Přestože se nenacházíte na stránkách pofidérních plátků z bulvárního světa časopisů, dnešní recenze bude hlavně o rozměrech. Ano, rozměry dnes hrají prim. Od českého zastoupení firmy iOcean (www.ioceantel.cz) se mi do rukou dostal tento olbřímí kousek s názvem iOcean G7, který se bezesporu řadí k tomu největšímu, co lze na telefonování běžně sehnat.
Pojďme se ale na toho „macka“ konečně podívat pěkně zblízka.
Balení
Krabička, tedy pardon krabice, je opravdu velmi minimalisticky vyrobena. Na bílém podkladu se nachází pouze stříbrné logo iOcean, QR kód (který nás vezme na jakousi internetovou stránku v jazyce čínském), štítek s IMEI a na spodní straně pouze informace o firmě a EAN. Na krabici opravdu nikde nejsou rozepsány specifikace telefonu ani rozměry. Po sundání vrchní poloviny na nás již vykoukne onen obr, černá placatá věc. Leží si v nepříliš dobře vyrobené vaničce z plastu potaženou semišem, skrze kterou je dokonce vidět do útrob. Pod touto vaničkou (vanou?) by se dalo očekávat nějaké příslušenství, ostatně místa je tam na několik dalších telefonů. O to více překvapí pouze přítomnost nabíječky a USB kabelu. Je to poměrně vtipný pohled, asi jako by jste chtěli na tři chleby namazat jeden plátek másla.
Popis a konstrukce
Ve své podstatě iOcean vzal svou vlajkovou loď minulého roku, model X7, zakulatil rohy a zvětšil rozměry. Designově a konstrukčně jsou si G7 a X7 velmi blízcí a nejvíce je to poznat na zadním krytu, který je opravdu zajímavý a skýtá prostor pro 27 zacvakávacích paciček. Celý telefon je vyveden v černé barvě a povrchovou úpravou ne nepodobnou „soft-touch“, která se velmi příjemně drží a neklouže. Samotný zadní kryt nezasahuje až k okrajů přístroje, což je trošku nezvyklé, ale rozhodně ničemu nevadí. Je vyroben samozřejmě z plastu, který je celkem měkký a velmi ohebný. Poměrně klasické uspořádání prvků na zadní straně, počínaje seshora, jsou fotoaparát s jednou přisvětlovací diodou a nápisem FHD, uprostřed krytu logo iOcean a ve spodní polovině hlasitý reproduktor, který podle popisku „3D“ disponuje pravděpodobně prostorovým zvukem. Na závěr popisu zadního krytu jsem si nechal hádanku, nebo tipovačku. Co Vám připomíná nápis „Designed by iOcean China, assembled in China“?
Po shlédnutí hran přístroje jsem neobjevil nic zajímavého, klasické rozložení prvků, kdy na horní hraně je 3,5mm jack, na hraně spodní mikrofon a USB konektor, na levé kolébka hlasitosti a na pravé vypínací tlačítko. U popisu tlačítek bych se zastavil na chvilku, protože jejich umístění je v podobném poměru k rozměrům, jako u menších telefonů, což u našeho „giganta“ dává tušit nepříliš dobré umístění, tlačítka jsou příliš vysoko. Zapínací tlačítko bych dal klidně o 3cm níže, stejně jako kolébku hlasitosti. Také jejich stisk není příliš jasný a hmatová odezva je, abych tak řekl, neurčitá. Další mínus si zaslouží i jejich prostorové odlišení, jsou téměř zarovnána s povrchem a špatně se hledají.
Dostáváme se přední straně, kde sídlí důvod olbřímích rozměrů iOcean G7 a tím je samozřejmě display. Jedná se o 6,44″ IPS OGS panel, který si zaslouží jako hlavní komponenta samostatnou stať, kde se mu budu věnovat podrobněji. Nad displayem se nachází sekundární 3,6 megapixelová kamera nevalných kvalit, senzor přiblížení a také senzor okolního světla pro redukci podsvícení. Příjemným překvapením je přítomnost signalizační diody, podařilo se mi ji rozblikat zeleně a červeně. Naopak jistým zklamáním jsou pro mne nepodsvícená tlačítka na spodní straně, která ale poměrně dobře reagují na povely a dokonce vibrují. Bohužel vibrace jsou takové líné a nevýrazné.Baterie, která se nachází na dvou třetinách vnitřního prostoru, je rozměry sice velká, avšak je velmi tenká a nezvykle měkká, má pouze pevný rámeček a vnitřní prostor je nevyztužen. Baterie disponuje „pouze“ 3500mAh, při velikosti přístroje by mohla být minimálně 4000mAh a možní i více. Nad baterií se nachází dohromady tři sloty, první na paměťovou kartu MicroSD až do kapacity 32Gb (osobně bych tipoval ale 64Gb, bohužel takovouto kapacitou nedisponuji), další slot je na standardní mini-SIM a třetí slot na micro-SIM.
Celkově nemohu konstrukci nic moc vytknout, je pevná a nevrzající, zadní kryt sedí i díky téměř třem desítkám paciček solidně a tlačítka hlasitosti a zapínání se také neviklají, i když jejich ostatní kvality nejsou valné.
Hardware
V kolonce hardware nenajdeme nic, co by jsme již neviděli mnohokrát, jedinou výjimkou je pouze rozměr displaye, který má obřích 6,44″, FullHD rozlišení a také disponuje technologií OGS. „Pod kapotou“ tepe 8mi jádrový procesor z dílen MediaTeku, konkrétně MT6592 o maximální frekvenci 1,7Ghz na jádro. Mali450MP v roli grafického čipu, 2Gb ram a 16Gb interní paměti pak doplňují výkonový potenciál „gé sedmičky“. Podpora OTG je u MT6592 samozřejmostí, 32Gb fleška fungovala bez problémů stejně jako 32Gb MicroSD. Zadní kamera má rozlišení 13 megapixelů, přední 3,6 megapixelů, jejich „kvalitám“ se budu věnovat o pár odstavů níže. Rozměry jsou vzhledem k gigantickému display také obří, jmenovitě 175 mm na výšku, 90,5 mm na šířku a 8,9 mm tloušťky.
Display
IPS panel o rozměru 6,44″ a FullHD rozlišením má poměrně solidní kvality. Rozlišení dělá velmi příjemnou jemnost 342ppi a zobrazení je tedy velmi čisté, okem rozhodně pixely neuvidíte. Černou barvu zobrazuje display poměrně slušně, i když po stranách jsou vidět prosvity, nejsou nijak markantní. Bílá barva je velmi výrazné a bez zabarvení. Ostatní spektrum barev je ale trochu vybledlé a potřebovalo by více kontrastu.
Technologie OGS, neboli One-Glass-Solution, je přítomna a díky ní je display slušně čitelný i ve venkovních prostorách. Citlivost a přesnost je také na dobré úrovni, ghost touch nebo nezaznamenání doteků jsem se za celou dobu naštěstí nedočkal. Pozorovací úhly jsou na výborné úrovni, nedochází k žádným barevným aberacím ani při výrazném naklonění. Celkovou kvalitu zobrazovacího panelu bych ohodnotil jako dobrou a je konkurenceschopný.
Uživatelské prostředí
Zde bych Vás s klidným srdcem odkázal na recenzi nedávno recenzovaného THL T11 nebo Zopo ZP780, protože uživatelské prostředí je vlastně na chlup stejné. S výjimkou odemykacích gest a „air“ gest jde opravdu o naprosto totožné vzezření. Jedná se i velmi lehce upravený Vanilla Andoid ve verzi 4.2.2. v poslední dostupné verzi a jedinou změnou, kterou jsem zaznamenal, jsou ony gesta.
Smart Wake, jak se odemykací gesta nazývají, se spouštějí ze zamčeného a zhasnutého displaye napsáním některého z písmen na display. Například písmenem „e“ se zařízení odemkne a „c“ rovnou spustí kameru (Camera). Bohužel gesta nefungují příliš spolehlivě a často jsem je musel opakovat třeba i 5x a to je již asi lepší zařízení odemknout klasickou cestou a spustit aplikaci ručně. Další „vymožeností“, kterou iOcean G7 disponuje jsou „air“ gesta. Ta jsou snímána pravděpodobně senzorem přiblížení, tudíž je lze provádět čímkoli, co má dostatečnou plochu pro senzor, aby věc zaregistroval. Gesty se dá ovládat galerie, telefon, hudební přehrávač, kontakty, launcher nebo internetový prohlížeč. Opět jako u odemykacích gest není snímání perfektní, ale funguje o poznání lépe. Ovšem reálné využití při požívání jsem nenašel. Většinou je snazší provést požadovanou akci dotykem na display, než máchat 5 centimetrů nad senzorem a doufat, že to třeba vyjde. Navíc gesta postrádají tak trochu smysl, posouvání obrázků nebo launcheru je, alespoň z mého pohledu, naprosto zbytečná „fíčura“.
Celková odladěnost je na poměrně slušné úrovni, sekání se nekoná, ale systém by mohl být více responzivní, tudíž prostor pro zlepšení by se našel, rozhodně bych ale neoznačil ROM dodanou výrobcem za špatně odladěnou.
Výkon a hry
Kromě syntetických testů v podobě AnTuTu, NenaMark 2 a Quadrant jsem samozřejmě otestoval výkon ve hrách. Výsledky jsou dle očekávání na velmi podobných hodnotách, jako u ostatních přístrojů s tímto chipsetem.
AnTuTu – 27593 bodů
NenaMark 2 – 47,5 FPS
Quadrant – 17752 bodů
O herní testy se tentokráte postaraly Dead Trigger 2, Asphalt 8, DeusEx: The Fall, RiptideGP 2 a Real Racing 3.
Dead Trigger 2 – na nejvyšší nastavení jede hra čistě.
Asphalt 8 – na nejvyšší možné nastavení je hra „zpomalená“, počet snímků za vteřinu je nižší, než by bylo příjemné. Na vysoké detaily se hraje o poznání lépe.
DeusEx: The Fall – název zcela odpovídá hernímu zážitku….The Fall (pád), po najetí do menu hra spadne.
RiptideGP 2 – i na plné detaily a nejvyšší nastavení bez problémů hratelné.
Real Racing 3 – na maximální nastavení zcela plynulý chod
Fotoaparát
Bohužel opět se bude jednat o velmi krátkou stať, stejně jako v případě Zopo ZP780. Fotky, které iOcean G7 produkuje, jsou prostě otřesné. Kvality, které má samotný čip, naprosto zabíjí kvalita objektivu, která je opravdu špatná a přestože má f2,0, což velmi solidní světelnost, fotky za tmy jsou stejně tristní, jako za dne. To samé bohužel platí i pro přední kameru, která je na tom kvalitou snímků velmi podobně.
Aplikace fotoaparátu je opět standardní se spoustou možností nastavení. ISO, různé efekty,expozice, vyvážení bílé, scén, detekce tváře atd což bohužel ke kvalitě fotek nijak nepomůže.
Video na na tom ale o poznání lépe, framrate je sice za horších světelných podmínek nižší a šumu naopak velmi přibývá, ale i přes nepřítomnost druhého mikrofonu je zvuk překvapivě dobrý. Video se nahrává až do velikosti FullHD a ve formátu .3gp. Ale již se podívejme, jak vlastně gigant „ájOušn“ fotí.
GPS, konektivita a volání
Zde konečně začnu chválit, nevím jak, ale iOcean má velmi slušnou GPS. Velmi rychlý fix maximálně do minuty, ale většinou do 45-ti sekund. Stabilní i když ne až tak silný signál, přesto nekolísá a ani se neodpojuje, mimo Prahu slušná přesnost kolem 5-6 metrů, v zástavbě kolem 6-8 metrů. A vše měřeno pouze na satelity bez zapnutého a-gps a v modu letadlo, resp. bez SIM karty. Občas se stalo, že telefon nechtěl zafixovat polohu a neviděl jediný satelit, postačil však restart a vše opět běželo.
Příjem jak mobilního signálu, tak WiFi se mi zdál horší, než by bylo záhodno a záhy se mi domněnka potvrdila. Tam, kde jsem s Xiaomi Redmi 1S (recenze) měl jednu až dvě čárky a stabilní nekolísající příjem WiFi, iOcean WiFi vůbec nenašel. A ani signál mobilního operátora nebyl nejlepší, odhadem vždy o jednu čárku horší, než u ostatních telefonů v okolí.
Nejen díky horšímu signálu, ale také díky absenci odrušovacího mikrofonu, není kvalita hovoru na „druhé straně“ tak dobrá, ale slovu je rozumět i když by zvuk mohl být jasnější.
Zvuk
Další poměrně potěšení hodnou devizou „macka“ je jeho zvuk, resp. zvuk do sluchátek. Po několikerém fiasku s MTK6592 jsem v příliš dobré výsledky nedoufal, avšak „The Beast“ (jak iOceanu G7 soukromě říkám) poměrně překvapil a má obvyklá série testovacích skladeb se těšila slušné kvalitě reprodukce.
Hentai Corporation – Equlibristic Brides -> .flac
Area Core – Taken away from you -> .flac
Black Sun Empire – All is lost -> mp3 320kbs
Al Di Meola – Egyptian Danza -> mp3 320kbs
M83 – Midnight City -> mp3 320kbs
Všechna pásma jsou poměrně vyvážená, basy nepřebíjí zbytek, výšky nejdou zbytečně ostré, středy by chtěly trošku posunout dopředu. Dynamika by ovšem mohla být na lepší úrovni, ale to by ovlivnil asi až nějaký dedikovaný DAC. Celkově hodnotím zvuk dobře a je mi záhadou, co to se zvukem vyváděli ostatní výrobci, jež jsem nedávno testoval a měli stejný hardware a jejich výsledek byl vážně špatný.
Hlasitý reproduktor se honosí označením „3D“ a jeho projev je poměrně kvalitní a hlasitý a nepostrádá basovou složku, nicméně při vyšší hlasitosti nepříjemně chrastí a to mu body ubírá.
Baterie a závěr
Spousty z vás jistě čeká na nějaký dech beroucí závěr co se baterie týče, ale „The Beast“ G7 mě svou výdrží musím říct nezaujala a překvapila spíše v negativním smyslu. Ono totiž baterie s 3500mAh v tak obřím těle není nijak velká výhra, klidně bych si dokázal představit baterii s 5000mAh (kterou THL 5000 dokázalo „nacpat“ do telefonu řádově menšího ve všech směrech). Protože pokud budete na wifi s jasem displaye na 3/4 a budete streamovat video, brouzdat po internetu a pak zahrajete nějakou tu hru, dostanete se odhadem na 6-7 hodin výdrže, což není nijak slavná hodnota. Určitě na tom má zásluhu ještě „nezahořelá“ baterie, ale nemyslím si, že by se po zahoření výdrž nějak dramaticky zlepšila.
Závěr je takový, že mi iOcean G7 příliš nepřirostl k srdci. V prvé řadě rozměry, horší výdrž, fotoaparáty podávající tristní výsledky, display by také mohl být lepší, živější, a cena téměř 8000Kč se mi zdá za kvality, které iOcean nabízí možná až příliš. Pokud ovšem hledáte „telefon“ s displayem větším, než má většina konkurence a poměrně slušným herním potenciálem, není G7 tak špatná volba.
Menší srovnání závěrem 🙂
