Na recenzi Xiaomi Mi Max jsem se velice těšil. Jako milovník přerostlých telefonů (phabletů) jsem postupně došel k závěru, že něco okolo 6 palců je můj vysněný ideál. Užívat si velikost téměř tabletu a přitom se nestarat o nabíjení druhého zařízení, nemluvě o synchronizaci dokumentů.
Hned v úvodu ale musím upozornit, že plnohodnotná recenze se protentokrát nekoná. Pouze první dojmy, popis vynikajícího fotoaparátu a neplánovaný crash test.
Specifikace Xiaomi Mi Max
- operační systém: Android 6.0 (MIUI v8)
- displej: 6,44″, Full HD rozlišení
- tvrzené sklo Corning Gorilla Glass 4 (více info v textu)
- procesor: šesti jádrový procesor Snapdragon 650/osmi jádrový Snapdragon 652
- GPU: Adreno 510
- operační paměť: 2 GB (16 GB varianta) / 3 GB (32 GB varianta) / 4 GB (64 a 128 GB varianta)
- vnitřní paměť: 16/32/64/128 GB
- hlavní fotoaparát: 16 Mpx, světelnost f/2.0
- přední fotoaparát: 5 Mpx
- infračervený port, čtečka otisků prstů, slot pro paměťovou kartu do 128 GB
- LTE (1 800, 2 100 a 2 600 MHz) (viz níže)
- baterie: 4 850 mAh
Crash test
Začnu tím o čem jsem tedy rozhodně psát neplánoval. A to, jak je na tom Gorilla Glass ve verzi 4. Bez okolků musím konstatovat – bídně! Dvacet let žiji s čistým rejstříkem nerozbitého mobilního zařízení. Pravdou je, že vždy používám pouzdra (v éře Androidu silikonová) a vždy lepím fólii. Premiéru jsem si nyní odbyl s tímto Čínským drakem.
Stalo se to asi nějak takhle… První den, kdy mi telefon dorazil do našich Kotěhůlek jsem se rozhodl, že telefon vezmu s sebou při naší večerní procházce s manželkou. Využil jsem hezké večerní světlo pro fotografování a natáčení videí. Telefon přijel bez pouzdra a fólie, tak jsem doma našel jedno látkové univerzal pouzdro a vyrazili jsme. Nadšeně jsem juchal při odkrývání featur opravdu super vyladěné aplikace pro fotografování. A velmi jsem se těšil na to, jak bude vypadat na větším monitoru slow motion funkce při natáčení videa. Poslední pokus této funkce jsem provedl u velkého mraveniště. Poučen z dětství jsem uctivě došel na pomyslný okraj mraveniště a využívaje veškerou svojí délku jsem se jeřábově nahnul, abych natočil organizovaný čilý ruch u jednoho z vchodů do mraveniště.
Achilles, bájný syn bohyně Thetis a krále Pélea, těžce doplatil na své jediné zranitelné místo při bitvě o Tróju. Nevěděl jsem, že i já mám takové místo (rodiče se nikdy nezmínili), a to podkolenní jamku. Tam se vydal udatný mravenčí bojovník, který měl jiné představy o hranici svého teritoria. Po slušném kousanci jsem sebou tak škubnul, že jsem telefon upustil a zhruba z výšky jednoho metru pohodil na pěšinu hned vedle mraveniště. Pěšina je totálně zatravněná, ale stejně jako zbabělý Paris měl štěstí jako v Kokuře i mravenci se povedl husarský výpad tak šikovně, že trajektorie pádu končila na malém jediném kameni. Co ten dokázal se IV. generací Gorilí rodiny se můžete podívat níže ve fotogalerii.
Ve výsledku jsem „pouze“ chytil pavučinu (což v lese není zase takový problém) na skle. Samotný telefon neutrpěl žádnou škodu a plně fungoval včetně digitizéru.
Gorilla Glass 4 & 5
Gorilla Glass ve 4. verzi byla inzerována jako sklo 2x odolnější než konkurence. A slibovala 80% pravděpodobnost přežití pádu z výšky zhruba jednoho metru. Chápu, že fyzika je neúprosná a vytvořit něco, co je tvrdé (proti poškrábání) a přitom zároveň pružné, ale ne křehké, je um. Navíc všichni jsme rádi, když máme telefon tenký, když je displej dobře čitelný na sluníčku (tedy neslouží jako zrcadlo) a krycí sklo dobře propouští světlo z displeje. A přitom vše bylo levné.
Tímto nechci kritizovat výrobní procesy této proslulé firmy s 160 letou tradicí, ale trochu bych bral s rezervou marketingové bušení do prsou, kdy by neznalý kupující mohl dojít k závěru, že si s telefonem může házet po zemi jak chce. Nyní byla vydána 5. generace, která opět primárně vylepšuje (by měla) právě křehkost. To pro nás znamená více než odolnost vůči kovu. S pětkovou řadou se zvyšuje výška pádu na 1,6 metru při 80% pravděpodobnosti přežití, úmyslně to ale zkoušet nebudu.
Fotoaparát
Fotit s Xiaomi Mi Max je opravdu radost. Senzor dosahuje úctyhodných výsledků a samotná aplikace je vypilovaná k dokonalosti. Stejně jako v minulých recenzích musím podotknout, že se mi nepodařilo zjistit jaký typ senzoru Xiaomi používá, a to ani na globálním diskuzním fóru Xiaomi MIUI, kde jsem se dočetl pouze to, že senzor není doplněn optickou stabilizací OIS. S tím i doplním, že na oficiálních stránkách v anglické mutaci není o tomto modelu vůbec zmínka.
Co ale víme je to, že zadní fotoaparát má rozlišení 16 MPx a je doplněn dvou tónovým LED bleskem. Ostření je rychlé díky fázové detekci PDAF. Clona f/2.0 by pak měla zajistit lepší snímky v horších světelných podmínkách. Díky rychlému procesoru zvládá telefon natáčet zpomalené záběry (slow motion) se vzorkováním 120 fps. Na výsledky se můžete podívat níže. Přední fotoaparát má rozlišení 5 MPx.
Fotografie při obstojném světle jsou nádherné. Ostření rychlé a automatika si většinou dobře poradí s expozicí. Při makro snímcích pak vynikne nádherný (na telefon) bokeh. Většinou si také automatika dobře nastavila bílou a tak barvy málokdy někam „ujely“. Výsledky tohoto fotoaparátu jsou zatím tím NEJ, co jsem u telefonu viděl. Když světla ubude i tak se fotoaparát dokáže se scénou docela poprat. Samozřejmě stále musíme počítat s tím, že se jedná o pidi senzor v zařízení, ne primárně určeném pro fotografování.
Aplikace pro pořizování fotografií je velmi intuitivní a bohatá na různé funkce. Příznivci filtrů si přijdou na své, přičemž výsledný efekt můžeme přímo vidět (viz 1. screenshot). Vstup do nastavení je velmi rychlý a to swipe pohybem do strany obrazovky (postupně skáčeme 1. režim fotografování, 2. výběr funkcí jako panorama/manuál, časovač… a 3. nastavení). Sofistikovaný režim je pak manuál, kdy lze automatice dát pauzu a můžeme se pohroužit plně do všech nastavení.
Fotografie pořízené Xiaomi Mi Max
Pořizovaní videa se nese v podobném duchu. V nastavení lze nastavit automatické zaostřování, což považuji za standardní chování, které, žel, není výsadou všech čínských telefonů. Video lze natočit až v 4K rozlišení, též již zmíněné slow motion (s nižším rozlišením) s vysokým počtem snímků za vteřinu. Takže pokud vás zrovna nebude kousat nějaký Ant-Man, budete si natáčení s touto plackou užívat.
Slow motion
Timelapse
Odkaz na 4K video pořízené Xiaomi Mi Max (zařízení, na kterém budete přehrávat musí zvládnout 4K, jinak uslyšíte jenom zvuk).
Konstrukce a design
Telefon Xiaomi Mi Max je phablet. Velikost displeje 6,44″ je už znát. Troufám si ale tvrdit, že po počátečním „šoku“ by si většina dospělých jedinců zvykla. Displej využívá 74% přední plochy a navíc není ukrojen (tak jako např. u Huawei), neb má vlastní senzorová tlačítka na spodku přístroje. To je jedno z nejlepších využití plochy přístroje, které můžeme v poslední době vidět. Telefon tedy i přes svou velikost displeje není tolik velký, navíc je tenký a má zakulacené rohy, lze tedy dobře uchopit. Rozměry: 173,1 mm × 88,3 mm × 7,5 mm. Stejně tak váha 203 gramů je vynikajícím poměrem k velikosti přístroje a kapacitě baterie (pro srovnání 5,5″ Oukitel K6000 Pro 216 gramů).
Telefon je kovový, vyjma dvou pásků na zadní straně (nahoře a dole). Musím se přiznat, že jsem od Xiaomi čekal preciznější zpracování. Například při silnějším zmáčknutí v rozích přístroje bylo slyšet lehké vrznutí, kterého jsem si všiml hned po vybalení z krabice. Nebo podsvit senzorových tlačítek byl nerovnoměrný. Detaily, které nebudete při používání řešit, ale… Díly na sebe jinak dobře lícují a nemohu nic vytknout ani tlačítkům.
Závěr
I když mě to velmi mrzí, nemohu pokračovat v popisu dalších témat, neb telefon putoval zpět k prodejci na opravu.
Tento telefon je další vlaštovkou mezi phablety, kdy v této kategorii taková novinka chyběla.
To málo od konkurence:
- 6,8″ Lenovo Phab+, kde se mi na takovou velikost nelíbí malá baterie 3500 mAh (na druhou stranu disponuje kompletním LTE)
- 6,4″ SONY XPERIA Z ULTRA – postarší telefon, vodotěsný, ale co si pamatuji s problémy odlepujícího se displeje
- 7″ Honor X2 dobře vyladěný nástupce Mediapad X1, který jsem vlastnil
Telefon Xiaomi Mi Max má, díky procesoru, výkonu na rozdávání (v Antutu dosahuje něco přes 70000). Díky tomu si na pěkně velkém displeji můžete užívat i nejnovější hry či zpracovávat dokumenty či fotografie. Což jsme u dalšího ze superlativ tohoto telefonu a tím je opravdu skvělý fotoaparát.
Výrobce nezabil tento přístroj ani baterií. Kapacita 4850 mAh je tak akorát, aby telefon nebyl příliš těžký a přitom vám poskytl dva až tři dny provozu. Telefon lze momentálně koupit v ČR s plnohodnotnou zárukou za „baťovku“ 6999 Kč (v nejnižší verzi 16 GB), přičemž bych doporučil spíše verzi 32 GB za 8499 Kč. Což v porovnání s konkurencí je velmi dobrá cena. Telefon je k dispozici ve zlaté či stříbrné barvě.
Jediné, co nakonec zamrzí a mnohé odradí od koupi je absence LTE (chybí 800 a 900 MHz, takže mimo velká města budete mít internetový detox). Ti trpěliví mohou vyčkávat na možná druhou verzi, která by po vzoru Xiaomi Redmi Note 3 možná mohla mít již kompletní LTE.
Za zapůjčení tohoto přístroje děkujeme xm.cz.
