Recenze Ulefone Be Touch – chceme se ho opravdu dotknout ?

V poslední době se na nás vyvalila opravdu spousta velmi podobných telefonů s 5,5″ displejem a s tepajícím čipsetem MT6752 uvnitř. Mezi konkurencí v podobě např. Elephone P7000, Mlais M52 či Meizu M1 Note jsem vkládal poměrně velké naděje do modelu Ulefone Be Touch, který zaujal můj ostříží zrak svými parametry a celkovým vzhledem a když se naskytla možnost, tak jsem po jeho recenzi skočil jako hladový vlk. Jestli se vlk opravdu nažral se, doufám, dozvíte dostatečně podrobně v následujících řádcích, kde se telefonu podívám na zoubek a pokusím se věrně interpretovat své dojmy ze zhruba týdenního používání. Sluší se samozřejmě jako vždy na úvod poděkovat našim partnerům z Coolicoolu, kteří tuto recenzi poskytnutím mobilu umožnili.

Balení

Ulefonní telefon dorazil v sympaticky malém skladném bílém kvádříku, kterému se vyhnul trend některých výrobců se zbytečně naddimenzovanou krabicí a místem i materiálem se tak šetří. Po vypreparování telefonu samotného nás čeká několik drobných příjemných překvapení v úložném prostoru pod ním, protože výrobce se tentokráte velmi zlehka plácl přes kapsu s doplňky. Už nabíječka přímo nabízející EU konektor je dobrým signálem pro našince, útlý manuál to jen podtrhne absencí rozsypaného čaje a naopak přítomností několika světových civilizovaných jazyků. Čeština sice ještě pořád není dostatečně světová, aby se na ni dostalo, ale i tak se jedná o krok správným směrem 🙂 Bílý USB kabel a bílé sluchátkové pecky pofidérní kvality jsou barevně sladěny s bílou nabíječkou a člověka potěší i přítomnost jedné krycí fólie na displej. Pro lepší představu a škodolibou radost z ochotnického umění doporučuji shlédnout mé Unboxing video.

Design a zpracování

Na první pohled působí Ulefone Be Touch jako nemanželské dítě iPhonu 6 Plus s drobátko hranatějším půdorysem a aby podobnostem nebyl konec, tak zadní strana nezapře inspiraci strýčkem Meizu MX4. Ale kopírovat úspěšné a populární kusy se v Číně prostě nosí, takže to nonšalantně přejdeme a raději zmíníme barvy modelu, tedy černé provedení předního panelu a ocelově šedé boky, přecházející v tmavší šedou na zadní straně. Teoreticky by měla být k dostání i bílá varianta, ale té je mezi obchodníky jako šafránu.

Samotná konstrukce Be Touch je chloubou telefonu a zaslouženě si o tuto chválu říká, protože podobně precizní zpracování jsme zvyklí vídat až u kousků výrazně dražších. Masivní kovový rám je vyroben z hořčíkové slitiny a působí opravdu bytelným dojmem, zvyšuje však lehce hmotnost telefonu, která činí 160 g. Záda jsou sice pouze plastová, ale vše do sebe krásně zapadá a lícuje, nikde ani náznak vrznutí či praskání. Čočka zadního fotoaparátu mírně vystupuje z těla a telefon tak při položení na stůl nebude ležet zcela vodorovně. LED dioda blesku se snaží tvářit jako dvojitá, ale při bližším pohledu je zřejmé, že je přítomna pouze jedna.

Po opatrném odstranění zadního plastového krytu se naskytne pohled na vyměnitelnou baterii s kapacitou 2550 mAh a štědrou nabídku slotů. Telefon podporuje dual SIM (standard + micro) a nabídne i slot na microSD kartu s maximální kapacitou 64 GB. Sloty na SIM nejsou zacvakávací, ale pouze zasouvací a pomalejší jedinci jako já, snadno přehlédnou správný rozměr karty a budou se rozčilovat, že jim to tam nedrží a SIMku to překvapivě nečte 🙂

Veškeré fyzické ovládací prvky telefonu jsou soustředěny na levém boku a jak tlačítko Power, tak kolébka ovládání hlasitosti jsou opravdu na jedničku s hvězdičkou, kvalitně zpracované a pevně uchycené, takže nikde ani náznak vůle a viklavosti. Prostor na malou výtku se však přesto najde. Telefon je na výšku poměrně dlouhý a při normálním úchopu je tlačítko Power velmi špatně dostupné, slušel by mu sešup minimálně o centimetr níže. Spodní hrana pak nabídne pouze mikrofon a mřížku reproduktoru se šesti otvory. Nabíjecí microUSB konektor je poněkud nešťastně situován na horní hraně, kde mu dělá parťáka 3,5 mm sluchátkový jack.

Přední strana je celá pokryta zakřiveným 2,5D sklem Gorilla Glass 3, které působí vskutku elegantně a dopomáhá k pocitu z nadprůměrné konstrukce. Na skle je ještě nalepena tenounká nesundatelná plastová fólie, ze které jsem osobně nebyl až tak nadšen, protože upřednosťnuji přímý kontakt a absenci nevyhnutelných mikro vzduchových bublin. Rámečky okolo displeje sice nejsou úplně nulové, ale na bocích a horní straně nepůsobí rušivě. Katastrofou je však ultra HNUSNÝ široký černý pruh pod displejem, který už rušivě rozhodně působí a zcela nesmyslně protahuje telefon do zbytečné výšky, to se soudruhům v Ulefonu opravdu hrubě nepovedlo. Nad displejem pak najdeme objektiv předního fotoaparátu včetně blesku, čidla přiblížení a automatické regulace jasu a sluchátkový reproduktor. Pod displejem a černým hnusem se pak nachází kulatá čtečka otisků prstů, kombinovaná s mechanickým Home tlačítkem a dvojice kapacitních Androidích ovládacích tlačítek. Notifikační dioda si bohužel vzala dovolenou a není přítomna v jakékoli podobě.

Rozměrově patří Ulefone Be Touch k těm větším 5,5″ telefonům a rozměry 158,1 x 77,4 x 8,6 mm tomu jen napovídají. Škoda již zmíněné zbytečné protáhlosti, ale celkově design neurazí a i ergonomicky se telefon v ruce drží velmi příjemně.

Displej

Be Touch nám nabídne 5,5″ IPS OGS displej s rozlišením 1280 x 720 pixelů, krytý, jak už bylo zmíněno, 2,5D sklem Gorilla Glass 3. Pouze HD rozlišení je obvykle v případě 5,5″ úhlopříčky na hraně použitelnosti , ale s kvalitním displejem se často nejedná o zásadní problém. Bohužel v tomto případě se kvalitního displeje nedočkáme a hlavní problém Be Touch se projeví v plné nahotě. Displej je prostě…prachbídný. Hodnoty jasu ještě ujdou a i když maximální není nijak závratná, tak nejde o kámen úrazu. Tím je však žluto/šedý nádech celého displeje, který spolehlivě zabíjí dojem z celého telefonu a dokonce jsem chvíli váhal jestli nemám defektní kus. Nejprve jsem zkoušel Ulefone omlouvat neférovostí v porovnání s mým Meizu MX4, který má jeden z nejlepších (pokud ne vůbec nejlepší) displej na trhu, ale po jednoduchém testu s pomocí kolegů (aneb test „vyskládejte všechny svoje zapnuté mobily na stůl“) jsem zklamaně povzdechl. Ulefone Be Touch si v tomto porovnání vedl velmi špatně a prohrál v barevném podání i s mnohem levnějšími modely.

Barvy displeje jsou celkově vybledlé a moc nepomohl ani pokus o softwarový fix, pomocí dolaďovacích externích programů. S překvapením jsem navíc zjistil, že Be Touch nemá ve své ROM podporu Miravision a její přidání v budoucnu je velmi nejisté, ačkoliv použitý čipset to samozřejmě podporuje. Špatný dojem z displeje pak nezachrání ani slušné pozorovací úhly a poměrně přesný digitizér, podporující však maximálně pouze 5 dotyků.

Hardware

Srdcem telefonu je 64-bitový osmi jádrový MT6752, taktovaný na 1,7 GHz, doplněný grafikou Mali-T760 MP2, taktovanou na 700 MHz a 3 GB LPDDR3 RAM. Tato kombinace je zárukou slušného a bezproblémového výkonu. Úložného prostoru máme k dispozici 16 GB, ale díky microSD slotu nás to ani za mák neomezuje. Moderní hardware značí i podporu LTE, a to konkrétně pásem 800/1800/2100/2600 MHz, takže máme pokrytou většinu naší české poptávky s výjimkou dinosauřího Vodafonního pásma 900 MHz. Zbytek výbavy je obvyklý, dualband Wi-Fi, BT 4.0, OTG a GPS+Glonass. Zadní fotoaparát nám zastupuje 13 Mpix Sony IMX214 a přední pak 5 Mpix Omnivision 5648. Na NFC a IR diodu se nedostalo, ale to už bychom asi chtěli moc 🙂

Samostatnou zmínku si zasluhuje i čtečka otisků prstů, protože se jedná o dotykovou a ne o „swipe“ jako u většiny konkurence v podobné cenové hladině. Ulefone se v oficiálních materiálech chlubí rychlostí rozpoznání 0,1 – 0,5 s a realita tomu skoro i odpovídá. Otisk prstu je rozpoznán opravdu bleskově. Jinou kapitolou je však přesnost rozpoznávání, vyžaduje to určitý „grif“ a neúspěšné pokusy o odemknutí mě dohnaly až k fixlování v podobě registrace několika rozdílných míst stejného prstu jako nového otisku. Bonusem je pak, samozřejmě, umístění senzoru na přední straně telefonu, kde je mnohem dostupnější než nesmyslné pokusy o její umístění na zádech jiných modelů.

Systém

Co se týče systému, tak se v Ulefonu rozhodli nekomplikovat uživateli život a v telefonu je předinstalován zcela čistý Vanilla Android 5.0 Lollipop se vším všudy, tedy například s šikovnými off-screen gesty. Updaty jsou k dispozici pomocí OTA a zatím výrobce vydal jeden zásadní na začátku června/júna, který opravuje chyby zejména ohledně fotoaparátu a výdrže baterie. Alternativní ROM zatím k dispozici nejsou a jen před pár dny se objevil na internetu návod na Root zařízení, kvůli absenci oficiálního image 5.0 ROM se jedná o transformovanou ROM z Be Pro. Systém je celkově slušně odladěn, všechno švihá dobrou rychlostí a za celou dobu testování jsem se nesetkal ani s jedním zamrznutím či jiným zásadnějším systémovým problémem. Ale samozřejmě je stále co zlepšovat 🙂

Výkon a používání

Telefon jsem samozřejmě potrápil naší obvyklou sérií benchmarků a výsledky můžete najít sesumírované níže. Nenajdete v nich žádná velká překvapení, čísla plus mínus odpovídají jiným kouskům s MT6752 a Mali T-760 MP2.

Ani plejáda testovaných her nezpůsobila Ulefonu sebemenší problém a popral se se všemi bez ztráty kytičky, ať už šlo o Real Racing 3 na Very High detaily nebo o Dead Trigger 2 (pořád nechápu proč kolegům na jejich telefonech padá :P). Herní výkon je prostě dostačující na cokoliv, co můžete na současném trhu najít, tečka. Malou nepříjemností je poměrně vysoké zahřívání horní části telefonu při delším namáhání, ale teplota nikdy nepřesáhne únosnou mez, takže spáleniny se nekonají.

Baterie a výdrž

Kapacita baterie 2550 mAh na první pohled nevzbuzuje přehnaný optimismus ohledně její výdrže, ale pouhé HD rozlišení udělá své a reálná čísla tak nejsou až tak špatná. Obecně se dá říci, že telefon vydrží při střední až mírně nadprůměrné zátěži obvyklý jeden den, při velmi lehké náloži bych se pak nebál optimisticky atakovat i dny dva. Reálný On screen time se pohybuje v průměrných číslech a dá se zprůměrovat podle testů na něco přes 4 hodiny. Baterie tedy nenadchne ani neurazí, jedná se o slušný průměr v dobrém slova smyslu.

Avizované rychlonabíjení se jaksi taky nekoná a s přiloženou nabíječkou se dostanete na maximální kapacitu zhruba za dvě hodiny, což je vzhledem ke slibům 35 % za 15 minut jistě zklamání.

Konektivita a GPS

Špatná pověst Mediateku v oblasti GPS je už dávno minulostí a MT6752 už o tom v několika modelech také přesvědčil. Přesto se však často může výrobci povést špatnou optimalizací či umístěním antén vše pokazit, takže jsem byl na Ulefone velmi zvědav. Výsledek, jak se můžete přesvědčit z obrázků kolem, není vůbec špatný. Fix byl rychlý a přesnost slušná. Jediný drobný zádrhel nastal při použití Endomondo bez A-GPS, kde přesnost zaznamenání trasy občas dostala pěkně za uši, ale to je vcelku obvyklé chování. Obecně jsem byl s GPS spokojen a nemám k ní nějaké zásadní výhrady.

Kritiku na příjem Wi-Fi signálu už si však neodpustím, ačkoliv se nejedná o žádnou tragédii tak citlivost opravdu není na nejvyšší úrovni a rychlosti stahování i dosah se předvedly v pouze velmi průměrném světle. Na druhou stranu citlivost mobilního 3G/4G signálu je velmi dobrá a mobilní data proudila rychleji než stíhal FUP brečet. Kvalita hovoru je také slušná, i když bych si asi dovedl představit vyšší hlasitost sluchátka pro větší komfort.

Fotoaparát

13 Mpix Sony IMX 214 je jedním z nejpoužívanějších senzorů v čínských telefonech nižší střední třídy poslední doby a dokáže často vykouzlit velmi hezké snímky. Velice však záleží na správné optimalizaci a nastavení od výrobce a Ulefone tady, podle mého názoru, odvedl jen průměrnou práci. Poslední update sice opravil světelnost z f/2.2 na správných f/1.8, ale stále se mu nepodařilo vyladit některé problémy, se kterými jsem se setkal, hlavně lehkým rudým nádechem fotografií a celkovým barevným podáním. Na dobrém denním světle Be Touch však dovede překvapit a některé fotografie jsou až překvapivě slušné, ale jde trochu o pana Jekylla s Hydem.

Bez HDR

HDR

Bez HDR

HDR

Obrázky v plné velikosti jsou mimochodem ke stažení ZDE.

Přední selfie kamerka je pak tvrdohlavě detekována benchmarkovými programy jako 8 Mpix, ačkoliv se jednoznačně jedná o 5 Mpix Omnivision 5648. Jde tedy bezpochyby o interpolované rozlišení a je nešťastné, že i základní nastavení aplikace vám oněch 8 Mpix stále nativně vnucuje. Na druhou stranu nabídne selfie kamerka i blesk, takže máte možnost nafotit více rozšklebených vlastních portrétů i za horších světelných podmínek.

Natočené testovací video ve FullHD dost šumí a celkově kvalita není nic extra, trpí stejným rudým nádechem jako u fotografií. Podle reklamních materiálů Ulefonu by měl Be Touch umět natáčet i 4K videa, ale ať už v nativní aplikaci či doinstalovaných se mi povedlo vždy maximálně zprovoznit jen FullHD rozlišení. Inu, aspoň to nezabírá tolik místa 🙂

Zvuk

Maximální hlasitost reproduktoru je u Be Touch na slušné úrovni, ale zvuk zní opravdu dutě a plechově. Na žádné velké zvukové orgie to opravdu není a bohužel ani zvukový výstup do sluchátek dojem moc nezlepší. Totální absence basů je velmi nepříjemná a celkově je zvuk plochý, nevýrazný a neprokreslený. Zcela se pak vyvarujte použití přibalených sluchátek, ty už tak podprůměrnou zvukovou kvalitu Ulefonu ještě zhorší. Audiofilové zkrátka tento kus obejdou velkým obloukem.

Recenze Ulefone Be Touch – Hodnocení a závěr

Ulefone Be Touch je kontroverzním kouskem v tom pravém slova smyslu. Velký potenciál je doslova zabit některými zásadními nedostatky a vzhledem k ceně se ho zdráhám objektivně doporučit. Nejedná se v žádném případě o špatný telefon a propadák, ale nemohu si odpustit povzdech nad promarněnou příležitostí, protože tady se dalo opravdu vytěžit daleko více.

Za zapůjčení telefonu děkujeme našim partnerům z Coolicoolu a případní zájemci si ho mohou koupit v jejich evropském skladu za 249,99$, což je konečná cena, oproštěná od všech daní a poplatků. Na cestě už je i Ulefone Be Touch 2, který nabídne FHD rozlišení, větší baterii a Android 5.1, předobjednávky pak najdete ZDE.