkt, potvrzuje i torzní tuhost přístroje.

Snad kdybych měl být hnidopich, tak jediné, co stojí za zmínku, je přesah celého vloženého modulu RedMi do kovové skořepiny s nepřirozeným přesahem nad kovový rámeček, viz foto níže. V tomto případě si ještě mohli čínští inženýři trochu pohrát a celkově tento přechod více dopilovat k dokonalosti.

Popis

Telefon svými proporcemi míří do velmi populárního segmentu phabletů, tedy bavíme-li se o čínském trhu. Přední panel výrobce osadil 5,5 palcovým displejem, pod kterým nalezneme fyzické home tlačítko reagující jak na poklep, tak i na namáčknutí (funkci touch je třeba nejprve povolit v hlavním menu nastavení přístroje). Po obou stranách se nachází senzorová tlačítka, které nezvykle pro řadu RedMi producent vybavil podsvícením navíc s netradičním grafickým vyobrazením v podobě bílých teček. Ke každému z tlačítek lze přiřadit sekundární funkci z přednastavených možností, které najdete opět v menu nastavení.

Nad displejem pak nalezneme tradiční sestavu prvků, sluchátko, senzory, přední selfie kamera a také notifikační dioda RGB, jejíž barvu si také můžete navolit v menu nastavení.

Horní hranu pak výrobce osadil sekundárním mikrofonem potlačujícím okolní hluk, sluchátkovým výstupem 3,5mm jackem a infra-red diodou, obsluhující aplikaci dálkového ovládání vašich domácích spotřebičů.

Na pravé hraně se nachází ovládací tlačítka hlasitosti a power tlačítko. Na opačné hraně najdeme slot pro SIM karty nebo microSD kartu. Slot je hybridní, lze použít buď dvě SIM karty ve formátech micro a nano a využít tím funkci dual-SIM stand-by nebo jednu SIMku nahradit paměťovou kartou microSD. Slot, v tomto případě spíše šuplík, se vkládá obráceně k displeji.

Na spodní hraně najdete souměrné osazení ve středu s konektorem USB Typu-C a dvěma mřížkami pro reproduktor. V jednom případě jde pouze o imitaci a nachází se v něm pouze primární mikrofon.

Celistvost zadní skořepiny rozbíjí dilatační proužky, umožňující hladký přístup signálu k příslušným anténám, umístěným pod tímto kovovým krytem. V horní třetině se nachází asi nejzajímavější prvek telefonu, soustava duálního fotoaparátu. Mezi oba okuláry se napasoval ještě duální blesk s duálním tónováním. Ve spodní části nechybí známé logo společnosti „MI“.

Displej

5,5 palce velký displej vybavený technologií OLED se chlubí líbivým a sytým přednesem barev, pro někoho můžou působit až přesyceně. Oproti zářivým barvám a skvělé černé, přednes bílé lehce ztrácí. Celkově sklouzává do žlutozeleného nádechu, což navíc umocňuje přímý kontrast s býlím předním panelem okolo displeje.

Rozlišení FullHD (1080p) se zdá být plně dostačující pro většinu uživatelů. Určitě však nepůjde o telefon určený pro vyznavače VR, v tomto případě nároky přece jen převyšují dispozice tohoto displeje. Pokud však telefon používáte k běžnému provozu, nepostřehnete žádný rozdíl s o level vyšším rozlišením displejů QHD, snad jedině, že byste na panel „vejrali“ z několika centimetrů.

Čitelnost displeje z různých úhlů patří k velmi dobrým. To samé se dá říci i o rozsahu intenzity osvětlení, související s viditelností za slunečného počasí a naopak i při nízké intenzitě osvětlení. V případě slunečného svitu vykazuje Xiaomi RedMi Pro lehce nadprůměrné výsledky. Naopak při nočním brouzdáním po internetu vám nehrozí vypálené oči, díky citlivému snížení intenzity osvětlení automatikou. Navíc lze v hlavním menu nastavit možnost čtecího režimu (Reading mode), při kterém displej značně zežloutne a naopak se eliminuje svit modrého světla, které omezuje produkci melatoninu, čímž má neblahý účinek na váš spánek. Navíc intenzita žlutého svitu k modrému jde ještě doladit pomocí přítomného posuvníku.

V nastavení dále můžete svůj displej nastavit pomocí tří voleb kontrastu a v případě volby automatického kontrastu ještě zvolit profil barev Warm, Cool a Standard. Nejchladnější projev displeje se skrývá pod možností Standard. Volba Cool se svým lehce nažloutlým přednesem zařadí mezi volby Standard a Warm.

Povrch sklíčka má oleofobní vrstvu, zabraňující částečně tvorbě mastných čmouh a zaručuje velmi dobrou kluznost.

Ačkoli displej hodnotím celkově kladně, tak najdu i pár výhrad. Opět jde spíše o softwarové nedodělky. V případě nastavení adaptivní úrovně jasu displeje často dochází k nepochopitelnému samovolnému ztmavení, aniž by došlo ke změně intenzity okolního světla. Stává se tak nakloníte-li telefonu do jiné polohy. Pravděpodobně světelný senzor umístěný nad displejem reaguje i na minimální změnu osvícení předního panelu.

Opravdu za nepříjemnost považuji samovolné spuštění telefonu v kapse, a to i v případě, mám-li v hlavní nabídce zvolenu možnost automatického uzamčení po vložní telefonu do kapsy. Nepříjemnosti s tím spojené není asi třeba popisovat. Opět hledejme chybu v přednastavených senzorech.

A ještě jeden detail, telefon si občas neumí poradit s otočením obrazovky. Za příklad mohu uvést hru Asphalt 8 nebo přehrávaná videa z kanálu YouTube. Po otočení na jednu ze stran displej zhasne v případě YouTube nebo se neotočí u Asphlat 8.

HW, výkon

K dispozici máme standardní verzi s 32 GB ROM pamětí a procesorem Helio X20 (Mediatek MTK6797), taktovaným na 2,1 GHz. V nabídce Xiaomi se nachází celkem tři verze končící vrcholnou verzí se 128 GB interního úložiště, 4 GB RAM a procesorem Helio X25 (Mediatek MTK6797T). Naše verze si musí vystačit s 3 GB operační paměti, což v dnešní době považuji za plně dostačující. Potvrdily to i samotné testy v benchmarcích a především samotná praxe.

Mediatek do Helia X20 poskládal celkem deset jader do tří clusterů v následujícím složení:

2x Cortex-A72 @ 2.1GHz
4x Cortex-A53 @ 1.85GHz
4x Cortex-A53 @ 1.4GHz

Procesor doplňuje grafická karta Mali-T880 MP4 s taktem 700 MHz. Ta svým výkonem trochu zaostává za konkurenčním Adrenem od Qualcommu, přesto se dá říci, že svou úlohu plní dobře.

Vnitřní paměť 32 GB lze dále rozšířit pomocí microSD karty o dalších až 256 GB prostoru, avšak na úkor využití možnosti funkce dual-SIM.

Čtečka otisků prstů, umístěná v home tlačítku, má bohužel ještě dost daleko k dokonalosti. Odemknout telefon na první pokus se stávalo spíše nesplnitelným snem, a tak se často po třech neúspěšných pokusech přihlásila volba sekundárního způsobu odemknutí gestem nebo PINem. Záleží na uživateli, co si zvolil v menu nastavení. Pokud však zafungovala, šlo o bleskurychlou odezvu.

Trochu jsem také nepochopil, proč nejprve musím telefon probudit, a to buď pomocí power tlačítka nebo před tím nastavenou možností dvojitého poklepu na displej. Až poté vám totiž systém umožní použít skener otisků prstů. Hm, trochu složité a zdlouhavé.

Výkon

O nových Mediatecích Helio X20/25 bylo napsáno již více než dost. Asi za hlavní rozpoznávací znak lze považovat, že jde o deseti jádrový procesor, rozdělený celkem do tří clusterů. Tím by mělo být dosaženo optimálního rozložení výkonu procesoru ve vztahu s power managmentem. O tom jak se to nakonec Mediateku povedlo, se vedou nekončící diskuze na různých zainteresovaných fórech.

Jedno je však jisté, ač se mělo v případě těchto procesorů jednat o kolosální útok na nejlepší jádra světových producentů, zůstalo nakonec jen u silných slov. Současnému top jádru Kryo od Qualcomm nesahá ani po prsa, což dosvědčí i většina benchmarků. Na druhou stranu podíváme-li se o nějaký ten čas zpět, Xiaomi RedMi Pro s X20 překonává většinu vlajkových lodí z minulého roku (OnePlus2, Samsung S6 nebo Meizu 5 Pro).

Co to znamená v praxi? Ve většině případů si Xiaomi RedMi Pro dokáže hravě poradit se zadanými úlohami. Jen v několika případech her, nastavených na nejvyšší výpočetní výkon, tedy s nejjemnějšími detaily, docházelo k častému trhání scény nebo zásekům, končícím povětšinou pádem celé aplikace. Částečně se tyto příčiny dají přičíst na vrub integrované grafické kartě spojené s procesorem Helio X20, Mali-T880 MP4.

K herním titulům snad ještě podotknu, že se mi povedlo vše korektně nainstalovat a spustit, což v případě čínských telefonů není pravidlem.

Přesuneme-li se od her k běžným aplikacím, nemůže být řeč o nějakých problémech s plynulostí, za čímž stojí operační paměť s 3 GB, z nichž má cca celou polovinu vyhrazenu samotný běh systému, tedy asi 1,5 GB.

O samotném výkonu můžou napovědět i níže posbíraná data z testů různých benchmarků.

Zde souhrn:

a zde přiložené screeny z jednotlivých benchmarků:

AnTuTu

Quadrant

GeekBench3

GeekBench3

3DMark

PCMark

Vellamo Metal

Vellamo Multicore

Vellamo Browser

Vellamo Opera Browser

GFX

EpicCitadela UHQ

Konektivita a GPS

GSM/LTE

Co v novém RedMi opět chybí a to citelně, je podpora celého spektra frekvencí 4G/LTE. Marně budeme hledat pro našince jednu ze stěžejních frekvencí, 800 MHz. Překvapivě zde však nacházíme jedno pásmo, obsluhující rychlý internet pro jednoho červeného poskytovatele telekomunikačních služeb u nás, 900 MHz. K tomuto pásmu se pak přidává u nás používaná 1800, 2100 a do budoucna plánovaných 2600 MHz.

Věřme tedy, že Xiaomi tento produkt bude dál šířit skrze své trhy a v případě verze pro hong-kongský trh bychom se mohli dočkat i podpory frekvence 800 MHz.

Co se týče příjmu signálu, nebylo výhrad do doby updatu na MIUI 8. Od této doby občas spadne signál na obou SIM kartách. Nepříjemnost, kterou doufám opraví jeden z dalších updatů.

VoLTE

Telefon je vybaven také poměrně novou technologií VoLTE, tedy možností přenosu hlasových hovorů skrze sítě LTE.

WI-FI a Bluetooth

Wi-Fi modul, podporující protokoly 802.11 b / g / n se vypořádá i s nižší intenzitou signálu. Nemá problém se vzdáleností 20 metrů od zdroje, kde má mé LeEco již velké problémy. Příjem je stabilní a nedochází k žádným výpadkům rádia.

To samé se dá říci i o komunikaci skrze bezdrátový přenos signálu Bluetooth 4.1. Ke spárování s ostatními přístroji dochází bez nějakých problémů. S počítačem, ostatními telefony, náramkem Mi Band, audiosystém ve voze nebo například s Mi Scale se telefon kamarádil od okamžiku zadání příkazu a případně autorizačních kódů.

Přístroj dále doplňují funkce Wi-Fi direct a Wi-Fi display. Především s druhou jmenovanou se dá užít dost zábavy v případě promítání videí například ze sociálních sítí ostatním přítomným na připojený televizor v dosahu.

Dále můžete sdílet své připojení skrze Bluetooth nebo USB thetering.

USB

Ke konektoru snad jen poznámka, že jde o moderní verzi USB Typu-C s možnosti reverzního vsunutí do zdířky, podporující formát 2.0. Ze své zkušenosti jen podotýkám, vyvarujte se nákupů neznačkových kabelů. Jednoduše platí pravidlo, ke Xiaomi používejte kabely od Xiaomi k LeEco od LeEca atd. Vyvarujete se tím možným problémům, které mohou nastat s nekompatibilitou, a to v lepším případě, v horším i nějakým destrukčním defektem, jako se stalo mně v případě LeEca. Bohužel USB Typu-C není doposud celosvětově plně standardizován.

GPS

GPS si rozumí s většinou světových formátů GPS, AGPS, Glonass a Beidou. Na Mediatek funguje velmi dobře, pod širým nebem se nemusíte obávat nějakého zdlouhavého čekání na přihlášení k družicím. Odezva je tak rychlá, že to zabere sotva několik vteřin. Doby, kdy se Mediatek pral s vyhledáváním signálů a poté jeho udržením, jsou již nenávratně pryč. Mediatek se s těmito porodními bolestmi již vypořádal a zdatně v tomto segmentu sekunduje věhlasnějším producentům čipů, jakými jsou Qualcomm, Samsung nebo HiSilicon.

K prvnímu fixu dochází zpravidla do 3 vteřin, následné připojení klidně i do jedné vteřiny.

S přesností je to o něco horší, nejde o nic zásadního, bavíme se řádově o několika metrech. Občas tak trochu lítáme skrze zahrádky a domy, ale navigační aplikace se s tím dokáží popasovat a v praxi nic nepoznáte. Obě vyzkoušené navigační aplikace mne dokázali dostat do cíle bez sebemenšího zaváhání a na GPS se tak dá plně spolehnout.

OS – MIUI 8.0.1

V případě operačního systému bych se rád nad tímto tématem více pozastavil. Hlavním důvodem je přechod na nejnovější verzi MIUI 8.

Za celou dobu používání mi přišlo několik updatů, které nakonec vyvrcholily velkým aktualizačním balíčkem na nejnovější verzi MIUI 8.0.1.0. Upřímně mne překvapilo, jak rychle mi systém nabídl tento update po oficiálním představení, které proběhlo 27.8. spolu s představením dalšího člena řady RedMi, tentokrát s přívlastkem Note 4 Pro (více zde). A jen pro úplnost, i tento telefon již máme k dispozici v redakci. O prvními dojmy se s vámi podělí kolega Zbyněk na tomto odkaze.

Samotný update se sebou přináší celkově další odlehčení systému, jak po vzhledové stránce s moderním plochým jedno odstínovým designem, tak i ve vztahu k běhu systému (v tomto případě jde o tvrzení společnosti Xiaomi).

Co dělá MIUI úspěšným operačním systémem, který se nebojí poměřovat s těmi nejproslulejšími? Asi jeho uživatelská přizpůsobivost, tzv. customizace a také celý ekosystém kolem s implementovanými a funkčními aplikacemi. V prvně jmenovaném případě může směle konkurovat i věhlasnému Cyanogenu a v druhém i applovskému iOS, jestli jej již dokonce na domovském trhu nepředčí.

Vůbec se dá říci, že celý tento ekosystém kolem MIUI v dnešní době patří k tomu nejlépe organizovanému a v čele s MiApp Store k hlavním příjmům čínského giganta. Platí však ve smyslu domovského trhu v Číně, na druhou stranu nejde o žádný zanedbatelný trh, že ano. I díky tomu si Xiaomi může dovolit prodávat své telefony za skoro dumpingové ceny a peníze nakonec získávat z přidaných hodnot, tedy v poskytování služeb nebo prodeje různého příslušenství.

Přesto jednu zásadní nevýhodu nalezneme, vše výše popsané funguje pouze na domácím trhu a možná částečně tam, kde je již Xiaomi oficiálně zastoupené. To se však může v brzké době změnit, vezmeme-li v potaz zprávy o avizovaném brzkém vstupu na americký trh. No, nechme se překvapit.

Pojďme se však podívat na samotný operační systém a jeho další obměnu. Mimoto, že opět celkově působí lehčím a jednodušším dojmem, přichází opět s některými změnami a vychytávkami.

Barevné ikonky v menu nastavení nahradily ještě jednodušší monochromatické znaky. Celé menu tím působí ještě o něco plošším dojmem, než v předchozích verzích MIUI. Pro orientaci to může pro někoho působit méně přehledně. Mně osobně to problém nedělalo, a za mne palec nahoru. Vše je stylově v Material Designu, a to jak ve zmíněném menu nastavení, tak i příslušných aplikacích.

A co že zde najdeme za užitečné appky? Za klasiku můžeme brát již Galerii fotografií, Hudební přehrávač, Internetový prohlížeč, Počasí ve skvěle zpracovaném Material Designu, Kalendář, Kontakty, apod. K těm přidruženým stojí za zmínku aplikace Security, která v sobě ukrývá cosi jako antivir, optimalizaci systému čistící cache nebo RAM paměť.

Velmi povedeně na mne působí zpracování základních nástrojů, jakými jsou Kalkulačka s velkým množstvím funkcí a možností převodů, krásně graficky zpracovaný Kompas s vodováhou (za mne nejhezčí aplikace kompasu na světě), Diktafon, Hodiny s implementovanými nástroji časovače, stopek a budíku nebo Skener, MiRemote nebo FM Radio.

Další aplikace, stojící za zmínku, jsou Peněženka, jejíž funkce zůstává pro našince nedostupná, Games, MiVideo, MiHome, MiFit, MiAccount, nově MiLive a další.

Všechny aplikace pojí jednoduchost, žádné trylky kolem, jde se rovnou na podstatu věci.

Najdou se však i aplikace šité na míru čínským uživatelům. Ty obsahují nepřeberné množství reklamy, provázané s aplikacemi v Mi App Store, tedy čínského on-line obchodního domu tohoto velikána. Patří sem, bohužel, i jinak velmi povedená aplikace Music, nebo Themes, Games, MiVideo a nově již zmíněná MiLive.

Více za rozepsání stojí novinka přicházející s MIUI 8, MiLive. Jedná se o nový „sociál“ fungující na bázi streamování vašeho videa nebo dokonce živého vysílání. Na mne to spíše působí jako něco ve smyslu video seznamky. Po otevření na vás vyskočí nepřeberné množství čínských dívek, které se na videích předvádějí, co to dá. Nerozumím jim, a tak pokud zrovna nepředvádí svůj um v Karaoke, tak nevím, o co tam jde. Účet si však můžete založit i vy a s tím spustit své live vysílání.

Přiznám se, že operačnímu systému MIUI velmi fandím a patří k mým favoritům. To však neznamená, že na něm nenajdu některé mínusy. Jeden již byl zmíněn, nalezneme zde hodně provázaných aplikací s čínským obsahem, a ačkoli máte nastavenou angličtinu, není nezvykem narazit na čínské znaky.

Některé předinstalované aplikace jsou pro nečínské uživatele k nepoužití (MiWallet).

Co se týče uzpůsobení, tak MIUI patří k přeborníkům v této disciplíně. Nastavit jde ledacos, od tapet, tak celých témat, kterých najdete v aplikaci Theme přehršle ke stažení. Už méně však zadarmo, tedy free.

MIUI samozřejmě nabízí základní funkce, jako je sdružení aplikací do složek, které lze pojmenovat, což by nebylo až tak nezvyklé. Co mne však z počátku tak trochu iritovalo, byl fakt, že po otevření vytvořené složky mi dole systém nabízel další „doporučené“ aplikace. Naštěstí jde tuto nabídku eliminovat, a to přímo v editaci složky (změna názvu). Zde najdete také možnost tuto predikci vypnout.

První a asi nejzásadnější problém telefonu se pojí s operačním systémem a jeho jazykovou lokalizací. Opět nutno podotknou, že přístroj míří svým určením především na čínský trh. Operační systém MIUI v RedMi Pro nedisponuje zatím multi-jazykovou lokalizací. Na výběr tak máte pouze z anglického jazyka, dvou verzí čínského a poslední jazyk mi zůstává záhadou, díky svému grafickému pojetí. To, že se dočkáme češtiny v nejbližší době, je více než reálné. V jakém časovém horizontu, toť však otázka. Dle informací od zapůjčitele se může jednat o týden – týdny.

Pro většinu uživatelů nyní nezbude, než zvolit angličtinu. To však nese několik úskalí, které se nepovedlo odstranit ani mně. Některé aplikace si totiž vezmou intuitivně za základ systémově nastavený jazyk a nic s tím neuděláte. Jedním z příkladů je nejzásadnější z nejzásadnějších aplikací, Google Play Store. Tu jednoduše nelze počeštit jinak než systémovým jazykem. Další problém může nastat při zobrazení diakritiky. S tím má problém Facebook. Ten se sice počeštit dá, ale v titulcích jednotlivých postů silně bojuje s naší diakritikou.

A to ještě nemluvím o možnosti se ztratit méně zdatným angličtinářům v samotném menu nastavení telefonu. Věřme, že se početné komunitě MIUIOS.CZ povede vytvořit rychle počeštěnou verzi tohoto systému do tohoto velmi povedeného přístroje.

V MIUI 8 najdeme také několik novinek. Jednou ze zajímavých funkcí je „druhý prostor“, čímž si můžete vytvořit něco jako druhý profil, tedy prostředí s úplně jiným nastavením a aplikacemi. Svým způsobem můžete mít dva telefony v jednom.

Druhou novinku najdeme pod názvem „quick ball“ – rychlá bublina, což je plovoucí okno, ve kterém je soustředěno několik přizpůsobitelných příkazů.

Mimochodem plovoucí okno nabízí také hudební přehrávač.

Fotoaparát

To je to, co dělá tento telefon zajímavým. Použití dvou fotografických modulů/soustav na postu hlavního fotoaparátu známe již z minulosti, kdy za pionýra se v tomto ranku dá označit HTC, který tento způsob již použilo před několika lety. Za současného leadera a propagátora této technologie lze dnes označit Huawei. Ten tuto technologii znovu refreshnul a zařadil na své top přístroje. Jako první se objevil již před rokem a půl Honor 6 Plus a v tomto roce byl následován Huawei P9 nebo Honor 8. A protože konkurence nespí, začínají se objevovat i další čínské značky, které si s tímto nápadem pohrávají. Ohlášeny máme novinky od LeEco, další modely Xiaomi, Meizu nebo již nějakou dobu na trhu Qiku alias 360. LeEco ve spolupráci s CoolPad již dokonce uvedlo odpověď na zde recenzovaný přístroj, Cool 1.

Xiaomi RedMi se tak stává první vlaštovkou značky s implementovanou duální kamerou. Pojďme se tedy podívat, jak se s danou tématikou Xiaomi vypořádalo.

Xiaomi využilo technologii dvou odlišných soustav kamerových systémů. Za pikantnost považuji i to, že každý modul pochází od jiného výrobce. Zatímco horní soustava využívá plnohodnotného modulu Sony IMX258 s 13 MPx rozlišením, tak druhý pochází od Samsungu a jedná se o monochromatický modul s rozlišením 5 MPx. Právě díky němu bychom měli v této složené kombinaci dosáhnout na ty „cool“ hrátky s hloubkou ostrosti. Jde především o softwarové hrátky oproti klasické DSLR, které s kvalitním sklem opravdu nenahradíte. To však neznamená, že nedosáhnete na zajímavé výsledky.

Samotné menu aplikace fotoaparátu doznalo značných změn od dob, kdy se mi do ruky dostal poslední telefon Xiaomi (Xiaomi Mi Note asi před rokem a půl). A tak nezbylo, než se opět zacvičit a s ovládáním se ztotožnit.

Co se však nezměnilo, je značné množství možností nastavení různých profilů a scénických režimů.

Pojďme si však podrobněji představit nejzajímavější část fotoaparátu, nastavení clony a s tím spojené hrátky s hloubkou ostrosti. Zapnete ji v dolní části displeje pod ikonkou clony. Původní nastavení hloubky ostrosti vycházelo z grafického posuvníku. S příchodem MIUI 8 se však změnilo na škálu, uvádějící přímo hodnotu clony. Ta začíná již na neuvěřitelné hodnotě f/0.95 a končí na f/5.6 rozložených do postupných 11 kroků. Fyzikálně při nejvyšší hodnotě dosáhnete nejostřejších výsledků v celé ploše snímku. Naopak na nejnižší hodnotě dosáhnete nejmenší hloubky ostrosti. To se hodí k pořízení snímků, zaměřujících se na určitý detail nebo vámi vybranou část snímku, která má dominovat celé scéně.

S tím vším se pojí i zajímavě se jevící možnost tzv. post-procesingu, tedy zpětně upravit hloubky ostrosti z již pořízeného snímku. Pozor, toto platí jen pro snímky pořízené touto technikou, tedy stereo snímáním pomocí obou optik.

Kompenzaci expoziční hodnoty lze nastavit přímo ze záběru. Možnost naleznete hned vedle zaměřovacího bodu v podobě dvou proti sobě směřujících šipeček. Při tahu nahoru zvýšíme hodnotu EV a tím expozici zesvětlujeme, a naopak při tahu dolu snižujeme a celý záběr ztmavíme. Jednoduché a účinné. Samotný stupeň korekce se zobrazuje na kraji obrazovky.

K nabídce HDR se dostanete přímo z hlavní obrazovky, tu naleznete v horním rohu. Zde můžete zvolit automatiku, zapnutý režim nebo plně vypnuto. To samé platí i pro režim blesku, který naleznete v opačném rohu.

Ostatní nabídky se nachází skryté v menu Modes. Přímo z obrazovky máte ještě přístup k nastavení různých „prznítek“ (efektů) obrazu, jako je Lomo, Color Pop, černobílý záznam a plno dalších.

Zde naleznete režim Panorama, Manuál, Scénické režimy nebo například zkrášlovací, ten co i z bradavičnaté staré čarodějnice udělá obstojnou mladou a krásnou modelku a s možností získat plno nápadníků skrze sociální sítě.

Hlavními ovládacími prvky je spoušť, náhled pořízených snímků a přechod do režimu videa. Videa lze pořizovat v kvalitě SD, HD a FullHD, kdy defaultně je nastaveno HD, škoda, že jsem na to přišel pozdě. Nechápu, proč výrobce nenastavil spíše FullHD režim. Vůbec defaultně je spíše vše vypnuto, což často nedává smysl. Pro příklad můžu ještě uvést stabilizaci obrazu (jde o elektronickou stabilizaci).

Dost nepochopitelné je zobrazení času záznamu, který se po překlopení neotáčí a je orientován na výšku, po překlopení zůstává na svém místě a neotočí se viz scrn níže. Asi bych běžící čas záznamu očekával na spodní nebo horní hraně náhledu.

Přístup k menu nastavení je složitě řešen přes nabídku Modes, myslím, že prostor pro ikonku ozubeného kolečka by se určitě našel na 5,5 palcovém panelu.

V režimu fotoaparátu mne překvapila chybějící jakákoli možnost nastavení stabilizace obrazu, o to více nepochopitelné, když v případě režimu videa ji najdeme (EIS).

Navíc i v aplikaci fotoaparátu se našla nějaká ta moucha, která končila občasným pádem celé aplikace.

A jak si stojí fotoaparát po stránce záznamu?

Stereo efekt

Bez

Stereo efekt

Bez

Snímky pořízené po jednotlivých krocích clony:

This slideshow requires JavaScript.

No tak nějak na půl cesty. Stereo záznam pomocí obou kamer nám dává dost na vědomí, že hrátky s hloubkou ostrosti má na starost softwarová post produkce, než aby šlo o reálnou práci světelnosti optiky. Často si bohužel optika nedokázala vybrat, co má ponechat ostré, a co máznout. Tak to pro jistotu mázla na půl. Někdy je třeba se obrnit trpělivostí a nacvakat postupně řadu snímků, ze kterých si pak vybrat ten s nejlepší kompozicí.

Příklad chybně vyhodnocené hloubky ostrosti automatikou:

To však neznamená, že se nedají vykouzlit skvělé výsledky, viz níže

A co HDR, upřímně jako by se tato funkce v telefonu nenacházela, alespoň z výsledků snímků to moc znát nebylo:

HDR…

HDR…

… a bez

S HDR…

… bez

Jak už bývá zvykem, s přicházejícím setměním se o slovo hlásí i přibývající světelný šum.

Snímky pořízené za asistence blesku:

a bez blesku:

Za asi největší průšvih v sekci fotoaparát považuji režim Panorama. Ten funguje na bázi natáčení videa, tedy postupným posunem v záběru. A podle tohoto to také vypadá. Dopředu předesílám, že problém bude v souvislosti se záznamem videa, jak se za chvíli přesvědčíte. Výsledky se podobají spíše hloupému žertu z nějaké VGA kamery prehistorického fotoaparátu se senzorem 2 Mpx, navíc softwarově velmi hrubě zpracovaných. No, zde nemá cenu něco popisovat, raději se podívejte na níže uvedené snímky. Snad jen ještě dodávám, že ani napojení jednotlivých záběrů se neobejde bez značných problémů.

Na to navazuje asi největší zklamání z telefonu. To se točí, a to doslovně, okolo záznamu videa. Nepovedlo se mi natočit ani jedno video, o kterém bych mohl s klidným svědomím prohlásit, že se mi líbí a je k něčemu použitelné. Tady bude Xiaomi ještě muset hodně zapracovat. Jeden z problémů tkví v dynamickém rozsahu, s čímž už jsme se setkali v režimu fotoaparátu. Jenže zde se vše projevuje na druhou, kamera si nedokáže určit, které plochy by měli být světlé, pokud se najde v záběru jen sebemenší část s jasným prostředím, přizpůsobí tomu celý obraz a stinnější části jednoduše zčernají. Při tom si kamera dokáže s tmavšími plochami obstojně poradit, ale ne v případě spolu se světlejšími. Zpravidla platí, že by se optika měla přizpůsobit expozičně větší části snímaného záběru.

Ani ostrost videí nepatří k tomu, co bych chtěl vyzvednout u tohoto telefonu. Automatika jakoby se nemohla rozhodnout na co se zaměřit. Pokud se tedy nechystáte pořízená videa sledovat doma na metr a půl velkých monitorech/TV, ale jde vám pouze o zveřejnění na některé ze sociálních sítí, nevidím v tom problém. Pro tyto účely to bude dostačující. V ostatních případech bude třeba se porozhlédnout po něčem jiném.

V neposlední řadě, bych rád ještě poukázal na již zmíněnou elektronickou stabilizaci. U všech níže uvedených videí byla tato volba zapnuta, jak to dopadlo posuďte sami.

Zde několik videí v surovém stavu, tedy bez nějakých úprav.

Poznámka k videu: točeno za velmi solidních světelných podmínek v odpoledních hodinách…

…točeno za stejných podmínek následně po předchozím videu.  Zde je vidět, že si automatika dokáže poradit i s detaily a stinnými částmi záběru s následným přechodem do světlejšího spektra záběru s opětovným nezvládnutím dynamického rozsahu.

A takto to vypadá za chůze a průjezdu policejního vozu v akci.

Zaměřeno na detail.

Zaměřeno na detail.

A ještě jedno z křižovatky.

Alespoň částečného vylepšení lze dosáhnout manuálně, stejně jako v případě úpravy EV v režimu fotoaparátu, ovšem za cenu, že světlé části záběru se zpravidla stanou přepálenými.

V následujícím bylo použito krajních hodnot k ilustraci zřetelné změny.

Videa pořízená večer se dají jednoduše označit za nepoužitelná.

Navíc mne irituje, že defaultně výrobce přednastavil režim do HD (720p). Proč proboha? Helio X20 umí jak FullHD, tak i mnohem více (4Kx2K 10 bit 30fps H.264/265/VP9 – zdroj Mediatek).

Kamera dále nabízí režimy slow-motion a time-lapse.

Time-lapse, zde za mě palec nahoru, dají se nastavit různé časové úseky a kvalita je o poznání lepší než klasická videa.

Slow-Motion dovoluje záznam pouze v rozlišení 720p a logicky bez záznamu zvuku, takže vlastně standardní rozlišení RedMi Pro.

Selfie kamera s 5 MPx senzorem má především za úkol vytvořit snímky, použitelné k vystavení někde na sociálních sítích, čímž se dá prohlásit úkol za splněný. Více od této kamerky neočekávejte.

Sečteno podtrženo, kamery si zasloužily hodně slabou trojku, řečeno školní hantýrkou. A to je dost málo na sekci, na kterou se upírá asi největší pozornost v souvislosti s tímto telefonem.

Audio

Hudební přehrávač opět cílí především na domácí fanoušky, to však neznamená, že pro našince není nepoužitelný. Ba naopak, když už se překlikáte k samotnému přehrávači vámi uložených hudebních knihoven v paměti přístroje, patří k jednomu z nejlépe graficky zpracovaných s mnoha informacemi a možnostmi nastavení.

Jedním z plusů pro některé potenciální uživatele může být i implementace dnes již často opomíjeného Radia FM. Pokud na této funkci bazírujete, zde máte jasnou odpověď, že klasické rádio ještě není mrtvé. Po vyzkoušení musím říci, že připojíte-li kvalitní sluchátka, hraje velmi dobře. A i v tomto případě musím zmínit velmi zdařilou grafiku zpracování aplikace.

Jednotlivé stanice lze naladit díky automatickému scaningu, nebo přímou volbou a případně „analogovým“ laděním přímo na frekvenční stupnici.

Příjem signálu je kvalitní a velmi citlivý, a to i v místech, kde sotva naladím tři, čtyři stanice. To, že jsem zde naladil několik stanic, bylo pro mne velkým překvapením. V řeči čísel, pro Xiaomi nebylo problém jich vyhledat i přes dvacet, a to i těch polských, které běžně ladím až za kopcem.

Na druhou stranu je třeba si dát pozor, abyste se s kabelem nepohybovali u nějakého dalšího zdroje nějakých radiových vln, jiný telefon, ipad apod. Dochází k rušení a zhoršení citlivosti.

Samotný audio přednes patří k těm lehce nadprůměrným, ale na to už jsme od Xiaomi zvyklí. Ač se tím až tak moc společnost nechlubí, jako například Vivo, tak dosahuje podobných výsledků, tedy nadprůměrných. I tento telefon hodnotím velmi kladně.

Zvuk je plný a lze nastavit v plném rozsahu hlasitosti. Nechybí samozřejmě hláška o ochraně sluchu, chcete-li překročit mez vyšší hlasitosti. Zvukový přednes se můžete navíc upravit buď pomocí již předinstalovaných profilů dle jednotlivých typů sluchátek (jde o produkci Xiaomi), nebo pomocí zabudovaného ekvalizéru. Ten vám nabídne výběr ze základních přednastavených profilů dle jednotlivých žánrů, nebo si jej můžete navolit dle svého uvážení. Výhodou může být i to, že si váš profil můžete uložit a následně spustit z tohoto výběru.

A jak na mne přednes působí? Bohužel jsem přišel o jedny z mých oblíbených sluchátek (pecek in-ear) Shure, takže celý proces testů probíhal na otevřených legendách Koss Porta Pro. Ty však již v poslední době tak trochu zaostávají za svým zenitem a jejich přednes na můj vkus bývá dosti přebasovaný a málo detailní. V tomto případě nastoupila možnost úpravy díky výše zmíněným možnostem nastavení a díky této volbě dokázala sluchátka spolu s Xiaomi RedMi Pro vytvořit velmi dobře pulsující pár. Poslech napříč žánry patřil k nadprůměru a za mne velká spokojenost.

Sluchátkový výstup se moc nemusí s vibracemi telefonu. Ty se do něj přenáší jako nepříjemné lupání. Věřím, že i na tomto Xiaomi zapracuje a tento neduh opraví.

Baterie a výdrž

Použití procesoru Mediatek Helio X20 v kombinaci s nadprůměrně velkou baterií slibovalo zajímavou výdrž. Ano, baterie se zasloužila o něco větší výdrž, než býváme zvyklí u baterek s kapacitou okolo 3000 mAh, ale že by se jednalo o takový nárůst v případě 4000 mAh se říci nedá. Má očekávání byla vyšší.

Je fakt, že mé pozorování vychází z plného využití potenciálu telefonu. Nemůže být řeč o nějakém šetření energií. A je také fakt, že ani v jednom případě nebylo třeba telefon dobíjet počas celého dne, v případě, že jste opouštěli domov s plně nabitou baterií.

Z mého pozorování lze usoudit, že výdrž v úsporném režimu se pohybuje okolo dvou dnů. V pohotovostním režimu se dá mluvit i o týdnu, což však nepotvrdím díky zátěži, jaké jsem telefon denně vystavoval já.

To samé mohu říci o nabíjecím procesu, poněvadž jsem nedisponoval originální nabíječkou Xiaomi, ale jakousi evropskou náhradou.

Závěrem

Celkově Xiaomi RedMi Pro hodnotím vcelku kladně. Ve své třídě jde o nadprůměrný telefon s velmi kvalitním zpracováním a povedeným vzhledem, evokující přístroj s mnohem vyšší cenovkou. Na druhou stranu k dokonalosti mu ještě hodně chybí. Ve většině případů jde spíše o softwarové nedodělky.

A tak asi největší zklamání může čekat na uživatele v sekci fotografování. Dá se očekávat, že většina potenciálních zájemců bude právě na tuto část telefonu zvědavo. Použitím duální kamery se Xiaomi snaží zaujmout své fanoušky. Jenže z mého pohledu to zatím moc nezvládlo. Bude ještě třeba hodně zapracovat na softwarovém vyladění, pokud však za výsledky některých sekcí nestojí problém hardwarový (např. záznam videa, panoramat, ale i stereo režim se softwarovým vyladěním).

Mrzí také opět absentující pásmo B20 4G/LTE, nebo zatím chybějící lokalizace do více jazyků včetně češtiny a slovenštiny. Zde se však dá očekávat brzká změna s příchodem uzpůsobené ROM od velmi aktivní komunity MIUI.com.

I přes několik zádrhelů patří tento telefon za tyto prachy k dobré volbě a připočteme-li fakt, že Xiaomi poslední své novinky vypouští na trh dříve, než je vůbec odladí, dá se očekávat, že většinu softwarových chyb postupně opraví v nadcházejících updatech.

Za nelogické také považuji probuzení telefonu, kdy nejdříve je třeba telefon probudit do zamčené obrazovky a poté se teprve zaktivní senzor otisků prstů. Ten často selže a nakonec dojde k třetí možnosti odemknutí.

Věřím, že Xiaomi zapracuje a tento krásný telefon ještě doladí. A věřím, že se objeví i ve verzi, která by splňovala nároky našince. Víme, že Xiaomi to umí, především u tzv. „international“ verzí, které jdou primárně na hong-kongský trh.

Dodatek pod čarou

Xiaomi na mne v poslední době působí, že má snahu uvádět jeden přístroj za druhým na úkor odladěnosti celého systému. Přednost tak dostává snaha být mezi prvními na trhu s případnou rychlou reakcí na vývoj čínského trhu. Nejde totiž o první případ, a možná právě to může stát i za jeho celkovým propadem na domácím trhu, kde jej na špici vystřídali jiní dravci v čele s Oppo a Vivo. Jen dodávám, že tyto „maličkosti“ mu určitě neprojdou na vyspělých trzích, na které si pomalu a jistě brousí zuby (USA).

A ještě jeden detail k novým Xiaomi. To, že společnost uzamkla bootloader na svých nových telefonech, je již nějaký ten měsíc známá věc. S tím však mohou souviset i problémy s instalací pro nás velmi důležitých aplikací Google Apps. Telefon jimi není vybaven, jde o čínskou produkci. Google aplikace se dají jednoduše nainstalovat pomocí aplikace Google Installer App (tu najdete v několika verzích ke stažení na internetu). Ze své zkušenosti vám však doporučuji tento proces přenechat již na prodejci s garancí funkčnosti. Vyhnete s tím nepříjemnostem s případnou instalací, jako v mém případě.  Desetihodinové martyrium, jinak to ani nemohu nazvat, se nakonec povedlo odstranit registrací SIM karty skrze nějakou interní apku od Xiaomi. Před tímto krokem se mi nedařilo především nainstalovat tyto služby, a když už se to povedlo, tak nešlo nic stáhnout z Google Play.

Plusy

• displej
• konstrukce a vzhled
• revoluční duální kamera s velkým ale…
• MIUI
• audio

Minusy

• neodladěnost některých softwarových komponent…
• … především u duálního fotoaparátu
• po posledním updatu výpadky signálu GSM
• nepřesný senzor otisků prstů
• chybějící jazyková lokalizace

Specifikace Xiaomi RedMi Pro v kostce