Recenze Meizu M2 Note, tak trochu zvláštní krok od Meizu

ÚVOD

Meizu M2 Note přichází ani ne po roce od uvedení svého předchůdce, což bylo zpočátku pro mne velkým překvapením. Přeci jenom nebývá zvykem, aby společnost uvedla nástupce daného modelu zhruba po půl roce. Většinou pokud k tomu dojde, skrývají se zatím nějaké neočekávané události (nízké prodeje, nevhodně zvolený hardware nebo jiné okolnosti). My se, ve vztahu k představení Meizu M2 Note, na úvod pobavíme o posledně jmenované okolnosti, tedy té jiné.

Co vlastně Meizu donutilo přijít s touto novinku tak záhy po uvedení jedničky a proč vlastně v necelém kvartálu skoro obměnila celý svůj vozový park? Odpověď hledejme v čínských justičních síních. Ano, Meizu se dostalo do křížku s mnohem větším obrem, společností ZTE. A celý boj vypadal asi jako příběh o Goliášovi a Davidovi, jen s opačným vyvrcholením. Jednoduše Meizu muselo narychlo zbavit své telefony pověstného home tlačítka v podobě svítivého kroužku, na které si nárokuje právo právě ZTE, přesněji dceřinka Nubia.

A tak Meizu nezbylo nic jiného, než rychle všechny své stěžejní přístroje přepracovat. Prvním, který se zbavil tohoto kroužku bylo Meizu MX5, poté následoval námi testovaný Meizu M2 Note a dále také nedávno uvedený Meizu M2. V současné době se tedy čeká pouze na uvedení flagshipu Meizu MX5 Pro, ten však tímto právně prohraným prvkem nedisponuje, takže na něj není vyvíjen takový tlak.

Společnosti Meizu se v případě předchůdce povedlo uvést na trh velmi vyvážený a skvěle vybavený přístroj, a to v porovnání s cenovou třídou. Doporučuji prostudovat kolegovu recenzi Meizu M1 Note už pro porovnání mezi jednotlivými generacemi přístroje (recenzi najdete zde). Takže nás velmi zajímalo, jak si povede i současný nástupce, kdy se společnosti povedlo cenu srazit o dalších zhruba 50 dolarů. Hned na začátek můžeme prozradit, že snížení ceny se přece jenom promítlo v celkové výbavě/výkonu telefonu. Tak pojďme na to, recenze Meizu M2 Note začíná.

UNBOXING

Telefon dorazil od našeho partnera GearBest.com bez jakýchkoli zásahů, tedy zapečetěn ve své originální krabičce s čínskými popisky, což potvrdilo čínskou verzi. Nyní je možné zakoupit i globální verzi tohoto telefonu. Rozdíl oproti našemu přístroji mi zůstává skryt, poněvadž na oficiálních stránkách nenalézám jedinou změnu oproti uvedeným specifikacím našeho přístroje, a to ani u strohé zmínky o podpoře 4G/FDD-LTE, kde schází upřesnění podporovaných pásem.

V krabičce poté najdeme pouze základ, tedy samotný telefon, pod ním manuál v čínštině a ještě pod ním datový kabel s USB a microUSB konektorem. Vedle poté je umístěn trn, vyveden tradičně pro Meizu s logem FlymeOS a níže ještě nabíječku s čínskou vidlicí. Bohužel, nikdo již nedodal redukci pro EU vidlici. Jak by řekl kolega z „Bundesu“: „Das ist alles.“.

Telefon před vybalením byl chráněn jak fólií na displeji, tak i na zadní straně. Ta díky umístěnému jazýčku pomáhá samotný přístroj vyjmout i z lůžka.

VZHLED, KONSTRUKCE A ZPRACOVÁNÍ

Telefon vychází po konstrukční a vzhledové stránce tradičně u Meizu z velmi oblíbeného Applu, tedy v tomto případě iPhone 5C, který je též z plastu a s pestrobarevnými zády. Ve srovnání s předchůdcem můžeme potvrdit, že drtivá většina změn proběhla především uvnitř přístroje, než na jeho povrchu. Rozměry přístroje 150,9 x 75,2 x 8,7 mm zůstaly neměnné oproti jedničce, změnila se však nepatrně hmotnost na 149g. Snad jedinou změnou patrnou na první pohled je nově vyvinuté home tlačítko, pojmenované společností jako MBack. K samotnému tlačítku mám menší výtku směřovanou k jeho velikosti. Na to, že slouží pouze k zmáčknutí, tudíž je bez snímače otisků prstů. Tlačítko není ani nijak podsvíceno, avšak po hmatu velmi jednoduše identifikovatelné. Funkce tohoto zajímavého tlačítka si více rozebereme v kapitole Hardware, OS.

Meizu M2 Note patří do skupiny telefonu s tzv. unibody konstrukcí. Do těla přístroje z kvalitního plastu, které vytváří vaničku, je vsazen potom celý přístroj. Ačkoli se jedná o plastový přístroj, tak dílenské zpracování patří ke špičce. Vše sedí na svém místě a vše lícuje jak má. Na plastovou „shell“ konstrukci dosahuje skvělé torzní tuhosti a pevnosti. Všechny ovládací prvky příkladně sedí na místě a nemají tendenci se viklat. Na stisk působí tvrdším dojmem. Přístroj již při prvním osahání překvapí svou robustností a tím nemyslím velikost, ale spíše konstrukční pevnost. Za tohle u mne Meizu sklízí první velkou chválu.

Přesto jde však o plast a ten má i své neduhy. Často bývá náchylný na poškrábání a v našem případě se jedná ještě navíc o barvený finiš plastu, což přidává i náchylnost k odlupování samotného nástřiku, a to mohu bohužel potvrdit. Po několika týdenním používání se neobešel bez nějakých šrámečků ačkoli byl po většinu času nošen v pouzdru a na jednom okraji se částečně odloupla i barva.

Naše stříbrně-šedá verze dostala matný finiš, ale na trhu najdete i bílou verzi, která dostala lesklý povrch a nejedná se o nástřik barvy, ale o samotnou barvu plastu. Ten se však zdá být lakován a leštěn do lesku. V obou případech musím zkonstatovat, že na zadním krytu zůstávají patrné mastné čmouhy po prstech.

Plastová záda, ač s texturou, svádí k tomu, že se bude jednat o telefon, u kterého budete mít pocit jistého úchopu. Avšak podobně, jako v případě Xiaomi RedMi 2, se jedná pouze o pocit. Úchop samotného telefonu mě stále držel v pozornosti, to aby mi náhodou nevyklouzl z ruky, přesto i díky svým zaobleným tvarům mi dodával trochu více jistoty oproti RedMi 2. Telefon také působí tenčeji, než ve skutečnosti je.

Na předním panelu se nachází FullHD displej z produkce Sharp. Nad ním naleznete známou sestavu v podobě sluchátka, skrytých senzorů a selfie kamerky. Naopak pod displejem naleznete pouze jeden ovládací prvek, čímž je již výše zmíněné MBack tlačítko. Horní hranu výrobce osadil 3,5 mm audio jackem a sekundárním mikrofonem. Na pravém boku hledejme pouze dvoumístný slot pro karty. Můžete se rozhodnout, jestli využijete vlastnosti DualSIM,  je tedy třeba vložit dvě SIM karty ve formátu Nano, nebo případně jedné SIM karty a pro rozšíření paměti microSD kartu až do velikosti 128 GB. Spodní hraně vévodí uprostřed konektor mikroUSB, po obou stranách lemován jistícími šroubky. Na jedné straně od konektoru potom najdeme hlavní mikrofon a na druhé výstup audio reproduktoru. Zbývá nám okouknout levý bok, kde se nachází mechanická tlačítka pro ovládání hlasitosti a také power tlačítko. To se na minulé generaci nacházelo na horní hraně telefonu. Na zádech telefonu máme potom umístěný 13Mpx fotoaparát, chráněný sklíčkem od Corning® Gorilla® Glass 3 a pod ním mu sekunduje dvoudiodový blesk s duálním tónováním. Níže na zádech nechybí samozřejmě logo společnosti Meizu.

DISPLEJ

Použitý 5,5 palcový IGZO FullHD displej od společnosti Sharp by měl být naprosto stejný jako v případě „jedničky“. V tomto případě tedy platí, že osvědčené není třeba měnit. Pozorovací úhly patří k velmi dobrým a sytost barev k příkladným ve své třídě. Avšak co se změnilo, je ochrana displeje. Od osvědčeného Corning® Gorilla® Glass 3 Meizu upustilo a asi z důvodu snížení nákladů nahradilo méně známým AGC Dragontrail/NEG T2X-1.

Samotné rozlišení FullHD (1920 x 1080p) s 403ppi zaručuje velmi ostrý obraz a patří k nadprůměru v dané cenové třídě. Díky IPS panelu se dají očekávat velmi dobré pozorovací úhly, což i praxe potvrdila.

Co se týče rozsahu nasvícení displeje, tak ten snese přísná měřítka, ačkoli svítivost je nepatrně nižší než v případě jedničky, 470 nitů. Nejnižší intenzita vám dovolí používání i za úplné tmy, aniž byste rušili okolí a nadměrně namáhali své oči. Naopak nastavení na plnou škálu vám zaručí dobré pozorovací úhly i při slunečných dnech, kterých v tomto parném létu bylo snad už až moc. Co však trochu skřípe je automatický režim. Ten jakoby měl potřebu se občas prát s manuálním nastavením a nemohl se rozhodnout pro správné nastavení. Pozor při manuálním nastavení na nejnižší level, snadno se vám ráno může stát, že váš telefon bude zdánlivě působit nečinně. Displej za světla totiž vykazuje tak nízkou svítivost, že pro úpravu nastavení bude třeba zajít někam do temnější části bytu.

Rozsah intenzity displeje

Pozorovací úhly

Zobrazení jednotlivých barev dosahuje příkladných výsledků v dané cenové třídě a možná ji i přesahuje, především opět překvapila reprodukce černé, kdy máte pocit, že telefon se vypnul. Naopak bílá by potřebovala trochu více přitlačit na intenzitě. Můj zájem však strhla dolní hrana displeje, kde můžeme vysledovat vyšší intenzitu nasvícení. Jedná se pouze asi o milimetrový proužek, který v praxi nepoznáte.

Pokud nebudete s defaultním nastavením displeje spokojeni, tak Meizu v menu nastavení umožňuje celkovou úpravu teploty přednesu displeje. Na výběr máte ze tří možností, viz screeny.

Digitizér reaguje okamžitě a přesně. Jen díky své konstrukci může na uživatele působit horší reakce na krajích displeje, kdy díky lehkému přesahu a širšímu rámečku může docházet k nepřesným dotekům na digitizér a pro uživatele to může být zavádějící v důsledku pocitu nefungujícího kraje. Realita se však skrývá za tím, že váš dotyk může dopadat na rámeček a ještě může být bráněn okrajem skořápky telefonu.

HW, OS, VÝKON

Hardware současného přístroje se oproti předchůdci lehce změnilo. To, jestli k lepšímu nebo naopak záhy zjistíme. Především 64-bitový procesor s osmi jádry Mediatek MT6752 byl nahrazen podobným Mediatekem MT6753. Původní zprávy o těchto procesorech hovořily ve prospěch druhého jmenovaného, avšak realita je trochu jinde. Mediatek „padesát trojku“ uvedl jako procesor mířící především na globální trhy s tím, že dokáže používat většinu pásem 4G sítí. V našem případě je realita jiná. Schválně sem dávám pro porovnání hlavní specifikace obou procesorů a ptám se Mediateku, proč vlastně MT6753 vypouštěl do světa. Dle mého názoru slepá větev, krok zpět a výštěk nebo spíše výsměch do prázdna.

Bohužel nejen Meizu se svezlo na této děravé pramici a nebo skočilo na marketingový lep Mediateku v podobě nízké cenovky.

V případě Note 2 dokonce Meizu tento procesor ještě podtaktoval na 1,3 GHz z běžných 1,5 GHz, takže se dostáváme na výkon nějakého 4 jádrového procesoru MT6732, se kterým bývá spárována dokonce i lepší GPU Mali-T760, oproti zde umístěné grafice Mali-T720. To se zkrátka muselo někde projevit.

Naštěstí vše alespoň podporuje operační paměť s dnes již povinnou kapacitou 2 GB, v tomto případě použitá dvoukanálová LPDD3 s propustností 800 MHz.

Takže, co se týče výkonu, tak v tomto případě jsem docela na rozpacích. Upřímně jsem očekával více. Už výsledky v benchmarcích leccos napovídali a v praxi se vše jen potvrdilo.

Porovnání s Mediatek MT 6752 a výsledky Benchmarks

Ač se Meizu na svých oficiálních stránkách kasá výkonem osmi jader ve spojení s hrou Real Racing 3, tak ve skutečnosti nebylo neobvyklé, když tato hra občas spadla, což pro spojení Meizu a procesoru MT6753 s taktem 1,3 GHz a slabší grafikou Mali-T720MP3 není úplně ta nejlepší reklama. To, co bylo běžné hrát na podobně vybavených zařízeních nebo i zástupcích nižších tříd (RedMi 2, Aurora, Blackview), zde tak  trochu „haprovalo“. Musím podotknout, že mě to až tak nepřekvapilo, protože již při testu Unreal Engine se jednotlivé frame-ování značně sekalo, tedy pokud se vůbec povedlo Epic Citadel spustit. Běžný byl spíše pád po několika vteřinách bootování.

Zajímavé však je, že na stejném enginu postavený Mortal Combat X běžel bez zjevnějších problémů. Hra plně hratelná na nejvyšším nastavení.

Dead Trigger 2, světe div se, funguje. Snad poprvé na Mediateku a podruhé na čínském telefonu, který mi prošel rukama. Skvěle hratelný, bez jakýchkoli pádů, problémem s bootování nebo záseků. Wow.

Mortal Combat X

Mortal Combat X

Dead Trigger 2

Real Racing 3

Takže pokud jste vášnivým vyznavačem her, může se stát, že narazíte na nějaký titul, který zkrátka nemusí jít a naopak vás může některý titul překvapit, že v tomto případě je plně funkční, jako v případě výše zmíněného Dead Trigger2.

Pro vaše data Meizu do tohoto telefonu zabudovalo modul s kapacitou 16 GB ROM, avšak na trhu je i verze s 32 GB. Tu doporučuji pro uživatele, kteří se rozhodnou v telefonu využívat oba sloty pro SIM karty. V případě, že použijete jednu SIM kartu, si klidně vystačíte s touto verzí, protože interní paměť jde rozšířit pomocí microSD karty. Přístroj v tomto případě podporuje karty až do kapacity 128 GB. Systém zabírá něco přes 4 GB, takže pro vaše data je připraveno něco přes 11 GB. No, něco ještě zabírají předinstalované čínské aplikace, ve většině případů pro našince k ničemu.

Meizu M2 Note běží na základu 64-bitového operačního systému Android 5.1 Lollipop, ten však společnost kompletně přepracovala do svého OS pod názvem Flyme. A nezůstal kámen na kameni. Celý operační systém čerpá u iOS nebo MIUI avšak s některými originálními prvky z produkce vývojářů Meizu. Nejedná se tedy o nějakou bezprostřední kopii. Operační systém není špatný, jen je třeba si na něj nějakou chvíli zvykat. Naopak musím vyzvednout jeho jednoduchost, lehkost a čistý vzhled. Ikony aplikací nebo funkcí vychází z dnes velmi populárního Material Designu, čímž operačnímu systému dávají punc modernosti. Avšak v některých případech na mne působí až moc jednoduše a také občas zavádivě.

Rád bych však vyzvedl menu nastavení, které je zpracováno velmi jednoduše a důraz je kladen především na piktogramy, označující danou funkci, až po potažení za záložku se objeví i slovní popiska. Působí to vše jednoduše a intuitivně.

Instalace a odinstalace veškerých aplikací probíhá, jak už u čínských nástaveb Androidu bývá, přímo z jednotlivých karet ploch. V praxi to znamená, že veškeré nainstalované položky naleznete buď přímo na ploše nebo po přemístění ve složkách na ploše.

FlymeOS přináší i několik svých aplikací, například vlastní prohlížeč, download manager nebo aplikace security, která se stará o váš pořádek v systému a chrání vás před viry.

Podívejme se také na multitaskingovu lištu a notifikační menu. Multitasking nalezneme pod potažením od spodní hrany, zde pak najdeme všechny otevřené aplikace na přístroji. Jejich ukončení jednoduše provedete buď tahem nahoru na příslušné ikoně aplikace nebo tahem dolu kdekoli v tomto menu, čímž ukončíte všechny aplikace mimo té, kterou zrovna používáte.

K notifikačnímu menu se dostanete klasicky tahem od horní hrany displeje. Zde najdete několik voleb pro rychlé nastavení, přepnutí do kompletního menu rychlého nastavení a potom samozřejmě i notifikační řádky. V menu rychlého nastavení můžete jednotlivé funkce přesouvat mezi sebou jak se vám zlíbí. Pokud máte spuštěný přehrávač, tak zde ještě objevíte jeho základní ovládací prvky.

Nastavení notifikací mi zůstává záhadou, nenašel jsem v menu nastavení místo, kde bych si je mohl nastavit, předdefinovat. Ale vypnutí notifikace pro danou aplikaci/funkci můžete provést přímo v notifikačním menu, a to posunutím daného řádku s upozorněním (viz obrázek). Nejvíce mi chybělo nastavení notifikační diody. Což o to, barvy mi jsou asi ukradené, ale trochu mě zklamalo, že při zmeškaném hovoru se dioda rozsvítí až po určité chvíli, řádově 3 minut. Dioda signalizuje zmeškanou akci bílou barvou.

Tak a teď se ještě pojďme podívat na vcelku nový prvek, umístěný ve všech současných telefonech Meizu. Tím je pod displejem umístěné fyzické tlačítko MBack. Jak už samotný název prozrazuje, tak jednou z funkcí tohoto tlačítka je možnost Zpět. Tlačítko má však dvě reakční polohy, něco podobného třeba hledejme u klasických fotoaparátů, kde při první poloze namáčknutí zaostříte na objekt a po domáčknutí se teprve pořídí samotná expozice snímku. V tomto případě Meizu ještě vše doladilo tím, že sem umístilo kapacitní tlačítko kombinované s mechanickým. Takže v prvním případě nemusíte nic namačkávat, ale stačí pouze dotyk a v druhém případě opravdu jen zmáčknete. No a teď, co tedy vše obhospodařuje toto tlačítko? Takže pouhý dotyk znamená krok zpět, plné zmáčknutí znamená přepnutí se na plochu telefonu a odsunutí aplikace do stavového menu, tedy stále běžící. Dlouhé podržení zmáčknutého tlačítka vás přepne do funkce hlasového asistenta (Smart Voice), to však jde změnit v nastavení na Vypnout obrazovku.

Uzamčená obrazovka se odemyká standardně tahem nahoru, jde však nastavit také rychlou volbu tahem zleva doprava. Zde si můžete navolit funkci nebo aplikaci v menu nastavení, která se vám po tomto povelu otevře (např. Facebook). Naopak pro tah zprava doleva je předdefinován fotoaparát.

Operační systém také zvládá ovládání základními gesty. To zde najdeme v Nastavení pod odrážkou Usnadnění. Máme na výběr ze dvou možností, buď pod nabídkou Rychlé probuzení, nebo Smart Touch – viz screeny.

FlymeOS umožňuje, jak už bývá pravidlem u čínských nástaveb Androidu, také kompletní změny témat ploch. Některé naleznete přímo v telefonu, jiné je možné stáhnout, avšak musíte mít účet. Samotná registrace není velkým problémem, pokud zvolíte ověření pomoci mailu. Bohužel, většina témat je zpoplatněna. Na výběr máte jak témata a tapety, tak i vyzvánění. Témata je možné mezi sebou i různě kombinovat, tedy pokud vám vše systém dovolí správně nainstalovat. Bohužel, mně se ani jeden ze zkoušených motivů nepovedlo plně spustit.

Flyme umožňuje komunikovat mezi jednotlivými přístroji pomocí své vlastní sítě, tedy hovory a SMS můžete provádět pomocí této služby, ale podmínkou je opět vaše členství ve Flyme a také i dotyčného s kým tuto službu chcete využívat.

Takže ačkoli si hodně fanoušků Android na operační systém FlymeOS stěžuje, tak za mě velká chvála. Určitě by se ještě něco dalo dopracovat, avšak klady jednoznačně převažují nad nedostatky. Věřím, že Meizu nadále bude pracovat na tomto velmi zajímavě řešeném operačním systému a s jeho dalšími verzemi se dostane i do většího povědomí a také zlomí ten negativní ohlas některých fanoušků. Někdy zkrátka méně znamená víc.

PS: Meizu navíc umožňuje povolit práva root, jak jsem se na poslední chvíli dozvěděl. V praxi to znamená, že nepotřebujete žádný pomocný software třetích stran. Stačí po registraci a přihlášení se do účtu Flyme tato práva povolit v menu nastavení. Telefon se sám restartuje a toť vše, zařízení máte „rootlé“.

BATERIE A VÝDRŽ

Meizu M2 Note v sobě ukrývá baterii o kapacitě 3100 mAh. Díky této kapacitě se při standardním používání dokážete přehoupnout do dalšího dne a pokud se budete trochu snažit tak 2 dny bez nabíječky by neměly být problém.

Teoreticky by telefon měl zvládnout okolo 30 hodin telefonického hovoru, 4 hodiny brouzdání po internetu pomocí 3G sítí, 6 hodin pomocí Wi-Fi připojení. Podobného výsledku by mělo být dosaženo i při sledování videí nebo hraní her.

Meizu v power managementu nabízí tří úrovně, kdy v prvním případě jede pouze na čtyři jádra CPU (úsporný režim), ve druhém na šest jader (režim rovnováhy) a v posledním případě využívá plně všech osm jader (režim výkonu). V době testu byl telefon přepnut samozřejmě  do posledně jmenovaného režimu.

KONEKTIVITA A GPS

GSM, 3G, 4G

Meizu M2 Note dostalo do výbavy konektivitu v podobě čtyř pásmového 2G/GPRS/EDGE, tří pásmového 3G s podporou HSDPA a HSUPA a podporu 4G/TD-LTE a FDD-LTE. LTE splňuje rychlostní protokol Cat.4, což umožní teoretické rychlosti přenosu 150MB/s download a 50MB/s upload. Bohužel i v tomto případě máme na výběr ze tří LTE pásem, a to 1800 MHz, 2100 MHz a 2600 MHz. V současné době naši operátoři využívají především frekvenční pásmo 1800, do budoucna se plánují i ostatní dvě zmíněná. Avšak chybí nám nejvíce rozšířené pásmo, kterým je 800 MHz a také 2G frekvence, využívaná k rychlému internetu 900 MHz. Avšak upozorňuji, že se jedná o telefon určený pro čínský trh, tudíž v případě mezinárodní verze to vše může být jinak.

Jak už bylo výše zmíněno, telefon má dva sloty pro SIM karty. Oba sloty můžete využít plnohodnotně, tudíž jak v prvním, tak i ve druhém můžete umístit kartu s podporou 4G sítí aniž byste byli nějakým způsobem omezeni.

Co se týče signálu, tak opět se projevil fakt, že jde o plastovou konstrukci, takže propustnost signálu k anténám dosahuje mnohem lepších výsledků, což v porovnání s Letv X600 mohu jen dosvědčit. Plastové Meizu ve všech případech, které mají něco společného se signálem, vyhrál na plné čáře až na jednu výjimku – GPS, kde však chyba bude asi někde jinde.

WIFI A BLUETOOTH

Note 2 podporuje Wi-Fi a/b/g/n s DLNA, díky čemuž je možné přehrávat média (fotografie, video, hudba) z ostatních DLNA zařízení, nebo naopak obsah telefonu spouštět na těchto zařízeních, jako jsou například televizory, či stream přehrávače.

Blueutooth 4.0 s A2DP funguje přesvědčivě bez zásadnějšího problému. Telefon se v autě spároval po zadání kódu okamžitě a již si handsfree pamatoval, to samé platí i o mém MI Band.

Posílání dat mezi jednotlivými zařízeními probíhalo dle standardu a bez zásadnějšího problému.

GPS

To by nebyl Mediatek, aby s GPS nebyl nějaký problém, tedy alespoň než se chytí, bohužel v tomto případě pokaždé. Než se mi povedlo prvně „fixnout“, tak to byl opravdu zážitek a i mé dvě dcery byly na světě dříve, než se na GPS rozsvítilo FIX. Upřímně, už jsem nevěděl co ještě zapnout, k čemu se připojit pro zlepšení své přesnosti polohy, aby se nakonec Meizu M2 Note chytlo. Nevím, co nakonec bylo tím spouštěcím elementem, ale najednou doma při večeři koukám, a to asi po hodinové snaze pod širým nebem, že se GPS fixla, a to za pouhých 22 vteřin a tak 2 metry od všech oken. Zajímavé. Bohužel musím připsat, že toto se opakuje každý den. Takže někde musí být zakopaný pes a děkuji, nechci. Za tohle Mediateku a potažmo Meizu strhávám 3 body z deseti. Chytrý telefon s mizernou GPSkou není chytrým telefonem, bohužel.

GPS podporuje A-GPS, GLONASS a i Beidu.

Přesnost? No na co vám je přesnost, když se připojíte v lepším případě až v cíli, že ano. Tak zpět k té přesnosti, ta nevystupuje z nastavených zvyků od Mediateku, jde tedy o šedý průměr. Není to strašné, ale občas někam ulítne.

Ještě dodám, že pokud se vám povede připojit a jásáte, tak to neznamená, že máte vyhráno. Navigace často spadne, a to doslovně a úplně.

No doufejme, že tyto patálie s GPS napraví některá z budoucích aktualizací. Mimochodem, jednu už mám avizovanou v telefonu.

V tomto případě signál vypadl

Ostatní

Telefon podporuje USB 2.0 host, díky čemuž můžete k telefonu připojit externí flash paměť nebo některé z dalších periferních zařízení.

Další zajímavou funkci najdeme pod označeném Wi-Di (tedy Wireless Display – Miracast), tu využijete ke spárování s vaším televizorem, pokud je tedy tímto modulem také vybaven.

Naopak telefonu chybí podpora FM rádia, NFC nebo IR.

FOTOAPARÁT

Meizu v případě fotoaparátu vsadilo na 13Mpx snímač, pravděpodobně se jedná o stejný modul, jako v případě „jedničky“, tedy blíže nespecifikovaný Samsung se soustavou 5 čoček a clonovým číslem f/2.2. To vše chrání sklíčko od Corning GG3, jak již bylo výše uvedeno. Sklíčko Gorilla Glass má drobnou vadu, ta se však nachází v černém poli prstence, takže nijak nezasahuje do záznamů fotek/videí, jedná se spíše o estetickou vadu.

Fotoaparát dosahuje na svou třídu velmi solidních výsledků, tedy bavíme-li se o dobrých světelných podmínkách. Jakmile se začne stmívat a ubývat světla, tak i výsledné snímky se horší a horší. Upřímně však nečekejme u telefonu s cenovkou okolo 150 dolarů nějaké zázraky.

Pro dokumentační nebo rodinné snímky fotoaparát pohodlně postačí. Na umělecká díla nebo noční snímky se poohlédněte po nějakém mirorlessu nebo zrcadlovce. Ale abych nekřivdil, tak ještě chci vyzvednout manuální režim a také makro režim, se kterým přeci jenom jde něco vykouzlit.

Všiml jsem si však, že má tendenci k poměrně vysokému zkreslení – soudkovitosti, neostrým okrajům, světelné aberaci. Také mne svou funkcí nepřesvědčil autofocus, který často nedoostřil správně expozici. Výsledkem často zůstane rozostřený snímek, pokud si toho zavčasu všimnete, není to až takový problém, zkrátka zaostříte znovu, ale často na malém náhledu tento nešvar není patrný a vše odhalíte až na mnohem větším zobrazovači. Příčinu vidím především v rychlosti autofocusu a možná i špatném vyhodnocení díky světelným podmínkám. Fakt je ten, že k nesprávnému zaměření docházelo jak při zhoršených světelných podmínkách, tak i naopak při velmi dobrých.

Panorama

Opět ten zpropadený způsob pásového snímání. Není jednoduché se tímto způsobem naučit, aby ve výsledku bylo dosaženo dobrých expozic. Avšak dá se to, což už můžu potvrdit i z nedávno testovaného Letv X600.

HDR

V případě záznamu HDR si je třeba uvědomit několik aspektů, které vám ve výsledném efektu můžou celý snímek zhatit. Poněvadž telefon využívá tzv. lepení více snímků do jednoho s odstupňovanou kompenzací expozice, tak je třeba se vyhnout dynamickým snímkům, tedy těm, kde se v danou chvíli vyskytuje nějaký ruch/pohyb. To samé platí při této expozici o samotném telefonu, tedy aby se pokud možno nepohyboval, nejlépe ho umístit na stativ. Jinak se vám s největší pravděpodobností na výstupu objeví buď roztřesený snímek, nebo třeba jen část pohybujícího se objektu (půl automobilu).

Výsledné fotografie v režimu HDR nijak zvláštně nenadchnou a spíše bych je označil za omalovánky než za věrohodný snímek, ale to v této cenové kategorii není nijak zvláštním překvapením.

Opravdové HDR má svá specifika a také pravidla, které softwarově zatím moc přístrojů nezvládá a tato větev tvorby zkrátka patří do sekce postprocesingu v grafických editorech.

Ovládání fotoaparátu

Přechod z nedávno recenzovaného LeTV X600, u kterého jsem pěl jen samou chválu co se ovládání týče, tak zde musím říci, že mi něco chybí. Ano, na začátek se sluší říci, že hlavní ovládání je podobné, ale jen v určitých částech.

Zkrátka mě neuchvátilo, ač nepatří k vyloženě špatným. Musím však uvést, že to opět může být jen můj subjektivní pocit. Ovládání působí odlehčeným dojmem, avšak FlymeOS je tak trochu specifický a i v tomto případě si musíte nejprve zvyknout. Celkově mi menu nastavení přijde strohé a přístup k některým funkcím neobvyklý. Na druhou stranu zde nalezneme i některá specifika.

Co se strohosti týče, tak mi chyběly scénické režimy, ač jsem se je snažil někde objevit v nastavení, či skryté na nějaké vysouvací kartě, tak zde zkrátka nejsou a to si myslím, že je škoda. Když se totiž člověk s tím nástrojem naučí fungovat, tak mu můžou překvapivě přinést tu pověstnou přidanou hodnotu na výsledném snímku. Nehledejte zde ani noční režim, který by, alespoň dle mého názoru, tu být měl.

Je tu však režim beauty, ne nepodobný tomu v LeTV či Xiaomi. Zde navíc máte možnost podrobného nastavení v několika krocích a stupních.

Dále máte možnost použít různé filtry, kterých tu je naopak požehnaně. Opět jedna z věcí s výjimkou několika možností, bez kterých bych se klidně obešel. Mezi těch pár patří asi jen sépie a ČB.

žádný

kaštanový

ČB

Film

Oxidace

absint

Lila

Azurová

Zelená

Dřevo

Olivově žlutá

světle modrá

Hnědožlutá

Slunečná

Video

Video telefon natáčí ve třech kvalitativních stupních, 480p, HD (720p) a FullHD (1080p). Záznam se zdá být velmi dobrý. Co mne trochu však mátlo, je samotné spuštění videa kdy tlačítko, u kterého očekávám, že mne přepne do režimu video, tak automaticky spustí záznam videa a často bez zaostření, které pak telefon honí po několik prvních vteřin záznamu. Zde bych opravdu uvítal přepínač do video režimu a poté samotné tlačítko pro spuštění záznamu.

Ono to může na první pohled vypadat, že tímto ušetříte čas a zaznamenáte bleskově nečekané události, ve skutečnosti to však nakonec dopadne trochu jinak. Začátek často rozostřen a také pokud přecházíte z módu fotoaparátu na video a foto jste zaznamenávali v pozici na stojáka, tak s největší pravděpodobností i ve videu se tento nešvar objeví hned na začátku nebo dokonce aniž byste si to uvědomili po celé video, což jak sami rychle poznáte na svých zobrazovačích není úplně to pravé ořechové.

Kvalita záznamu, jak jsem již naznačil, patří k tomu lepšímu a to i při nočních záběrech.

noční videa – bohužel v nižším rozlišení

Přední kamera

Pojďme se ještě mrknout na přední tzv. selfie kamerku. Zde Meizu umístilo možná o něco zajímavější modul z produkce OmniVision, OV5670, což je senzor PureCel s rozlišením 5Mpx. Tento snímač je složen z pixelů o velikosti 1,12 mikronů avšak jeho vlastnosti dosahují výkonu jako při použití pixelů o velikosti 1,4 mikronů, a to především v redukci vzniku světelného šumu při snížených světelných podmínkách. Celý modul doplňuje 4 členná soustava čoček a světelnost objektivu f/2.0 se širokoúhlým záběrem, který dosahuje úhlu 69°. Tato kamerka dokáže zaznamenat video v rozlišení FullHD (1080p/60fps). Fotografie z přední kamerky mě svou kvalitou překvapily možná více než z hlavního fotoaparátu. Ačkoli zde nemáte možnosti nastavení, tak svůj účel splní na výbornou. Selfie jsou velmi povedená a s rychlým autofocusem dosáhnete správně ostré expozice. To samé se dá říci i v případě záznamu videí.

Galerie a editor

No a nakonec bych ještě rád zmínil galerii a také vestavěný editor. Ten po designové stránce moc neoslní, avšak co se funkčnosti týče, tak to už je jiná písnička. Vzhledově opět musím zmínit inspiraci v iOS, což není na škodu.

Galerie mám vestavěný editor a to ji dělá zajímavou. Především pro vyznavače selfie a portrétních úprav to bude silný nástroj, jak ze svého „ksichtíku“ udělat po pár krocích super modelku/modela a poté umístit foto třeba na seznamku. Pokud totiž editor zjistí existenci obličeje, okamžitě vám v pravém dolním rohu nabídne možnost módu Beauty, tak jako v případě fotoaparátu, avšak v tomto případě jde ještě mnohem dál. Nejprve dle jakéhosi algoritmu nastaví matrici pro možnost úpravy očí a úst. Jako další se nabídne možnost úpravy pomocí vestavěných speciálně zvolených filtrů přímo určených pro obličeje. A pokud ani u tohoto nechcete zůstat, je tu ještě další možnost, kdy můžete svůj obličej doladit do dokonalosti pomocí různých nástrojů viz screeny a následně příklad použití, kdy jsem tímto nástrojem připravil svou dcerku na svátek Halloween.

Samozřejmě všechny výše zmíněné kroky můžete přeskočit, pokud ze sebe nechcete udělat jakéhosi Kena nebo Barbie a skočit přímo do editoru, kde se dají opět nastavit různé filtry, v tomto případě docela trefně zvolené a použitelné pro celý obrázek nebo poupravit některé nešvary v podobě kontrastu, jasu, teploty barev atd. (viz. screen).

Občas se s tím dá vyhrát a výsledkem může být zajímavý obrázek, viz opět má dcera na stejné expozici, nyní však s umírněnou úpravou.

ZVUK

Začneme od rozhraní přehrávače. Jestli se něco Meizu nepovedlo, tak je to právě přehrávač. Opět prvnímu místu patří především stream asi z domovského arsenálu, čímž se mi moc nepovedlo prokousat, díky převládajícímu čínskému balastu. A tak jsem se rychle přepnul na spodní liště do záložky „mé“ (najdete ji pod ikonkou panáčka). Zde už se dá dohledat většina vámi stažené hudby přímo v přístroji. Problém však nastává, pokud ke svým kouskům nemáte přidány tagy, se kterými si poradí i dotyčné Meizu. Nezřídka se mi totiž stávalo, že u MP3, které se mi na většině telefonů korektně zobrazují, tak zde bohužel chybí nějaká stěžejní informace (název interpreta nebo alba). A tak dohledání může být docela detektivkou. A to už vůbec nemluvím o Wav souborech.

Vraťme se ještě zpět k možnosti stahování přímo z čínského portálu. V případě, že chcete stahovat hudbu, musíte mít samozřejmě účet u Flyme, což není takový problém. Bohužel v tomto případě máte možnost stahovat hudbu ve formátu MP3 s nízkým bitratem 128. Pokud však chcete stahovat hudbu v lepším bitratu nebo bezztrátové kvalitě FLAC, musíte mít předplacené měsíční případně roční členství VIP nebo dokonce Senior VIP. Platba pro našince není však možná, tedy zatím.

Celkové rozhraní aplikace Hudba mi připomíná nedávné Letv X600, takže pro mne to není až taková novinka. V tomto případě musím říci, že Xiaomi se svou aplikací na tom je o mnoho lépe a s větší přehledností.

Tak a teď se pojďme podívat na celkový přednes. Předem musím říci, že chválím možnost použití nastavení díky equalizéru, kde naleznete několik předvoleb a samozřejmě i možnost individuálního nastavení. To platí především pro uživatele klasických pecek nižší cenové relace. Alespoň tímto mají možnost si trochu hudbu „vylepšit“.  Dále zde najdeme softwarovou podporu Dirac HD sound, ta umožní nastavit výsledný zvuk podle daného typu sluchátek. Bohužel na výběr máte jen z několika profilů/typů sluchátek, přesto použijete-li nějaká kvalitnější, dá se k nim přiřadit nějaký ten přednastavený profil. Já například u svých Shure použil přednastavený profil pro high-endové pecky Sennheiser IE8I a světe div se, málem jsem se z toho zvuku posadil na prdel. Portished zněli jako by mi hráli doma z mého audio-systému na mých KEF iQ8. Jen musím podotknout, že soubory v tomto případě byly bez jediné komprese ve formátu WAV.

DiracHD však není všemocný a například u Koss Porta Pro mě donutil ho spíše vypnout. Porty zkrátka už v sobě mají více basů než by bylo třeba a v případě DiracHD dostali spíše příchuť zahuhlání. V případě vypnutí zněl přeci jenom zvuk více přirozeněji, na kvalitu spojení shure – Dirac však nedosáhl.

U formátu MP3 výrazně klesla kvalita přednesu, zvuk znatelně dostal trhliny a mnohem ostřejší přednes, v některých případech až nepříjemně. Vyhlazená, až bych řekl krémovitá konzistence zvuku se zkrátka vytratila ač sluchátka dělala co mohla.

K testu bylo použito vzorků MP3 (320 a 128) a Wav. Do sluchátek mi hráli Portished, všechna jejich alba ve formátu Wav, Archive – Lights a Anathema – Weather Systems ve formátu MP3. Pak také M.I.A – Matangi a to v MP3 320, ale také stažená prostřednictvím Meizu obchodu v bitrate 128, ten jsem však posléze raději vymazal. Jako sluchátka byla použita Koss Porta Pro a Shure e3c.

Dynamika patří k tomu nejlepšímu, dokonce bych řekl, že jednoznačně přehrává i Letv X600. Díky eqvalizéru si nastavíte příslušný přednes dle svých potřeb a DiracHD vám může dopomoci vytáhnout z vašich sluchátek možná i takový výkon, o kterém jste neměli a ni tušení.

Reproduktor překvapivě hraje a dá se to snést. Je lehce zahuhlaný, přesto překonává většinu své konkurence z čínsko-hongkongských luhů a hájů, které v sobě ukrývají Mediatek MT6752-3. Reproduktorový výstup najdeme na spodní hraně telefonu, což má své výhody, ale také nevýhody. Především reprodukce bude slyšitelná v každém případě, pokud telefon bude volně položen na stole, ať už sklem k desce nebo zády. Horší to však bude při sledování videa nebo hraní her. V tomto případě hrozí, že si výstup zakryjete rukou.

Video

 V Meizu M2 Note najdeme aplikaci video, ze kterého se vyklubal poměrně schopný přehrávač. Ačkoli spuštění videa je možné přímo z galerie, tak není na škodu zmínit i tuto možnost. Přehrávač si poradí s většinou formátů – Xvid, DivX, MOV, MP4, WMV i s podporou zvukového kodeku AC3. K dispozici máte i tzv. pop-out přehrávání, což je běžící video v okně na samotném launcheru OS.

ZÁVĚR

Telefon bych doporučil méně náročným uživatelům, tedy těm uživatelům, kteří využívají především telefon k čemu byl původně zkonstruován a až potom přemýšlí nad nějakými dodatkovými funkcemi. A to je přesně Meizu M2 Note, chytrý telefon s přidanou hodnotou. Řekl bych ideální rodinný společník. Jednou zastane fotoaparát, jednou zase natočí nějaké to home video a občas třeba zabaví děti ve volných chvílích přehráním videa či hraním her. Nejedná se o žádného lamače rekordů a už vůbec to není telefon pro nějakého specialistu skrze Android systém nebo technicistního exhibicionistu. Zkrátka současný nekomplikovaný chytrý telefon, který zvládne v této hektické době vše podstatné.

Rád bych vyzvedl fakt, že pro danou cenovou skupinu telefon dosahuje lehce nadprůměrné výbavy a velice slušné fotoaparáty s velmi dobrým záznamem videa, což může potěšit například nejen v případě nutkání pořídit třeba rodinné momentky.

Opět mi chybí některé stěžejní frekvence LTE, ač v přístroji je použit procesor MT6753, který se všude kasá jak je globální, ale to může být problém jen našeho typu přístroje, který je určen primárně pro čínské trhy. Přesto a protože se nepohybuji jen po Praze a větších městech, tak v dnešní době je to opravdu už omezující faktor. Mimochodem i v centru Prahy často padám do EDGE, takže pokud se objeví H+, jsem vděčen.

Co však kazí celkový dojem z telefonu, je jednoznačně GPS modul. Pokud využíváte na svém telefonu GPS víc než obvykle, tak za mě zatím nedoporučuji. Je možné, že aktualizací v nejbližší době se vše vyřeší, případně nějakou instalací experimentální ROM. Ale tento telefon není určen Android maniakům, jejichž koníčkem je stále vrtat v systému a stále něco upravovat, instalovat a měnit. Tento telefon by měl být tzv. ready to use, plně připraven k použití a v tomto případě o tom silně pochybuji.

Bohužel, telefon se opětovně nevyhnul různým čínským balastům, ty zbytečně zabírají místo na paměti. Ve většině případů pro jejich odstranění potřebujete oprávnění root, což naštěstí v případě Meizu není problém. Instalace oprávnění root je záležitostí několika minut a pak už je jen na vás, které předinstalované aplikace si ponecháte, a které pošlete do háje.

Nakonec snad jen dodám, že za vydaný peníz získáte poměrně dobře vybavený phaplet, který je dobře odladěn ač s některými buggy. Věřm, že problémy s GPS a třeba i autofocusem budou v nejbližších aktualizacích odstraněny. V případě Meizu se již jedná o značkovou kvalitu, avšak s některými ústupky oproti předchůdci, ale také s nižší cenovkou.

Pokud bych snad měl zmínit porovnání s nějakou konkurenci, tak bych rád viděl tento přístroj v souboji s nedávno představeným Xiaomi RedMi Note 2. Jestli Xiaomi splní, co známe z papíru, tak mám pocit, že o vítězi je v daném sektoru trhu rozhodnuto i za cenu menšího příplatku v případě Xiaomi RedMi Note 2.

Můj osobní názor na telefon? Myslím, že Meizu tímto přístrojem díru do světa neudělá. Možná byli nuceni s tímto nástupcem úspěšného předchůdce přijít o něco dříve, než sami chtěli. To se mohlo podepsat jak nad vývojem, tak i samotným výběrem komponent. Ačkoli Meizu tímto dokázal cenu snížit na minimum, stejně ho nyní svou výbavou vymazalo Xiaomi se svým lehce dražším Redmi Note2 avšak s mnohem, mnohem lepší výbavou. A jestli jste opravdu zapřísáhlým fanouškem Meizu, tak za mě stejně doporučuji raději sáhnout po „jedničce“.

Meizu M2 Note nám k přezkumu dodal náš partner Gearbest.com, kde si jej také můžete případně pořídit.

Plusy

• Cena
• Kvalita dílenského zpracován
• Displej
• Za mě FlymeOS
• Ergonomie

Mínusy

• Oproti jedničce rozhodně slabší výbava
• GPS modul
• Absence některých 4G/LTE pásem
• Autofocus

SPECIFIKACE