Recenze Blackview Alife S1 – telefon, který klame svým tělem

Úvod

Díky společnosti coolicool.com se nám do ruky dostal nedávno uvedený přístroj Blackview Alife S1. Tento telefon vzbudil zájem díky avizované spolupráci (více zde) s významným industriálním architektem Dietrem Ramsem, ten je spojován především se stylem známým jako Bauhaus (pozor, nejedná se o obchodní domy se stavebninami). Dieter Rams jako designér bude vždy dáván do souvislosti s především mnohem známější světovou značkou BRAUN. Vždyť i za vznikem samotného loga společnosti stál Dieter. Rams má za sebou nespočet ocenění a dokonce se jeho prací inspiroval takový gigant, jakým je Apple, což se moc neví. Právě kalkulátor pro iOS3 byl ovlivněn reálným kalkulátorem Braun ET 66 z dílny Dietra Ramse, a to samé se dá říci i o inspiraci tímto krasavcem Braun TG 60, zde však v případě stále současné „Aplovské“ aplikace Podcast app. I díky tomu možná očekáváme velmi dobře zpracovaný telefon. Pojďme se tedy přesvědčit, jak si hongkongská značka poradila s pověstnou německou precizností.

 Unboxing

Telefon dorazil v bílé krabičce s reálnými snímky přístroje na víku, to v dnešní době již nebývá úplně zvykem. Současní výrobci se snaží spíše své produkty balit do jednoduchých, avšak efektivních krabiček nebo naopak hledají různá originální zpracování, příkladem může být Xiaomi nebo naopak OnePlus One a nyní horká novinka LeTV S1.

Blackview se spíše drží země a krabičku zpracoval ve čtvercovém půdorysu s velkolepým prostorem uvnitř, kam by se klidně vměstnal ještě jeden přístroj. Víku dominuje vyobrazení samotného zařízení, a to jak z přední, tak i zadní strany. Spolu s logem a několika stěžejními parametry se snaží nalákat potenciální zájemce.  Po bocích naleznete pouze logo společnosti a QR kód, u něhož nalezneme text informující nás o tom, že přístroj je vyroben společností Blackview a designován byl v Itálii?!. Takže veskrze mezinárodní produkt v korporaci Itálie, Německa a Hong-Kongu.

Odklopíme-li víko, nalezneme lůžko s telefonem. Ten je chráněn výrobními fóliemi, jak na hlavním panelu, tak i na zádech. Po odklopení lůžka nacházíme i několik dalších překvapení. To první není nijak zázračné, přesto chvályhodné. Nabíječka disponuje totiž normou pro EU a jest to originál Blackview. Vedle nalezneme USB kabel. Dále potěší přibalená sluchátka s OTG kabelem. To však není vše, další překvapení nás čeká v obálce s manuálem v anglickém jazyce. Sem výrobce přidal i náhradní ochrannou fólii na čelní panel telefonu (mimochodem, jedna je již umístěna na telefonu) a polykarbonátové pouzdro, které by mělo ochránit telefon ze zadní strany a po bocích. Součástí obálky je i trn, sloužící k manipulaci se sloty určenými k vložení SIM-ek nebo případně paměťové karty.

Vzhled, konstrukce a zpracování

Telefon svými rozměry míří do klasické třídy, nejedná se tedy o žádný přerostlý phablet, ačkoli o ergonomií rozmístění by se dalo spekulovat. Především velikost telefonu vůči velikosti displeje může vyvolat dost rozpaků nad prací designéra. Přístroj disponuje rozměry 144,5 x 71,8 x 7,4 mm, avšak vůči 5 palcovém displeji, který má rozměry 110,69 x 62,26 mm se dá mluvit o plýtvání prostorem.  Zde bych tedy uvítal více invence designérského studia a lepšího využití prostoru, buď k implementaci většího displeje nebo zeštíhlení celkových proporcí přístroje. V době, kdy se každá společnost snaží minimalizovat boční rámečky, ba dokonce je plně odbourat, tak Blackview Alife S1 svým zapracováním předního panelu působí spíše zastarale. Když už společnost investovala do renomovaného designéra Dietra Ramse, tak bych očekával dotažení projektu dokonce, a to po stránce vzhledu i ergonomie.

To samé platí o použití materiálů, které se podílejí na konstrukci přístroje. Takto mám pocit, že práce zůstala někde na půli cesty. Volbou materiálů se telefon zmítá někde mezi prémiovým a laciným přístrojem. Čelní panel, samozřejmě skleněný, je zakončen dole designovým proužkem s logem Blackview. Ten imituje kov, avšak jedná se jednoznačně o plast. Každopádně přední panel telefonu můžeme označit za tu prémiovější část. Co do posouzení po stránce designu, evokuje spíše kvalitní neokoukané řešení.

Přední panel přechází jednolitě do horní hrany. Na první dojem se zdá, že tento blok je vyroben ze skla nebo nějakého velmi kvalitního plastu, připomínající sklo. Tento designový kousek patří k tomu nejlepšímu a společně s bočními linkami, imitujícími chromové lišty opravdu vzbuzuje dojem prémiového telefonu. Bohužel, na přední panel nenavázala zadní strana telefonu, která přechází do boků a spodní hrany. Nejde ani tak o nepovedený vzhled, k tomu nic, ale spíše o použití materiálu. První pocit okamžitě prozrazuje levný plast s šedým nádechem (výrobce uvádí modrý – tak nevím, buď jsem barvoslepý já nebo producent). Jeho lacinost pocítíte především na omak, ale také například při vibracích telefonu, či přehrávání zvuků z reproduktorku. Má to však jednu výhodu, díky matnému vyhotovení nemusíte mít obavy, že by se na zádech zachytávali nějaké otisky. Skutečnost je tedy taková, že na snímcích telefon vypadá mnohem lépe než v realitě. Mám takový pocit, že práce zůstala někde na půli cesty a především zpracování zadní strany telefonu celou práci designérského teamu zhatila.

No, abychom jen nelamentovali, tělo přístroje dokázal výrobce velmi dobře slícovat. Na přístroji žádné škvírky nehledejte, jedná se o unibody tělo, takže nepočítejte s tím, že byste se podívali dovnitř přístroje. Ačkoli se jedná o tzv. „plasťák“, tak vše se odehrává bez jediného vrznutí. Pocitově, vezmeme-li telefon do ruky poznáme, že máme co do činění s nižší střední třídou.

Jak jsem již zmínil, místem se nešetřilo a přední panel okupuje displej s pokrytím pouze z 66,5%  disponibilní plochy. Pod ním potom najdeme kapacitní tlačítka, ta nejsou podsvícena, s velmi nevýrazně pojatými značkami. Níže najdeme ještě logo společnosti, to je naopak podsvíceno a slouží jako taková další notifikační dioda. Logo se rozbliká bílým světlem například při nabíjení telefonu. Dále se rozsvěcí při dotycích na kapacitní hardwarová tlačítka a také jako notifikace události. Tyto dvě linie pod displejem s chybějícím podsvícením tlačítek, bohužel, trochu komplikují manipulaci s telefonem. Nad displejem tradičně nalezneme kamerku (v tomto případě údajně 8 Mpx), a to po boku se sluchátkem telefonu, kde vedle je ještě společně umístěný světelný a přibližovací senzor s notifikační diodou. Dioda se projevuje buď červenou nebo zelenou barvou.

Zadní straně vévodí 13 Mpx kamerka s duálním LED bleskem. Ten není dvou-tónový, což mi stále uniká proč výrobci volí kombinaci dvou stejně tónovaných diod. Ochranné sklíčko kamerky je olemováno stříbrným prstencem, který mu dodává punc neotřelosti. Vedle duálního blesku nalezneme ruchový mikrofon. Uprostřed zad nalezneme výrazné logo společnosti Blackview. V dolním pravém rohu poté producent umístil druhý aktivní prvek telefonu, výstup pro reproduktor. Tvoří ho shluk pravidelně vrtaných mikro otvorů do výsledného tvaru obdélníku.

Po levém boku telefonu najdeme dva sloty. Jeden univerzální, tedy buď pro flash card formátu microSD nebo nano-SIM. Druhý slot slouží k umístění pouze micro-SIM karty. Sloty vytáhnete pomocí výše uvedeného trnu, který najdete připevněn v obálce s manuálem. Na opačném boku se nachází ovládací tlačítka. Horní kolébka k ovládání hlasitosti a menší tlačítko, sloužící k probuzení telefonu, případně ON/OFF. Na horní hranu výrobce umístil konektor pro 3,5 mm jack a vedle něho se překvapivě nachází infra red dioda. Zbývá se nám podívat na spodní hranu, kde najdeme vedle sebe mikrofon a microUSB, sloužící k nabíjení telefonu nebo pro přenos dat (Mass Storage). Více nám telefon již neodkryje, poněvadž se jedná o unibody konstrukci. Takže se pojďme podívat na další kapitolku.

Displej

S displejem tohoto telefonu jsem se protrápil snad nejvíce ze všech uvedených specifik telefonu a vůbec ve srovnání i s ostatními recenzovanými přístroji. První dojem po vybalení a zapnutí přístroje vyzněl jednoznačně negativně. S postupem času, procházením jednoho testu za druhým a přibývajícími aplikacemi, které samotný zobrazovač prověřily, jsem začal pomalu a jistě měnit svůj názor. Výrobce totiž dost podcenil své vyladění systémových obrazovek (vzhled uzamčené obrazovky, plochy telefonu a samotných ikon). Pojďme si však nejprve projít parametry tohoto displeje.

Displej vždy hraje jednu z klíčových rolí v tom, jestli daný přístroj u zákazníků uspěje nebo naopak propadne. Zde výrobce umístil OGS kapacitní zobrazovač z produkce JDI. LCD IPS displej o velikosti 5 palců v rozlišení HD (1280 x 780 px) má 24 bitovou hloubku s 16 milióny barev. Displej při tomto rozlišení a velikosti dosahuje na dnes již lehce podprůměrných 294 ppi.

Displej po prvním zapnutí působí spíše jako nepovedený žert. Avšak telefon klame tělem, tedy svým vyladěním plochy přístroje. O přednastavených tapetách se dá mluvit jako o nejapném vtípku. Plocha jakoby připomínala spíše ještě starší verze Androidu. Ačkoli tu je KitKat, tak ikonky působí jako jeden velký chaos. Každá ikona má jiný tvar, což by nebylo u Androidu překvapivé, ale překvapí i velikostí velmi podobných ikon.

Co ikona…

… to originál

Celkový obraz plochy působí jako by se rozpadal, body plochy jsou patrné na první pohled. Tapety umístěné na ploše budí dojem, jakobyste v nějakém základním grafickém editoru přeostřili fotku ve ztrátovém formátu .jpeg.

Srovnám-li s RedMi 2, kde byl obraz velmi živý s teplejším nádechem a krásně vyžehlen, tak zde mám z přednesu barev rozpačité pocity. Barvy na mne působí méně vyváženě. Na jednu stranu velmi živé, na druhou stranu, řekl bych až ledové. Detaily se rozpadají a ikony jakoby chtěli vyskočit ven z obrazovky. O dnes moderním plochém pojetí ikon zde nemůže být řeč. Nejprve jsem byl přesvědčen, že celkově rozpačitý dojem může být z přeinstalovaných tapet, ale ať jsem se snažil sebevíce, tak k zlepšení nedošlo ani po instalací vlastních tapet. Naštěstí přístroj disponuje nastavením displeje pomocí MiraVision(tm) technologie, díky které si můžete leccos přednastavit.

Ano, nastavení v MiraVision(tm) tomu trochu pomohlo, mimochodem v této funkci máte příležitost nastavit následují faktory obrazu. V Režimu obrazu máte na výběr ze tří voleb, umožňujících vám rychlé celkové pře-nastavení displeje. Pro osobní doladění nám slouží další podmenu, kde můžete nastavit Kontrast, Sytost, Jas obrazu. Dále vše můžete upřesnit v dalším podmenu, kde máte možnost upravit Ostrost, Teplotu barev. Poslední možností je nastavení Dynamického kontrastu.

Displej ukázal svou pravou tvář až po otevření aplikací, tam najednou bylo vše v pořádku a obraz byl adekvátní tomu, co se dle specifikací dalo očekávat. Dostatečně ostrý a správně vykreslující detaily, což potvrdil a přesvědčil v testu běžícím na Unreal Engine, tam dosáhl přístroj poměrně nadprůměrného výsledku 47,5 fps v nejvyšší možné konfiguraci. Obraz byl krásně ostrý a realistický s citem pro detaily a velmi dobrým přednesem barev. Tak kde udělali mistři v Blackview chybu?

Pobavíme-li se o podsvícení displeje, můžeme opětovně říci, že patří spíše mezi ty předimenzované. To na jednu stranu potěší při použití na denním světle, a to i velmi intenzivním slunečním. Naopak může být unavující pro oči v nočních hodinách. Ve dne budete mít komfortní čitelnost displeje ze všech pozorovacích úhlů. Naopak po delším „civění“ do displeje za úplné tmy si budete stěžovat na pálení v očích, a to při nastavení na nejnižší možnou intenzitu. Přesto to beru spíše jako plus, poněvadž na snížení intenzity osvětlení displeje existují různé aplikace, které vám dokážou tento neduh upravit a potom již žádná možnost vypáleného zraku nehrozí.

Zkouška Multi-touch odhalila podporu až 5-ti paralelně probíhajících dotyků, což je spíše pod průměrem současných zařízení, ale pro přístroje s MediaTek procesory známým faktem (viz třeba recenze Ecoo Aurora).

Sklíčko není chráněno Gorrila Glasse, to může být podnětem se podívat po nějakém tvrzeném skle. Mohu jen doporučit, poněvadž vím, jak tyto „noname-ová“ sklíčka jsou náchylná na pád i z velmi malé výšky.

HW, OS, výkon

Blackview Alife S1 je postaven především na procesoru střední třídy z produkce Mediatek MT6732. Ten je čtyř jádrový a 64-bitový s nataktováním jednotlivých jader na frekvenci 1,5 GHz. To vše je doplněno o dvou jádrovou grafiku Mali T-760 s taktovací frekvencí 500 MHz. Výkon podporuje operační paměť s 2 GB prostoru, což u mne vzbuzuje velmi chvályhodnou reakci. Pro vaše data zde najdeme modul s 16 GB prostoru, ze kterých máte k dispozici více než 12,5 GB. Tzn. že systém telefonu zabírá něco přes 3 GB. Úložný prostor můžete dále rozšířit pomocí microSD karty o dalších až 32 GB. Konfiguraci telefonu si můžete případně zkontrolovat na níže uvedených screenech z AnTuTu.

Blackview Alife S1 běží na 32-bitovým operačním systému Android 4.4.4 KitKat, ten je však upraven a některé klasické prvky Androidu tu chybí. Celý systém trochu připomíná o dost známější ColorOS. Společnost přislíbila uvolnění upgradu na pětkovou verzi Andoridu „lízátko“, a to v blízké době.

Zkusme si teda představit tuto upravenou verzi KitKatu dle producenta. První zvláštnost se koná hned na odemykací obrazovce. Pokud probudíte telefon power tlačítkem, tak na zobrazené obrazovce se začnou pohybovat různými směry světýlka (hvězdičky/bludičky). Ty se okamžitě seskupí pod váš prst po doteku obrazovky a vytvoří útvar doprovázející logo společnosti Blackview. Pokud budete jezdit prstem po obrazovce, tak toto seskupení bude putovat společně s vaším prstem. Pokud posunete prstem různým směrem a ozve se lupnutí, tak je telefon odemčen.

Po přejetí od horního okraje se dostanete klasicky do stavového menu posledních událostí, pokud použijete současně dva prsty, otevře se vám nabídka rychlých voleb nastavení (Wifi, Bluetooth, jas, hlasitost, atd.). Pozice jednotlivých funkcí nejde bohužel měnit.

Rychlé volby nastavení

Stavové menu událostí

Rozdíl mezi klasickým Android prostředím a tímto najdete hned po odemčení telefonu. První změna se nachází po švihnutí zleva doprava, tam se skrývají přednastavené dvě karty. První má co do činění s vestavěným přehrávačem hudby a druhá souvisí s pořizováním fotografií a jejích následným prohlížením. Bohužel, ve zmenšeném prostředí fotoaparátu zůstalo několik nepřeložených aktivních prvků v čínštině. Jinak těmto kartám není co vytknout a dá se říci, že se jedná o zpestření ovládacího rozhraní. Mimochodem karty jdou případně odstranit. Další zásadní odlišení od původního rozhraní čistého Androidu najdeme, tedy spíše nenajdeme, vstup do aplikačních karet. Ty tu zkrátka nehledejte. Veškeré aplikace, které instalujete se objeví i na plochách telefonu. Odtud je možné je i přímo odinstalovat. Někdo tento způsob převzatý z iOS uvítá, ale někomu může chybět možnost si uspořádat jednotlivé plochy dle sebe a vytvořit zástupce pouze a jen pro pro něho důležité aplikace.

Jinak však plochu můžete vyladit dle libosti. Můžete vytvářet složky, do kterých jednotlivé appky vložíte. Ty můžete přesouvat nejen po ploše, ale i mezi nimi. Mimochodem otevírání složek patří k velmi povedenému grafickému efektu. Po přidržení prstu na ploše se vám dole otevře seznam s nabídkou dostupných widgetů, které můžete poté tahem umístit na plochu vašeho telefonu.

Menu nastavení je skoro identické s čistým Androidem, ale i zde najdeme několik odlišností. Jednou z nich je použití vlastních ikonek. Další, a to významnější, je instalace zajímavých funkcí. Ty najdeme pod názvem Gesture sensing a Smart Wake. Obě mají co do činění s ovládáním pomocí gest a obě jsou před prvním spuštěním telefonu deaktivovány. Další aplikacemi v režii výrobce jsou Super power saving mode (upravení běhu přístroje pro větší efektivitu využívání baterie) a Data saving (zálohovací program). Ostatní nabídky můžeme označit za standardně „androiďácké“.

Základní nastavení ovládání pomocí gest:

Pozn.: k jednotlivým písmenům si můžete nastavit své aplikace. Bohužel, případná další gesta v podobě jiných písmen abecedy nejsou podporována.

Telefon také podporuje tzv. air gesta, neboli zaznamená pohyb vaší dlaně pomocí pohybového senzoru a provede vámi přednastavený úkon.

Nastavit si tedy můžete displej pomocí výše rozebrané technologie MiraVison, dá se úplně vypnout podsvětlení loga, najdeme zde funkci HotKnot (alternativa k NFC, vytvořená společností Mediatek), Wifi, Bluetooth, Správa SIM, úložiště zvukových profilů, zabezpečení a tak bych mohl pokračovat dále.

Telefon disponuje také infračerveným portem a k němu nalezneme přidruženou firemní aplikaci, o tom více níže.

Vraťme se zpět k hardwarovým tlačítkům, ty mají následující funkce. Prostřední ve formě linky slouží jako HOME. Pravé, ve formě tří bodů tvořící šipku, slouží jako ZPĚT a levé, vytvořené čtyřmi body tvořící kosočtverec, slouží pro vstup do nastavení, jednak plochy telefonu, jednak témat, ale i celého systému. Témata, Lockscreeny i Wallpapery si můžete stáhnout z internetu pomocí vestavěné aplikace, ty najdete vždy pod záložku Hot. Bohužel, rozlišení mne vůbec nenadchlo a opět se vracíme k vyladění, viz sekce Displej.

Přidržení levého HW tlačítka

Přidržení Home tlačítka

Operační systém nevykazoval za dobu mého používání žádné anomálie a co mě překvapilo, choval se velice stabilně. Až na několik „minimušek“ v překladu prostředí, nemůžu, co se týče funkčnosti, nic vytknout.

Při této sestavě telefon vykázal i očekávané výkonnostní výsledky. V AnTuTu přesáhl hranici 32 tisíc bodů, což je výsledek, se kterým se můžeme setkat u telefonu s mnohem prestižnějším procesorem od Qualcomm Snapdragon 615.

Qudrant

AnTuTu X

AnTuTu score

AnTuTu

GeekBench

GFX Bench

GFX Bench

GFX Bench

GFX Bench

Vellamo souhrn

Vellamo metal

Vellamo multicore

Vellamo browser

3Dmark

PCMark

NemaMark2

NemaMark2

Každopádně telefon s přehledem zvládne běžné úkoly, tedy surfování po internetu, sledování videí v maximálním podporovaném rozlišení či hraní her v maximálním nastavení. Nemusíte tedy mít obavy, že by něco snad nezvládl.

Dead Trigger

Real Racing 3

Asphalt 8

Přesto musím vytknout opětovně nekompatibilitu s některými aplikacemi a hrami, jako příklad uvedu Dead Trigger 2. Tu sice nainstalujete, ale po spuštění spadne. V poslední době to není nic neobvyklého, jako příklad mohu uvést recenzi jak Ecoo Aurory, ale také i takového velikána, jakým je bezesporu Xiaomi Mi Note. Ve všech případech hru nebylo možné spustit.

Instalace,

Náhrávání,

Spouštění…..

…. a pád! – bohužel?

Baterie a výdrž

Nabíječka o síle nabíjecího proudu 1.0 A dokáže baterii nabít do plna za cca dvě a půl hodiny. To patří k průměru a většinou takovýmto časem se chlubí nabíječky s jednou tak vyšším nabíjecím proudem. V tomto případě, díky kapacitě baterie, k dosažení tohoto času není zapotřebí žádného vysokorychlostního formátu.

Baterie, ač s kapacitou pouze 2000 mAh, byla pro mne velkým a především příjemným překvapením. Po rozbalení telefonu a prostudování specifikací jsem nečekal od telefonu po stránce výdrže žádné zázraky, ba naopak spíše jsem se připravoval na to, kam si nachystám nabíječku, abych ji měl hned po ruce (rozuměj – doma, v autě, u známých apod.). Avšak telefon překvapil, nabíječku při normálním používání budete potřebovat přes noc, a to svým způsobem pro dobití. Alife S1 většinou před připojením k nabíječce měl ještě tak přes 30% své kapacity.

Pokud budete šetrní, obejdete se bez nabíječky klidně dva dny. Ano, telefonu určitě napomáhá menší rozlišení zobrazovacího panelu, čtyř jádrový procesor s programem úspory energie a určitě i odladění systému. Přesto se našla příležitost pro možné doladění, co se týče baterie. Pokud se dostanete pod 20% kapacity, tak se její vybíjení dvojnásobně zrychlí. Jedná se pravděpodobně o softwarovou záležitost, není však vyloučena závada na hardware mého kusu, přesněji baterie.

Výdrž:

Vysoká zátěž – hraní her, sledování videí – není problém se dostat přes 5 hodin čistého času

Běžné používání  –  hovory, maily, zprávy, občasné surfování po internetu, mrknutí na několik krátkých videí apod. – více jak den

Úsporné používání  –  krátké hovory, zprávy, dvakrát/třikrát shlédnout internet na 5 až 10 minut za den – s přehledem dva dny

Pohotovostní režim –  tři dny

Konektivita a GPS

Do přístroje producent zabudoval veškerou základní konektivitu, kterou běžně využíváme.

Wifi a Bluetooth

V přístroji nalezneme Wi-Fi modul s podporou 802.11 b/g/n. První osahání přístroje a nalogování bylo pomalejší a muselo být opakováno. Jakmile se přístroj seznámil s prostředím a jemu nabízenou sítí, tak se již vždy rychle připojil. Poté jsem již nezaznamenal jediný problém s Wi-Fi. Signál byl stabilní a pokud nedošlo k „násilnému“ přerušení, přístroj komunikoval s okolními přístupnými sítěmi.

Bluetooth

Wi-Fi

Z přístroje si můžete také vytvořit přenosný hot-spot nebo sdílet internetové připojení pomocí služby tethering via Bluetooth 4.0. Celkově o Bluetooth platí to samé jako v případě Wi-Fi.

 GSM, 3G, 4G

Telefon patří mezi dvou-simkové, dualSIM stanby přístroje. K telefonování můžete tedy využívat obě SIM karty, jen je třeba mít nastavenou možnost „vždy se zeptat“. Jinak telefon použije kartu, kterou mu vy navolíte jako primární pro danou službu, v tomto případě hovor. Přijímání hovorů na obě karty nejde v souběžném režimu. Znamená to, že pokud máte aktivní hovor na jedné kartě, telefon vás upozorní o volajícím na druhé číslo, avšak přijmout ho můžete až po ukončení hovoru na první kartě.

Celkově jsem nezaznamenal žádný problém s hovory, jak už z mé strany, tak ani z opačné. Zvuk byl ve většině případů velmi čistý a zřetelný.

Díky tomu, že využívám nejmenovaného operátora, který využívá ponejvíce dvě nejrozšířenější frekvence v EU, tedy pásma 3 a 20 (800MHz, 1800MHz) nemusel jsem řešit žádný problém s konektivitou internetu. Ve většině případu bylo dostupné 4G LTE a někdy až opravdu na překvapivých místech, kde bych skoro nehledal ani signál GSM (uprostřed lesů, luk a hájů daleko od většího výskytu civilizace). Pokud však využíváte služeb Vodafone, připravte se, že se o tuto možnost oberete. Telefon neumí pásmo 8 s 900MHz. Telefon teoreticky umí přenášet data díky širokopásmovému přenosu cat4 o rychlosti 150Mbps download a 50Mbps upload. Jedná se však o teoretické rychlosti, skutečnost bude někde jinde. Nemůžu však říci, že bych měl nějaký problém se stahováním prostřednictvím mobilního internetu a ve většině případů proběhlo vše svižně.

 GPS

Telefon podporuje GPS, A-GPS a překvapivě i Glonass, o kterém ve specifikacích není ani zmínka.

První fixace telefonu byla poměrně zdlouhavá, ale to není nic neobvyklého u Mediateku. Přesto mne to zarazilo, poněvadž pod širým nebem to trvalo půl minuty. To oproti slabšímu Snapdragonu 410, kdy lokace proběhla do 4s je poměrně zdlouhavé. Telefon se však dokázal fixnout i uvnitř místnosti, a to zhruba metr a půl od okna a za stejný časový úsek. To bylo pro mne překvapení, když vezmu v potaz nedávný mnou otestovaný vyšší Mediatek MTK 6752, zabudovaný v Ecoo Auroře, který si u okna ani neškrtl.

První fixace

Příklad přesnosti

Zajímavé, že další fixace již probíhaly poměrně svižně, a to do 11 vteřin po zapnutí polohy.

Přesnost obecně u telefonů s použitím procesorů od MediaTek patří spíše k těm slabším vlastnostem. Ani v tomto případě se některým chybám přístroj nevyhnul. Překvapivě ale nešlo o nějaké brodění řekou nebo navigování o ulici vedle. Poněvadž se jedná o MediaTek bude mé hodnocení spíše kladné a nemusíte mít strach, že by vás lokace někde vyšplouchla. Jednoduše patří k tomu lepšímu v souběhu s MediaTekem.

HotKnot

Displeje v přístrojích obsahující procesor z produkce Mediatek mají ještě jednu zajímavou funkci. Tou je přenos dat mezi jednotlivými přístroji. Tato technologie byla Mediatekem vyvinuta na popud známějšího protokolu o přenosech dat, NFC. Cílem bylo představit alternativní technologii k NFC, avšak ekonomicky méně náročnou. A musím říci, že se povedlo. Pravda je, že HotKnot určitě plně nenahradí NFC, tedy alespoň v současné konfiguraci. HotKnot technologie neumí komunikovat s pasivními RFID tagy a ani v současnosti neznám žádný případ, kde by byla tato technologie využitelná při bezkontaktních platbách, jak je nyní často spojováno s NFC.

Přístroje mezi sebou komunikují skrze elektrostatické pole, vytvářené právě zobrazovači daných přístrojů. Tím se spárují a dají povel k aktivaci přidružené akce, kterou poté dochází k přenosu dat. Celý přenos tak například proběhne skrze Wi-Fi.

Technologii jsem měl konečně možnost vyzkoušet a musím říci, že je velmi schopná. Snímek nebo video si přístroje mezi sebou předali bez větších problémů. Fakt šikovné! a řekl bych, lepší i rychlejší než-li u přenosu skrze Bluetooth, pokud tedy máte oba přístroje po ruce.

HotKnot

Aktivace přenosu

IR Remote

Telefon navíc ještě disponuje infra red diodou. Ta váš telefon pomocí vestavěné aplikace v mžiku změní v dálkové ovládání. Pokud se vám běžně po stole v obýváku povaluje a zabírá místo několik ovladačů, můžete zajásat. Díky této funkci a aplikaci je budete potřebovat už pouze k naprogramování vašeho smartphonu.

Aplikace má v sobě mnoho přednastavených přístrojů, pokud svůj přístroj nenajdete, není nic jednoduššího, než telefon jednotlivým povelům naučit.

Z vlastní zkušenosti pěji jen chválu a pryč s těmi neskladnými ovladači.

Fotoaparát

Fotoaparát producent osadil 13Mpx snímačem z produkce Samsung 3M2 ISOCELL se světelností f/2.0. Hardwarově by tedy přístroj měl splňovat i přísná kritéria. Uvidíme tedy, jak se s tím producent popasoval a jak systém vyladil.

Rozhraní menu fotoaparátu není nijak překvapivé, jedná se víceméně o standardní ovládání na jaké jsme zvyklí z čistého Android rozhraní. To znamená, že na horní liště můžete přepínat mezi jednotlivými režimy fotoaparátu, po pravé straně najdeme několik přepínačů k aktivaci důležitých funkcí a dole se nachází spoušť a přepínač mezi módem fotoaparát a kamera. Vedle najdeme možnost pro vstup do dalšího, detailnějšího nastavení. Na levé straně ještě vidíme malou šipku, ta po kliknutí na ni, vysune nabídku 15 softwarových filtrů.

V menu nastavení dále nalezneme možnost nastavení elektronické stabilizace, rozpoznávání tváře, zachycení úsměvu, samospoušť, kontinuální snímání nebo automatickou detekci záběru. Dále můžete nastavit ISO a také velikost fotografií, kde máte k výběru na patnáct voleb od velikosti 1Mpx  přes 13Mpx zaručených fyzicky snímačem, až po interpolovaných 18Mpx. V nabídce video naleznete i volbu časosběru, ten je však opět spíše doplňkový. Největším možným nastavitelným časovým úsekem je totiž 10 vteřin. Videa můžete pořizovat do maximálního rozlišení FullHD, 1920 x 1080 px.

Pořízené fotografie naznačují, že se Blackview s danou situací popasoval velmi dobře, má to však malý háček. Nejprve si musíte trochu pohrát s nastavením. Fotoaparát v defaultním nastavení přidává více saturace než je třeba. Stačí však trochu upravit hodnoty v menu Vlastnosti obrazu a výsledky jsou někdy až překvapivě dobré. Fotografie jsou ostré s dobře vykreslenými detaily. Fotoaparát dosahuje velmi slušné úrovně ostrosti s překvapivě dobrou reprodukcí barev. To však zjistíte až po přetažení do jiného zařízení, protože nakalibrovat samotný displej přístroje se mi nepovedlo dodnes. Telefon si dokázal poradit docela obstojně i s noční scénou.

Vzorky snímků:

noční scéna:

Noční snímek

Noční snímek

Noční scéna 1

panorama:

hloubka, bokeh:

HDR:

bez HDR

s HDR

makro:

ostatní:

selfie – přední kamera

4 násobný digi. zoom

protisvětlo

Největší problém fotoaparátu byl shledán v autofocusu, ten často nedokázal zaměřit správný objekt. Ačkoli dle přístroje se zdálo, že vše zaměřil správně, tak výsledný snímek byl nakonec zaostřen kamsi mimo hlavní objekt (viz foto níže).

správné zaměření autofokusu…

a chybné zaměření autofocusu

videa:

Jako na potvoru v daný den nám počasí moc nepřálo, slunce se schovalo za husté mraky a do toho pofukoval poměrně čerstvý vítr. Z pořízených vzorků však můžeme vydedukovat, že kamera si v případě pořízení filmů počíná trochu jinak, než-li v případě fotografií.  U fotografie, kde občas barvy sklouzávají k nepřirozenému dobarvování, tak zde naopak jakoby software s barvami šetřil. Svým způsobem to není na škodu, avšak trochu saturace by neuškodilo. Videa dosahují kvalit pořízeného formátu, framerate je plynulý a nikde se nic netrhá. Bohužel, jako většina těchto zařízení má přístroj problém odfiltrovat nárazy větru, které se zkrátka občas projeví více než bychom chtěli.

Sestříhaný vzorek videa v HD:

a zde ve FullHD:

Zvuk

Operační systém Android a hudba nejdou moc k sobě. Pokud producent nezapojí na výstup kvalitní komponenty v podobě čipu zesilovače a převodníku DA, bude většinou výsledek jeden velký průšvih. A i v tomto případě to není o moc lepší. Musím hned na začátek říci, že to není tak hrozné jako třeba v případě Ecoo Aurora. Avšak musím také podotknou, že takovým ikonám jako Meizu MX4 nebo Xiaomi Mi Note nedosahuje ani po kotníky. Opět zapracovala rádoby ochrana Google spotřebitelů od Sodomy Gomory, nedej bože hlasité hudby. Hlavně když nás ve jménu Boha, Aláha, Ob*my, či Mao Ce-tunga můžou sledovat a odposlouchávat, kdy se jim zachce. Ale to je kapitola o něčem jiném.

Zkrátka zvuku nepomohlo ani různé ladění v nastavení, co víc, chybí i jakýkoli equalizér. Ten si tedy budete muset doinstalovat, případně stáhnout nějaký jiný přehrávač, který jej má zabudován již v základu. Přesto nevěřím, že si nějak polepšíte.

Vinu nedávám ani tak producentovi, jako spíše dodavateli operačního systému, přesto víme, že i na tomto se dá zapracovat a vyladit systém k mnohem lepším výsledkům. Nemá cenu se tady opírat o použitá sluchátka, protože tam kde nic není ani bůh nebere.

Tak jaký vlastně hudební přednes telefon má? Plochý a opět trochu zahuhlaný. Chybí mi v tom zkrátka drive, život, živelnost, něco, co by mne strhlo. Tady to bohužel nenajdu.

Pokud však patříte k hltačům našich rádiových estrád (mimochodem, abych neopomněl, telefon obsahuje radiopřijímač), tak tam je živelnosti až až, takže pravděpodobně vám tato konfigurace přijde postačující. Já jsem milovník dobré a skvělé hudby, odkojený na hi-fi soupravách a tohle mne zkrátka nebere. I sportování s tímto přednesem mne nenakopne a musím přesedlat na svůj oblíbený iPod, kde se stejná hudba o stejném bitratu rozjede do úplně jiných dimenzí. To se vám hned na kole šlape do kopce lehčeji.

Zvolený materiál zad telefonu se, bohužel, projevil i na přednesu zvuku z reproduktoru. Díky své konstrukční tuhosti se rád ozve v podobě zaznívání, čímž vytváří další zkreslení.

repro

Co se týče nastavení, tak v hlavním nastavení telefonu nalezete podmenu Vylepšení zvuku. Zde si můžete „vylepšit“ zvuk pomocí funkcí BesAudEnh (sluchátka), BesLoudness (reproduktoru), BesSurround (prostorový zvuk) nebo zapnout bezztrátový BT režim. Hm, ani v jednom případě jsem neměl pocit nějakého vylepšení, spíše naopak dojde ke zkreslení výstupního signálu/zvuku.

Rozhraní přehrávače naopak kladně překvapilo. Vzhledově připomínající gramofon, kde po kliknutí na střed desky dojde k otevření vámi uložené hudby v telefonu a tím i rychlého spuštění, je povedené. Roztřídění funguje podle tagů, takže můžete mít seskupené skladby podle alb, interpretů nebo samostatně. Hezky vypadá i grafika při přehrávání, kdy se jakoby vyobrazená deska otáčí a uprostřed vidíte přebal právě přehrávaného alba. Ramínkem hudbu buď spustíte nebo stopnete.

Závěr

Producenta chválím především za to, že nešel tradičně čínskou cestou zkopírovat nějakého významnějšího výrobce (třeba tradičně Apple) a zvolil svou cestu s poměrně originálním vzhledem. To se bohužel nedá říci již o nově přicházejících přístrojích, kde nakonec podlehl této čínsko-hongkongské tradici např. Blackview Alife Pro.

V tomto případě Blackview využilo služeb německého designéra, takže bych očekával i dotažení celého projektu do detailu, tedy i v použití konstrukčních materiálů. Použitý plast na zádech celý dojem dost kazí, není to však nic, co by se nedalo přežít. Na funkčnost telefonu to nemá skoro žádný vliv.

Jak jsem již výše zmínil, telefon klame celkově svým tělem a svým způsobem mě docela příjemně překvapil. Nečekejte však žádného lamače rekordů ve výkonu. Zkrátka jde o vyvážený telefon pro běžného uživatele, který není zaměřen na high-end hardware, či trhače benchmarků. Přesto si přístroj dokáže poradit s většinou dnešních aplikací nebo her, a to v nejvyšší konfiguraci nastavení.

Displej také při nastartování telefonu moc nepřesvědčil a až po spuštění aplikací, především her ukazuje své přednosti a kvalitu. Nakonec budete velice příjemně překvapeni.

Telefon na první pohled působí silnějším dojmem než opravdu je. Tloušťka 6,8 mm stále platí za poměrně slušnou míru. Váha 140g patří k současnému průměru, ale dojem z ruky se spíše přiklání k mnohem lehčímu přístroji. Takže se dá opět mluvit o klamání tělem.

Konfigurace zařízení spolu s baterií nabádá, že výkonu bude spíše chybět a výdrž bude hodně podprůměrná. Opak je pravdou, výkon jsem již zmínil výše, výdrž telefonu překvapí i dvěma dny při šetrném používání a jsme zpět u klamání tělem.

Takže přístroj můžu směle doporučit, jediné snad, co bych mu vytknul je nakonec cenovka. Cenou okolo 180,- dolarů se totiž spíše blíží současný přístrojům s osmi jádry a vyšší konfigurací, což jim přináší i o něco vyšší výkon. Avšak teď opět klame, na coolicool.com ho nyní totiž seženete za akční cenu 129,99- dolarů.

 Plusy

• netradiční design – není to další kopie iPhone
• kvalitní zpracování
• bohaté příslušenství
• baterie a její výdrž.
• fotoaparát
• IR Remote
• celý systém pracuje jak má

a mínusy

• použití materiálu sráží celkový dojem
• zvuk
• vyladěnost rozhraní plochy a lockscreenu
• telefon, ačkoli je plně počeštěn, najdou se místa, kde zůstala angličtina nebo čínština
• již starší hardware
• displej obsahuje několik „mrtvých“ pixelů

Podrobné specifikace