Hodnocení recenzenta

Kompletní podpora LTE, solidní fotoaparát, špičkový displej a silný výstup do sluchátek. K tomu připočtěme nadcházející aktualizaci na Android 6 Marshmallow, čtečku otisků prstů (i když ne moc přesnou), iR dioda, velká baterie a cena kolem 200$ dělá v mých očích z Ulefone Vienna naprostý bestseller. Snad se vychytá těch pár chyb v ROM, náladové GPS a slabší baterie (problém kernelu nebo ROM).

8
Hodnocení: x/10

Mediální kampaň Ulefonu byla opravdu intenzivní, kouzelné slůvko „Hi-Fi, neboli High Fidelity, v ní hrálo výraznou roli. Bude Vienna pouze hrát dobře do sluchátek, nebo má i jiné přednosti? To se dozvíte v následující recenzi Ulefone Vienna!

Balení

Pěkná plochá a černá krabička je poměrně strohá, má pouze nápis Vienna na vrchním krytu s Ulefone zboku. Je z vnitřní části vylepená molitanem, aby nedošlo k poškození telefonu. Na zadní straně je jednoduchý výpis HW specifikací s piktogramy. Uvnitř čeká usazený telefon v papírovém výlisku, pod ním druhá folie na displej, gelové pouzdro a návod. V samostatných přihrádkách je nabíječka s výstupním proudem 1,5A, plochý Micro-USB kabel a vysmáté vypichovátko/pin pro vysunování hybridního slotu pro SIM a paměťovou kartu.

20160511_132800

Pro lepší perspektivu o balení i telefonu se můžete podívat na video.

Design a zpracování

Střední nebo nižší střední třída není o designu, ale spíš o kvalitě zpracování a materiálech, které na tom nejsou vůbec zle, ač se jedná o celoplastový telefon. Design je možná trochu nudný, zaoblené rohy a „plochý“ vzhled trochu zlepšuje vystouplé 2.5D krycí sklo. Ale naživo je Vídeň, jak jsme se mu samozřejmě jali říkat, vlastně docela pěkný, trochu konzervativní, telefon. Díky rohům dobře padne do dlaně, nikde nic neřeže, sic je celkem kluzký. Několikrát jsem jej málem upustil, ale mé spidermanské schopnosti mě zachránily od zkázy.
Tradičně začnu popis zadní stranou, která je tedy plastová a v mém případě šedá. Telefon se ještě prodává v černé, bílé a růžové variantě.
Nahoře uprostřed je vystouplá čočka 13 Mpx fotoaparátu s čipem od Panasonicu, pod ním dvojitá přisvětlovací LED a další kolečko je čtečka otisků prstů. Uprostřed zad je plastický nápis Ulefone, který by mohl být lépe zpracovaný. A na spodním konci krytu je výdech hlasitého reproduktoru a pravděpodobně „okrasná“ linie, která působí trochu lacině.

20160511_132418
Horní hrana hostí dva prvky, tím prvním je 3,5 mm jack na sluchátka, jehož výstup kampaň toliko vychvalovala, a budu se mu věnovat v samostatné kapitole. Druhým prvkem je zvláštně vyhlížející průhledná dírka, která je překvapivě iR dioda, infraport, pro ovládání spotřebičů.

20160511_132517
Levá hrana má opět jedno překvapení a tím je samostatné tlačítko, které dvojitým stiskem spustí fotoaparát, krátkým stiskem v něm fotí a dlouhý stisk spustí nahrávání zvuků. Bohužel, nejde nijak přemapovat a funkce jsou mu napevno nastavené. Tlačítko je celkem dobře odlišitelné od povrchu, ale má gumový stisk a nedá se ovládat při zamčené obrazovce. Dalším obyvatelem levé strany je hybridní slot pro buďto dvě SIM karty nebo SIM kartu a paměťovou kartu. Kombinace jsou MicroSIM+NanoSIM nebo NanoSIM+MicroSDXC (max 65 GB).

20160511_132505
Pravá hrana má na starosti tři fyzická tlačítka, dvě pro korekci hlasitosti a druhé nezbytné On/Off. Všechna jsou dobře odlišitelná od povrchu, mají jistý chod a zapínací tlačítko je velmi dobře umístěno, přesně na palec pravé ruky. Tlačítka pro hlasitost bych ale dal klidně výš, pletla se mi se zapínacím tlačítkem.

20160511_132526
Spodní hraně vévodí MicroUSB konektor a vedle něj dva malé šroubky, které pravděpodobně drží kryt na místě. Po pravé straně je mikrofon, který je, bohužel, na telefonu osamocený. Tudíž jak nahrávání poznámek přes dedikovanou funkci na tlačítku, tak videa, budou mít pouze mono zvuk, a to je je velká škoda. Zvuk je totiž relativně kvalitní a stereo by jej posunulo ještě dále. No tak snad příště…

20160511_132546
Přední strana má samozřejmě na starosti hlavní ovládací prvek – displej. Ten je 5,5″ velký s FullHD rozlišením, jemu se budu věnovat v samostatné kapitole a rovnou prozradím, že jsem dlouho neměl v rukou tak skvělý panel. Displej kryje sklo Gorilla Glass, které má na sobě velmi kluzký coating.

20160511_132944

Rozměry Ulefone Vienna jsou 153,5 x 77,85 x 8,6 mm a váha 156 gramů.

Hardware

Ulefone Vienna přináší několik velmi příjemných technologií do nižší-střední třídy, ale jako první vzpomenu LTE, což je asi nejčastější výtka směrem k čínským telefonům. Ano, Ulefone Vienna podporuje všechna „česká“ pásma LTE, jmenovitě tedy pásma 1, 3, 7, 8 a 20! Heuréka!

Screenshot_2016-05-11-10-04-05
No a teď k ostatním a neméně podstatným detailům hardwarové výbavy Ulefone Vienna.
Srdcem, tedy procesorem, je sice dnes již postarší osmi jádrový MTK MT6753 o taktu 1,3 GHz na jádro, nicméně i ten je dostatečně výkonný pro naprostou většinu programů a většinu her. Hry jsou spíše omezeny výkonem grafického čipu Mali-T720, který procesoru sekunduje. Pro hladký chod má „Vídeň“ k dispozici pořádnou dávku RAM, celé 3 GB. A pro ukládání dat je připravena paměť s příjemnou hodnotou 32 GB a ještě jde rozšířit o paměťové karty do velikosti 64 GB, tedy MicroSDXC.
S tím se pojí hybridní slot, kde lze mít buďto dvě SIM karty, nebo SIM kartu a paměťovou kartu. Jeden slot je pro MicroSIM a umí pouze 2G sítě a druhý slot je pro NanoSIM a ten umí i 4G sítě.
Fotoaparáty, resp. ten zadní, je netradičně od firmy Panasonic, typ MN34150. Jde o CMOS čip o velikosti 1/3.06″ s rozlišením 13 MPx, s objektivem o výborné světelnosti f/2.0. Kvality a nekvality fotoaparátu budu rozebírat v samostatné kapitole.
Další dvě zajímavosti jsou v prvé řadě iR dioda, tedy infraport, se kterým se dá ovládat například televize, DVD a další elektro. Tou druhou je čtečka otisků prstů, která by měla být velmi přesná a velmi rychlá (jako vždy…).
Baterie se honosí kapacitou 3250 mAh.
Telefon samozřejmě podporuje i OTG, připojit flešku, klávesnici nebo myš není přes redukci problém.
Displej o velikosti 5,5″ s rozlišením FullHD od Sharpu rozeberu v následující kapitole.
A konečně zvukový výstup, kterým se Ulefone Vienna toliko chlubí v promo materiálech. Hlavní komponentou je sluchátkový zesilovač a DAC NXP Smart Audio PA, o který typ přesně se jedná se mi, bohužel, nepodařilo zjistit. Kvalita výstupu je, klidně prozradím dopředu, prostě výborná.

Displej

Jak jsem již prozradil, kvality displeje, kterým je Ulefone Vienna osazen, jsou opravdu vysoko. Ale nejdříve nějaká ta data. Jedná se o IPS LCD s technologií výroby LTPS o úhlopříčce 5,5″ a 1080p FullHD rozlišením. Jeho výrobcem je Sharp, který se již mnohokrát osvědčil jako výrobce velmi kvalitních panelů.
Displej je krytý zaobleným 2.5D sklem, které má velmi kluzký povrch, jeho coating spolehlivě odpuzuje mastnotu.

20160511_132406
Kvalita podání barev mě až zarazila, srovnával jsem displej se svým LG G4, které má velmi slušný displej, ne že by Ulefone vyhrál, ale je ve velmi těsném závěsu. Většina barev je u Ulefonu o trochu kontrastnější, živější, zároveň je ale třeba červená trochu nepřesná. Černá je o trochu slabší, než u LG, ale rozdíly jsou malé.

20160526_192327

Barvy se dají nastavit díky technologii MiraVision a s barevnými kanály a kontrastem se dá vyhrát až do plné spokojenosti, i když už v základu je displej jednoduše parádní.

Screenshot_2016-05-11-06-17-49
Konzistence podsvícení je skvělá, pouze úplně nahoře je vidět lehce světlejší proužek od diod, a to pouze při černém pozadí a vysokém jasu.
Trochu mě zlobilo čidlo okolního světla, které je umístěno jako obvykle nahoře vedle sluchátka. To stmívalo nebo zesvětlovalo displej pomalu a často nepřesně a nevhodně. V místnosti plné světel mi to najednou úplně ztmavilo displej, že jsme na něj téměř neviděl a jas se nechtěl zvýšit. Tady by to chtělo zapracovat.
Co se kvality digitizéru týče, tak ten mě také potěšil. Kvalita se vyrovná zavedeným výrobcům, doteky i gesta snímá přesně a rychle, stejnorodě po celé ploše.
A nakonec tři klasická tlačítka pro ovládání sytému, která jsou samostatně mimo displej a bohužel nejsou podsvícena.
Rozsah jasu je též výborný, téměř se vyrovná již srovnávanému LG G4, jen nejnižší je o chlup jasnější, ovšem na noční brouzdání zcela v pořádku. A čitelnost na přímém letním slunci je, díky vysokému jasu, také velmi slušná.
Displej je asi největším překvapením, jeho kvality jsou prostě neskutečné s přihlédnutím k ceně. Takovýto panel bych čekal u telefonu s cenou 2x vyšší.

Systém – Android OS

Ulefone se nepustil do žádných experimentů s různými skiny a grafickými nadstavbami a použil čistou ROM. Jediné, co je změněné, je launcher, který po vzoru mnohých dalších nemá menu a částečně se dá i nastavit, například přechody obrazovek, speciální efekty při kliknutí na ploše, vytváření složek, správa ploch nebo změny ikon nebo celého stylu launcheru. Témata se dají vybírat v přidruženém obchodu.

Screenshot_2016-05-16-19-04-09

Další položkou, která běžně v Androidu 5.1 Lollipop není, je správa otisků prstů, která v současné chvíli (před připravovaným updatem) umí pouze odemknout telefon i při zhasnutém displeji a má paměť na 5 otisků.
Pak jsou to gesta, jako je DT2W, nebo psaní různých znaků na vypnutý displej pro spuštění aplikací a gest pro ovládání funkcí, jako otočením telefonu ztišit hovor.

A poslední je správa práv aplikací, která má na starosti monitorovat v reálném čase přístup aplikací k určitým aplikacím nebo funkcím systému a nechat na uživateli, zda aplikaci povolí, nebo zatrhne ten či onen přístup.

No a jak tedy celá ROM funguje? Překvapivě, až na pár drobností, skvěle. Protože není zatížená nějakou grafickou nadstavbou, je lehká a rychlá. Aplikace nepadají, spouští se rychle, animace se až na výjimečné situace nesekají. Jistě za to může i příjemná porce 3 GB operační paměti, do které se schová velké množství aplikací na pozadí. Tím narážím na multitasking, který je díky velikosti RAM příjemné používat, protože se většina aplikací dokáže obnovit z paměti a nemusí se načítat znovu. Jen mi v samotném multitaskingu chybí tlačítko „ukončit vše“, toť menší výtka.
Větší výtka směřuje ke dvěma chybám, které mi chvílemi znepříjemňovali používání. Ta první a otravná je chyba číslo 504 při stahování aplikací z Google Play. Aplikace se díky tomu sice stáhla, ale nenainstalovala a pomohl až restart zařízení. Několikrát jsem mazal data aplikace Google Play a Google Service, ale chyba se vždy vrátila. Někdy to vydrželo do další aktualizace aplikace, někdy to vydrželo jen několik minut. A nezáleželo ani na typu připojení, WiFi nebo data operátora, chyba si nevybírala.

Screenshot_2016-05-20-06-21-22
A když už je řeč o restartu, právě ten trvá vždy velmi dlouho, protože pokaždé se při bootování ukáže známá tabulka s nápisem „updatování aplikací“, což se většinou děje při smazání dalvik cache a cache aplikací, což ale v nerootnutém telefonu manuálně nejde. Pouhý restart se tedy protáhne na několik minut, což je někdy samozřejmě otravné.

V době psaní recenze jsem telefon používal s verzí ROM F5B_GQ3028AF2_13E_VIENNA_20160505, pokud bych v průběhu ještě dostal nějakou aktualizaci nebo snad Android 6.0 Marshmallow, recenzi se pokusím doplnit o nové poznatky.

Screenshot_2016-05-10-17-33-09

Čtečka otisků

Čtečka otisků prstů se začíná stávat nedílnou součástí telefonů i střední třídy a Ulefone Vienna ji také má. A má jí na zádech pod fotoaparátem. O nejlepším umístění čtečky se vedou dlouhé debaty, jestli je to plus nebo mínus nechám na vás. Je ale umístěna přesně na prst, ukazovák nebo prostředník.
Dokáže přečíst otisk z jakéhokoliv úhlu, tedy plných 360°. Aplikace, která je v Nastavení, toho zrovna moc nenabízí, pouze rekalibrace čidla, přidání až pěti otisků a možnost odemykání obrazovky. Telefon jde tedy odemknout i když není rozsvícený displej, to je malé, ale příjemné plus. Více možností, například uzamčení aplikací, posunování seznamů nebo cokoliv jiného aplikace pro správu nenabízí.
Zde se tedy nachází prostor, který by potřeboval Ulefone vyplnit, protože čtečka toho určitě umí víc.
A praktické používání? Inu, je to telefon za nějakých 200$ a očekávat od něj spolehlivost a rychlost drahých modelů nejde. Čtečka, alespoň v případě mých prstů, nefungovala kdovíjak přesně, většinou jsem musel 2-3x opakovat čtení otisku, ale když už čtečka zvládla přečíst „na první dobrou“, telefon se odemkl opravdu rychle.
Snad tedy Ulefone trochu zapracuje na softwarové stránce a čtečku vylepší.

Výkon

Stať o výkonu bude již trochu „vousatá“, osazený procesor je totiž notoricky známý MTK MT6753. Tedy osmijádro o taktu 1,3 GHz s jádry Cortex-A53 s pomocí Mali-T720 MP3 a pěknou dávkou operační paměti s hodnotou 3 GB, zvládá většinu moderních her, kromě nejnovějších počinů jako je Mortal Kombat X, který běží na Unreal Engine 3 a chvílemi se FPS propadají až ke špatně hratelným hodnotám. Nicméně další hry jako Real Racing 3, NFS: No Limits, Modern Combat 4, GTA III jsou hratelné bez obtíží, všechny zmíněné běžely bez sekání a bez pádů.
Co se týče syntetických testů, tak Antutu mi naměřilo přijatelných 35 018 bodů. Výsledky dalších benchmarků jsou v galerii.

Baterie a výdrž

Jak je na tom kombinace 5,5″ FullHD IPS displeje a 3250 mAh baterie? Na papíru je to vcelku obvyklá dvojice, která průběh pracovního dne zvládne bez větších problémů. Reálná výdrž se pohybuje v mezích průměru, bohužel se výdrž ani díky LTPS displeji nedostala někam výš. Můj obvyklý den, kdy vstávám v 5:30 a sundavám telefon z nabíječky, cestou do práce hodinu surfuju na internetech a sociálních sítích a k tomu poslouchám hudbu a v průběhu kontrola a odepisování na IM klientech, nafotím třeba 20 fotek, zavolám 2 lidem po 10 minutách, poslouchám další hodinu hudbu a cestou zpět z práce opět to samé, jen v obráceném pořadí, plus více fotek a delší volání, jsem se dostal na 3-3,5 hodiny OST. Jas jsem měl nastavený na automatiku. Telefon se bohužel celkem rychle sám vybíjí, při zapnuté WiFi klidně 2-3% za hodinu při nečinnosti, což je poměrně dost, uvážíme-li, že třeba 8 hodin bude bez nabíječky. V průměru mi to za 6 hodin přes noc „sežralo“ kolem 15%.

Trochu mě ale zarazilo využití frekvencí procesoru, při nabíjení se totiž takt usadil na vysokých 1040 MHz a zbytečně prodlužoval nabíjení. Také hraní her nebo náročná práce na nabíječce dokáže telefon spolehlivě zahřát nad únosnou mez a na čtečce otisků na zádech se téměř nedá prst udržet, jak je horká. Do výdrže se také podepsal ne úplně spolehlivý přechod do módu deep sleep.
No, prostor pro zlepšení by se našel, třeba Android 6.0 Marshmallow přinese ještě lepší výsledky, i když i ty stávající si myslím postačí běžnému uživateli s přehledem.

Konektivita, volání a GPS

Opět to důležité pro české uživatele jako první, Ulefone Vienna opravdu podporuje všechna LTE pásma používaná v ČR, tedy 800/900/1800/2100/2600 MHz. Tahle skutečnost mě také docela těší, snad se jednou dočkáme i ostatních výrobců, kteří začnou uvolňovat všechna potřebná pásma i pro Evropu a nejen pro Asii.

Co se volání týče, jako funkce, která kdysi telefony definovala, neměl jsem jediný problém. Hlasitost sluchátka je výborná, stejně jako jeho zvuk. Jak volající, tak volaný slyšel a rozuměl bez problémů. Zde bych rád vyzdvihl výborný příjem GSM signálu, který bych klidně zařadil mezi silnější nadprůměr. Při srovnání s mým LG G4 si vedl Ulefon Vienna stejně dobře, ne-li ještě lépe. U nás v práci, v hale s kovovou konstrukcí i střechou, jsem normálně přijímal i SMS a dokonce i několik hovorů.

GPS, ach ta GPS. Polohování prostě potřebuje kvalitní SW a kvalitní antény, jedno bez druhého prostě fungovat nebude. GPS je i přes podporu ruského Glonass, někdy nepřesná a někdy mě zase naopak překvapila příjemně. Endomondo ukazovalo odchylky klidně i 50 metrů, jen tak, z ničeho nic i když jsem se nehýbal. Google Maps někdy ukázaly cestu městem na dva metry přesně.
Prostě GPS je plná rozmarů, někdy funguje za jedna, někdy jsem se jen smál a dělal screenshoty.

Screenshot_2016-05-14-15-00-19

 

Fotoaparát

Po delší době mám v rukou telefon, který má trochu neobvyklý snímač. Ulefone Vienna má na zádech snímač Panasonic, typ MN34150. Jde o CMOS čip o velikosti 1/3.06″ s rozlišením 13 MPx, s objektivem o slušné světelnosti f/2.0.
Jaký bude čip, který je konkurencí v podobě zavedených snímačů Sony, Samsung nebo Toshiby? No, musím říci, že mě kvalita poměrně překvapila a nebýt levnějšího objektivu, byly by výsledky ještě mnohem zajímavější. Objektiv trochu rozmazává detaily po levé straně, což je ale viditelné pouze po přiblížení fotky.
Chromatická aberace je poměrně nízká, což jsem ani nečekal.
Jeho přednost je hlavně zachování barev i ve špatném osvětlení, relativně nízký šum a hlavně velmi rychlé vyfocení snímku. Také dokáže zaostřit na velmi blízké předměty, automatika dokáže zaostřit dokonce od 5 centimetrů a bokeh je díky objektivu f/2.0 celkem příjemný, makro snímky jsou z „Vídně“ opravdu skvělé.

Detaily jsou ještě v normě, ale rychle se ztrácí v zrnění při horším světle.
Focení v šeru je samozřejmě bez přítomnosti optické stabilizace horší, ale díky světelnosti objektivu f/2.0 jsou snímky dobře prosvětlené a ani temno nedělá potíže. Na automat jsou fotky hodně odšumněné a detaily se slévají do velkých ploch. Hodně mi to připomíná odšumovací algoritmus, který používalo LG. Ale po nastavení HDR režimu nebo snížení hodnoty ISO jsou fotky poměrně slušné a i když mají mnohem výraznější zrno a šum, mají zároveň mnohem více detailů.

Fotky, které neprodělaly kompresi, najdete jako obvykle ZDE.

Video je ve formátu .3gp a bohužel má pouze mono zvuk, protože Ulefone Vienna má pouze jeden mikrofon. Nejvyšší rozlišení je Full HD a zvuk je nahráván v .aac a je poměrně kvalitní, sice trochu tichý.
Kvalita obrazu je slušná při náročných interiérových scénách, ale kolísá framerate, nicméně venkovní scény byly bez problémů. Škoda pouze mono zvuku, nebýt toho, bylo by video daleko příjemnější na poslech.

Zvuk

Tak je to tedy Hi-Fi nebo nějaké jiné -Fi? No není to ani jedno, ale ani druhé, ale nepředbíhejme. Nejdříve uřvaný hlasitý repráček, který je na zadní straně. Výrobce naštěstí myslel na to, že telefon většinou bude ležet na nějakém rovném podkladu, ale díky dvěma malým výstupkům (a možná i díky těm divným prolisům) není zvuk příliš utlumený. Jeho kvality nejsou zrovna hvězdné, má málo basů a slovům není tolik rozumět, ale v dané třídě se řadí k dobrému průměru.

A teď konečně toliko vyzdvihovaný zvukový „Hi-Fi“ výstup do sluchátek! Ulefone se pyšní tím, že Viennu osadil samostatným čipem, který zpracovává zvuk a nespoléhá se tak na integrovaný čip v SoT. Měl by jím být NPX Smart Audio PA, ale ať jsem hledal, jak jsem hledal, nedohledal, který z čipů to je, jeho typ nebo datasheet vlastnosti. Tento „Hi-Fi“ čip by měl integrovat jak zesilovač, tak DAC převodník.
Prvního, čeho jsem si všiml, je hlasitost. Ta je jednoduše brutální, opravdu jsem asi neposlouchal z telefonu, který by byl v základu hlasitější. Snad jen Meizu MX4 po manuálním zvýšení limitu přes MTK Engeneering Mode. Většinou jsem nepotřeboval vyšší hlasitost, než polovinu z nabízené dráhy posuvníku.

Za další je to kvalita přednesu. Projev je velmi příjemně vyvážený a plný i nejmenších detailů, všechna pásma jsou pěkně oddělena a jedno do druhého nezasahuje a každé z nich je opravdu velmi příjemně naladěno, výšky jsou příjemně ostré a jasné, ale ne pichlavé. Velmi dobře reprodukují plechy u bicích a vysoké ženské vokály, jako je Jessica Curry a její soundtracková věc All the Earth.
Středy jsou také trošku kulatější, mají příjemný basovější nádech a je jim výborně rozumět. Jsou lehké a přednes vokálů je prostě skvělý. Obzvláště francouzská šansoniérka Zaz v písni On Ira zněla velmi sexy.
Basy jsou celkem rychlé a přesné, žádné „bahýnko“ a ani basovější hudba, typicky DnB v podání Black Sun Empire nebo Dark ambient od The Haxan Cloak, nedělá telefonu problémy. I když pro bassheady bude basů méně, jsou kvalitní. A nic nebrání použít ekvalizér, pár tahů posuvníkem a díky kvalitě a síle výstupu lze vytvořit pořádně „nabasovanou muziku“.
Šum nebo jiné nepříjemné ruchy jsem nepozoroval, pokud je přítomný, není běžným uchem slyšitelný.
Výstup do sluchátek tedy musím vyhodnotit jako opravdu skvělý, sice ne takový, jaký má Meizu nebo HTC, ale rozhodně je nad průměrem a uspokojí i náročného posluchače.
Testoval jsem na souborech .flac a .mp3@320 a se sluchátky Audio-Technica WS55 a Xiaomi Piston 3.

Možná jsem trochu naivně čekal, že když se Ulefone tak chlubí audio výstupem, že připraví nějakou tu třešničku na dortu v podobě vlastní aplikace hudebního přehrávače. Třeba s certifikací DiracHD. Bohužel si připravil několik let starou androidí aplikaci, která sice postačí, ale chybí jí spousty nastavení a různých drobných vylepšení. Ale stáhnou kvalitní přehrávač z Google Play (tedy pokud se nesetkáte se zmiňovanou chybou -504) je otázkou pár sekund. Osobně bych doporučoval PowerAmp, Black Player nebo Stellio.

Screenshot_2016-05-25-18-44-28

Závěr

Tak a už jsme u závěru, který bude, po delší době, pochvalný. Ulefone Vienna za svou cenu kolem 200$ přinese hodně muziky, a to jak papírově, tak reálně. Naprosto skvělý displej, výborný zvukový výstup do sluchátek, odladěnou ROM (až na pár menších chybek, které se v budoucích updatech doufejme opraví), solidní fotoaparát, kvalitní zpracování; sic plastové; průměrnou výdrž baterie a nějakou tu funkční výbavu v podobě iR diody a čtečky otisků. Hlavní devízou je však pro „našince“ kompletní podpora všech v ČR používaných LTE pásem.

Mrzela mě nepřítomnost nějaké notifikační diody, problémy s Deep Sleepem, rozladěnou GPS, nepřesnou čtečku otisků prstů a nepodsvícená tlačítka.

Naše díky patří firmě Ulefone, která nám Ulefone Vienna poskytla za účelem recenze!

Některé naše odkazy mohou vést na prodejce elektroniky. Pokud si skrze takový odkaz něco koupíte, můžeme z prodeje obdržet malá procenta.