Recenze Blackview R7 – těžká váha

Blackview pro letošní rok uvedlo vlajkovou loď, kterou pojmenovalo Blackview R7. Nejedná se o vlajkovou loď, jak by si většina představila, ale spíše o to nejlepší z portfolia značky. Po povedeném Blackview BV6000, na který dělal Marek recenzi nedávno, zkusíme štěstí s dalším modelem značky. Recenze Blackview R7 začíná. Za zapůjčení telefonu děkujeme firmě Blackview!

Balení

Krabička standardních rozměrů v bílé barvě s nápisem Blackview a modrou samolepkou „R7 4G“ v pravém rohu moc nenapoví, co se v ní vlastně skrývá. Zadní strana je o něco sdílnější, jsou tam vypsány některé z hardwarových informací a rozměry přístroje. Menší poznámka k balení: na pravé straně víka je poměrně vtipný nápis „Designed in Italy. Made by Blackview“. Že by na té standardizované a univerzální krabičce pracovaly mozky italských designérů? Prostor pro představivost tu je…
Po sejmutí horního víka nás přivítá v papírovém výlisku telefon samotný, pod ním se nachází poměrně bohaté příslušenství. To se skládá z adaptéru do zásuvky, který dokáže operovat v několika rovinách nabíjení a to: 5V2A, 7V 2A nebo 9V 2A. Je tedy zřejmé, že telefon bude podporovat rychlé nabíjení. K nabíječce samozřejmě patří i příslušný MicroUSB kabel. Milým překvapením je USB-OTG kabel a špuntová handsfree sluchátka. V malé papírové krabičce se schovává jehla pro vysunutí hybridního slotu SIM karet/Paměťové karty, papírový manuál, druhá folie na displej a silikonový kryt na telefon. To je slušná porce příslušenství.

Design a zpracování

Blackview R7 není žádný kolibřík, se svými 198 gramy se řadí mezi nejtěžší telefony s 5,5″ displejem. Z části za to může i šasi a rámečky, které nejsou plastové, ale kovové. A za další to bude pravděpodobně baterie, i když 3500 mAh není až tak výrazná hodnota pro tak vysokou váhu. Když jsem vzal telefon prvně do ruky, byla z něj cítit bytelnost právě díky vysoké hmotnosti a větším hliníkovým rámečkům. A pocit solidnosti a pevnosti konstrukce a celého telefonu zůstává i při dalších úchopech. Ani si nepamatuji, kdy na mě nějaký telefon zapůsobil tak bytelně hned na první dojem.
Bohužel (nebo bohudík?) jsou záda plastová, což tedy nemusí ničemu vadit. Kdyby ale byla kovová, jako rámečky, určitě by to přidalo na lepším pocitu a také lepší by bylo zpracování. V tom Blackview R7 nevyniká, i když se rozhodně nejedná o nekvalitně vyrobený přístroj. Přechody antén na kovovém rámečku nebo usazení krycího skla displeje je v pořádku, vše lícuje, nikde nejsou mezery. Ale zadní plastový kryt se nahoře uprostřed výrazně prohýbá a v místech, kde je sluchátkový jack a fotoaparát, zase odchlipuje. Tlačítka po straně trochu chrastí, ale alespoň jsou hliníková a příjemně se mačkají, mají dobrou hmatovou odezvu a dobré umístění. Další neduh je hybridní slot na SIM karty, který má úplně jiný odstín barvy, než rámeček, nelícuje s povrchem a jeho „venkovní“ část, víčko, se viklá.
Ale až na výše zmíněné nedostatky, není Blackview R7 nijak ošklivý nebo výrazně nekvalitní. S přihlédnutí k ceně, která atakuje hranici pouze 200$, jsou neduhy jen drobností.

V rychlosti proberu rozmístění prvků a jako obvykle, začnu zadním krytem.
Ten je, jak jsem již psal, plastový a potřeboval by na některých místech lépe zpracovat. Vlevo nahoře je lehce vystouplá čočka fotoaparátu, přisvětlovací dioda a sekundární mikrofon. Ty jsou umístěny v takovém vroubkovaném pásku, který je stejný, jako ten vespod. Uprostřed zad se nachází čtečka otisků, o které si řekneme něco později. Je dobře umístěná a lehce rozpoznatelná hmatem. Dále tu jsou už jen značky certifikátů, nápis výrobce a druhý vroubkovaný proužek.

Levý bok má na starost pouze hybridní slot, pravý fyzická tlačítka. Nahoře kolébka hlasitosti a pod ním on/off. Obě mají jistý stisk, jsou dobře odlišená od povrchu a jsou dobře umístěná, přesně na prsty.

Na spodní hraně je MicroUSB konektor a 6 + 6 kulatých dírek. V levých šesti je ukrytý mikrofon, v pravých šesti reproduktor.
Horní hrana je osazena pouze 3,5 mm sluchátkovým jackem.

A konečně strana přední. Ta má na starosti jak jinak než displej o velikosti 5,5″ s FullHD rozlišením, o kterém se dozvíme něco víc v další kapitole. Pod displejem jsou tři klasická tlačítka, která ke vší smůle nejsou podsvětlena, což osobně nevidím příliš rád. Nad displejem je pak skvadra senzorů jako jsou senzor přiblížení, senzor okolního světla a sekundární kamerka. Bohužel, výrobce bojkotoval i další světelný prvek, a to notifikační diodu. Přitom záležitost stěží několika centů, ale praktická věc pro každého uživatele.

Rozměry Blackview R7 jsou 152 x 78 x 8,9 mm a váha mamutích 198 gramů. Ten jistě nebudete nosit v přední kapse košile.

Hardware

Blackview je další z mála čínských výrobců, kteří se nebojí do svých telefonů přidat i kompletní podporu „českého“ LTE. Tedy plná podpora všech u nás používaných pásem 1/3/7/8/20 neboli 800/900/1800/2100/2600 MHz.

Výčet použitého hardwaru začnu jako vždy procesorem, hnací silou celého přístroje. Tím je MT6755 Helio P10, tedy osmijádro s jádry Cortex-A53 o taktu až 2,0 GHz, vyrobené 28nm technologií, kterému sekunduje grafický čip Mali-T860MP2 a královská porce 4 GB operační paměti RAM, vnitřní úložiště, které je možno rozšířit o paměťové karty, má kapacitu příjemných 32 GB.
S paměťovou kartou se také pojí hybridní slot, tedy možnost mít jednu MicroSIM a paměťovou kartu nebo dvě MicroSIM. Oba dva sloty podporují 4G sítě.
Zadní fotoaparát s rozlišením 13 MPx a světelností objektivu příjemných f/2.0, je Samsung 3M2. Přední fotoaparát má rozlišení 5 MPx, vepředu se jedná o čip OV8858. Na jejich kvality si posvítíme v samostatné kapitole.
Baterie, která má podle výrobce 3500 mAh, je napevno integrovaná v těle, zadní kryt nedovolí její výměnu.
Blackview R7 nemá příliš dlouhý výčet zkratek, těmi hlavními jsou LTE a OTG. NFC nebo iR diodu tu bohužel nenajdeme. Potěší ale čtečka otisků na zádech, která je podle výrobce samozřejmě extrémně rychlá a přesná. Tím, jak funguje, se budu zabývat v samostatné kapitole.

Displej

Není to tak dlouho, co byly displeje s rozměrem větším než 5″ považovány za obří. Dnes je standard spíš 5,5″ a přesně tolik má i dnes recenzovaný Blackview R7. S rozlišením FullHD, tedy 1920 x 1080, jde o osvědčenou kombinaci, na kterou jsme zvyklí z dalších mnoha telefonů. Blackview R7 má samozřejmě IPS displej a podání barev je opravdu skvělé. Bílá je totiž opravu bílá, červená je sytá a modrá se neslévá s ostatními barvami. Opravdu radost pohledět. Černá barva má trochu fialové zabarvení, ale nevybočuje ze standardu, pouze dražší telefony jí mají lepší. Konzistence podsvícení je výborná, nikde nejsou vidět prosvity nebo svítící body.
Rozsah jasu určuje, mimo jiné, i to, jak pohodlné bude používání při různých typech osvětlení. Blackview R7 má rozsah celkem slušný, nejnižší jas by ale mohl být o trochu nižší, zato jas nejvyšší je opravdu dostačující. Bohužel, krycí sklo odráží okolí a na displej by mohlo být vidět i lépe za slunečných dnů. Ale opět musíme v vzít v potaz, kolik telefon stojí.
Co se kvality digitizéru týče, tak ten mi fungoval po celou dobu dobře, nemusel jsem volat Krotitele duchů, žádní se mi neobjevovali a displej byl i přesný na doteky.

Displej chrání Corning Gorilla Glass 3, mělo by tedy být odolné proti poškrábání. Jeho „adhezivní“ vlastnosti jsem nezkoušel, raději jsem nechal na displeji nalepenou folii z výroby.
Takže celkově jde o povedený panel, který je potěchou jak rukou, tak očí.
Tak slavné to, bohužel, není s automatickým podsvícením, protože senzor okolního světla nepracuje zrovna dobře. Senzor by potřeboval buďto nakalibrovat, nebo vyměnit. Občas i zaznamená změnu osvětlení, ale je líný a jeho hodnoty skáčou po velkých číslech a podsvětlení displeje se téměř nemění. Doufejme, že se situace zlepší s nějakým budoucím updatem.
Pozorovací úhly jsou, abych tak řekl, nekonečné. Pod žádným úhlem se barvy nemění ani netmavnou. Jako bych měl před sebou skoro AMOLED displej.

Systém – Android 6.0 Marshmallow

Jsem rád, že se konečně dostávám k novému telefonu, který má aktuální verzi operačního systému Android. Ač je tedy Android 6.0 Marshmallow dostupný již téměř 7 měsíců, velké množství telefonů jej stále nemá. Ale to je na samostatný článek. Důležité je, kromě nasazení nové verze Androidu, i jeho zásobování aktualizacemi, což se tedy projeví až časem.
Blackview nepoužívá nějak výrazně upravenou ROM, jen pár drobností v podobě launcheru, který nemá menu, upravených ikon a nějakých těch gest. Co mě potěšilo, bylo množství předinstalovaných aplikací – jedna. Tou byla aplikace Xender, ovšem nebylo nic složitého jí během pár sekund prostě odinstalovat.
Launcher, jak jsem zmiňoval, se drží trendu většiny čínských výrobců, nemá tedy menu a všechny ikony aplikací jsou poskládány na několika plochách. Pokud byste si však chtěli cokoliv upravit, a nebylo to pouze přehození ikon, máte smůlu. Změna tématu, nastavení jiné matice ikon, gesta nebo cokoliv jiného launcher prostě neumí. Spodní dock dokonce může mít pouze 4 ikony, což je tedy pro 5,5 FullHD displej opravdu divné. Osobně používám ve spodním docku 9 ikon. V nastavení je pouze jedna položka a tou je možnost Povolit otáčení. Až trestuhodně nevyužitý potenciál. No ještě, že tu máme Google Play, který nabízí desítky daleko lepších launcherů a často i zdarma.

Další změněnou částí jsou gesta, která zahrnují jak „on-screen“ gesta, tak „budící gesta“. První jmenovaná umí uzamknout telefon dvojitým zmáčknutím Home tlačítka. Menší nevýhoda je ta, že se po probuzení ocitnete na ploše a ne v dané aplikaci, ve které jste telefon uzamykali. Druhé gesto je sejmutí screenshotu přejetím třemi prsty. Nevím jestli to někdo využije, když jsou tlačítka na boku tak u sebe a jejich zmáčknutí je otázkou okamžiku a výsledek je téměř vždy jistý.

Druhá gesta jsou pro vypnutý displej, populární DT2W, přehazování hudby, kreslení různých písmen pro spouštění aplikací. Ovšem DT2W opět nefungovalo příliš dobře a telefon se sám odemykal/rozsvěcel v kapse.

Zamykací obrazovka, bohužel, nemá vůbec žádné zástupce rychlého spuštění, a to ani fotoaparát, za to bych Blackview trochu pokáral, to totiž používá opravdu spousta uživatelů, mě nevyjímaje.
To by bylo z upravených částí systému asi vše, přesunul bych se k fungování ROM jako takové.

Odladěnost prostředí a celkově UI byla s verzí ROM R7_Blackview_20160720, se kterou jsem telefon většinu času používal, prostě skvělá. Žádné záseky, žádné padání aplikací, vše se hýbalo a načítalo jako bych před sebou měl Nexuse. A to jak nativní aplikace, tak aplikace stažené z obchodu. Blackview mě opravdu velmi mile překvapil odladěností své ROM, dlouho jsem nic podobného neměl v rukou.
Asi za to bude moct i pořádná dávka RAM, která se svými 4 GB atakuje ty nejvyšší příčky, aplikace si dokáže udržet velmi dlouho a je radost pracovat s multitaskingem.

Ovšem s předchozí verzí ROM R7_Blackview_20160704, se kterou jsem telefon dostal do rukou, jsem měl velké problémy s baterií, respektive s odladěností kernelu, který se ne a ne pořádně uspat a nastavoval příliš agresivně škálování frekvence procesoru a telefon měl co dělat, aby si s baterií o kapacitě 3500 mAh vystačil na dopoledne. Bohužel ani s posledním, v době recenze dostupným, updatem se situace příliš nezlepšila. Budu doufat, že Blackview vydá ještě nějaký update, kde se baterie dostane alespoň do průměru.

Výtku bych měl ohledně stahování aplikací a celkově dat. Pokud jsem stahoval nějaké aplikace z Obchodu Play, samozřejmě jsem si jich navolil mnoho najednou, tak jak to dělám vždy, ale Blackview R7 mě nemile překvapil, když jsem k němu po hodině přišel a zapnul jej a běžela teprve třetí instalace z patnácti aplikací. Telefon z nějakého důvodu značně omezuje stahování souborů jak z WiFi, tak přes data, pokud je telefon zhasnutý.
Což byla jedna z mála chyb, která mě výrazněji vadila.

Čtečka otisků

S šípkovou nebo se zelím? Spory o správném umístění čtečky nechám na preferencích jednotlivce. Blackview R7 ji má na zádech, umístěnou přesně na ukazováček nebo prostředníček, celkem dobře odlišenou od okolí.
Přesnost, kterou se „papírově“ chlubí kde kdo, je na Blackview R7 ve skutečnosti velmi slušná a až mě překvapilo jak moc. Nedávno recenzovaný Ulefone Vienna je opravdu výrazně horší. Na Blackview jsem málokdy musel otisk opakovat, naprostá většina otisků byla rozpoznána na první pokus, a to jak levou, tak pravou rukou.

Co se rychlosti rozpoznání týče, ta by mohla být o kousek vyšší, nicméně i stávající rychlost je v pořádku. Telefon se odemkne do 0,2 sekundy od přiložení prstu na čtečku a pro běžné používání je to opravdu dostačující.
Softwarová stránka čtečky už tak skvělá není. V aplikaci určené pro správu otisků si můžeme přidat 5 otisků a následně nastavit několik možností ovládání, které pokročilý čip čtečky dovoluje. Jsou jimi ovládání fotoaparátu, posouvání ploch v launcheru, pause/play při přehrávání videa, ovládání hudebního přehrávače a přijmutí hovoru.

Aplikace nabádá, že se čtečka dá také použít k uzamčení některých aplikací, ovšem jak a kde toho docílit, už neřekne. A ať jsem hledal, jak jsem hledal, tuto docela využívanou možnost, jsem nikde nenašel. Ani v nastavení aplikace samotné ani v agendě správy aplikací a samostatná aplikace na to není. Snad se objeví možnost uzamknout aplikace pomocí čtečky někdy v budoucnu.

Výkon

Hvězda střední třídy, MTK6755 Helio P10, která je doplněná o 4 GB RAM, podává celkem předvídatelné výkony. V prvé řadě bych chtěl „vypíchnout“ kvalitní chlazení, kdy procesor neztrácel na síle ani při dlouhém hraní a držel si frekvenci na 2000 MHz, takže nedocházelo k throttlování a snižování frekvence důsledkem přehřívání.
Syntetické testy jsem dal níže do galerie, v populárním testu AnTuTu v6.1.4. dokázal Blackview R7 dosáhnout skóre 52102 bodů.

Reálné herní testy probíhaly za podpory Real Racing 3, Modern Combat 5, Unkilled a SkyForce Reloaded. Všechny hry běžely naprosto skvěle, bez sekání, bez zadrhnutí a bez větších FPS dropů. Tudíž výkon grafiky Mali-T860 MP2 nakonec není tak špatný, jak se na první pohled na výsledek z AnTuTu může zdát.

Baterie a výdrž

Kombinace 5,5″ FullHD IPS displeje a 3500 mAh baterie není neobvyklá, relativně by se dalo říci, že výdrž nemůže příliš překvapit. Ale může, jen pojďte blíže! Blackview R7 mě tak překvapilo, že jsem až nestačil koukat, jak rychle musím s nabíječkou k telefonu. Problém s kernelem, který jsem naznačil o dvě kapitoly výše, se rozjel opravdu výrazně. Očekávaná výdrž kolem 4-5 hodin SoT se smrskla na maximální 2 hodiny SoT a při náročnějším používání klidně ještě o třetinu horší výsledek.
Takže pokud vstávám ve svých poslední dobou obvyklých 5:15 ráno, hodinovou cestu do práce vyplním prokastinováním na FB, Instagramu a hraním SkyForce: Reloaded, v průběhu dopoledne zavolám dvěma lidem, napíšu pár SMS, stáhnu několik aplikací, mám co dělat, abych odpoledne nemusel připojovat kabel se šťávou.
Blackview by opravdu mělo „zamakat“ na kernelu/ROM, aby telefon nežral i příslovečnou trávu kolem silnice.

Potěší technologie rychlého nabíjení, nabíječka disponuje výstupem 2A při 9V a nabití baterie proběhne za asi tak hodinu a 3/4.

Konektivita, volání a GPS

Po nějaké době tu mám opět recenzi, kde testovaný telefon podporuje všechna důležitá pásma LTE u nás v ČR. Blackview R7 tedy podporuje pásma 1/3/7/8/20 respektive 800/900/1800/2100/2600 MHz. To je velmi potěšující skutečnost pro všechny přívržence čínských telefonů, další výrobce, který nezahálí. Tedy alespoň v něčem se snaží více, než značky, které sídlí na vavřínech a na LTE 800 MHz zanevřeli.

Volání, jako funkce, která vlastně definovala telefon jako takový, fungovala k mé plné spokojenosti. Hovory jsou čisté na obou stranách, jak volající, tak volaný mají čistý zvuk, který není rušený díky přítomnosti sekundárního mikrofonu.
Příjem signálu operátora O2 bych označil za horší průměr. V místech se špatným pokrytím Blackview spíše ztrácelo na konkurenci a bylo složité se někam dovolat. Nicméně větší problém byl příjem dat operátora, přehazování protokolů mezi 2G, 3G a 4G bylo pomalé a často trvalo velmi dlouho, než se data vůbec spustila. Ve spojení s ne úplně kvalitním příjmem mě příjem dat při používání trochu zlobil.

Navigace, častý to kámen úrazu, fungovala překvapivě dobře. Úplně první polohování proběhlo v řádu několika desítek sekund a po lehkém bloudění kurzoru po okolí se poloha ustálila a od té doby telefon navigoval skvěle. Polohování i samotná navigace jsou rychlé a přesné na +/- 3 metry, což stačí i pro navigaci po městě.
Jak mimo město, tak město, zvládal telefon skvěle a nenechal mě na holičkách. Populární program Endomondo také fungoval se vším všudy, jak zaznamenávání trasy, tak výpočet vzdálenosti.

Fotoaparát

Ten se chlubí rozlišením 13 MPx a videosekvencemi v rozlišení FullHD. Blackview uvádí, že zadní fotoaparát má na svědomí Samsung s modelem čipu 3M2, přední fotoaparát má rozlišení 5 MPx, tentokráte OmniVision OP5648. Zadní objektiv má slušnou světelnost f/2.0, jeho možnosti ve tmě by tedy měly být přinejmenším slušné, alespoň na papíře.

A jaký je tedy výstup z hlavního fotoaparátu? Inu, Blackview R7 je možná „vlajková loď“, ale pořád stojí méně, než 200$ a do těch se opravdu slušný fotoaparát stěží vejde. Fotky obstarává aplikace, kterou už známe možná dva roky téměř bez zásahů a chtělo by to trochu „poladit“ jak vstupy, tak výstupy.
Ta dovolí měnit třeba ISO, expozici, rozpoznání tváře, samospoušť nebo zachycení úsměvu. Aplikace také nabízí na výběr hned několik filtrů.
Fotky za slunného letního počasí vypadají ještě celkem dobře, sice je trápí silná komprese a vymytost barev a ne vždy dobré vyvážení bílé barvy. Například pokusy fotit v umělém osvětlení v metru vždy skončily velmi žlutými snímky, ať jsem nastavil cokoliv. Čip má tendence někdy přepalovat nasvícená místa, většinou to ale spraví jiný bod expozice v hledáčku.
Horší jsou fotky za šera nebo tmy, telefon totiž ostří opravdu velmi dlouho a stejně tak i fotku fotí a k tomu se připojí velké množství šumu, díky zvyšujícímu se ISO, ztrátě detailů a výsledek je opravdu nevalný. A nezachrání to ani slušná světelnost objektivu f/2.0.
Samotná přisvětlovací LED vedle čočky foťáku je silná a nedělá jí problémy osvítit menší místnost, má lehce namodralý odstín a světlo je více rozptýlené, než bodové.
Při protisvětle si samozřejmě můžeme zvolit režim HDR, který složí výslednou fotku z několika snímků a rapidně tak zvýší dynamický rozsah, za cenu šumu a saturace barev. Ovšem HDR v podání Blackview R7 vlastně vůbec neexistuje, rozdíly mezi non-HDR a HDR snímky jsou veškeré žádné.

Fotky, které neprošly kompresí přikládám jako obvykle ZDE.

Video, které může mít až FullHD rozlišení, reflektuje kvality fotek. Hlavním nepřítelem je opět světlo, jakmile ho není opravdu hodně, framerate má tendenci padat až k 14 FPS, což je k plnohodnotnému zážitku z FullHD videa daleko. A za světla FPS trochu kolísají a projevuje se jistá latence mezi jednotlivými snímky. Co mě ale trápilo daleko více, je nahrávaný zvuk. Vlastně ani nejsem schopen říct, jestli je zvuk kvalitní nebo nekvalitní, protože Blackview R7, které se mi dostalo do rukou, nahrávalo zvuk tak potichu, že jsem zprvu myslel, že jsem nahrávání zakázal v aplikaci. Bohužel byl záznam jak videa, tak zvuku nastavený správně. Budu tedy doufat, že podobná lapálie nepostihne více lidí a snad se jednalo pouze o můj kus, který měl problém. Nebo se jedná i o softwarovou závadu, i když při volání jsem si nevšiml, že by mikrofon/mikrofony nefungovaly.

Zvuk

Hlasitý repráček, který je umístěný na pravé straně spodní hrany moc síly nepobral. Jeho zvuk je slabý a „uřvaný“, výšky jsou pichlavé a basy žádné. Navíc při vyšších hlasitostech docela drnčí. No ale vyzvánění je slyšet, což z větší části naplňuje funkci takového malého repráčku v těle telefonu.

Výstup do sluchátek je v něčem podobný hlasitému výstupu, totiž hlasitostí. Ta je i pro špuntová sluchátka poměrně malá a nebylo výjimkou, že jsem měl hlasitost nastavenou i na maximum, což je u mě dost neobvyklé, neposlouchám příliš hlasitě, ale v MHD se to na tu chvíli cestování metrem, hodí.
Při pokusu o zapnutí ekvalizéru v nativním přehrávači se hlasitost ještě snížila a stačila tak maximálně na poslech v klidu domova.
Nicméně kvalita výstupu je, jak jinak u posledních MTK procesorů, skvělá a když nepočítám nízkou hlasitost, uspokojí i náročnější posluchače.
Naštěstí nic nebrání nainstalování nějakého jiného přehrávače, který má předvolbu „preamp“, která hlasitost bez nějakých distorzí zesílí a navíc funguje i ekvalizér. Například Stellio, Poweramp nebo BlackPlayer.

Závěr

Blackview R7 mi byl společníkem asi 14 dní, během kterých jsem si musel zvyknout na řadu ne úplně příjemných vad a chyb. Tím prvním a jasně největším mínusem je výdrž baterie, která je prostě katastrofální. Dále mi nedělal radost foťák, příjem signálu a dat, nízká hlasitost zvuku do sluchátek a (ne)zvuk nahrávaný u videa.
Ale našlo by se několik kladných, ba i příkladných záležitostí. První je jistě displej, který mě rozhodně překvapil svou kvalitou barev i čitelností, odladěnou ROM, výkonem, GPS, podporou LTE i na „českých“ frekvencích a velmi mile překvapila skvělá čtečka otisků prstů, která fungovala „za jedna“.

Za zapůjčení Blackview R7 děkujeme výrobci, který nám telefon za účelem recenze poskytl!