Hodnocení recenzenta
VOYO VBook V3 dokáže velmi mile překvapit, jeho nedostatky jsou totiž velmi snadno přehlédnutelné ve světle všech plusů. Největším mínusem je touchpad, která rád přeskakuje a někdy špatně rozpoznává jak pohyb, tak gesta. Ovšem snadno se dá nahradit myší. Pak pár dalších drobností jako je pogumovaný povrch nebo umístění reproduktorů. Ovšem v plusech je vlastně všechno ostatní, licence Windows 10, displej, otočná konstrukce, klávesnice, výkon, konektivita a hlavně fantastická baterie. Ta je velkým tahounem!
Nedávno jsme tu měli několik ultrabooků a konvertiblů a dnes tu máme Tablet PC, tedy tak jej nazývá sám výrobce. Tentokráte velmi zajímavý kousek už od pohledu na hardware a výbavu. VOYO VBook V3 je velmi slušně vybavený Tablet PC, který následuje moderní trendy tenkých a přenosných zařízení. Jak obstojí v reálném pracovním nasazení a je výkonný hardware zárukou dobrého chodu? To se dozvíte v recenzi VOYO VBook V3! Za zapůjčení děkujeme Gearbest.
Balení
Jak jsem zvyklý recenzovat telefony, sluchátka nebo hodinky, působila na mě krabice o rozměrech 125 x 36 x 8,5 cm až nepatřičně velká a těžká. Jak vidno z fotek, krabice je velká, bílá a s obrázky. Nápisy jsou většinou v čínských znacích a Evropan z nich mnoho nezjistí. Snad jen datum (asi) výroby, typ (Wi-Fi nebo 4G) a velikost pamětí, kterými Tablet PC disponuje.
V příslušenství toho zrovna moc nenajdeme, Tablet PC, dotekový stylus, nabíječku a několik brožurek, převážně v čínském jazyce. Nabíječka má velmi krátký kabel, který stěží dosáhne ze stolu na zem a výstupy 12 V a 3 A.
Design a ergonomie – konstrukce a popis těla
VOYO VBook V3 je k dostání ve dvou barevných kombinacích, a to příjemně usedlé šedé a velmi výrazné oranžové. Samozřejmě, že jsme k recenzi dostali oranžovou, která křičí na všechny strany.
Jako každý ultrabook se VOYO V3 skládá ze dvou částí, a to displeje a klávesnice. Tyto dva prvky spojují dva kovové klouby, které se dokáží otočit až o 180° a místo ultrabooku máte rázem v rukou tablet. Displej je totiž dotykový, a to dělá z VOYO V3 opravdu univerzální zařízení pro většinu myslitelných příležitostí.
Klávesnice i touchpad jsou v tu chvíli deaktivované, netřeba se bát nechtěného psaní nebo posouvání kurzoru. A kdyby přece jen člověk chtěl používat pouze dotykovou část, může si klávesnici s touchpadem zamknout manuálně na levé straně těla posuvníkem.
Tím se tedy dostáváme k popisu těla ultrabooku, které je celoplastové, nicméně velmi slušně zpracované.
Horní víko s displejem má na starosti sekundární kamerku a pak pouze znak s nápisem VOYO. Spodní část těla je ale daleko zajímavější, obsahuje totiž všechny konektory a další prvky.
Na levé hraně je opravdu bohatá zásoba konektorů a zdířek. První je již zmiňovaný posuvný zámek klávesnice a touchpadu, poté drobné tlačítko ON/OFF, kolébka hlasitosti, slot na MicroSIM kartu, 3,5 mm sluchátkový jack a klasické USB 2.0.
Pravá strana je chudší, nicméně stále zajímavá. Zde se nachází slot pro MicroSDXC kartu, MicroHDMI konektor, klasické USB 3.1 a nabíjecí konektor s modrou informační LED.
Spodní část těla, na kterou se ultrabook pokládá, disponuje čtyřmi nožičkami z měkčeného plastu/gumy, aby přístroj neklouzal a svou práci odvádí dobře.
Trochu nezvykle působí průduchy reproduktorů, které jsou po obou stranách. Bohužel, protože jsou umístěné vespod, zvuk se odráží zpět a působí zkresleně.
Pak je na spodní straně už pouze výpis certifikačních značek a nezbytné minimum technických specifikací.
Ještě bych se zmínil slovo o povrchu, který se skví oranžovou barvou. Povrch je to sice příjemný, lehce pogumovaný, nicméně docela nepraktický. Snadno se umaže a většina šrámů je na něm vidět a jdou špatně setřít.
Musím říct, že za své peníze přináší VOYO slušně vyrobený stroj, který rozhodně neurazí a překonává klasické levné notebooky a ultrabooky.
Rozměry a váha VOYO VBook V3 jsou 330 x 220 x 16 mm a 1500 gramů.
Design a ergonomie – klávesnice
Významnou částí ultrabooku je samozřejmě klávesnice, která zabírá druhou polovinu/třetinu spodní poloviny přístroje. Ta je díky jeho rozměrům s velikostí 13,3″ poměrně velká a ani tak rozmlsaný uživatel velkých desktopových klávesnic, jako jsem já, nemá problém na klávesnici psát. Však také většina tohoto textuje napsána právě na VOYO V3 a nebýt lehčího diskomfortu v podobě anglické klávesnice a z pochopitelných důvodů také nepřítomnosti numerického bloku, opravdu bych neměl co vytknout. Klávesnice je stejné konstrukce, jako u většiny notebooků, s nůžkovým mechanismem jednotlivých kláves.
Klávesy, jak vidno z fotek, mají mezi sebou menší mezery a velmi nízký zdvih. Zvukový projev při psaní je „klikavý“ a příjemně tichý, nerušící osoby spící v okolí. Tedy zatím, s věkem bude pravděpodobně hluk přibývat, ale i tak se bude jednat spíše o tišší klávesnici. Klávesy jsou zarovnány do stejné výšky jako je zbytek těla a dochází tedy k mírnému otěru na displeji, což je poznat po pár dnech na krycí folii. Ale naštěstí se nejedná o tak velký otěr, jako u nedávno recenzovaného Teclastu T11, kde se displej, kdybych na něm neměl celou dobu folii, prodřel snad až na elektroniku za sklem.
A protože tu máme klasickou klávesnici, je zde také i touchpad, zastupující práci myši. Ten je vyvedený ze stejného plastu jako je tělo a jeho adhezivní vlastnosti nejsou úplně nelepší, prsty trochu drhnout po povrchu. Navigování kurzoru jako takového ale není problém, jako náhražka myši je dostačující. Trochu mě ale trápila gesta, která touchpad umí díky funkci multitouch, některá se sama spouštěla tehdy, když jsem pouze posouval myš nahoru jedním prstem. Naštěstí to nebylo tak časté, aby mě to nějak více otravovalo.
Design a ergonomie – displej a stylus
Displej ve VOYO V3 je o velikosti 13,3″, tudíž celkem dobrý kompromis mezi velikostí a přenositelností. Panel také doplňuje vrstva, která dokáže snímat dotyky prstů (a jiných částí těla, dle preference) a z utrabooku dokáže vytvořit konvertibl. Panel je vyrobený technologií IPS, jeho podání barev je tedy velmi slušné a žádná barva netrpí na výraznější upozadění. Celkové vyznění je mírně do žluta, tedy teplejší vyznění gamutu, ovšem stále v přijatelných mezích. Navíc z teplejšího odstínu panelu nebolí tolik oči.
Rozsah jasu je až překvapivě dobrý, nejnižší jas stačí na večerní surfování a na druhé straně nejvyšší jas, přestože displej poměrně dost odráží okolí, je celkem použitelný i při venkovním používání. Sic tedy nejvyšší nastavení jasu samozřejmě značně ovlivňuje výdrž.
Dotyková plocha, která umožňuje ovládat (občas dost nemotorné) Windows 10 pod kapotou, je celkem přesná a dotykové pero, které jsem k VOYO V3 dostal, taktéž. Displej dobře reaguje i na gesto „pinch-to-zoom“ pro zvětšování a zmenšování obsahu.
Na první pohled jde dotykové pero, také díky klasickému „propiskovému“ hrotu, snadno zaměnit za obyčejné pero. Ale po dalším ohledání propisky můžeme najít nabíjecí MicroUSB konektor, malé tlačítko a podsvětlený kroužek, který indikuje nabíjení nebo vybití stylusu. Ani drobné elementy, jako zaškrtávací okénka nebo odkazy v textu, s ním nejsou problém trefit.
Hardware
Nedávno recenzovaný Teclast Tbook 11 jako by z oka vypadl základní hardwarovou výbavou dnešnímu VOYO VBook V3. Oba dva skrývají v útrobách ten samý procesor, kapacitu interní paměti, operační paměť i možnost jejího rozšíření. „Základním kamenem“ je procesor Intel Atom x5-8300, což jsou 4 fyzická jádra o maximálním taktu 1,44 GHz, v turbu až 1,84 GHz. Výrobní liturgie je pokročilých 14 nm, koeficient spotřeby a výkonu má tedy velmi slušné předpoklady. K procesorům Intel neodmyslitelně patří nasazení integrované grafiky IntelHD, nyní v 22 revizi s přiřazeným 1 GB VRAM.
A stejně, jako u již zmiňovaného Teclastu Tbook 11, má i VOYO V3 4 GB operační paměti RAM DDR3 1600 MHz. A opět se povedlo nějakým způsobem obejít limitaci nastavenou v Intelu, a to maximálně 2 GB RAM. Ale díky za to, přeci jen 4 GB RAM je už slušně použitelné, s polovinou operační paměti by byl reálný výkon daleko horší.
Interní paměť má kapacitu 64 GB a pokud by nestačila, dá se rozšířit o MicroSDXC kartu s maximální udávanou kapacitou 128 GB, což by mělo stačit i náročným uživatelům. Použitým eMMC5 pamětí je Toshiba 064GEA. Teoreticky je díky podpoře MicroSDXC možno osadit i kartu s větší kapacitou, což už ale výrobce negarantuje.
Displej, který jsem popisoval v předešlé kapitole, má rozměr 13,3″ s FullHD rozlišením a dotykovou vrstvou pro snímání doteků.
S ultrabookem se dá dokonce i fotit, a to v obou směrech, jak k sobě, tak od sebe. Obě dvě kamery mají rozlišení pouhé 2 MPx a postrádají zaostřování.
Baterie, které se budu věnovat v samostatné kapitole zanedlouho, má velmi solidních 10000 mAh, a nejen papírově je výdrž skvělá.
Použití Bluetooth v4.0 je celkem jasné, u použitého modemu Wi-Fi 802.11b/g/n někomu může chybět kanál AC. Hardware bych zakončil konektivitou v podobě MicroHDMI konektoru, dvou plnohodnotných USB (1x 2.0 a 1x 3.1) a v případě 4G verze, také slotem pro MicroSIM kartu.
VOYO V3, bohužel, nedisponuje GPS čipem, je tedy nevhodný pro použití navigace.
Systém – Windows 10
VOYO VBook V3 nenabízí populární možnost dualboot s druhým operačním systémem, typicky Androidem. Jediný operační systém je zde Windows 10, který dokáže zprostředkovat plnohodnotný desktopový zážitek z používání. Což má ale samozřejmě své pro a své proti.
Přesné označení systému je Windows 10 Home Edition verze 1511 build 10586.545, jedná se o 64-bitový systém, což dnes považuji za samozřejmost.
Popisovat, jak vypadá nebo funguje operační systém, který má nainstalováno téměř 10 miliard přístrojů, je jako házet hrách na stěnu. Proto bych tuto kapitolu „projel“ v rychlosti, popis by totiž zabral 2x tolik, co veškerý zbylý text.
Prvně bych chtěl zmínit „duhy“ a poté neduhy, které mě provázely při používání.
No, popravdě mě žádné neduhy neprovázely, a konečně po všech možných updatech a fixech, jsou Windows 10 skvělé co do odladění systému jako takového. Žádná nestabilita aplikací nebo systému samotného, opravdu vše fungovalo za 1. Za chyby a nedostatky se dají považovat leda konceptuální inženýrské návrhy v UI, na kterých by chtělo opravdu zapracovat u dotykových zařízeních. Nabídky jsou malé, aplikace Nastavení/Ovládací panely je stále zdvojená a něco je v jedné a něco je v druhé aplikaci. A mód Tablet také není zrovna výhra na dotykových strojích, ovládání se o moc nezjednoduší. Ve kvalitě návrhu dotykového UI je Android proti Windows 10 v úplně jiném vesmíru, intuitivní, logické a jednoduché.
Někdy bych dualboot s Androidem celkem uvítal, přece jen je na něm konzumace obsahu příjemnější a rychlejší. Zase práce je samozřejmě daleko lepší na Windows, každé má své určení a opodstatnění.
Trochu mě trápil systém při volbě řeči, kterou jsme si nastavil z anglické na českou. Ovšem, i když jsem nastavil jazyk systému i jazyk klávesnice na češtinu, stáhl jazykové balíčky, deaktivoval ostatní jazyky, systém se prostě odmítá nastavit na jinou řeč, než je nativní angličtina. Alespoň klávesnice se přepnula a jde na ní normálně psát v češtině.
Situaci jsem se snažil vyřešit s kolegou, který měl přesně ten samý problém na svém Lenova a vyřešil ho pouze reinstalací celého systému, což se mi při recenzi nechtělo dělat. Proto jsou screenshoty česko-anglické.
Fotoaparát a zvuk
VOYO VBook V3 má dokonce dvě kamery, obě jsou s rozlišením 2 MPx a bez zaostřování nebo přisvětlení. Jejich kvalita je tedy v porovnání i s těmi nejlevnějšími telefony opravdu nuzná, nicméně na video hovor ve Skypu stačí. Pochybuji, že by snad někdo chtěl odfotit svou dovolenou jeden a půl kilovým ultrabookem.
Natáčené video má maximální rozlišení 720p@30 FPS.
Zvuk z integrovaných reproduktorů, které jsou naspodu přístroje, je celkem kvalitní a velmi hlasitý. Bohužel, kvalita přednesu se poměrně zhorší při položení na plochou podložku. Zvuk se pak odráží zpět do ozvučnice a je plochý a „kelímkovitý“. Pokud má ale hudba nebo film kvalitní a hlasitý zvuk, není problém na něj koukat i ze vzdálenosti pár metrů. Stereo efekt je příjemná záležitost, i když to samozřejmě externí reproduktory nemůže nahradit.
Výkon
V tuto chvíli bych vás mohl klidně odkázat na recenzi Teclast Tbook 11, výkony jsou totiž totožné. Což je při použití totožného hardwaru vlastně očekávaný výsledek. Jen použitý eMMC5 čip je od jiného výrobce, ale jeho čísla read/write jsou také shodná.
Takže tedy menší rekapitulace HW. Nativní x86/x64 bitové čtyřjádro Intel Atom X5-8300 s jádry Cherry Trail s výrobním procesem 14 nm. Procesor má maximální frekvenci 1,44 GHz, nicméně v režimu Turbo se dokáže vyšponovat až na 1,84 GHz. Integrovaný grafický čip IntelHD obstarává akceleraci prostředí a 3D záležitosti, má k dispozici 1 GB VRAM. To vše završuje 4 GB operační paměti DDR3.
Zde je několik málo syntetických testů v podobě Cinebench, CPU-Z a ATTO.
Herní testy, ty bych opět jako v případě Teclast Tbook 11, omezil na pár her let minulých. Quake III Arena, Trackmania Nations, Machinarium a další starší nebo nepříliš graficky náročné hry se na VOYO V3 dají hrát bez větších problémů. Takový Painkiller už dělal čipu trochu problémy a FPS někdy nepříjemně skákaly dolů, na druhou stranu první levely byly hratelné a méně náročným hráčům bude výsledek stačit. Teoreticky i TES IV: Oblivion nebo první Witcher by měly být hratelné, pro příznivce RPG.
No, nejedná se o herní stroj, integrovaná grafika není dedikovaný kus grafického křemíku. Většina modernějších her dokázala ultrabook pěkně „nažhavit“. Zespodu, kde se nachází procesor, jsem nebyl s to udržet ruku. Teplota atakující skoro 85°C už není pohodlná jak pro uživatele, tak pro přístroj samotný, nikdy se mi ale nevypnul a ani mě neupozornil na vysokou teplotu, takže se asi není čeho bát ani při hraní.
Baterie
Pokud vás ke koupi VOYO VBook V3 neposunuly předchozí řádky, baterie a výdrž na jedno nabití by to mohla celkem rychle vyřešit. 10000 mAh, které se v útlém těle skrývají, dokáží VOYO V3 napájet velmi dlouho a při pracovním nasazení s jasem nastaveným na polovině a zapnutým módem „battery saver“, kdy se snižuje maximální frekvence procesoru a lehce sníží jas, není problém se dostat na nějakých 7 až 8 hodin práce pouze na baterii. Což je z mého pohledu, ač notebooky nepříliš políbeného uživatele, prostě skvělé.
Pokud jsem ultrabook používal s plným jasem, surfoval na internetu přes Wi-Fi, koukl se na jeden dva díly seriálu a pokračoval psaním této recenze, dostal jsem se k výdrži kolem 4-5 hodin, což se mi zdá stále velmi solidní.
Ovšem na nabití z „0 na 100“ si připravte několik velmi dlouhých hodin, adaptér má 12V a pouze 3A, nabíjení je tedy spíše na celou noc.
Ještě pár slov k adaptéru, který mi přišel v krabici. Jedná se o vidlici, která se používá v USA a je tedy potřeba adaptér pro EU zásuvku. Což by až tak nevadilo, vadil mi ale kabel, který je neskutečně krátký a stěží dosáhne ze stolu na zem, takže se ultrabook celkem špatně používá, pokud nemáte zásuvku hned u stolku.
Modrá dioda hned vedle nabíjecího jacku indikuje nabíjení.
Závěr
Konečně jsme v závěru. Jak dopadne VOYO VBook V3 v závěrečném hodnocení? Dnes to bude opravdu jednoduché, po dlouhé době se mi do rukou dostalo něco, co mě ničím nevytáčelo, nemělo větší mouchy, nedodělky nebo nedostatky. Jen opravdu několik drobností, které bych vytkl, ale většina jsou nepodstatné nebo lehce nahraditelné.
V prvé řadě je to touchpad, který by určitě chtěl vylepšit přesnost snímání; pak je to pogumovaný povrch, který se snadno umaže a poškrábe; možná displej by mohl mít vyšší maximální jas pro používání „v terénu“. Ale ani jedeno mínus není nijak zásadní a pozitiva značně převyšují negativa.
Plusy jsou vlastně všechno ostatní od výkonu, konstrukce, dotykového ovládání, klávesnice, dvě „dospělá“ USB, velikost a tenkost zařízení, licencí Windows 10 Home a samozřejmě cena, která se vyšplhala na příjemných 249$. Za tyto peníze dokáže nabídnout skutečně hodně a pokud hledáte dobrý pracovní nástroj se skvělou výdrží, Windows 10, dobrým zpracováním, můžu VOYO VBook V3 pouze doporučit.
Za zapůjčení VOYO VBook V3 děkujeme obchodu www.gearbest.com, kde si můžete recenzovaný ultrabook zakoupit!